Zapomenuté drama: „Přistání nedopadne dobře, letadlo se rozpadne.“

Středa 2. června 1926. Pilot Vilém Stanovský sedí za kniplem světlemodrého dvouplošníku Aero. Letí ze severoafrické Casablanky do Lisabonu. Letí dlouho. Nad oceánem. Blíží se k přístavu Faro na jihu Portugalska. Kvůli lepší orientaci musí klesnout pod mraky.

„Právě v tom okamžiku jsem vyrušen tupým nárazem, po kterém následují neobyčejně silné vibrace. Mám dojem, že se mi letadlo rozpadne. Okamžitě zavírám plyn. Jsem překvapen a nevím vlastně, co se děje,“ vylíčí o rok později v knize Na českém letadle ve světě.

Ani technik František Šimek, co sedí za ním, netuší, kde se stroj porouchal. Čeští letci musí okamžitě přistát. Ale kde? Pobřeží je naštěstí na dohled. Ovšem břehy jsou skalnaté, krajina kopcovitá, silně porostlá vegetací, terén rozervaný.

Pilot usilovně hledá alespoň kousek země, kde by bylo možné přistát. A po chvíli zahlédne stráň, která se zdá být nejvhodnější. „Před příchodem k zemi vidím, že přistání asi nedopadne dobře, neboť ošklivá a nepříznivá povaha terénu stává se stále zřetelnější. K zemi však musím,“ zavzpomíná. Snižuje rychlost, jak jen to je možné. Pak přijde silný náraz, vzápětí druhý - a letadlo končí na trupu, bez podvozku. „Jsem ohromen. Úplně zdrcen a je mně ještě i dnes nemožno, abych popsal své pocity a duševní stav, ve kterém jsem se po této nehodě ocitl,“ svěří se rok od nehody.

„Modrý pták“ jak Vilém Stanovský svému dvouplošníku přezdíval podle nezvyklého modrého nátěru s černým, trupovým označením L-BUCD a s československou trikolorou na boku, byl spolu s leteckým technikem Františkem Šimkem na misi, která měla za úkol propagovat nový stroj československé firmy Aero - dvouplošník Ab-11 s motorem Perun II od firmy Breitfield a Daněk ryze české výroby.

Na této propagační výpravě navštívili většinu hlavních měst Evropy, severní Afriku a Malou Asii. V letadle strávili bezmála dvaadevadesát hodin a nalétali přes 15 tisíc kilometrů. Kvůli nečekaným komplikacím se však cesta protáhla na téměř dva měsíce.

Na cestu Stanovský se Šimkem vyrazili z letiště ve Kbelích u Prahy. Popisovaná porucha je potkala týden nato, při přeletu z Afriky do Evropy. Stroji se poškodila vrtule. Nouzově přistáli necelých 12 kilometrů od města Lagos na jihu Portugalska - v zemi, kde zrovna v tu dobu probíhala vojenská revoluce. Potřebné pomoci se přesto dočkali.

Poškozenému stroji se po dopadu urval podvozek a poškodilo křídlo. V Lagosu ho nebylo možné opravit. Díky místním lidem a portugalské armádě dostali češi letadlo i přes stávkující železniční dopravce vlakem na leteckou základnu v Alverce nedaleko Lisabonu, kde letoun opravili. Z Prahy dokonce přicestoval letecký inženýr.

Zatímco technik Šimek pracoval na opravách, Stanovský měl čas poznávat Lisabon. Navštívil býčí zápasy, lázně i vojenskou přehlídku, která završila revoluci.

Po neplánované zastávce v Portugalsku pokračovala posádka Aera do Španělska, Francie a Anglie, ale také do Skandinávie, Polska, Turecka a Řecka. Kromě propagace stroje a motoru měla cesta i diplomatický význam - cestovatelé budili pozornost veřejnosti i tisku všude, kam přiletěli.

„Takovéto praktické předvedení přesvědčí cizinu o zdatnosti našeho průmyslu. Zahraniční tisk, který o našich letcích přináší obsáhlé články s fotografiemi, šíří tak účinně známosti o celkové vyspělosti našeho státu,“ psali v jednom z modrých bulletinů, v nichž firma Aero informovala o průběhu výpravy. Propagace byla úspěšná - mezi lety 1925 a 1931 bylo vyrobeno čtyřiaosmdesát těchto letounů.

Vilém Stanovský se podle Vojenského historického ústavu stal letcem za první světové války, která ho zastihla ve Francii, kam odešel na zkušenou. V posledních dnech války byl sestřelen nepřátelským letadlem a utrpěl poranění páteře. Po návratu do nově vzniklého Československa cvičil piloty na francouzských strojích. Velel leteckým školám, vojenskému letišti ve Kbelích a sloužil i na Slovensku. Ve druhé polovině 30. let dosáhl hodnosti plukovníka letectva.

Za následné německé okupace se zapojil do odboje v rámci organizace Obrana národa. Gestapo však začalo pátrat i v jeho okolí a Stanovský byl zatčen těsně před plánovaným útěkem do zahraničí. Zbytek války strávil v koncentračních táborech, zejména v Dachau, odkud ho osvobodila americká armáda.

Po válce byl povýšen na brigádního, později divizního generála a pracoval na ministerstvu dopravy. Po nástupu komunistického režimu byl však propuštěn. Pokusil se emigrovat, ale byl zatčen Státní bezpečností a za vykonstruované obvinění ze špionáže odsouzen na 17 let. V roce 1960 byl propuštěn na základě prezidentské amnestie. O dvanáct let později Vilém Stanovský zemřel. Jeho někdejší kolega František Šimek ho přežil o dva roky.

Dvouplošník Aero Ab – 11, který je dnes vystaven v Leteckém muzeu ve Kbelích, je replikou. Tu po dva roky restaurovali Petr Ježek a Jindřich Zimák, přičemž použili i originální součástky z původního stroje - například motor, chladič či vrtuli. Také odstín modré barvy odpovídá originálu: restaurátoři jej namíchali podle modelu letadla, který byl dlouhá léta uložen v depozitáři a chráněn před slunečním světlem.