Článek
Po tváři se mu koulely slzy. Noah Steen rozhodl zápas o bronz, ve kterém Norsko porazilo Kanadu 3:2. Jeho gól v prodloužení složil tým hvězd v čele se Sidneym Crosbym, Macklinem Celebrinim nebo Johnem Tavaresem. V žádném vesmíru nemělo Norsko vyhrát medaili na mistrovství světa. Kdyby náhodou ano, rozhodně nemělo porazit Kanadu.
„Nevím, nepopsatelné, nechápu to,“ hledal Steen slova v Curychu s medailí na krku. „Nemáme ji jen díky nějakému štěstí. Fakt jsme si ji zasloužili,“ chrlil ze sebe útočník.
Má pravdu. Jeho tým porazil Švédy i Čechy. Vyhrál ve čtvrtfinále nad Lotyšskem, když „musel“, jinak by na turnaji skončil. Nelekl se Kanady. Norský hokej má novou generaci hráčů od 18 do 21 let, do které patří i Steen. Velká část mladé party si prošla draftem NHL a má šanci hrát nejlepší ligu světa.
Ikonický Mats Zuccarello pomalu končí kariéru. Ale po hvězdné legendě, která se MS neúčastnila, přichází nová vlna. Důležité je, že má slušnou šířku. Norsko nebude stát na jednom hráči, který by měl určovat kvalitu reprezentace.
Na jednu stranu všechno dává logiku, když si všimnete, jak norský sport funguje.
Na druhou stranu nechápete, co se děje, když si uvědomíte, jaké problémy hokej v zemi měl.
Nové hvězdy norského hokeje | Sport SZ
- Michael Brandsegg-Nygard (20 let): Mohl by být útočnou hvězdou Detroitu, klub ho draftoval v prvním kole před dvěma lety, na farmě teď zvládl 20 gólů. Je dobrý střelec, který se nebojí fyzické hry.
- Noah Steen (21 let): Když skončil zápas s Českem, Filip Hronek mu chtěl useknout kotník. Umí provokovat, tvrdě dohrávat souboje. Na MS dal sedm gólů, rozhodl zápas o bronz, draftovala ho Tampa.
- Luc Koblar (18 let): Narodil se ve Slovinsku, ale vyrůstal v Norsku. Nejvyšší švédskou ligu hraje od sedmnácti, před rokem ho ve druhém kole draftovalo Toronto. Velký hráč, který se vyvíjí na úroveň NHL.
V Norsku je sport „in“
Biblí je v Norsku dokument s názvem „Práva dětí ve sportu“ z roku 1987, který byl několikrát revidován, aby odpovídal aktuální situaci.
Výsledkem je, že Norsko získalo na poslední zimní olympiádě 41 medailí a celkově jich tady vybojovalo víc než kterýkoliv národ na světě. Přitom má jenom 5,6 milionu obyvatel. Fenomenální běžec na lyžích Johannes Hösflot Klaebo získal na olympiádě v Itálii šest zlatých. Přitom si sám dlouho myslel, že bude hrát fotbal.
V zemi organizovaně sportuje 93 procent dětí, hlavně ale nemíří odmala k jednomu odvětví, cílem je rozvoj „multisportu“ – ať se postavíš k čemukoliv, půjde ti to.
Jednak si tím Norsko vychovává daleko zdravější populaci, která ve vyšším věku bude produktivní a nezahltí zdravotnický systém. Současně ale máte i daleko větší šanci zachytit talentované děti a postupně s nimi dál pracovat.
Výjimečnost norského pojetí ještě spočívá v tom, že do 13 let se nedělají žebříčky, nehraje se na skóre. Neexistuje raná specializace, naopak jsou děti vybízeny, ať vyzkouší co nejvíc sportů. Mezi sebou se hraje lokálně, ať děti zbytečně netráví čas na cestách. Na delší vzdálenosti se vyráží až od jedenácti.
V klasickém režimu specializace na jeden sport je největší odliv členské základny mezi 13. a 15. rokem, kdy děti vyhoří a jejich sport je přestane bavit. Do jiného nelze přestoupit. V norském systému ale právě od 13 let přichází na řadu specializace. Výrazně se tak minimalizuje riziko, že děti jsou sportem znechucené. Nechystají se totiž na kariéru, jen se baví a rozvíjejí.
Když neexistují tabulky a online výsledky, trenéry nic nenutí, aby víc nasazovali šikovnější děti. Rodiče nic nenutí, aby akcelerovali mladé sportovce už třeba v osmi letech.
Směr severské země říká, že kdo je nejšikovnější a nejrychlejší v osmi letech, pravděpodobně nebude takhle dominantní v osmnácti. V davu je totiž schovaný nejspíš ten, který jednou nejlepší bude a byla by chyba o něj přijít. „Věříme, že motivace dětí ve sportu je mnohem důležitější než motivace rodičů nebo trenérů. Jsme malá země a nemůžeme si dovolit děti ztratit z důvodu, že je sport přestane bavit,“ říká Inge Andersenová, bývalá generální tajemnice Norské sportovní konfederace.
Výsledkem koncepce je, že má Norsko poklady typu Klaeba. Světový fotbal zase obdivuje Erlinga Haalanda, hvězdou profi golfu je Viktor Hovland a dalo by se takhle pokračovat i dál.
Z pohledu hokeje je tady ale jedno úskalí.
Norsko je díky těžbě ropy velmi bohatou zemí, která má deset tisíc sportovních klubů. Ale země nejde stylem, že by budovala drahou infrastrukturu pro pár nadšenců.
Trenér náhradník. Hlavní kouč má rakovinu | Sport SZ
První historická medaile pro norský hokej rozjela vlnu euforie. Radovali se hráči, experti. Každý rozebíral úžasnou pohádku. „Být teď norským hokejistou je zábava. Všichni mladí kluci posunuli náš sport na ještě vyšší úroveň,“ věcně shrnul současnou náladu bývalý hokejista Anders Myrvold, který kariéru dotáhl k 33 zápasům NHL.
Turnaj má ale hrdinu v pozadí, na kterého není vidět. V září svaz vyhlásil, že novým trenérem se stane Sjur Robert Nilsen. Ale kouč po pár měsících zjistil vážný zdravotní problém. Lékaři mu oznámili, že má rakovinu a na mistrovství světa musí zapomenout.
Proto se nestaví třeba bobové dráhy, i když peníze by na ně byly. Proto se nestaví ani drahé hokejové haly. Norský model má geniální myšlenku, ale slabší vnitřní infrastrukturu – finančně je křehký, pokud se bavíme o specifickém sportu s vyššími vstupními náklady, tedy o hokeji.
Pokud chcete lyžovat nebo běhat, rozvíjíte se v Norsku dobře i směrem do profi sportu. Hokej je ale specifický. Aby se v něm mohl sportovec zlepšovat, potřebuje unikátní a drahé zázemí – hokejovou halu.
Tady Norsko ztrácí. Má čtyřikrát méně hracích ploch, než kolik jich najdete v Česku, a desetkrát méně než Švédsko.
Tím pádem i většina nejtalentovanějších norských hokejistů chodí zhruba od 15 let do Švédska a začínají strmě růst tam. Doma by se takhle rozvíjet nemohli, protože k tomu nejsou nastaveny podmínky. V sousedním Švédsku ano a norský hokej hodně využívá jeho možností.
Hokej krachoval
V létě 2023 Norsko vyhlásilo, že na několik měsíců ruší dospělou reprezentaci. Došly peníze, svaz se dostal do velké ztráty, takže propouštěl zaměstnance a potřeboval šetřit. Norsko není země s geniálním systémem na rozvoj mladých hokejistů. Norsko je země s geniálním systémem na rozvoj mladých sportovců.
Hokej se celkově má spíš mizerně. Když si kauzu z roku 2023 přeneseme do Česka, v místních poměrech by takový krok znamenal, že svaz zruší podzimní výjezd na Karjala Cup ve Finsku a zimní hry ve Švýcarsku s výhledem, že pak se uvidí.
„Když si to řekneme na rovinu, před rokem jsme málem sestoupili, před třemi jsme měli zrušenou reprezentaci. Teď je na lidech ve vedení svazu, aby podnítili zájem o hokej,“ pronesl v televizi TV 2 bývalý hokejista Erik Follestad.
Norský hokej by mohl zažít velký průlom. Záleží, co se z bronzu doma povede vytěžit.
„V Norsku jsme docela rozmazlení. Vyhráváme medaile téměř ve všech zimních sportech, ale v hokeji za moc nestojíme. Nikdo si nemyslel, že jednou získáme medaili,“ přidal ještě jeden reálný pohled bývalý norský obránce.
Dobrým signálem mohou být sociální sítě úřadu premiéra Jonase Gahra Störeho, „Je to neuvěřitelný a historický den. Na zdraví, hokejisté. Fandíme, nová éra norského hokeje je tady,“ objevilo se hned po zisku historicky první medaile pro Norsko.
Celý norský sport funguje na principu, že je daleko důležitější udržet děti co nejdéle u sportu než rychle najít talenty a pak s nimi pracovat. Tohle může být klíčová věc pro země typu Česka, kterou lze od severské země odkoukat.
Norsko zase může začít vymýšlet další dlouhodobý projekt, jak rozvíjet v zemi hokej. Protože s talenty typu Brandsegga-Nygarda, Solberga, Koblara, Steena nebo Eriksena má zaděláno na budoucnost, že pravidelně může hrát čtvrtfinále mistrovství světa a občas vyskočit do bojů o medaile jako teď.
Hokej by mohl zažít boom, zvýší se členská základna. Jestli ji správně podchytí, může i tady vyrůst za pár let silná hokejová země. Vize o sportu z roku 1987 ukazuje, že Norsko nemá úplně problém pracovat s dlouhodobým výhledem.
