Od zlata ke zmaru. Rulík ukázal novým trenérům cestu i náraz do zdi

Mise Radima Rulíka u reprezentace skončila, kouč se přesouvá na Kladno. Největší emoce vzbudily pod jeho velením dvě akce. První rozjela hokejovou horečku, když Česko vyhrálo v roce 2024 zlato na domácím MS v Praze. Poslední vystoupení skončilo ve čtvrtek a vyvolalo silně negativní emoce. Hodně bolelo, jak se národní tým trápil na šampionátu ve Švýcarsku.

Jsou to dva protipóly, ale období od podzimu 2023 do jara 2026 přineslo mnohem víc momentů. Noví trenéři Zdeněk Moták s Pavlem Grossem si z nich mohou nachystat celkem tlustou kuchařku, jak u reprezentace začít úřadovat.

Pod dojmem herního zmaru na posledním mistrovství světa se u fanoušků často objevuje názor, že zlato z MS v Praze stejně nemělo s trenérem moc společného. Přijeli David Pastrňák s Martinem Nečasem a všechno zachránili.

Jen na okraj, oba hráli i před rokem na mistrovství světa, kde byl Pastrňák na rozdíl od Prahy zdravý - a nezachránili vůbec nic. Česko prohrálo se Švédskem ve čtvrtfinále i s dvěma nejlepšími hráči, které má.

Misi Radima Rulíka u reprezentace jsem monitoroval od prvního zápasu. Právě do listopadu 2023 má smysl se vrátit. Tam leží klíč, co trenér s týmem může provést.

Bolelo, že reprezentační kouč teď po čtvrtfinálovém vyřazení ve Švýcarsku říkal, že chybí nejlepší hráči z NHL. Kdyby je Česko mělo, mohlo podle Rulíka uspět.

Bolelo to proto, že měl pravdu.

Bolelo to ještě víc, protože dřív Radim Rulík nabízel řešení. Uměl být důsledný na svůj systém, jeho hráči v něm pak dokázali vyhrávat a zářit.

Víte, co se stalo na podzim 2023?

Maximální aktivita české reprezentace zničila nejsilnější možný švédský tým, který šel dát z Evropy dohromady. V kádru nastupovali hráči z NHL, Česko vedlo po první třetině 4:0, vyhrálo 5:2. Pohyb, velký tlak na kotouč a náročnost na každý detail.

Pak se tým přesunul do Tampere a zničil Finy s tehdejším mistrem defenzivní hry Jukkou Jalonenem. Trenér vyhrál olympiádu i mistrovství světa, celý svět trápil „betonem“. Rulíkův systém a nadšení hráčů zdemolovalo tenhle stroj výsledkem 7:3.

Finští novináři čekali na Jalonena čtyřicet minut, aby jim vysvětlil, co se stalo. Nakonec byl tak naštvaný, že vůbec nepřišel. Jen vzkázal, že se musí chystat na další zápas.

Radim Rulík rozjel nejdřív u týmu do 20 let odvážnou vizi: agresivitou, bruslením, systémem a rychlým pohybem kotouče se dá porazit úplně každý. Stejným plánem začal i u dospělé reprezentace.

Jenže nakonec jako by ho prostředí unavilo a sám přijal realitu, že nemáme lepší hráče.

Cestu přitom sám ukázal – nastavíte systém a berete do něj hokejisty, kteří chtějí něco dokázat a mají energii ho plnit.

Tohle by měl být výhled i pro Zdeňka Motáka s Pavlem Grossem. Pokud si dovedou definovat styl, který někam míří, a zvládnou ho pořád vyvíjet? Klidně se zatleská i při vypadnutí ve čtvrtfinále.

Ve Švýcarsku národní tým působil jako vyhořelá svíčka, kterou se pořád snažíte zapalovat, ale plamen už nechytne.

Dalo by se podlehnout dojmu, že po čtyřech medailích na MS do 20 let má Česko hodně hráčů s vysokou výkonností na mezinárodní hokej, kteří jen nedostali šanci.

Faktem je, že Česko má hodně hráčů, kteří zvládnou mezinárodní hokej na úrovni třetí a čtvrté formace. Ale chybí rozdíloví borci.

Je jednoduché říct, že by se měla stavět reprezentace bez Romana Červenky, Matěje Stránského, Jakuba Fleka nebo Dominika Kubalíka.

Jenže jak je uvedeno výše, česká dvacítka medaile nezískává díky hokejistům, kteří mají potenciál vyhrávat bodování NHL. Proti stejně starým vrstevníkům dokážou čeští hráči hrát agresivně, vynutit si převahu a nakonec udělat skvělý výsledek. Proto má smysl s tímhle stylem pokračovat.

Dobrým příkladem je stříbrné MS v roce 2023. Česko prohrálo ve finále až v prodloužení s Kanadou. Na druhé straně stáli Connor Bedard, Logan Stankoven, Dylan Guenther, Brandt Clarke, Adam Fantilli, Shane Wright nebo Olen Zellweger. Tihle všichni mají velké role v NHL.

Z českého týmu má podobnou pozici jen Jiří Kulich. Do stabilní sestavy se blíží Jaroslav Chmelař.

Jinak NIKDO!

Česko má velmi omezený počet hráčů, kteří dostávají v nejlepších klubech světa velké role. Tím pádem zbraní nových trenérů musí být opravdu jejich systém. Plány, jak soupeře takticky přelstít.

Na individuální kvalitu Česko ještě dlouho nic neuhraje. Může se to změnit, pokud jednou Radim Mrtka, Václav Nestrašil, Adam Novotný, Adam Jiříček, Petr Tomek a třeba někdo další získá místo v prvních dvou útocích NHL. Ale než Česko bude mít osm nových hráčů ve světové špičce, musí se všechno vyvíjet ideálně - a stejně to bude nejméně takové čtyři roky trvat.

A ještě jedno číslo, jak na tom český hokej je. Za posledních deset let si stabilní místo v NHL získali čtyři draftovaní čeští hráči v poli (Hronek, Chytil, Nečas a Kulich). Finů je zhruba patnáct, Švédů dvakrát tolik, Američany a Kanaďany nemá cenu počítat.

S nadsázkou se dá říct, že je dobrá strategie vybírat k reprezentaci trenéry, kterým je šedesát a víc. Nemají sociální sítě, takže se k nim nejdrsnější kritika nedostane. Mohou si žít v bublině. Zdeněk Moták se bude mít bez Instagramu a sociální sítě X hezky.

Ale vážně: důležité je si uvědomit, jak se změnila doba.

Komunikační otevřenost je dnes základem, aby měl trenér klid na svoji práci.

Když Radim Rulík neměl náladu, tak i při tiskových konferencích působil jako velký bručoun, který nebude nikomu nic vykládat. Když ji měl, dokázal jako před olympiádou vysvětlit na kamery každé svoje rozhodnutí.

Trenér je zaměstnancem svazu a je právě chybou svazu, že s ním neprobírá komunikační strategii. A pokud ano, nevyžaduje ji po něm.

Je nesmysl, aby reprezentaci vedl PR trenér, ale kouč by měl umět komunikovat s nadhledem, i když si o sobě zrovna někde přečetl nebo poslechl něco, s čím nesouhlasí.

Další kapitolou je vztah s hráči. Žijeme v době, kdy každý ocení maximální otevřenost. Takže i informaci typu, že hokejista z NHL na nějakou akci nepojede, je dobře mu říct předem a vysvětlit proč.

Banální? Ano i ne. Takhle by třeba nikdy nevznikla zbytečná kauza kolem Filipa Chytila, který se cítil ublížený, když o něm trenér Rulík hovořil na tiskové konferenci a spolu nemluvili. Chytil nechápal, proč o něm trenér mluví. Trenér nechápal, o co hráči jde, když si jasně vytýčili pravidla, že se hráčům na marodce nevolá.

Mladší hokejisté jsou často citlivější povahy než generace Davida Výborného a Pavla Patery. Je lepší tuhle věc přijmout než pátrat proč.

Tohle bývá nejčastější česká slabina. Protože kdo říká jakékoli „ale“, je většinou škůdce a nepřítel. Kdo si dovoluje hledat nedokonalost ve výsledku, který přinesl medaili, je blázen.

Jenže právě tahle cesta je zásadní.

Když v Česku řekneme Frölunda, deset klubů z deseti řekne, že by chtělo mít akademii a výchovu hokejistů, jako má ona. Švédský kolos vysílá pravidelně hráče na draft NHL, umí piplat talent. Jen za posledních pět let si zámoří vybralo 16 hráčů z Frölundy.

Jenže oni teď překopali od základu celou metodiku, protože přišli na to, že pracují špatně. Mladý hráč nechytí míč, když se odrazí od zdi. Provede sice perfektní slalom mezi kužely na ledě, ale Frölunda řeší, že se u ní hráči upínají až příliš brzy jen na hokej. Bude to trvat, ale chce vychovávat celkově lepší sportovce – tedy i schopnější hráče.

Řekli si, že něco dělají špatně, i když nemuseli.

Slyšeli jste někdy poslední dobou, že by od reprezentačního úseku zaznělo, že se udělalo něco špatně? Nikdy. Problémem byli rozhodčí, velký led, nohy, které odešly. Vždycky se něco našlo.

Přitom je zcela legitimní se bavit, proč v nominaci na poslední MS chybí nejlepší brankáři extraligy Roman Will a Dominik Frodl. Proč se Česko nakonec rozhodlo hrát s osmi obránci a úplně se škrtl energický útočník Jan Mandát.

Je důležité řešit, proč ve Švýcarsku byli herně daleko lepší Slováci i Norové. Vysvětlit všechno větami typu, že nejsou dávno žádní slabí soupeři, je málo.

Nejsou to osobní útoky. Má smysl si vyhodnotit dobrá rozhodnutí i ta špatná. Po trenérovi nikdo nechce, aby byl neomylný. Základem je, aby uměl chybu najít, pojmenovat a příště se zařídit lépe.

Zase těžká disciplína, kterou Moták s Grossem navíc neovlivní. Ale pokud Česko nemá desítky hráčů v NHL a generaci kolem Sedláka, Tomáška, Kubalíka je přes třicet, je potřeba někde najít nové zdroje.

Reprezentace není rozvojový program, aby někoho zlepšovala. Potřebuje kvalitní hráče dosazovat do vzorců. Domácí soutěž musí umět rozvíjet a vychovávat hráče. Zatím je jich pořád málo.

Brzy se novým trenérům nabídne pro reprezentaci Matteo Kočí v Karlových Varech, nejspíš i Petr Tomek. Z Liberce už do národního týmu vyskočil Tomáš Galvas a mířit by sem měli i Jaromír Pytlík a Jaromír Peréz.

V obou klubech se hraje aktivní hokej, v němž se hráči rozvíjejí. Musí hodně bruslit, necouvají, navíc je žádoucí, aby s kotoučem uměli jít do souboje jeden na jednoho. Klíčem je přehrát soupeře, ne čekat.

Pokud se z české soutěže stane mladší liga, kde se hodně bruslí a mladší hráči dostávají prostor, dost to pomůže i reprezentaci.

Paradoxní je, že Zdeněk Moták jako kouč reprezentace bude potřebovat, aby trenéři v extralize dělali něco úplně jiného, než dělal Zdeněk Moták jako trenér Třince. S klubem chtěl vyhrávat, takže navázal na práci Václava Varadi a taky ordinoval beton. Vyhrával s defenzivou tituly, ale prostředí nikam neposunul.

Pokud totiž chcete hrát rychle, naučíte hráče pracovat s kotoučem pod tlakem, napadat, tlačit se před branku? Souvisí s tím i fakt, že obrana začíná daleko od vlastní brány, bez faulů, zato velkým tlakem na puk.

Čím víc týmů bude takhle doma hrát, tím víc hráčů si budou moci Moták s Grossem vytáhnout pro reprezentaci.