Válí se a pijí kousek od školy. Mám tam vodu, odsekávají rozladěným policistům

Všední den, druhá hodina odpoledne, centrum pražských Modřan.

„Dneska je teplo, takže budou u rybníka Lipiny na začátku Modřanské rokle. Projedeme lokality, kde vnímáme největší výskyt osob závislých na alkoholu a drogách. Je to nepříjemné pro občany, kteří to vnímají negativně. Vysedávají u obchodních center, na náměstích, protože jim tam lidé občas koupí nějaké jídlo nebo jim dají drobné,“ popisuje starosta městské části Praha 12 Vojtěch Kos (ODS).

Letos je to už jeho pátá vyjížďka. Doprovázejí ho dva strážníci autohlídky. U rybníka rodiče s dětmi krmí kačeny, o kousek dál piknikuje mládež, pod stromem polehává na dece zjevně přiopilý muž. U boku má plastovou lahev s vínem a hlasitě se hádá se ženou sedící opodál.

„To je Emil. Znám ho od té doby, co tu sloužím, tedy pět let. Jen od nás má stovku pokut za desítky tisíc korun za buzení veřejného pohoršení nebo porušení vyhlášky o konzumaci alkoholu na místech, kde nesmí. Nedávno se například šel umýt do fontány poté, co vykonal velkou potřebu za přítomnosti mnoha lidí včetně maminek s dětmi,“ popisuje strážník Ctirad Landa.

Emil policistu slušně pozdraví a automaticky schovává lahev pod deku, byť u rybníka popíjení alkoholu není vyhláškou zakázané. Emilovi je 46 let, na ulici žije dvacátým rokem a aktuálně přespává ve vybydleném domě v Komořanech. Starosta Vojtěch Kos mu nabízí pomoc při hledání protialkoholní léčebny. „To určitě ne. Tam mě nedostanete. Mám rád život v přírodě,“ kroutí Emil hlavou.

Vedle posedává devětačtyřicetiletá Markéta. Na ulici žije 12 let a utekla prý před mužem násilníkem. I ona je prý vcelku spokojená se životem na ulici. Společnost jim dělá ještě osmatřicetiletý Jakub, ten je bez domova od plnoletosti.

„Přespávám ve squatu. Mám bohatý trestní rejstřík, čekám na nástup do výkonu trestu, trest nějakých 13 měsíců, takže práci teď neřeším,“ svěřuje se. V kriminále strávil pět let, hlavně za krádeže. Přiznává, že krom alkoholu holduje i drogám. Ani jednoho z přítomných starostova nabídka práce pro úřad, ubytování nebo jiné pomoci nezaujala.

„Z toho, jak já jsem si to mnohokrát obcházel, tak ti lidé si nechtějí nechat pomoct. Jsou na té ulici spokojení. Bydlí v rokli. Je to jejich způsob života. Pro nás je to asi nepochopitelné, ale tak to je,“ krčí rameny Kos. Stížností na jejich chování pod vlivem alkoholu nebo drog dostává od obyvatel Prahy 12 nesčetně. Jsou to jedny z nejčastějších stížností, ale nemůže s tím prý nic dělat.

Policisté mu dávají za pravdu. Hovoří rovnou o systémovém problému.

„Náš právní řád u přestupků umožňuje dát pouze pokutu, ale systém už jaksi nepočítá s tím, že na lidi bez domova s milionovými exekucemi pokuta nefunguje. Je to sice frustrující boj s větrnými mlýny, ale tak to je nastavené. Pokuta postihne jenom slušného člověka,“ popisuje strážník Městské policie Prahy 12 Ctirad Landa. Policisté tak zpravidla ověří totožnost dotyčné osoby, zkontrolují, jestli není hledaná, a to je zhruba vše.

„Jediné, jak je dokážeme dostat z daného místa, když dělají neplechu, je buď předvedení na služebnu, nebo odvoz na záchytku. Třeba tady Emil tam jezdí několikrát do měsíce. To už bývá v takovém stavu, že není schopen kontrolovat svoje jednání a chování,“ dodává policista.

Přijíždíme na modřanské náměstí u obchodního centra Labe. Jakmile skupinka místních pobudů spatří policejní vůz, mizí mezi paneláky. Pár set metrů odtud stojí základní škola, vedle školka a několik dětských hřišť. Děti sem často chodí po škole nakupovat do místního obchodu. Na schodech před zavřenou restaurací posedává trojice bezdomovců. Tvrdí, že alkohol nepijí a v plastové lahvi je prý jen voda.

„Děti? Ty na nás radši nekoukají. Obejdou nás. Nevšímají si nás. Některé pozdraví,“ reaguje na otázku osmačtyřicetiletý Honza, jak si myslí, že je vnímá okolí. „Před obchoďákem jsme proto, že tu lidi občas dají jídlo, pití a tak, ale nežebráme,“ dušuje se. On sám je na ulici čtyři roky, bydlí pod širákem a dříve pracoval jako koňák na jižní Moravě.

Jeho čtyřiačtyřicetiletý parťák Václav se vyučil truhlářem, ale nikdy nepracoval. Prý přišel o byt v dědictví a má milionové dluhy. Třiašedesátiletý Jindřich žije na ulici deset let. I on má vysoké dluhy. Práce nebo léčba s alkoholem? O tom ani jeden z nich neuvažuje.

„Když mám dva miliony exekuce? Do práce nemůžu, jedině tak načerno. A do léčení nechci,“ odmítá rezolutně Honza.

Strážník Matěj Matuška ověří, že nikdo z trojice není v hledáčku policie, a i pro něj tím prohlídka končí.

„Alkohol tu nekonzumují, respektive ne za naší přítomnosti. Tito s námi mají řadu zkušeností, takže vědí, jak se chovat. Nechtějí na záchytku, a tudíž spolupracují. Záchytka je jediný trest a jediná možnost, jak je odstranit z ulice,“ dodává Matěj Matuška.

Pro strážníky téměř denní chléb.

„U těch, co mají třeba přes tři promile, musíme volat záchranku. Jedeme s nimi jako doprovod. Většinou mají škrábanec nebo bouli na hlavě, takže s nimi musíme absolvovat vyšetření rentgenem nebo CT vyšetření, takže půl noční směny trávíme s nimi, druhou půlku to sepisujeme. Celé kolečko stojí poplatníka desítky tisíc korun,“ shrnuje strážník Matuška. I on zmiňuje lehkou frustraci ze své stále se opakující práce.

„Dokud se nezmění systém, tak se nic nezmění. Většina těchto lidí nemá na Praze 12 ani trvalý pobyt. Je tu spousta Ostravanů nebo lidí ze Slovenska. Dříve byla možnost za několik přestupků v řadě udělit zákaz pobytu v určité lokalitě i na několik měsíců. Když neuposlechli, už to byl trestný čin a toho se báli. To bylo jediné, co fungovalo. Pak se změnil přestupkový zákon a už žádné možnosti nemáme,“ popisuje, jaké opatření by případně uvítali zpět.

A do třetice modřanské obchodní centrum Sázava. Před obchodem tu běžně postává deset i 15 lidí s pivem, vínem i tvrdším alkoholem v rukou. Byť i zde je to zakázané. V okolí jsou dvě velké základní školy, jedna mateřská a i sem chodí děti na nákupy a proplétají se mezi opilými a leckdy hlučnými lidmi. Kolem třetí odpoledne tu na zábradlí posedává pár mužů a popíjejí.

„Já chodím do práce a potom se vypiju. Co jako? Proč jsem zrovna tady? Protože tu mám kamarády. Vždy sem přijdu a oni tu jsou,“ vysvětluje podrážděně muž, který se představil jako Marian z Moravy.

„Lidi na nás reagují úplně v pohodě. Já se vůči dětem cítím taky v pohodě. Si tu sednu, vypiju si pivo a jdu domů,“ zlobí se, že se o něj novinář zajímá. I jeho policisté zkontrolují, ale otevřené pivo nakonec tolerují. „Formálně sice porušuje vyhlášku, ale útok na zájem společnosti je nula. Kdyby se tu válel nebo narušoval veřejný pořádek, tak to je jiná,“ říká Ctirad Landa. S dodatkem, že to se klidně může o pár hodin později stát. Ani u těchto lidí starosta Kos neuspěje. Nechtějí se přesunout jinam, aby aspoň nebyli na očích dětem, a pomoc odmítají.

„Pro naše obyvatele je to zejména od jara do podzimu obrovský problém, ale jak je vidno, ani policejní pravomoci nejsou velké,“ krčí rameny.