Dlouhodobá okupace je ve hře, říká expert o izraelském tažení v Libanonu

Oficiálně má platit příměří, v realitě ale střety v Libanonu mezi Izraelem a Hizballáhem přinesly další eskalaci. Na nejhlubší průnik izraelských jednotek na území svého souseda za více než čtvrtstoletí zareagoval také Írán, který vyslal vzkaz Donaldu Trumpovi. Co Izrael sleduje? Rozebíráme souvislosti mnohdy opomíjeného konfliktu.

Je to zdánlivě nekonečný konflikt, který aktuálně přinesl další eskalaci. Navíc s dopady, které se neomezují jen na samotný Libanon. Na vojenský postup Izraele, který v závěru minulého týdne do nitra území svého souseda pronikl vůbec nejhlouběji od roku 2000, totiž podle pondělní zprávy íránské agentury Tasním reagoval Írán zastavením dialogu se Spojenými státy při hledání cesty k míru mezi oběma zeměmi.

Jenže americký prezident Donald Trump ještě později v pondělí na sociálních sítích ohlásil, že „jednání rychlým tempem pokračují“. Status americko-íránských rozhovorů tak i v pondělí v noci zůstával nejasný.

Nejistota ohledně dalšího vývoje je přitom v podstatě definičním znakem právě i dlouhodobého konfliktu Izraele s teroristickým hnutím Hizballáh, které v Libanonu operuje. Zatím poslední válečná kapitola odstartovala letos na začátku března, kdy po napadení Íránu ze strany USA a Izraele proíránský Hizballáh zaútočil raketami a drony na izraelské území.

V polovině minulého měsíce sice vstoupilo v platnost příměří, jenže zbraně úplně neutichly ani na jedné straně. Na konci dubna izraelská armáda překročila v jižním Libanonu tzv. žlutou linii, která v pohraniční oblasti vymezuje Izraelem okupované území. A o víkendu se pak izraelské jednotky dostaly nejdále do libanonského vnitrozemí za poslední čtvrtstoletí: ke středověké křižácké pevnosti Beaufort.

„Je to velmi symbolické, protože Izrael tím ukazuje, že je ochoten se vrátit zpátky k okupaci libanonského teritoria, která probíhala bezmála 20 let – od roku 1982 až do roku 2000. Zároveň je to podle mě signál o tom, že je ochoten proniknout i za v současnosti okupovanou zónu,“ říká v rozhovoru pro podcast 5:59 vedoucí Centra pro studium globálních regionů Ústavu mezinárodních vztahů Jan Daniel.

Zprávy o eskalaci v Libanonu jsou přitom podstatné i pro oblasti za hranicemi Blízkého východu. Podle Daniela totiž další směřování tohoto konfliktu může dopadnout nejen na už zmíněné hledání řešení války mezi USA, Izraelem a Íránem, která má sama o sobě globální dopady. Akademik z Ústavu mezinárodních vztahů ale v případě situace v Libanonu poukazuje i na potenciál destabilizovat širší oblast východního Středomoří.

„Libanon stále hostí velké množství syrských uprchlíků, byť se jich statisíce vrátily zpět do Sýrie. A potenciální širší destabilizace Libanonu se samozřejmě promítne i do sousedství Evropské unie jako takové,“ podotýká expert s tím, že v neposlední řadě by mezinárodní komunita měla bojům v Libanonu věnovat pozornost i v tom smyslu, jak v nich je nebo není dodržováno mezinárodní právo, a to i v ohledu na humanitární situaci civilního obyvatelstva.

Podle libanonských úřadů od začátku března zahynulo při izraelských úderech nejméně 3433 lidí. Ve stejném období na jihu Libanonu nebo v pohraniční oblasti zahynulo podle agentury AP při bojích s Hizballáhem 26 izraelských vojáků a při útocích militantního hnutí také dva civilisté na severu Izraele.

Už teď je navíc patrné, že čím dále do libanonského území Izrael proniká, tím větší škody tam vznikají. V sobotním projevu to kritizoval také libanonský premiér Naváf Salám, který obvinil Izrael z taktiky spočívající v totálním ničení měst a vesnic a z masového vysídlování místních obyvatel. Izraelské úřady však tvrdí, že likvidují infrastrukturu Hizballáhu.

„Rozsah té destrukce je nicméně skutečně obrovský,“ říká Jan Daniel a dodává, že tzv. příkazy k evakuaci vydávané izraelskou stranou už se dotkly až pětiny Libanonu. Na milion lidí se muselo dát do pohybu. Není přitom podle experta jasné, jestli se vůbec budou mít kam vrátit a zda jejich dlouhodobé vysídlení z této oblasti není jedním z cílů Izraele.

To vše otevírá otázku, jak dlouho izraelské jednotky v zabíraných místech zůstanou. A z Danielova pohledu je ve hře i dlouhodobá izraelská okupace jižního Libanonu.

„Ne nutně v tak velké části, jakou byl tzv. bezpečnostní pás – jak to Izraelci nazývali - v 80. a 90. letech,“ říká výzkumník. Nakonec by podle něj mohlo jít třeba jen o několikakilometrový pás u hranic, k jehož opuštění by se ale Izrael nemusel mít ani v případě, že by k odzbrojení Hizballáhu jednou skutečně došlo.

„V něčem to kopíruje to, co Izrael dělá v Gaze nebo v Sýrii – tedy že vytvoří takové nárazníkové pásmo, které je vlastně kompletně zničené, kompletně vylidněné a které má chránit jeho hranici takzvaně zvnějšku,“ popisuje Daniel.

Přestože Izrael dává najevo, že cílem jeho útoků v Libanonu je zničení vojenské infrastruktury Hizballáhu, strategie, kterou volí, podle Jana Daniela nepříteli také „určitým způsobem hraje do noty“.

Po vojenských úderech ze strany Izraele v posledních letech je totiž sice Hizballáh podle experta politicky i vojensky nejslabší, co kdy byl, kdy mu chybí pěšáci, arzenál i zkušení velitelé. A nemůže se opřít ani o podporu libanonské společnosti, silnou kritiku navíc sklízí i ze strany některých dosavadních spojenců na tamní politické scéně.

Jenže se může vrátit k rétorice, kterou používal už v 80. a 90. letech, tedy v době izraelské okupace jižního Libanonu. „(Tehdy hnutí) stavělo celou svou legitimitu na tom, že osvobodí libanonské teritorium a dá hlas šíitům, kteří žijí pod izraelskou okupací. A tohle je něco, k čemu se momentálně Hizballáh vrací, a dost lidí na to slyší,“ popisuje Daniel s tím, že důvodem je i fakt, že představitelé libanonské vlády i armády dávají najevo, že vojenskou akci proti izraelským jednotkám nepodniknou.

V podcastu 5:59 se také dozvíte, jestli má současná libanonská vláda sílu odzbrojit Hizballáh nebo jaký vliv nad dalším směrem izraelských akcí v Libanonu nejspíš mají Spojené státy. Poslechněte si v přehrávači v úvodu článku.