Článek
Fotograf a astronom Petr Horálek v úterý zhruba hodinu po poledni objevil na nebi nezvyklý úkaz. Celé slunce nad Sečskou přehradou na Pardubicku ve velkém kruhu obklíčila takzvaná ohnivá duha. Jde o jev, kterému se odborně říká cirkumhorizontální oblouk.
V Česku nejde o příliš častou záležitost. Pozorovat ji lze jen ve dnech okolo letního slunovratu kolem pravého poledne, pokud v té době před sluncem přechází specifická oblačnost. „Tento jev jsem viděl v životě celkem třikrát, ale první dva případy byly velmi krátké. Nestihl jsem je ani vyfotit, to se mi povedlo až včera. Sám jsem byl překvapený,“ říká Horálek.
Okolo poledne se nad Pardubickým krajem a Vysočinou přesouvala vysoká závojovitá oblačnost tvořená ledovými krystalky, na kterých mohou vznikat takzvané halové jevy. Podle Pavla Suchana z Astronomického ústavu Akademie věd vznikají jen za předpokladu, že je vysoká oblačnost a zároveň svítí slunce.
„Je to situace, kdy svítí slunce, ale natahuje se přes něj takový závojíček. To jsou vysoká oblaka, která dosahují výšky deseti kilometrů a skládají se z ledových krystalků. Právě na nich se světlo láme a může tak vzniknout menší či větší halo kolem slunce,“ doplňuje Suchan.
Ohnivá duha, jak ji zachytil Petr Horálek.
Halových jevů existuje mnoho a například halové kruhy jsou podle Suchana relativně běžné. Konkrétně cirkumhorizontální oblouk je však pro Česko mimořádně vzácný, dodává Horálek.
„Pro jeho vznik je totiž nezbytné, aby bylo slunce dostatečně vysoko nad obzorem. V zeměpisných šířkách České republiky musí dosáhnout výšky alespoň 58 stupňů, což je možné pouze kolem letního slunovratu a jen několik desítek minut denně,“ vysvětluje Horálek, který je zároveň držitelem několika ocenění NASA v oblasti astrofotografie. Doba kolem letního slunovratu se tedy zároveň musí sejít se specifickou vysokou oblačností.
Letní slunovrat přináší na českou oblohu i další zajímavé jevy, například svítící oblaka. Ta jsou pozorovatelná zhruba tři týdny okolo letního slunovratu.
„Jde o oblačnost ve výšce 80 kilometrů, také tvořenou ledovými krystalky. Tím, že slunce je po západu v této době mělce pod obzorem, svítí na tato oblaka zhruba hodinu a půl po západu nebo hodinu a půl před východem, kdy je relativně tma. Výsledkem je stříbřitá pavučinka pozorovatelná většinou nad severem,“ vysvětluje Suchan.
V létě je také podle Suchana vidět na obloze ještě více družic než běžně v průběhu roku. I to ovlivňuje slunce, které zapadá mělce a díky tomu svítí mnohem déle večer i ráno na oběžnou dráhu Země, kde se družice pohybují.
