Článek
Cílem chystaných vládních změn je především snaha přilákat k penzijku mladší generace. Navrhovaná reforma plánuje sjednotit a snížit poplatky, které si penzijní společnosti mohou účtovat, ty by si tak ukusovaly menší díl z výnosů fondů. Asociace penzijních společností upozorňuje, že navrhovaný poplatkový limit by pro ně znamenal ztrátové hospodaření.
Nově se mají sloučit poplatky u penzijních fondů - s výjimkou těch alternativních - do jednoho poplatku za správu, jehož maximum má činit 0,5 procenta ročně z hodnoty uloženého majetku. Tedy na čtvrtinu stávajícího limitu. Ruší se poplatek za výkonnost, který si některé fondy účtovaly, pokud se jim v daném roce mimořádně dařilo zhodnocovat peníze klientů.
Penzijní společnosti chtějí tuto odměnu za úspěch zachovat. Poplatek za zhodnocení je motivace pro penzijní společnosti hledat pro klienty větší zhodnocení, než by to bylo v systému bez úplaty, tvrdí prezident asociace Radek Moc.
Jde o jedinou část navrhované reformy, se kterou APS vyloženě nesouhlasí. Ostatní body, které se týkají strategie životního cyklu a vyšší státní podpory pro mladé, považuje za správné.
Omezení rozpočtu
Asociace tvrdí, že by z navrhovaného správního poplatku penzijní společnosti dlouhodobě nezvládly pokrývat své náklady. „V debatě o poplatcích v rámci penzijka se často přehlíží klíčový fakt, že penzijní společnosti nemají jiné příjmy od klientů než ty, které stanoví zákon. Pokud stát určí úplatu pod úroveň reálných nákladů, výsledkem nebude zlevnění systému, ale ohrožení jeho rozvoje,“ pokračuje Radek Moc. Reálné náklady bez zisků podle něj činí v průměru 0,64 procenta.
Penzijní společnosti by v první řadě začaly šetřit na nákladech na distribuci. To by mělo dle zástupců asociace opačný efekt, než který si vláda od změn slibuje - do penzijka by mohlo vstupovat méně lidí než doposud.
Spoluautoři reformy to odmítají. „Naše metodika ukazuje výslednou nákladovost penzijních společností v okolí 0,5 procenta,“ uvádějí ve svém vyjádření ekonomové Filip Pertold a Lukáš Nádvorník, kteří se na návrhu vládní reformy podíleli. „Podle našich výpočtů již dnes řada penzijních společností plně funguje a generuje i pod navrženou úrovní poplatkového stropu 0,5 procenta,“ argumentují. Reforma podle nich povede k výraznému navýšení aktiv a klientů, a tedy i k dalšímu růstu příjmů penzijních společností.
Premiér Andrej Babiš (ANO) označil při představování reformy zisky penzijních společností za nepřiměřené. „Není to na úkor státního rozpočtu, ale na úkor těch, kteří na střadatelích neúměrně vydělávali, a to jsou bankovní domy,“ uvedl.
„Penzijní spoření je tu proto, aby se účastníci zabezpečili na stáří, ne aby přihrávalo bankám zisky,“ prohlásila také ministryně financí Alena Schillerová.
Úbytek nových účastníků
V současnosti každý kvartál penzijní společnosti uzavřou zhruba sto tisíc nových smluv, přičemž se penzijního spoření dohromady účastní asi čtyři miliony lidí. Zároveň počet nových střadatelů odpovídá zhruba počtu lidí, kteří s penzijkem končí. Asociace odhaduje, že důsledkem navržených změn by mohl být pokles až na 25 tisíc nových klientů za kvartál. To by znamenalo roční propad o skoro 300 tisíc nově uzavřených smluv.
Přibližně 90 procent nových účastníků třetího pilíře získávají penzijní společnosti skrze poradenské služby. A to jak interně, tak i externě prostřednictvím partnerů. Asociace uvádí, že distributoři získávají provizi za jednoho klienta ve výši zhruba 3 tisíce korun, což odpovídá zákonem danému stropu sedmi procent z průměrné mzdy.
Asociace zastává názor, že při zachování této hranice by po zavedení navrhovaných změn byl každý nový střadatel pro penzijní společnost ztrátový. Podle ní v současnosti penzijní společnosti začnou na každém novém klientovi vydělávat zhruba za 11 let, při pouhém poplatku za správu v navrhovaném stropu by se tato doba prodloužila na 37 let. To by bylo více, než činí samotný investiční horizont penzijka.
Jako ideální poplatkový strop, ve kterém by byl zohledněn i náklad na kapitál, považují zástupci asociace alespoň 0,82 procenta. Podle člena prezidia APS Aleše Zíba, který je zároveň předsedou představenstva ČSOB penzijní společnosti, by bylo ideální, kdyby se výsledný poplatek skládal z fixní a variabilní složky.
Málo času
Jako další problém penzijní společnosti vnímají fakt, že návrh reformy nepočítá s přechodovým obdobím. Pokud tedy reforma projde beze změn, platit začne již od začátku příštího roku. Podle zástupců asociace by byly na přípravu potřeba alespoň tři roky, aby penzijní společnosti měly čas se změně nákladově přizpůsobit.
Debata o změnách již nějakou dobu probíhala. „Tušili jsme, že se nějaké návrhy připravují,“ okomentoval situaci Peter Socha z pojišťovny Uniqa. Debata mezi penzijními společnostmi a vládou k současnému návrhu probíhala zhruba dva měsíce před jeho zveřejněním. „Je pravda, že konečný návrh nás překvapil,“ řekl Socha. Snížení poplatků očekávali, ale finální limit je překvapil.
