Zprávy z bojiště: Ukrajina při útoku v Moskvě úspěšně využila ruskou taktiku

Vzdušná válka vstoupila do fáze, kterou lze číst jako otevřenou výměnu úderů „něco za něco“. Ostatně ukrajinský prezident Volodymyr Zelenskyj označil čtvrteční útok vlastních bezpilotních letounů na Moskvu za oprávněnou odpověď na ruský zásah nejslavnější ukrajinské památky, Kyjevskopečerské lávry, o tři dny dříve.

Připomeňme, že ve čtvrtek zaplavil oblohu nad Moskvou dým z hořící moskevské rafinerie v Kapotně, sotva 15 kilometrů od Kremlu. Šlo o druhý ukrajinský úder na stejný cíl během tří dnů a podle agentur o největší útok na ruskou metropoli za celou válku. Nad Moskvou a okolím sestřelila obrana kolem 194 dronů, letiště Šeremeťjevo dočasně přerušilo provoz a aerolinky zrušily přes 170 spojů.

Co do počtu nasazených projektilů se útok na Moskvu nevyrovnal pondělnímu ruskému úderu na Ukrajinu. Převážně na Kyjev tehdy podle ukrajinského letectva letělo 70 raket a 611 dronů.

Jeden z bezpilotních strojů typu Šáhid zasáhl střechu Uspenského chrámu, hlavní svatyně 975 let starého komplexu Kyjevskopečerské lávry zapsaného na seznamu UNESCO.

Analytici z týmu CIT řadí ruské zásahy kulturních památek do řetězce odvet: Bezprostředně předcházel ukrajinský úder na sevastopolské panoramatické muzeum z 10. června. Kyjevská odpověď na lávru pak zamířila právě na Moskvu, a to způsobem, který si Rusko vyzkoušelo na Ukrajincích bezpočtukrát.

Moskevská protivzdušná obrana patří k nejhustším na světě, a přesto úder nezadržela. Ukrajina přitom použila s velkou pravděpodobností podobnou prostou aritmetiku, kterou Rusko samo měsíce využívá proti Kyjevu: Každý obranný systém lze zahltit, protože po každém výstřelu následuje nabíjení a zásoba raket není nekonečná.

Drony z obou stran velmi často prolétají skulinami mezi bateriemi, které právě dobíjejí nebo už nemají čím střílet.

Ponechejme na chvíli stranou symbolický význam útoku, který válku přenesl velmi viditelně před oči milionů Moskvanů a věnujme se jiné otázce: Proč Ukrajina už měsíce soustředí drony právě na rafinerie, a ne na přístavy a terminály, odkud Rusko vyváží ropu a vydělává devizy?

Zajímavou možnou odpověď nabídl Sergej Vakulenko z centra Carnegie, podle nějž tažení nemíří ani tak na zdroj ruských příjmů z exportu, jako spíše na ruské domácí spotřebitele. Rafinerie totiž nevyrábějí jen na vývoz; produkují benzin, naftu a letecký petrolej, na nichž běží celá země.

Čísla mu dávají za pravdu. Ruské rafinerie zpracovávaly v květnu v průměru 4,58 milionu barelů denně, zhruba o 13 procent méně než před rokem a nejméně od roku 2009. Vakulenko popisuje ještě prudší krátkodobý propad, asi o pětinu mezi březnem a koncem května.

Vývoz ropy přitom ve stejné době vystoupal na válečné maximum kolem 3,46 milionu barelů denně, tedy nad dosavadní rekord z roku 2023. Pokud by Kyjev chtěl uškodit státní pokladně, dělal by to neúčinně. Větší smysl dává právě snaha dosáhnout toho, aby válka běžné Rusy začala více bolet.

Příděly paliva a omezení prodeje zavedly už více než dva tucty regionů (podle některých počtů přes 50), v polovině června dorazila omezení i do Moskvy a Petrohradu. Některé sítě čerpacích stanic v obou metropolích prodávají nanejvýš 20 litrů benzinu na řidiče a fronty u pump připomínají pozdní Sovětský svaz.

Ruské ministerstvo energetiky 9. června poprvé oficiálně přiznalo, že za výpadky stojí ukrajinské útoky, a Moskva zakázala vývoz leteckého petroleje.

Ukrajinská kampaň přitom nejenže je stále mohutnější, co se týče počtu dronů, ale zlepšuje se i kvalitativně. Dříve údery dopadaly hlavně na základní destilační jednotky, kde se ropa nejprve rozdělí na jednotlivé frakce. Nově ukrajinské drony míří na sekundární zařízení, především na hydrokrakovací jednotky.

Jde o složité chemické reaktory pracující za vysokých teplot a tlaků, které těžší podíly ropy přeměňují na benzin a naftu a zbavují je síry. Jejich oprava trvá mnohem déle, tím spíš, že sankce Rusku komplikují shánění náhradních dílů ze zahraničí. I v Moskvě zasáhly kolony takové destilační jednotky.

Na pozemní frontě je situace v podstatě obrácená než ve vzduchu. Rusko útočí velmi aktivně, ale získává málo; uplynulé týdny patří podle dat mapařů k nejpomalejším od roku 2023. Z tohoto pravidla ovšem vyčnívá jedno místo.

Na většině fronty k žádným významným změnám nedošlo. U Vovčansku v Charkovské oblasti se i podle některých proukrajinských hlasů Rusové místy dostali nečekaně hluboko do ukrajinské obrany. Zatím nemáme z této oblasti žádné podrobnější informace, ale jde o jedno z málo míst, odkud máme signály, že ukrajinská obrana nestačí na dané úkoly.

U Lymanu, což je důležité město v jinak lesnatém terénu severní části Doněcké oblasti, ruská strana už měsíce šíří narativ o rychle se blížícím pádu této pozice. Analytik Thorkill ho pokládá za informační operaci: Obrana Lymanu funguje a nezhroutila se, na rozdíl třeba od Kosťantynivky, ke které se ještě dostaneme. Ukrajinci tu naopak sami protiútočí a severně od města za necelý měsíc získali zpět přes 35 kilometrů čtverečních.

Ještě o něco dále, u měst Slovjansk a Kramatorsk, jež jsou hlavními zbylými cíli ruských snah v Doněcké oblasti, se okupační síly znovu uchýlily k mechanizovaným útokům na výšiny u Kryvé Luky a dva dny po sobě i přes citelné ztráty techniky útočily na Zakitne.

Skutečně vážná změna se ale odehrála v Kosťantynivce, jejíž blížící se pád byl tématem minulého dílu.

Ukrajinský projekt DeepState označuje zdejší situaci za nejhorší možný scénář: Ruská pěchota pronikla k městu prakticky ze všech stran a postupně přechází k „pohlcování“ Kosťantynivky podle vzoru Pokrovsku.

Cílem je dostat se k úžině v severní části a odříznout centrální a jižní čtvrti od zásobování. Kosťantynivka je přitom „branou“ k aglomeraci Slovjansk–Kramatorsk; po jejím případném pádu by na řadu přišla Družkivka a logistika ukrajinských sil v celé oblasti by se výrazně zkomplikovala.

Mlha války ovšem funguje i opačným směrem a mapy mohou podceňovat i ukrajinské zisky. V Dněpropetrovské oblasti zůstávají podle novináře Bohdana Myrošnykova plně pod ruskou kontrolou už jen čtyři obce z dřívějších asi 15; ukrajinské námořní a speciální jednotky tu tiše postupují v novopavlivském a oleksandrivském směru.

Nelze vyloučit, že dosáhnou dalších úspěchů. Na mapách by se to téměř neukázalo, protože Kyjev v posledním roce už opakovaně dokázal udržet informace v podobných případech „pod pokličkou“ a Rusům se neúspěchy zveřejňovat nechce.

Vraťme se k tažení, které průběh války proměňuje nejvíc – k úderům do „střední hloubky“ 30 až 200 kilometrů za frontou.

Trend je jednoznačný: Statistiky ukrajinských bezpilotních sil ukazují, že počet zasažených lehkých, těžkých i speciálních vozidel od loňského podzimu strmě roste a v červnu míří k novému rekordu, řádově ke třem tisícům zásahů měsíčně.

Z ruských vojenských skladů údajně začínají nečekaně rychle mizet nákladní vozy, které v nich stály dlouhé roky… Dodejme ovšem, že tady je namístě opatrnost: Konkrétní čísla zatím chybějí a zásoby jsou obrovské, ve skladech lze najít desítky tisíc nákladních vojenských vozů a v ruském civilním sektoru miliony.

Naznačuje to ovšem, že Rusko se snaží reagovat na rychle rostoucí ukrajinské schopnosti. Ruští velitelé podle ukrajinských hlasů omezili pohyb vojenských kamionů v pásmu 50 až 100 kilometrů za frontou; další omezení už by hrozila kolapsem zásobování.

Je to klasická adaptace, jakou Rusko předvedlo i po příchodu raketometů HIMARS v roce 2022, jenže za cenu nižší celkové efektivity. Každé opatření tohoto druhu problém zmírní, ale samo o sobě něco stojí.

Nejzajímavější ruskou novinkou je ovšem první systém schopný rušit Starlink, satelitní spojení, na němž stojí navádění ukrajinských dronů v hloubce. Stroj s názvem „Volna Kupol Garant“ vyvinula firma se sídlem v Simferopolu na Krymu.

Protože signál Starlinku je obecně dost silný, rušička, která ho má přehlušit, musí být z podstaty také dost mohutná: Jeden komplex tak tvoří 12 antén na šesti přívěsech. Vysílá silný signál proti konkrétnímu satelitu Starlinku, který se právě nachází na obloze nad danou oblastí, a brání mu přijímat signál z pozemních terminálů na ploše zhruba 20 kilometrů čtverečních.

Nevýhody a slabiny jsou značné. Každý komplex zvládne rušit jen jediný satelit, spotřebuje hodně elektřiny a kvůli rozměrné anténní soustavě není těžké je odhalit.

Ukrajinská jednotka 422. pluku spolu se zvláštními silami SBU tak už zlikvidovala (či do velké míry poškodila) dva z nich. Oba stály v blízkosti elektrických rozvoden, což také naznačuje, že sytém má značnou spotřebu.

V každém případě ruské rušení Starlinku je první skutečně inovativní odpovědí na ukrajinskou dronovou převahu v týlu – a je tedy asi nejpříznačnější událostí posledních dní.

Obě strany se učí jedna od druhé rychleji než kdy dříve: Ukrajina vrací Moskvě zahlcování protivzdušné obrany, Rusko hledá způsob, jak ukrajinským dronům sebrat připojení k internetu a spojení s operátory. Žádná z těch odpovědí není dokonalá a žádná není zadarmo. Válka, která měla podle původních představ trvat pár dní, se tak proměnila v souboj improvizací, kde rozhoduje, kdo se přizpůsobí dříve a levněji.