Zmizely celé čtvrti, teď stejnou oblast rozdrtilo zemětřesení

Projížďka městem La Guaira ve stejnojmenném státě připomíná válečnou zónu. Popadané domy, trosky na silnici, stanová městečka přeživších a nad tím vším vznášející se prach ze sutin.

O zkáze tohoto přímořského státu vypovídají videa ze sociálních sítí, přítomní reportéři a nakonec i samotná vláda.

Socialistická vůdkyně Delcy Rodríguezová La Guairu nazvala „hlavní zónou devastace“ s tím, že zemětřesení – nejsilnější od roku 1900 – nejvíce poničilo právě tento stát a nedaleko vzdálenou metropoli Caracas.

OSN odhaduje, že se v La Guaiře při otřesech zhroutily nejméně stovky domů. Může se jednat o malé jednopatrové či dvoupatrové domy, podle lokálních médií ale šly k zemi nejméně tři výškové budovy. „Paneláky“ tu stojí například u letiště Maiquetía či ve městě Macuto.

Lze tu najít i největší baseballový stadion v zemi, kde své zápasy hrají „Žraloci z La Guairy“. Agentura EFE uvedla, že úřady tento sportovní stánek přemění na jednu velkou polní nemocnici, kde by lékaři měli ošetřovat zraněné a dobrovolníci poskytovat i další služby, jako třeba distribuci pitné vody či základních potravin.

Podle posledních zpráv zemětřesení, které Venezuelu zasáhlo ve středu večer místního času, nepřežilo na 589 lidí, dalších 2980 utrpělo zranění.

Ministr zdravotnictví Carlos Alvarado přitom uvedl, že většina obětí je právě v La Guaiře – pod troskami domů tam zůstaly nejméně stovky lidí. Podle vlády by někde v sutinách domů mělo být i 68 turistů ze Španělska.

La Guaira, umístěná v oblasti známé jako La Costa (pobřeží), nabízí úchvatné pohledy na Karibské moře, které přiléhá k hustě zalesněným stráním pohoří Ávila. Na jeho druhé straně se rozkládá Caracas.

Obyvatelé hlavního města k La Costa přijíždějí, aby se tu slunili na mnohdy panenských plážích. La Guaira v sobě nicméně pro místní nese jednu velkou bolavou ránu z minulosti.

Takovou, která se dříve či později objeví snad v každé konverzaci se zdejšími obyvateli. V prosinci 1999 tu v mohutných záplavách a pod nánosy bahna a kamení zmizely tisíce domů, které strhly kolosální sesuvy půdy. Počet obětí se dnes odhaduje až na 30 tisíc.

„V okamžiku zmizely celé čtvrti, desítky našich přátel a sousedů zahynuly. Byla to apokalypsa. Něco nepředstavitelného,“ řekla mi před časem Norka Márquezová, matka někdejšího vůdce opozice a prozatímního prezidenta Venezuely Juana Guaidóa.

Rodina se nakonec z La Guairy po tragédii odstěhovala. Podle Norky kvůli traumatu, že přišli o celý okruh jim blízkých lidí a nakonec i o celou rodnou čtvrť.

Guaidó dnes žije v miamském exilu, kam se uchýlil poté, co jeho revolta vyšuměla. Žádný ze svých slibů – jako třeba vypsání svobodných voleb – se mu nepodařilo naplnit. Nakonec utekl na Floridu z obav, že by ho režim mohl nechat uvěznit.

Neštěstí známé jako „tragédie ve Vargas“, jak se tento stát do roku 2019 jmenoval, nezůstalo jen v příbězích.

Dodnes lze v některých částech vidět obrovské balvany, které sem záplavy před 27 lety donesly. V proudech dravé vody prý vypadaly jako malé korálky. Dnes tu stojí jako zlověstné memento.

K moci se tehdy právě dostal socialistický vůdce Hugo Chávez, který založil tzv. Bolívarovskou revoluci. Často své hnutí také nazýval Socialismus 21. století.

Jedním z jeho blízkých spojenců a někdejší obhájkyní v době, kdy Chávez za neúspěšný státní převrat z roku 1992 seděl ve vězení, nebyl nikdo jiný než Delcy Rodríguezová. Ta je u moci od 3. ledna, kdy americké komando přímo z Caracasu odvleklo jejího politického mentora Nicoláse Madura.

Někteří analytici tak začínají mluvit o tom, že by zkáza La Guairy mohla být stejně tak tragická, či dokonce ještě horší než tehdejší smrtící sesuvy půdy a v konečném důsledku ohrozit i postavení Rodríguezové.

„Většina Venezuelanů považuje vládu Rodríguezové za nelegitimní a požaduje nové volby. Její reakce na zemětřesení pravděpodobně ovlivní, jak dlouho se u moci udrží,“ píše americký list The New York Times.

Rodríguezová se vydala do ulic na obhlídku poničených oblastí, kde slibuje okamžitou pomoc vlády i mezinárodní asistenci, včetně záchranných týmů a humanitární pomoci, která je už na cestě ze Spojených států.

Její první kroky přitom vedly právě do La Guairy.