Článek
Hodinářský gigant Swatch požaduje od společnosti Samsung odškodné ve výši 170 milionů dolarů. Žaloba se opírá o tvrzení, že jihokorejský technologický konglomerát umožňuje uživatelům přeměnu svých chytrých hodinek v digitální napodobeniny luxusních švýcarských chronografů.
Jádrem soudního sporu, který se odehrává v Londýně, je šestadvacet aplikací s digitálními ciferníky. Ty podle stížnosti společnosti Swatch věrně kopírují vzhled hodinek jejích prestižních značek, jako Omega, Tissot a Breguet.
Požadavek švýcarského výrobce na náhradu škody, jenž právní zástupci Samsungu označili za „přemrštěný“ a „zcela odtržený od reality“, představuje vyvrcholení vleklého celosvětového sporu o ochranné známky. Londýnský vrchní soud již v roce 2022 shledal Samsung vinným z porušení práv k ochranným známkám, přičemž jihokorejská společnost následně neuspěla ani se svým odvoláním u odvolacího soudu.
Přestože sporný software, kopírující vzhled ciferníků klasických hodinek, vytvořili nezávislí vývojáři, soud uznal částečnou odpovědnost Samsungu. Technologická firma totiž plně kontrolovala proces schvalování aplikací určených pro svá zařízení a své chytré hodinky navíc propagovala právě prostřednictvím těchto atraktivních ciferníků.
Verdikt platí i pro EU
Nyní vrchní soud rozhoduje o výši odškodného, které má být společnosti Swatch vyplaceno, a to v rámci procesu, jehož důsledky přesáhnou hranice Velké Británie a ovlivní i Evropskou unii. Londýnský soudce má totiž pravomoc stanovit výši náhrady škody pro celý unijní blok, jelikož Swatch podala svou žalobu ještě před koncem přechodného období po brexitu v roce 2020. Paralelní soudní řízení byla zahájena rovněž ve Spojených státech, tamní soudy je však pozastavily a vyčkávají na verdikt v Británii.
Podle tvrzení švýcarské firmy si uživatelé ve Velké Británii a v EU tyto aplikace stáhli zhruba 160 000krát. Aplikace podle ní nabízely „laciné napodobeniny“ jejích exkluzivních ciferníků, a proto za porušování práv k duševnímu vlastnictví v období od října 2015 do února 2019 požaduje zmíněných 170 milionů dolarů.
Generální ředitel značky Tissot Sylvain Dolla ve své svědecké výpovědi uvedl, že striktní firemní strategií skupiny Swatch je neposkytovat licence ke svým značkám třetím stranám, „rozhodně ne jiným hodinářským firmám a už vůbec ne výrobcům chytrých hodinek“. Přestože by produkty nesoucí obě značky měly „potenciál prodávat se po milionech“, Dolla zdůraznil, že propůjčení těchto prémiových značek pro masově vyráběné chytré hodinky by „zničilo hodnotu špičkových švýcarských hodinek“.
Právní zástupce společnosti Swatch Daniel Selmi v písemném podání dodal, že v celém případu jde o „rozsáhlé přivlastnění cenných a pečlivě střežených“ ochranných známek. „Samsung se opakovaně snaží zlehčovat rozsah a závažnost těchto porušení tím, že bagatelizuje výši spravedlivého odškodnění,“ prohlásil.
Skoro nic jsme nevydělali, hájí se Samsung
Za účelem vyčíslení škod předložila skupina Swatch posudek od znalce v oboru oceňování, který vypočítal hodnotu takzvané hypotetické licence. Právní zástupce Samsungu, královský advokát Daniel Alexander, však ve svém písemném vyjádření kontroval, že „nehorázný“ požadavek společnosti Swatch vychází ze „zcela chybného“ přístupu, který „nemá s reálně utrpěnou škodou nic společného“.
Tyto aplikace podle něj „nebyly nijak na očích, společnost Samsung je nevyužívala k žádné propagaci svých chytrých hodinek a vlastně o ně vůbec nestála“. Zároveň dodal: „Jakmile se na problém upozornilo, byly okamžitě odstraněny.“ Alexander dále upřesnil, že téměř všechny aplikace porušující práva byly k dispozici zdarma a celkové příjmy z jejich stahování za dané období jen nepatrně přesáhly částku tisíc dolarů. Z této sumy připadlo na Samsung pouhých 300 dolarů a zbytek získali samotní vývojáři.
„Společnosti Swatch nevznikla žádná škoda a případný prospěch pro Samsung byl zcela zanedbatelný,“ zdůraznil Alexander. „Ať se na to podíváme z jakéhokoli úhlu… případné odškodné je naprosto minimální.“
Právní zástupce podotkl, že se Swatch snaží vyčíslit náhradu škody „na základě událostí, ke kterým nejenže nedošlo, ale které by ani nikdy nenastaly. Takový přístup má na hony daleko k tomu, co vyžaduje… formální posouzení škody, natož pak zdravý rozum.“
