Článek
Martina Barchánková se rozhlíží po návsi malé středočeské obce Mořinka, kde je už osm let starostkou a před tím byla dvanáct let místostarostkou. Po chvíli vyřkne větu, kterou byste od ní rozhodně nečekali.
„Samostatná existence naší vesničky je dlouhodobě neudržitelná, takhle to dál nejde. Jednou nás prostě čeká připojení k někomu většímu, nejspíš k sousedním Letům,“ řekne Barchánková názor, který je na českém venkově kvůli silnému lokálnímu patriotismu velmi nepopulární. Zvlášť tři měsíce před komunálními volbami, v nichž sama post obhajuje.
Od starostky to zní překvapivě, neboť sedmapadesátiletá žena překypuje energií a nevídaným entuziasmem. Kromě starostování ještě v obci s pouhými 160 obyvateli provozuje malé fitness a také logopedickou ordinaci. Většina klientů sem dojíždí.
Proč tedy mluví o slučování? „Náš běžný rozpočet stačí jen na odpadové hospodářství, údržbu zeleně a drobné věci kolem úřadu. Prostě maximálně statisícové položky. Na cokoliv nad milion korun musíme žádat o dotace. Kromě toho, já tady dělám úplně všechno, nemám k ruce žádné úředníky, přitom mám stejné penzum práce jako kolegové větších obcí,“ odpovídá Martina Barchánková.
„Když řeknete, že jste starosta, tak máte dveře otevřené“
Obec Mořinka je podle databáze Českého statistického úřadu jednou ze 168 obcí v Česku, kde skoro nic není - chybí mateřská i základní škola, kostel, dětské hřiště, kulturní nebo společenský dům.
„To vede k provokativní otázce, proč občané těchto obcí vůbec volí v komunálních volbách, když veškeré veřejné služby jim poskytuje cizí, většinou sousední samospráva,“ říká Jakub Stuchlík, vedoucí agendy regionů ve společnosti PAQ Research.
Podle něho v nejmenších vesnicích lidé ve volbách rozhodují jen o tom, zda se opraví chodník, nebo o tom, zda za obecní peníze bude fotbalový turnaj či spíše hasičský ples.
„Kvalita života obyvatel malých vesniček a služby, které jsou jim poskytovány, leží v rukou starosty mikroregionálního centra. Na to oni ovšem nemají vliv. A on se zas o ně nemusí nutně zajímat, protože nejsou jeho voliči,“ popisuje situaci analytik regionů Matyáš Levínský rovněž z PAQ Research.
Holá statistická data v tabulkách ale někdy matou. Zrovna Mořinka nepůsobí uvadajícím dojmem, ba právě naopak. Třeba malé dětské hřiště s prolézačkami tady mají, ale statistiky ho nevidí - před lety ho bez povolení postavili na návsi místo vyschlého rybníka.
Vesnička ležící ve zvlněné krajině Českého krasu působí jako balzám: náves s lípami a selskými staveními je vesnickou památkovou zónou, poloha v lesích a vysoko nad údolím Berounky zas láká chataře. Chatek je v katastru Mořinky už dvakrát více než domů pro bydlení.
„Snažím se vymýšlet projekty a na ně sehnat dotace, teď třeba plánujeme kulturní dům za 12 milionů,“ vypráví starostka Barchánková a prozrazuje kouzlo úspěchu. „Já funguju díky své síti kontaktů. Zároveň to v Česku funguje tak, že když kdekoliv řeknete, že jste starosta, tak máte dveře otevřené. Přijde mi to sice divné, že vás lidé respektují jen kvůli funkci, a ne třeba kvůli tomu, co umíte, ale ano, využívám to.“
Neefektivní roztříštěná samospráva
Systémový problém s malými obcemi je ten, že ne všude mají štěstí na osvíceného a zapáleného starostu jako v Mořince. Mnozí experti na regiony proto dlouhodobě považují roztříštěnou samosprávu za drahou a hlavně neefektivní. Převažují malé vesnice, vždyť z celkem 6250 obcí mají tři čtvrtiny méně než tisíc obyvatel.
Vlády vědí, že lokální patrioty do slučování nedonutí, tak alespoň motivují malé vesničky do spojování v nejrůznější účelové svazky nebo společenství. To je případ i Mořinky. Kvůli mateřské a základní škole vytvořila svazek LetMo se sousedními Lety. A kvůli vodohospodářské infrastruktuře zase založila svazek TřeMoLetKa, společně se sousedními obcemi Hlásná Třebaň, Mořinka, Lety a Karlík.
Vesniček, kde není vůbec nic, je zmíněných 168. Vedle nich podle analýzy společnosti PAQ Research existuje přes tisíc dalších malých obcí, které svým občanům poskytují minimum služeb. Chybí v nich škola, hospoda, pošta, lékař či obchod. Nejbolestivější je to u vzdělávání: dvě třetiny obcí nemají základní školu a téměř polovina obcí nemá ani mateřinku.
„Pro většinu z celkem 6250 obcí tak platí, že většina služeb, které pravidelně využívají, je v jejich mikroregionálním centru, kam lidé denně dojíždějí. To ukázala analýza ministerstva na základě dat od mobilních operátorů. Jde zpravidla o takzvané trojkové obce s rozšířenou působností, kterých je 205,“ říká analytik Levínský.
Všechny tyto argumenty zní i Martině Barchánkové v Mořince logicky, ale zároveň vysvětluje, jaká je pozice starostky v malé vesničce a co od ní lidé očekávají. „Nejvíc je to vlastně sociální práce. Lidé za vámi chodí s nejrůznějšími problémy a chtějí od vás pomoc a řešení. Očekávají, že jste tady pro ně k dispozici 24/7. A mě právě tohle vlastně nejvíc baví,“ popisuje svou roli neuvolněná starostka.
