Článek
„Dlouhodobě naše nemocnice poptávají přibližně 100 lékařů a 200 sester,“ popisuje mluvčí Krajské zdravotní na Ústecku Miloslava Kučerová.
„V současné době hledáme přibližně 25 nových zaměstnanců, především na pozice všeobecných sester,“ doplňuje Monika Zachrlová z Nemocnice Jihlava.
A do třetice: Stejný problém mají i v Krajské nemocnici Tomáše Bati ve Zlíně. „Evidujeme neobsazená pracovní místa především v nelékařských zdravotnických profesích, řádově se jedná o nižší desítky pozic,“ shrnuje její mluvčí Dana Lipovská.
Tato vyjádření vystihují situaci napříč Českem. Zdravotničtí pracovníci, zejména sestry, prostě chybějí. Podle odhadů by jich bylo potřeba přibližně dalších 2500.
Podstav přitom přímo ohrožuje provoz oddělení i dostupnost péče. Největší tlak pociťují u lůžkové péče, na které připadá téměř 60 procent všech úvazků sester. Právě tam se chybějící síly nejrychleji promítají do přetížených směn i nuceného omezování kapacity.
Sektor navíc trápí stárnutí. V roce 2024 činil průměrný věk všeobecné sestry 47,8 roku, každá šestá byla starší 60 let.
Cizinci v českých nemocnicích
Nemocnice se problém snaží řešit různě. Některé se poohlížejí po pracovní síle za hranicemi Česka. „Řízený nábor zdravotnického personálu ze zahraničí je jedním z nástrojů, jak pomoci tam, kde domácí zdroje nestačí,“ říká Gabriela Pchálková ze společnosti Kasea, která zajišťuje příjezd sester z Filipín. První z nich dorazily do Česka začátkem června. Celkem má do dvacítky zařízení přijet na 250 vybraných uchazečů.
Ministerstvo zdravotnictví vnímá zapojování cizinců jako jedno z možných řešení, zdůrazňuje však, že nemůže nahradit výchovu vlastních odborníků. „Proto dlouhodobě usilujeme o kombinaci obou přístupů – posilování domácích vzdělávacích kapacit i vytváření podmínek pro bezpečné zapojení kvalifikovaných zahraničních zdravotníků do českého zdravotnictví,“ říká mluvčí resortu Hana Plačková.
Stát proto spoléhá především na školy. „Vláda schválila dlouhodobý program na podporu navýšení kapacit veřejných vysokých škol, díky němuž dochází ke zvyšování počtu studentů nelékařských zdravotnických oborů, zejména všeobecného ošetřovatelství,“ popisuje Plačková.
Ministerstvo podle ní ve spolupráci s kraji rozšiřuje také kapacity středních zdravotnických škol, usnadňuje přechody mezi obory. Snaží se také zlepšovat pracovní podmínky, ulevit od administrativy a stávající personál stabilizovat.
Gabriela Pchálková však věc vidí jinak: Nabírání zahraniční pracovní síly je podle ní jediným dlouhodobým řešením, vzdělávání stačit nebude. „Nás Čechů ubývá, za pár let tady razantně nabyde generace 60+ a 70+. A o ně se nebude mít kdo starat. Z té mladé generace není budoucích zdravotníků tolik. Oni nebudou stačit,“ myslí si.
To ilustruje i situace v Krajské nemocnici Tomáše Bati ve Zlíně. V ní dlouhodobě spolupracují se studenty zdravotnických škol a univerzit, budoucí absolventy oslovují již během studia, lákají je i na stipendijní programy. „Přesto se nedaří pokrýt všechny personální potřeby, ať už z důvodu pokračování absolventů v dalším studiu, nebo jejich menšího zájmu o některé zdravotnické obory,“ podotýká Lipovská.
Dva základní požadavky
Čtyři z pěti Čechů si přitom podle průzkumu agentury Ipsos chybějící sestry uvědomují a souhlasí s tím, že je potřeba situaci řešit.
„Veřejnost je otevřenější ve chvíli, kdy zná konkrétní podmínky. Pokud lidé vědí, že pracovníci z Filipín procházejí přísným výběrem, jazykovou přípravou a postupným začleněním, řada z nich jejich zapojení vnímá pozitivně,“ popisuje analytička agentury Ipsos Jana Bryknarová.
Pro získání důvěry jsou podle ní klíčové dva faktory: odborná kvalifikace nováčků a jejich schopnost domluvit se s pacienty i kolegy.
Přístup k cizincům se různí
Zatímco některé nemocnice zůstávají zdrženlivé, jiné o náboru aktivně jednají. Jednou z prvních, kam filipínské sestry nastoupí, je pražská Fakultní Thomayerova nemocnice. Počítá s padesátkou nových posil.
„Stejně jako většina zdravotnických zařízení v České republice se potýkáme s nedostatkem odborného zdravotnického personálu. Z tohoto důvodu příchod zahraničních zdravotníků, včetně zdravotních sester z Filipín, vnímáme jako jedno z důležitých opatření, které pomůže výrazně posílit naše personální kapacity a stabilizovat je,“ vysvětluje mluvčí nemocnice Petr Sulek.
Zástupci nemocnice vybírali kandidáty přímo na náborové akci na Filipínách, kde zájemci museli prokázat praktické dovednosti i odborné znalosti.
Také pro Krajskou zdravotní na Ústecku je zaměstnávání cizinců součástí dlouhodobé strategie. „Poskytujeme jim aktivní podporu při uznávání odborné způsobilosti, jazykové přípravě i adaptaci na životní podmínky v Česku,“ potvrzuje mluvčí Kučerová.
Jiné nemocnice jsou opatrnější. Monika Zachrlová uvádí, že v Jihlavě na pracovníky ze zahraničí necílí. „Hlavní překážkou je uznávání vzdělání u lidí mimo Evropskou unii a klíčová je pro nás také znalost češtiny,“ říká.
Ve Znojmě pak rozlišují mezi jednotlivými obory. „U některých profesí, například u dětských sester, je nezbytná perfektní znalost českého jazyka, a proto zde neuvažujeme o zaměstnávání cizinců,“ přidává další pohled Radovan Šoba z Nemocnice Znojmo. Jiná je podle něj situace například u fyzioterapeutů. Nemocnice je otevřená jejich přijímání, ani tam se na ně ale nezaměřují.
Uspěje každý čtvrtý
Nábor na Filipínách má přísná pravidla. Vše začíná u české nemocnice, která přesně definuje své požadavky, požadovanou praxi i nároky provozu. Na základě zadání pak společnost Kasea hledá vhodné kandidáty přímo na místě.
Sítem projde přibližně jen čtvrtina zájemců. Základní podmínkou je vysokoškolské vzdělání, minimálně dvouletá souvislá praxe a životopis bez profesních mezer. Vzdělání podléhá oficiálnímu uznání v Česku. Vedle odbornosti se posuzuje také motivace, schopnost adaptace nebo kapacita učit se cizí jazyky. Nechybí ani zdravotní prověrka včetně testů na infekční onemocnění.
Zásadní roli hraje čeština. Tu se Filipínci začínají učit ještě ve své vlasti. „Jazyková příprava začíná už tři až šest měsíců před příletem do České republiky a je zaměřena vyloženě na zdravotnictví,“ vysvětluje Pchálková.
„Pokud by v tom kurzu neprospíval, měl velkou absenci nebo se mu ta čeština nedařila, tak ho do Česka nepustíme,“ dodává.
Po příjezdu tak nováčci ihned zvládají základní komunikaci v provozu. Ve výuce pokračují i na místě, osvojují si odbornou terminologii a připravují se na aprobační zkoušku. V prvních měsících mají k dispozici mentora a zpočátku je přesně vymezeno, jaké úkony smí vykonávat.
A myslí se přitom i na českou stranu: Zaměstnanci nemocnic mají kulturní školení. „Jsou připravováni na to, kdo jim do týmu přibude, jak ten člověk funguje, odkud přichází,“ vysvětluje Pchálková.
Největším problémem je jazyk
Filipíny patří dlouhodobě k hlavním světovým „dodavatelům“ zdravotnických sil – běžně míří do USA, Velké Británie, Německa či do Arabského zálivu.
Pro české nemocnice však nejde o rychlý ani administrativně jednoduchý proces. Od definice potřeby konkrétního zařízení po příjezd pracovníka do Česka uplyne přibližně devět až 11 měsíců.
„Čas od nalezení toho pracovníka, než přijede do České republiky, je výrazně delší než třeba v jiných zemích. Ale my si díky tomu i držíme kvalitu toho zdravotnictví,“ myslí si Pchálková.
Podobný pohled má i ministerstvo. „Proces uznávání odborné způsobilosti je nastaven zákonem tak, aby bylo zajištěno, že všichni zdravotníci poskytující péči v České republice splňují stejné odborné standardy a disponují dostatečnou znalostí českého jazyka nezbytnou pro bezpečnou komunikaci s pacienty i zdravotnickým týmem,“ vysvětluje Hana Plačková.
Největší překážkou přitom podle ní nebývá samotná administrativa, ale zejména jazyková příprava a úspěšné složení aprobační zkoušky.
Ministerstvo proto podporuje zahraniční zdravotníky prostřednictvím specializovaných pracovišť. Lékaři mohou využívat služby Kariérového centra Institutu postgraduálního vzdělávání ve zdravotnictví, nelékařští zdravotničtí pracovníci pak Kontaktního centra při Národním centru ošetřovatelství a nelékařských zdravotnických oborů.
Zkušenosti s filipínskými zdravotníky má i síť soukromých nemocnic Penta Hospitals. V jejích zařízeních dnes pracuje 20 těchto pracovníků a do konce roku 2026 plánuje nabrat dalších 60, včetně zdravotních sester.
