Článek
Vloni sociální sítě zaplavily obrázky vygenerované umělou inteligencí ve stylu japonského studia Ghibli. Jeho zakladatel, oscarový režisér animovaných filmů Hajao Mijazaki, přitom tento vynález slavně odmítl. „Nikdy bych si nepřál tuto technologii využít ve svých filmech. Je to urážka samotného života,“ prohlásil před lety.
Právě Mijazakiho jednoznačný postoj inspiroval současnou britskou zpěvačku Paris Palomu k singlu, který vydala letos v březnu a nazvala ho jednoduše Mijazaki. „Nepoužívejte generativní AI. Nestojí za nic a ničí naši vzácnou planetu,“ zvolala také tento pátek večer, když skladbu uvedla na hlavní scéně festivalu Colours of Ostrava.
Šestadvacetiletá zpěvačka v černých rozevlátých šatech, s dlouhými rozpuštěnými vlasy a modrým pruhem přes oči naboso tančí a běhá po pódiu, zatímco se na nebi stahují tmavá mračna a zvedá se vítr. Atmosféra dobře koresponduje s písněmi z jejího zatím jediného alba Cacophony, které vydala roku 2024. Inspirovala ho mimo jiné kniha esejů Čarodějnice od švýcarské novinářky Mony Chollet, která zkoumá osudy tří odsouzených žen a zasazuje je do dnešního kontextu.
Ženský vztek a obecně ženská síla jsou důležitými prvky většiny písní, které Paris Paloma přivezla do Ostravy. Jedná se o její první samostatnou českou show. Zatím se představila akorát v Praze, kde na jaře předskakovala indie-rockové kapele Florence and the Machine. Tu uvádí vedle irského hudebníka Hoziera jako své největší vzory.
Paris Paloma chtěla být literátkou, přičemž talent pro psaní je patrný z jejích textů, vyprávějících příběhy a vymezujících se vůči genderové nerovnosti nebo patriarchátu. Rodačka z hrabství Derbyshire nakonec vystudovala výtvarné umění, a tak dnes do své hudby mísící prvky indie-popu i folku zapojuje právě i inspirace literaturou a malbou.
Na Colours ji doprovázejí jen kytarista a bubeník. Přestože show nemá vizuální složku, dokáže upoutat. Například tím, jak Paris Paloma prokládá skladby promluvami o společenských tématech, za něž si opakovaně vyslouží aplaus.
„Když nenávidíte svoje tělo, někdo z toho profituje. Krása není nájem, který platíte za svou existenci,“ upozorňuje třeba před písněmi s myšlenkou body positivity, což je směr hlásící přijetí vlastního těla bez ohledu na tvar či velikost.
„Věděla jsem, že jednoho dne budu muset sledovat / Jak mocní muži ničí svět / Jen jsem nečekala, že budou takoví lúzři,“ recituje na začátku jedné z nejnovějších skladeb Good Boy, kterou napsala jako vzkaz dospívajícím mužům obdivujícím miliardáře Elona Muska či influencera Andrewa Tatea.
Hudebnice se mladíkům snaží ukázat, že víc než s těmito dvěma mají ve skutečnosti společného s ní a že podporou Muska či Tatea nic nezískají. Skladba bude součástí alba The Fatal Flaw, které Paris Paloma vydá v září.
Publikum ji v Ostravě celý koncert odměňuje nadšeným potleskem, největší ale přichází až po poslední písni. Té, která Paris Palomu proslavila.
„Celý den, každý den, terapeutka, matka, služebná / Nymfa, potom panna, chůva, potom služka / Pouze doplněk, žiju, jen abych mu sloužila / Aby nikdy ani nehnul prstem,“ zpívá v singlu Labour, jenž za 24 hodin od vydání nasbíral přes milion poslechů na platformě Spotify. Dnes už tam má v různých verzích přes půl miliardy přehrání.
Na TikToku záhy začala přibývat videa doprovázená sborově zpívaným refrénem, v nichž ženy z celého světa popisují své zkušenosti se sexismem nebo sexuálně podmíněným násilím. I díky tomu se Labour stala feministickou hymnou a bývá spojována s hněvem pramenícím z nespravedlivé rodinné či emocionální zátěže, kterou některé ženy pociťují v heterosexuálních vztazích.
Hit, jehož refrén nahlas zpívá i publikum, završuje páteční vystoupení Paris Palomy jen pár minut předtím, než na Dolní oblast Vítkovice udeří bouřka. Během nejsilnějšího deště organizátoři zakazují vstup na největší prostranství a navádějí návštěvníky do zděných budov. Tři koncerty jsou přerušeny nebo začínají později, dva se ruší. Kyperská umělkyně Della později dostává náhradní termín na sobotu.
Organizátoři festivalu kvůli bouřce v pátek krátce přerušili program.
Zhruba po hodině se déšť mírní a program festivalu pokračuje navzdory mírnějším přeháňkám. V pláštěnkách stojí lidé na koncertu trumpetisty Ibrahima Maaloufa i české kapely Tata Bojs.
Největší dav si před půlnocí přichází poslechnout hlavní hvězdu dne, amerického skladatele a DJ Mobyho. Na pódium vtrhne nečekaně rychle a areál okamžitě zaplní elektronická hudba. Šedesátiletý Američan doprovázený kapelou a dvěma zpěvačkami startuje show plnou blikajících světel a barevných obrazců. Dav roztancuje hned první skladbou Bodyrock, energie vydrží až do samého konce.
„Neměl jsem moc co říct / Nevzdal jsem se světla / Zavřel jsem oči a zavřel jsem sám sebe / A zavřel jsem svůj svět a nikdy ho neotevřel ničemu / Co by mě mohlo dostat,“ zpívá Moby například v elektronickém remixu filmového hitu Extreme Ways.
Sám během ostravského vystoupení vystřídá několik nástrojů, zahraje sólo na kytaru a zpěvačky doplňuje svými vokály.
V New Yorku narozený multiinstrumentalista, vlastním jménem Richard Melville Hall, získal pseudonym od rodičů. Ti mu v dětství říkali podle velryby z románu Moby Dick od Hermana Melvilla, se kterým má být příbuzný.
Hudební dráhu zahájil Moby koncem 80. let minulého století, světově proslul v roce 1999 albem Play. Postupně vyzkoušel nespočet žánrů včetně techna, popu, alternativního rocku, trip hopu či punk rocku. Program pátečního koncertu, svého prvního v Česku po 17 letech, pojal jako průřez celou vlastní tvorbou a tudíž je poměrně rozmanitý.
„Představte si teď, že sedíte u mě v obýváku, se mnou i mým přítelem Davidem Bowiem, a posloucháte tu nejkrásnější píseň, co kdy byla napsaná,“ uvádí silný moment večera, coververzi Heroes od dnes již nežijícího Bowie. Výjimečné hlasy zpěvaček Nadii Christine Duggin a Indii Carney, stejně jako smyčcová linka, nechávají diváky v úžasu. Mezi elektronickými skladbami se vše najednou zjemní a posluchači zapínají baterky na telefonech.
Během skladby Why Does My Heart Feel So Bad? se na obrazovkách objevují záběry krav. Moby je dlouholetým veganem a aktivistou za práva zvířat, o čemž svědčí i jeho výrazná tetování „vegan for life“ na krku a „animal rights“ na obou rukách. Aktivismus a vzdor vůči bezpráví v Ostravě zmiňuje i před písní Lift Me Up, již věnuje všem bojovníkům proti fašismu či tyranii.
Svůj set zakončuje rave skladbou, při které se na jeho přání k nadšení diváků odehrává světelná show už nejen na pódiu, ale také na nedalekém ruském kole.
