Článek
Vláda odpověděla na kompetenční žalobu prezidenta Petra Pavla kvůli summitu NATO v Ankaře. V osmdesátistránkovém dokumentu Ústavní soud žádá, aby ji zamítl. Ministr spravedlnosti Jeroným Tejc (za ANO) kritizoval, že konstituční tribunál vydal předběžné opatření, kterým umožnil hlavě státu na summit odcestovat.
Tejc také oznámil, že vláda kvůli údajné podjatosti žádá vyloučení soudce zpravodaje Pavla Šámala z dalšího projednávání kompetenční žaloby. Ministr tvrdí, že soudce vydáním předběžného opatření projevil soudní aktivismus a zasáhl do ústavního postavení vlády.
Na takovou žádost má podle oslovených ústavních právníků kabinet právo. Domnívají se však, že Šámal podjatý není.
„Podjatost, tedy pocit, že některý soudce není nestranný, může namítnout každý účastník řízení, a to nejpozději do začátku prvního ústního jednání,“ vysvětlil redakci soudce Ústavního soudu Jan Wintr.
Zákon o Ústavním soudu vymezuje tři situace, kdy může nastat podjatost. Jde o případ, kdy má soudce osobitý vztah k projednávané věci, k účastníkům řízení nebo k jejich právním zástupcům. V takovém případě by měl být soudce z projednávání věci vyloučen.
„Příkladem poměru k věci může být třeba prošetřování dopravní nehody, kterou jeden ze soudců nezpůsobil, ale byl u ní přítomen. Může mít zkreslený pohled svou osobní zkušeností, a nevyhodnocovat tak objektivně svědecké výpovědi či důkazy,“ vysvětlil Wintr. U účastníků nebo právních zástupců pak musí být prokázán blízký osobní vztah k soudci.
Další možností vyloučení soudce pro podjatost je situace, kdy byl v téže věci činný v předchozím rozhodování. To může nastat například v případě, kdy soudce krajského soudu vynese rozsudek, následně je jmenován soudcem Ústavního soudu a měl by rozhodovat o ústavní stížnosti proti vlastnímu dřívějšímu rozhodnutí.
Právní experti se shodují, že ani k jedné z výše popsaných situací v případě Pavla Šámala nedošlo. O kompetenčním sporu dříve nerozhodoval a jeho vztah k prezidentovi nebo projednávané žalobě by vláda musela prokázat.
Mluvčí Ústavního soudu Kamila Abbasi Seznam Zprávám potvrdila, že tribunál vládní odpověď na kompetenční žalobu obdržel. „V tuto chvíli jsou shromažďovány veškeré podklady k rozhodnutí. K námitce podjatosti se vyjádří dotčený soudce a plénum bude o jeho podjatosti rozhodovat v září,“ uvedla. Soudce Pavel Šámal redakci sdělil, že se k tématu nechce vyjadřovat.
Ústavní právník z Karlovy univerzity Ondřej Preuss řekl, že se vláda při podezření z podjatosti Šámala opírá o jeho postup při podávání předběžného opatření a fakt, že vládě nedal lhůtu pro vyjádření. Ústavní soud to dříve zdůvodnil tím, že stanovisko kabinetu bylo známé z opakovaných veřejných vyjádření.
„Myslím, že k vyslovení podjatosti a vyloučení soudce z projednávání by musely být doloženy jiné argumenty a konkrétní důkazy, než jen procesní postup v otázce předběžného opatření. Nic podobného jsem neviděl,“ uvedl s tím, že podobnou námitku mohla vláda podat na kteréhokoliv ze soudců, který o věci rozhodoval.
S tím souhlasí i ústavní právník a bývalý prezidentův poradce Jan Kysela. „Pokud by někdo chtěl zkoumat životopis pana Šámala, mohl by si stěžovat, že byl členem Legislativní rady vlády. Bylo by tedy možné říct, že pokud bude Šámal někomu stranit, tak vládě, protože působil v jejím poradním orgánu,“ uvedl s tím, že ani tato argumentace by jako důvod k podjatosti zřejmě neuspěla. Šámala navíc do funkce ústavního soudce nejmenoval Petr Pavel, ale jeho předchůdce Miloš Zeman.
Návrh může podkopat důvěru v Ústavní soud
O návrhu vlády vyloučit Pavla Šámala z dalšího projednávání nyní rozhodne plénum Ústavního soudu o 14 soudcích. To si nejprve vyžádá stanovisko dotčeného soudce, tedy jeho reakci na důvody, které jsou uvedeny v námitce o podjatosti. Bez Šámalovy přítomnosti pak ostatní soudci rozhodnou, zda by měl, či neměl být z procesu vyloučen.
„Myslím, že rozhodnutí padne na začátku září, kdy je pravidelné jednání pléna,“ přiblížil soudce Ústavního soudu Jan Wintr. Doplnil, že podobná rozhodování jsou v běžných procesech rutinní záležitostí. Nejčastějším případem je pak situace, kdy sám soudce oznámí, že je v určitém případu podjatý, například kvůli vztahu k někomu z účastníků.
Oslovení právníci se domnívají, že plénum Šámala z projednávání kompetenční žaloby nevyloučí. „Velice bych se divil, kdyby Ústavní soud rozhodl o jeho vyřazení, protože mě nenapadá žádný důvod, proč by měl být podjatý,“ myslí si Jan Kysela.
Že vládní návrh na Šámalovo vyloučení nemá šanci na úspěch, se domnívá také Preuss. „K tomu, aby byl soudce vyloučen, nestačí, že se jedna ze stran domnívá, že je podjatý. Musí existovat nějaké hlubší podezření a důkazy, například to, že je někdo ze zúčastněných soudcův kamarád nebo rodinný příslušník,“ vysvětlil.
Pokud však plénum o vyloučení Šámala rozhodne, nemělo by se ho to po pracovní stránce výrazněji dotknout. „Za předpokladu, že bude vyloučen, by možná měl být obezřetnější a citlivější. Ale že by ho to mohlo z hlediska budoucí kariéry nějak poškodit, se vzhledem k jeho zkušenostem a pověsti nedomnívám,“ sdělil Kysela. Preuss doplnil, že jedinou těžkostí by pro Šámala mohlo být poškození reputace.
Větší obavu však mají právníci o pověst Ústavního soudu. Situace by podle nich mohla v očích veřejnosti snížit jeho důvěryhodnost. Rozhodováním o vyloučení Šámala postavila vláda Ústavní soud podle Preusse do nepříjemné situace. „Vyhovění námitce může působit jako přiznání podjatosti, její zamítnutí lze zase interpretovat tak, že si soud nepřipouští žádnou sebereflexi,“ uvedl.
„Vláda by podobnou námitku měla činit pouze v případě, že má nezpochybnitelné důkazy o podjatosti. Je to exponovaný spor, o který lidé jeví velký zájem, a vláda by tak měla vážit své kroky, tedy nedělat nic, co by narušilo legitimitu rozhodování,“ doplnil Preuss.
