Článek
„Prezidentem republiky vyvolaný kompetenční spor, včetně akcesorických návrhů na vydání obou předběžných opatření, představuje podle jejího (vlády, pozn. red.) názoru další z řady pokusů o extenzivní výklad postavení a rozsahu pravomocí prezidenta republiky,“ reaguje vláda Andreje Babiše (ANO) na kompetenční žalobu v dokumentu.
Mimo jiné v závěru píše, že prezident podáním kompetenční žaloby „učinil krok k rozboření ústavní zvyklosti spočívající v konsensu všech vrcholných ústavních činitelů na formě a způsobu plánování“.
Za celým osmdesátistránkovým dokumentem primárně stojí Legislativní rada vlády spadající přímo pod ministra spravedlnosti Jeronýma Tejce.
Babišův kabinet v něm popisuje především obavy z toho, že prezident chce posilovat skrze kompetenční žalobu své pravomoci. Vláda také tvrdí, že ze strany prezidenta republiky Petra Pavla nejde o první případ, kdy při „výkonu své pravomoci zastupovat stát navenek nerespektuje její hranice a jedná v rozporu s rozhodnutími vlády a oficiální zahraniční a bezpečnostní politikou“.
Koalice také hájí svou pravomoc rozhodovat o složení delegace s tím, že tato kompetence je i jakousi pojistkou pro případné budoucí „excesivní cesty ústavně neodpovědného prezidenta, které by byly v hrubém rozporu se zahraniční politikou České republiky“. Pro podporu tohoto argumentu vláda dodala hypotetický scénář, kdy by se v budoucnu jakýkoliv prezident rozhodl například odcestovat do KLDR.
„I tento argument hovoří ve prospěch závěru, že o uskutečnění jakékoliv vrcholné návštěvy musí rozhodovat výlučně vláda, a to od složení delegace až po obsah mandátu pro jednání,“ dodává vláda.
Babišův kabinet pak například odkazuje k pasáži kompetenční žaloby, ve které Hrad popisuje, že má vláda aktivně napomáhat prezidentovi v reprezentaci České republiky navenek. V reakci na zmíněnou pasáž vláda popisuje, že jí „nezbývá než zpochybnit nejenom ústavnost/zákonnost, ale obecně celkovou racionalitu přístupu prezidenta republiky ve vztahu k dalším, jemu nepodřízeným státním orgánům v projednávané věci“.
Obecně si kabinet Andreje Babiše stojí za tím, že o delegaci na summitu Organizace Severoatlantické aliance má rozhodovat vláda. Z toho důvodu navrhuje, aby Ústavní soud „veškeré výrokové návrhy“ zamítl, případně odmítl.
Pokud by prezident Pavel zažádal o „zpětvzetí svého návrhu“, vláda žádá Ústavní soud, aby k procesnímu postupu neudělil souhlas. V dokumentu nicméně stojí, že koalice tento postup od Hradu nečeká.
Už po pondělní tiskové konferenci vlády bylo jasné, že jednou z podstatných pasáží je i výtka vlády směrem k postupu Ústavního soudu. Vláda si stěžuje především na to, že neměla dostatečný prostor se k žalobě vyjádřit.
„Tento postup v rozporu se zákonem vedl ve svém důsledku k zásadnímu porušení práva vlády na spravedlivý proces – vláda nedostala možnost vyjádřit se k návrhu prezidenta republiky na vydání dvou předběžných opatření,“ vadí vládě, která mimo jiné žádá o vyloučení soudce Pavla Šámala z dalšího projednávání celé věci.
Reprezentativní role Hradu přijde vládě „marginální“
Obě strany sporu – jak Hrad, tak vláda – staví především na vyjasnění vlastních kompetencí. Prezident považuje účast na akcích, jako je summit NATO, za součást výkonu své funkce a role reprezentanta státu. Podle vlády je ale rozsah této kompetence oproti tomu jejímu „marginální“, protože je prezident „z výkonu funkce neodpovědný“ – to ostatně vláda prezidentovi připomíná hned několikrát.
Následně se opírá o rozdíl mezi materiálním výkonem zahraniční politiky a její formální reprezentací. Konkrétně píše, že vláda ze své podstaty rozhoduje o směru zahraniční politiky a realizaci její obsahu prostřednictvím svých závazných rozhodnutí, opatření, úkonů a zásahů.
Oproti tomu je dle vlády role prezidenta čistě formální a „jeho úloha se obecně projevuje zejména při reprezentaci státu vůči zahraničním aktérům a při kontrasignovaných právních aktech (rozhodnutích), jako je podpis či ratifikace mezinárodních smluv“.
Vláda se následně vyjadřuje i nad rámec sporu o účasti na summitu v Ankaře. Rozhodnutí o účasti prezidenta na státní návštěvě je podle vlády jejím úkolem a pravomocí – pokud se prezident drží dlouhodobé ústavní praxe.
Prezidentův doprovod
Pokud by se ale Hrad rozhodl jinak, a nerespektoval tak rozhodnutí vlády, organizaci i administrativu by si měla vzít na starost Kancelář prezidenta republiky či Vojenská kancelář prezidenta republiky.
Kdyby se ale prezident rozhodl sestavit „reprezentativní a informační“ paralelní oficiální delegaci, vláda by to vnímala přinejmenším jako „diplomatické faux pas, které by vedlo k oslabení důvěryhodnosti České republiky – což bezesporu není v zájmu jejího lidu“.
Zatímco výše popsané by bylo pouze diplomatickým přešlapem, koalice také popisuje, jakou situaci by už považovala vyloženě za protiústavní. A sice, pokud by prezident v průběhu oficiální zahraniční návštěvy zaujímal postoje, které jsou „v rozporu s oficiální (vládní) zahraniční politikou“.
Vláda se také pozastavila nad stanoviskem Ústavního soudu směrem k prezidentovu doprovodu. V předběžném opatření totiž mimo jiné stojí, že zástupci vlády mají zajistit akreditaci jak hlavě státu, tak i jejímu doprovodu.
Podle koalice je ale nepřípustné, aby Ústavní soud v řízení ve sporu o rozsah kompetencí státních orgánů ukládal účastníkům řízení, „aby něco vykonali ve vztahu k třetím osobám“.
V jiné pasáži pak stojí i to, že úkol zajistit akreditaci a leteckou přepravu i doprovodu prezidenta je pro vládu „nepřiměřeným, nespravedlivým a jednostranným“ břemenem.
Článek jsme rozšířili v celém rozsahu.
