Stejný plat, úplně jiné peníze. NHL dál zvýhodňuje některé kluby

NHL vstupuje do období, kdy budou padat platové rekordy. Ještě před pár lety působila smlouva za 12 milionů dolarů ročně jako astronomická částka. Teď se liga rychle blíží chvíli, kdy její největší hvězda poprvé v průměru překoná hranici 20 milionů.

Důvod je jednoduchý: platový strop roste. Pro sezonu 2026/27 se zvýšil na 104 milionů dolarů a už pro následující ročník vyskočí na 113,5 milionu. Hráči tak vědí, že v systému bude stále víc peněz, a při vyjednávání si mohou říkat o výrazně vyšší částky.

Nová kolektivní smlouva tenhle pohyb nezastaví. Od léta začne platit její poslední dodatek, který zajišťuje NHL pracovní klid až do roku 2030 a obsahuje i závazek ligy a hráčské asociace k účasti na olympijských hrách 2030 ve Francii.

Pro platy je zásadní jiné pravidlo: žádná hráčská smlouva nesmí v době podpisu přesáhnout 20 % platového stropu. V sezoně 2026/27 tak může jeden hokejista dostat maximálně 20,8 milionu dolarů ročně. O rok později už hranice vyskočí na 22,7 milionu.

Právě proto se v posledních letech vyplatilo některým hvězdám podepisovat kratší kontrakty a počkat si na bohatší NHL. Connor McDavid zvolil jen dvouletou smlouvu za 12,5 milionu dolarů ročně. Až mu po sezoně 2027/28 vyprší, může vstoupit na trh v úplně jiných finančních podmínkách.

Opačnou stranu nové ekonomiky NHL ukazují Alexander Barkov a Matthew Tkachuk. Dvě klíčové hvězdy Floridy stojí dohromady 19 milionů dolarů ročně a jejich smlouvy platí až do roku 2030. Částky, které při podpisu působily obrovsky, se s každým zvýšením stropu mění ve stále větší konkurenční výhodu.

McDavid záměrně podepsal na pouhé dvě sezony, Edmontonu tím dal slevu a zároveň možnost, aby klub postavil tým na Stanley Cup. Pak se stane volným hráčem a dá se čekat, že se největší hvězda ligy začne chovat tržně.

Pokud by pak uvažoval o odchodu, Edmonton má proti některým americkým klubům ještě jednu nevýhodu: daně. Stejných 12,5 milionu dolarů, které se započítávají do platového stropu NHL, třeba na Floridě a v Edmontonu, totiž v reálu neznamenají stejnou sumu na účtu.

Podle výpočtu Seznam Zpráv by McDavid dostal v takovém případě na Floridě přibližně o 1–1,2 milionu dolarů čistého víc za každý rok smlouvy. Hlavní rozdíl spočívá v tom, že na Floridě se z příjmu neplatí státní daň, pouze federální.

Takže kdyby McDavidovi stačily stejné peníze a vzal nabídku od Floridy, klub by mu nabídl pouze 10,5 milionu dolarů. Zbytek peněz by Panthers mohli dát jinému hráči, nebo podepsat třeba důležitého defenzivního obránce.

Daná věc tak silně znevýhodňuje kluby s vyššími daněmi a překlápí sílu do lokalit, kde hráči neodvádějí tolik peněz.

Ani nové znění kolektivní smlouvy tenhle problém neřeší. Takže na jedné straně má liga 32 franšíz, mezi které dělí svůj zisk. Pro všechny platí ohledně platového stropu stejné podmínky. V praxi to pak znamená, jak jsme si ukázali, že dva kluby mohou hráči nabídnout stejné peníze, které se započítávají stejně do platového stropu. Ale stejná smlouva ani zdaleka neznamená stejný čistý příjem.

Do roku 2030 se na tom nic nezmění.

Nejlépe vydělávajícím hráčem ligy se od nové sezoně stane Leo Carlsson z Anaheimu, který ještě nevyhrál žádnou individuální trofej, v play off odehrál pouze 12 zápasů a je mu teprve 21 let. Stejně dostane až do ročníku 2030/31 v průměru 18 milionů dolarů (a v příští sezoně dokonce oněch maximálních 20,8 milionu). Takže z platového stropu ukrojí prakticky stejnou sumu jako dvě esa Floridy Barkov a Tkachuk.

Důvody jsou dva. Zaprvé strop vyskočil za čtyři sezony o téměř 29 %. Tím pádem někdejší vysoké kontrakty se dnes stávají výhodnými a týmy, které své hvězdy podepisovaly na dlouhodobé smlouvy, vydělaly. Celkový obnos peněz v lize roste.

David Pastrňák s průměrným ročním platem 11,25 milionu dolarů v nové sezoně bude patřit až na 17. místo celé NHL, přitom stále jde o jednu z největších hvězd ligy a Boston nemá důležitějšího hráče. Jen se sem promítá efekt rostoucího stropu.

Druhý důvod je ale zajímavější. Anaheim Carlssonovi velké peníze dát musel, pokud o něj nechtěl přijít. Nedomluvil se s ním na smlouvě dříve, takže se z útočníka stal chráněný volný hráč. To znamená, že jiný klub dostává možnost nabídnout „offer sheet“ – sumu, na kterou hráč může slyšet. Philadelphia se rozhodla Anaheimu ukrást hvězdu, takže jí navrhla 18 milionů ročně po dobu pěti let.

Hráči z jiného klubu můžete učinit nabídku, když mu skončila nováčkovská smlouva a další ještě nepodepsal. To se přesně v létě stalo. Než hokejista může od 27 let zamířit na trh volných hráčů (nebo po sedmi odehraných letech v NHL), mají kluby možnost loupit jinde přes „offer sheet“.

Carlsson souhlasil, takže podle kolektivní smlouvy měl Anaheim sedm dní na to, aby nabídku buď dorovnal, nebo nechal hokejistu jít.

Hráče nejde sebrat bez náhrady. Pokud takovou akci někdo chce spustit, musí počítat, že přijde o draftové volby. V případě, že je nabízená suma vyšší než 11 939 166 dolarů a akce se podaří, klub musí v následujících čtyřech letech poslat jako protihodnotu svoje volby v prvním kole draftu.

Pro Philadelphii to byla přijatelná volba, pro Anaheim vůbec. Peníze dorovnal a z akce nakonec sešlo.

Současně klub ale nesmí jeden rok hráče nikam vyměnit, když ho podepsal touto cestou.

Anaheim se tímhle krokem navíc dostal do pasti, která ho jednou bude trápit. Carlsson je skvělý hráč, ale tak vysokou hodnotu nemá. Klub tím zbytečně přišel zhruba o 5–6 milionů pod platovým stropem, které mohl uplatnit jinde.

Navíc je to i další detail, který pomáhá roztáčet platovou spirálu. Příští rok vyprší smlouva Nikity Kučerova, který se pravidelně dostává kolem 120 bodů. Jason Robertson podepsal v Dallasu pouze na rok za 12,5 milionu a taky bude mířit daleko výš. V roce 2028 pak nejspíš nastaví nové maximum Connor McDavid, který se může stát prvním hráčem s kontraktem v průměru nad 20 milionů ročně, případně ho může předehnat hvězdný obránce Cale Makar z Colorado Avalanche.

Při vyjednávání se často bude používat Carlsson. Je hráč lepší než Švéd z Anaheimu? Měl by dostat víc?

Historicky nejvyšší kontrakt ale pár týdnů po Švédovi podepsal Macklin Celebrini ze San Jose. Ještě jednu odehraje na nováčkovském kontraktu, ale od 2027/28 mu připadne 18,8 milionu dolarů ročně.

K obřím sumám v NHL a platovému stropu se pak váže ještě jeden podstatný detail. Klub, který má na soupisce nejlépe placeného hráče ligy, jen těžko vyhraje Stanley Cup. Většinou to vychází tak, že vítěz platí nejdražšímu hráči kolem 12 % z platového stropu. Carolina třeba dává Sebastianu Ahovi „jen“ 9,75 milionu ročně, což ze stropu ukrajuje 10,2 %.

Důvod je logický: když jeden až dva hráči zaberou velký podíl z finančního limitu, nezbývá na kvalitní hráče ve třetích a čtvrtých formacích. A právě šířka kádru hraje ve finále největší rozdíl. Jedna hvězda neutáhne čtyři série nikdy sama.

Až bude McDavid podepisovat svoji další smlouvu, taky může hrát významnou roli, jestli na trh vstoupí jako vítěz Stanley Cupu.