Čína ukázala svou tvrdost. Tatra na sankčním seznamu Číny není náhoda, říká odbornice

Šéf Sněmovny Tomio Okamura jako první český vládní politik po sedmi letech oficiálně navštívil Čínu. Slibuje si od toho zlepšení vztahů s Pekingem a posílení vzájemného cestovního ruchu. Co cesta reálně přinese?

Hostem Ptám se já byla sinoložka z Filozofické fakulty UK v Praze Olga Lomová.

S předsedou Poslanecké sněmovny Tomiem Okamurou (SPD) se při návštěvě Číny setkal šéf tamního parlamentu Čao Le-ťi. Podle agentury Nová Čína ocenil pozitivní a pragmatickou politiku nové české vlády vůči Pekingu a vyjádřil přesvědčení, že současný příznivý vývoj vzájemných vztahů bude pokračovat.

Okamura prohlásil, že podle jeho mínění se vzájemné vztahy České republiky a Číny během návštěvy podařilo obnovit. S čínskou stranou měl probírat možné zrušení víz pro Čechy cestující do Číny, znovuzavedení přímé letecké linky Praha–Šanghaj nebo zapůjčení terakotové armády na výstavu do Česka.

Během jednání české delegace v čínském parlamentu padly také nové informace o Čechovi, kterého Peking zadržel na konci června a vyšetřuje ho kvůli podezření z ohrožení státní bezpečnosti. Jak upozornily i Seznam Zprávy, české bezpečnostní složky nevylučují, že by Čína mohla chtít muže vyměnit za jejího občana zadrženého v Česku.

Vztahy mezi Prahou a Pekingem se v posledních letech výrazně zhoršily především kvůli otázce Tchaj-wanu. Čína ostře kritizovala cestu předsedy Senátu Miloše Vystrčila (ODS) na Tchaj-wan v roce 2020 i jeho druhou výpravu letos v červnu. Peking, který ostrov považuje za součást svého území, v souladu s politikou jedné Číny odmítá oficiální kontakty zahraničních politiků s tchajwanskými představiteli.

„Celé té cestě udělalo tečku vyhlášení sankcí na 14 evropských firem jako protiopatření evropských sankcí na 14 čínských firem, které do Ruska dodávají zboží dvojího užití a vlastně tím podporují válku v Rusku. Ty firmy byly vybrány víceméně náhodně a objevila se tam i česká firma Tatra,“ připomněla v Ptám se já sinoložka Olga Lomová.

„Nemůžu to číst jinak než jako určitý tlak z čínské strany. Vzápětí po návštěvě, která projevuje přátelství, touhu vycházet Číně vstříc, jít naproti jejím požadavkům, se v sankčním seznamu, kde mohla být jakákoliv jiná firma, objeví i česká firma. To není náhoda, ale je to jenom ukázka toho, že v čínské diplomacii platí, že když naznačíte, že chcete ustoupit, že vyjdete druhé straně vstříc, nebo dokonce řeknete natvrdo, že chcete druhé straně vyjít vstříc, tak ona na vás ještě víc přitlačí,“ dodala Lomová.

Jaký vliv může mít Okamurova cesta na další vztahy Česka s Čínou? A co lze očekávat v případu zadrženého Čecha?

Celý rozhovor si můžete pustit v audiopřehrávači, ve své oblíbené podcastové aplikaci nebo ve videu.

Co v rozhovoru zaznělo?

1:00 Jak byste zhodnotila návštěvu předsedy Sněmovny Tomia Okamury v Číně? – Ten projekt má v sobě z vnějšího pohledu několik složek. Jeden je ten, že to byla hodně performativní záležitost, což v diplomacii bývá. Budeme o tom asi ještě mluvit, jaké různé rozměry ta performance měla. Zároveň to byl projekt, který možná nebyl úplně ideálně načasovaný vzhledem k tomu zadrženému Čechovi. Ale také vzhledem k dění v Evropské unii a ke stále sílícímu poznání, že vztahy s Čínou je třeba modifikovat způsobem, v němž Evropa dá jasně najevo, že nemíní přistupovat na všechny čínské podmínky, které jsou pro nás nevýhodné.

2:00 A celkově z pohledu, jak jsem četla čínský tisk a regionální tisk, tentokrát jsem se dívala i do některých médií v regionu jihovýchodní Asie, tak mám pocit, že ta cesta velmi dobře posloužila čínskému narativu ohledně česko-tchajwanských vztahů, které zpochybnila. Aniž si to pravděpodobně pan Okamura uvědomil. – A jak to bylo v médiích vyloženo? – V médiích, která byla pročínská nebo nějakým způsobem propojená s Čínou, se rozšířil narativ, že Česká republika bude měnit svou zahraniční politiku, že Česká republika v budoucnu nebude podporovat nebo udržovat přátelské vztahy s Tchaj-wanem. – Tedy: Česká republika opouští Tchaj-wan, vrací se k Číně. – Ano.

3:30 Ostatně Tomio Okamura během jednoho ze svých vystoupení i říkal, že garantuje, že tato vláda nechystá žádnou oficiální cestu na Tchaj-wan. – A to je jedna z věcí, kterou komentoval tisk mimo Čínu s jistým překvapením, že Tomio Okamura sám vytáhl tchajwanskou kartu dříve, než se čínská strana vyjádřila k tomu, jak zastává stanovisko k Tchaj-wanu. A bylo to kvitováno jako určitá diplomatická zbrklost nebo přílišná horlivost, že na rozdíl od jiných politiků, kteří vyčkávají, vydrží nějakou nepříznivou poznámku ohledně vztahu s Tchaj-wanem a následně ujistí čínskou stranu, že to neznamená změnu, odklon od politiky jedné Číny.

5:00 Jak velký význam návštěvě Tomia Okamury Čína přikládala? – Můžeme sledovat, co se psalo v médiích. A v čínských médiích bylo překvapivě střídmé zpravodajství. Spíše se komentovaly některé aspekty té cesty na méně prominentních platformách. Ale zároveň se Tomio Okamura sešel se dvěma významnými představiteli čínské strany. A stálo by za to zdůraznit, že nejde ani tolik o to, že přijel na pozvání předsedy Všečínského shromáždění lidových zástupců, což je čínský pseudoparlament, ale že předseda Všečínského shromáždění lidových zástupců je vlastně významný člen, myslím číslo tři, ve stálém výboru politbyra ústředního výboru Komunistické strany Číny. – Takže to politické přijetí bylo vlastně poměrně vysoké. – Poměrně vysoké. Ale co je na tom důležité, nebylo to přijetí představitelů, kteří dělají zahraniční politiku.

6:00 Jaké výsledky by mohly být s cestou Tomia Okamury spojeny? On tam jel s ekonomickými cíli, které sám avizoval: oživit cestovní ruch, přidat jedno přímé spojení mezi Prahou a Šanghají a začít jednat o zrušení vízového styku mezi Čínou a Českou republikou. – Co se týče toho vízového styku, to je zřejmě záležitost projednání ministerstva zahraničí. To je jedna z věcí, která je na té návštěvě zvláštní, protože ta agenda nepřísluší předsedovi Sněmovny. A předpokládám, že pokud Česká republika má zájem o zrušení vízové povinnosti, tak nějaká jednání v tomto smyslu budou asi probíhat na nižší a méně viditelné úrovni ministerstva zahraničních věcí. Jenom bych podotkla, že Čína v poslední době má politiku, že se snaží odstraňovat vízové překážky, protože láká do země jednak turisty, ale i lidi, kteří tam budou nějakým způsobem krátkodobě podnikat nebo budou působit v Číně. A je to součástí její strategie: získat o sobě dobrý obraz a přilákat zahraniční návštěvy. Takže tady se trošku dobýváme do otevřených dveří. Respektive není tam žádný zásadní problém z čínské strany, která by se zuby nehty bránila.

8:00 Na druhou stranu jsme ale v Evropské unii jediní s Litvou, kteří mají vízovou povinnost. A když se o tom zmiňovala minulá vláda Petra Fialy, tuším v roce 2024 nebo 2025, tak říkala, že rušení víz není úplně na pořadu dne, že o to vlastně ani tolik nestojí. – To je možné. To je samozřejmě vždy otázka jednání i té druhé strany. Já osobně, byť jsem sinolog, nevidím úplně zásadní přínos pro Českou republiku, když budeme mít bezvízový styk s Čínskou lidovou republikou. Ale to je záležitostí vlády, ministerstva zahraničí. A jednání v tomto směru je podle mého názoru jenom záležitostí nějakých technických jednání.

10:00 Co se týče turistického ruchu, tak o tom se hodně mluvilo už za prezidenta Zemana a v době nechvalně známého restartu, který skončil fiaskem. Ani tady si nejsem jistá, jaký to bude mít, nebo by to mělo zásadní přínos pro českou ekonomiku. Speciálně jako Pražanka. Není úplně jasné, jestli je opravdu tak pozitivní přivést velké čínské výpravy do Prahy. Ale můžu se mýlit. – Tomio Okamura zmiňoval ekonomické důvody, že by to přineslo peníze. – Když sleduji naši politiku vůči Číně, naše vztahy s Čínou a nejrůznější prohlášení o ekonomické diplomacii – a sleduji to deset let od doby prezidenta Zemana –, chybí mi seriózní ekonomická analýza podložená čísly, která skutečně dokáže vyčíslit a ukázat, v jakém směru a jaké aspekty ekonomické spolupráce nebo ekonomické diplomacie nám mohou přinést něco zásadního. A například i teď, nevím, jestli jsem něco nepřehlédla, ale Tomio Okamura jel se skupinou podnikatelů, ale nevíme přesné složení a agendu těch zástupců českého byznysu, kteří s ním jeli.

11:00 A zase, takové návštěvy se zpravidla konají ve spolupráci s příslušnými ministerstvy, a ne na úrovni parlamentu a speciálně toho čínského pseudoparlamentu, který de facto razítkuje rozhodnutí ústředního výboru. – Tomio Okamura si do své mise bral třeba i náměstky různých resortů podle toho, jaké resortní záležitosti chtěl řešit. A také říká, že na to má navazovat ministerská podnikatelská mise Karla Havlíčka coby vicepremiéra, který by měl s podnikateli vyrazit do Číny příští rok na jaře. – Tak uvidíme. Uvidíme, jestli se skutečně objeví nějaké konkrétní projekty, konkrétní čísla.

13:00 Tomio Okamura jel s tím, že chce požádat nebo zařídit druhé přímé letecké spojení mezi Prahou a Čínou, konkrétně Prahou a Šanghají. Jednal kvůli tomu jak s čínskými představiteli, tak s čínskými aerolinkami. Jak je tohle podstatné? Co ukazuje ta frekvence přímého spojení? Je to také politické gesto ze strany Číny, nebo ne? – Mně se zdálo, že ta cesta má hodně performativní charakter, což je součástí politické diplomacie. Zároveň se ale ta performance hodně odehrávala na pozadí otázky Tchaj-wanu. A já si nemůžu pomoct, ale když vidím výčet cílů cesty, tak tam vidím jakýsi zrcadlový obraz toho, čeho bylo dosaženo v poslední době ve stycích s Tchaj-wanem. Kde máme bezvízový styk, kde máme teď už druhou přímou leteckou linku, která nejen propojuje Prahu a Tchaj-wan, ale je zároveň novou, celkem výhodnou cestou pro další země v regionu Tichomoří. Například do Austrálie létají lidé přes Tchaj-wan. A zároveň je tady avizovaná výstava starověkého umění, která je jakýsi zrcadlový obraz výstavy sbírek Národního palácového muzea, která se konala loni v Národním muzeu. Takže budiž, budeme mít přímou linku, zvýší to turistický ruch. Ale měli jsme už přímé linky, dokonce tři, a nemám pocit, že bych někdy četla nějakou zprávu, jakým zásadním způsobem to prospělo české ekonomice.

18:00 Nakolik si myslíte, že bylo pro Tomia Okamuru výhodou při jeho cestě do Číny to, jak sám říká, že má velké zkušenosti s byznysem v jihovýchodní Asii, má japonské kořeny? – Zajímavé je, že v některých polooficiálních komentářích na webových serverech, které na jedné straně přebírají oficiální zpravodajství a pak jsou sice pečlivě kontrolované, ale jsou tam různé neoficiální komentáře a články, tak dokonce Tomia Okamuru označili jako japonského obchodníka. Což mě docela pobavilo. Asi to hrálo nějakou roli, i když Japonsko je v tuto chvíli v Číně spíše vnímáno velmi negativně.

21:00 Vláda Andreje Babiše říká, že chce normalizovat vztahy s Čínou. Začala používat tento termín. Vy jste kritička celé řady zejména lidskoprávních kroků, kterých se čínský režim dopouští. Tak jak se vám poslouchá tento plán? – Tady nejde o lidská práva, ale tady jde o slovo normalizovat. My vlastně přebíráme rétoriku Čínské lidové republiky. Normalizovat vztahy je obvykle v diplomacii používaný termín, kdy neexistují vztahy, kdy vzniká nějaký obrovský konflikt. Ale my tady žádný obrovský konflikt nemáme. My tady nemáme ani nějakou překážku v normální diplomatické výměně. A zároveň bych chtěla říct, že celé té cestě udělalo tečku vyhlášení sankcí na 14 evropských firem jako protiopatření evropských sankcí na 14 čínských firem, které do Ruska dodávají zboží dvojího užití a vlastně tím podporují válku v Rusku. A čínská strana obratem vyhlásila seznam, podle mého názoru víceméně ad hoc vybraných firem, ale vybraných tak, aby se nějakým způsobem dotkly ekonomických zájmů Evropy, bez jakýchkoliv dalších souvislostí, aby vlastně Evropě ukázala, že se bude bránit a že sankce proti firmám, které podporují ruskou válku proti Ukrajině, neuznává a nebude je respektovat.

22:00 A mezi těmi 14 firmami, které, jak říkám, byly vybrány víceméně náhodně, se objevila i česká firma Tatra. Já to nemůžu číst jinak než jako určitý tlak z čínské strany. Vzápětí po návštěvě, která projevuje přátelství, touhu, jak naše vláda říká, normalizovat, touhu vycházet Číně vstříc, jít naproti jejím požadavkům, se v sankčním seznamu, kde mohla být jakákoliv jiná firma, objeví i česká firma. A podle mého názoru to není náhoda, ale je to jenom ukázka toho, že v čínské diplomacii platí, že když naznačíte, že chcete ustoupit, že vyjdete druhé straně vstříc, nebo dokonce řeknete natvrdo, že chcete té druhé straně vyjít vstříc, tak ona na vás ještě víc přitlačí. – Takže takový políček. – Ano, políček.

28:00 Krátce před touto cestou se objevily informace o Čechovi zadrženém v Číně. Celá řada odborníků říkala, že Tomio Okamura měl v daný moment, kdy jsme se dozvěděli o tom, že čínský režim zadržel českého občana a navíc ho podezřívá ze špionáže, tu cestu, pokud ne zrušit, tak minimálně odložit. Také to tak vidíte? – Ano, také to tak vidím. A znova se vracím k tomu, co jsem říkala na začátku. Diplomacie je performativní činnost. Takže jsme měli ukázat, že nebudeme tolerovat, když čínská strana drží českého občana jako rukojmího. Někteří komentátoři jsou opatrnější a diplomatičtější, ale já to jednoznačně vnímám jako pokus vydírat Českou republiku, která podle zákona obvinila nebo vyšetřuje čínského občana, který tady dlouhodobě podnikal různé vlivové akce a působil proti zájmu České republiky. A čínská strana, podobně jako to dělá v jiných případech s jinými státy – nevím, podle jakého klíče –, si vybrala českého občana, který jezdí do Číny pracovně. Já o tom nevím žádné podrobnosti. Zaujalo mě, co říkal Tomio Okamura, že má čínskou manželku. To by byl další důvod, protože to se snáze vydírá, když jsou čínští příbuzní. Prostě ho zadrželi, aby si na nás vymohli propuštění svého člověka. Tomu se říká anglicky hostage diplomacy a my bychom se tomu měli postavit, protože to ohrožuje do budoucna další lidi, kteří budou cestovat do Číny.

30:00 Tomio Okamura nejenže do Číny odjel, ale ještě navíc tvrdí, že se kauzou českého občana zabýval a že ji zmínil. A řekl pro Český rozhlas: „Troufám si tvrdit, že tyto dva případy určitě nejsou spojené, jak některá média spekulovala. Z jednání nevyplynulo, že by měly být spojené.“ Náměstek ministra zahraničí Jiří Brodský, který byl v Číně také součástí delegace, naopak řekl, že když česká strana v Číně otevřela otázku zadrženého Čecha, tak druhá strana obratem uvedla, že oni také mají svůj případ. – Myslím, že o tom není žádných pochyb.

30:30 Samozřejmě nevím, proč to Tomio Okamura říká. Možná to říká i proto, že česká strana pořád lavíruje, jak bude zlepšovat vztahy s Čínou. A kdybychom se zachovali principiálně a věci pojmenovali pravým jménem, tak by se třeba mohla Čína zlobit. Ale já si myslím, že principialita je strašně důležitá. Protože když ustoupíte jednou, tak se to stane podruhé, tak se to stane potřetí. Nikdy nevíte, kdy se to stane znovu. A čínský zákon o státní bezpečnosti je naprosto gumový a může být aplikován na cokoliv. Takže to je záležitost, na kterou bychom si měli dávat více pozor, protože to úplně rozruší jakákoliv předvídatelná pravidla našich styků s Čínou.

32:00 A jaká je teď cesta pro to, jak zadrženému českému občanovi pomoci, jak ho dostat z čínského vězení? Třeba i na základě zkušeností a toho, jak jste to sledovala u jiných zemí? – Chce to citlivé vyjednávání, o kterém se nebude psát v médiích. A nakonec dojde k té výměně. Zaregistrovala jsem, že české ministerstvo spravedlnosti řeklo, že to není záležitost nějakého politického rozhodnutí, ale vyšetřování. Tak uvidíme, jak se to bude vyvíjet. Ale těch případů bylo víc. Koneckonců to známe z Ruska. Když byla na začátku vpádu na Ukrajinu zatčena americká basketbalistka, tak ji nakonec vyměnili za obchodníka se smrtí, za toho slavného obchodníka se zbraněmi, u kterého kdo ví, jestli teď nepomohl Rusku získat íránské drony. A Čína chce svého občana zpátky. Mají důvod, proč ho chtějí zpátky, protože to byl osvědčený agent. A myslím si, že svého dosáhnou. Ale nelíbí se mi to, protože to, jak říkám, narušuje prediktabilitu našich vztahů. A vlastně to tyto režimy učí, že se jim to vyplatí.