Bolí mě břicho. Co ukáží komerční testy na potravinové alergie

Potravinové intolerance se v posledních letech staly vyhledávaným tématem, kterému věnují pozornost nejen zdravotníci, ale i nejrůznější wellness influenceři. Ti stále častěji nabízí různé doplňky stravy či komerční testy s různou mírou spolehlivosti. Z běžných potravin, které obsahují bílkovinu kravského mléka či lepek, se pak mnohdy stávají strašáci. Ve skutečnosti s nimi přitom má problém mnohem méně lidí, než by se na základě různých doporučení na sociálních sítích či reklam mohlo zdát.

Testy pro domácí použití slibují, že za pár stovek snadno a rychle můžete zjistit nesnášenlivost lepku, alergie či střevní zánět. Obrovská je i nabídka komerčních testů na potravinové intolerance, celiakii a další zažívací obtíže, které si lidé sami platí v laboratořích napříč Českem a které běžně vyjdou i na několik tisíc korun. Ale co všechny tyto testy skutečně říkají? A v čem se liší od vyšetření v lékařské ordinaci?

„Domácí testy neprokazují potravinovou intoleranci ani alergii, a proto mohou vést k mylným závěrům a zbytečnému vyřazování potravin z jídelníčku,“ varuje profesor Tomáš Zima, přednosta Ústavu lékařské biochemie a laboratorní diagnostiky 1. LF UK a VFN.

Tady je dobré vědět, že ne za každým dlouhodobým trávicím problémem je skutečně diagnóza, která vyžaduje zásadní úpravu jídelníčku. I proto, než vyházíte velkou část lednice a spíže jen na základě některého z komerčních testů, je dobré se zastavit a výsledek si raději ověřit v lékařské ordinaci. Zvlášť když tady můžete mít řadu vyšetření plně hrazených ze zdravotního pojištění, pokud je k tomu medicínský důvod. „Domácí testy na potravinové intolerance a laboratorní vyšetření se liší především spolehlivostí, interpretací výsledků a klinickým významem,“ popisuje biochemik. A právě spolehlivost konkrétní testovací metody a to, zda k výsledkům dostanete také odpovídající lékařské vysvětlení, jsou klíčové pro další postup.

Bez něj se vám snadno může stát, že drasticky omezíte svůj jídelníček úplně zbytečně, i když údajně nebezpečnou potravinu můžete ve skutečnosti jíst bez obav. Podle Zimy je dobré brát tyto domácí testy se značnou rezervou. Mohou sice upozornit na možné problémy nebo poskytnout určité uklidnění, ale nenahrazují odborné vyšetření a zejména zhodnocení stavu lékařem. V ordinaci je totiž nutné zhodnotit nejen výsledky, ale i příznaky, celkovou anamnézu a mnohdy také provést více různých testů.

V lékárnách, ať už kamenných nebo online, jsou běžně v prodeji domácí samotesty, které se tváří jako testy ověřující nesnášenlivost lepku či detekující přítomnost alergenů. Stojí zhruba 300 až 500 Kč a jde o testy z kapky krve nebo slin.

Jejich výhodou je jednoduché použití a rychlost výsledku. Jenže daní za toto pohodlí je výrazně nižší spolehlivost oproti laboratornímu vyšetření, které předepisuje lékař. Domácí testy vás snadno mohou svést na scestí. „Domácí testy na alergie a potravinové intolerance dostupné v lékárnách mají jen orientační význam. Mohou něco naznačit, samy o sobě ale ke spolehlivému stanovení diagnózy nestačí,“ upozorňuje alergoložka Radka Šedivá z alergologické ambulance SYNLAB. Problematické je i to, co tyto rychlotesty vlastně měří a co to prakticky znamená. „U domácích testů na potravinové intolerance je hlavní problém v tom, že často měří protilátky v krvi proti řadě potravin (IgG). Ty ale obvykle neprokazují nesnášenlivost ani alergii. Spíše potvrzují, že se člověk s danou potravinou běžně setkává. Pozitivní protilátky proto mívají i zdraví lidé,“ upozorňuje profesor Ilja Tachecí, přednosta II. interní gastroenterologické kliniky FN a LF UK Hradec Králové a také přednosta České gastroenterologické společnosti ČLS JEP.

Tyto domácí testy pak vedou k tomu, že lidé bezdůvodně vyřadí větší množství potravin, někdy i za cenu nevyváženého jídelníčku a nedostatku živin. „Odborné společnosti proto tyto testy k diagnostice potravinové alergie nebo intolerance silně nedoporučují,“ dodává.

Trochu něco jiného jsou rychlotesty na celiakii, které hledají protilátky přímo související s touto nemocí. Ale ani to není zárukou toho, že na základě domácího testu dostanete jasnou odpověď na to, zda trpíte celiakií, či nikoliv. Jejich spolehlivost není taková jako u laboratorního vyšetření, a i to je jen jedno z více vyšetření, které je třeba absolvovat ke stanovení diagnózy celiakie. Jinými slovy, prokázat celiakii je poměrně složitý a zdlouhavý proces a ani jednotlivá laboratorní vyšetření předepsaná lékařem a jejich výsledky samy o sobě ke stanovení diagnózy nestačí. Z toho je jasné, že méně citlivý domácí test k tomu nemůže stačit už vůbec.

„Negativní výsledek rychlotestu celiakii nevylučuje a pozitivní ji sám o sobě většinou nepotvrzuje. Výsledek může ovlivnit také nerozpoznaný nedostatek IgA protilátek nebo to, že člověk před testem omezil lepek,“ zdůrazňuje gastroenterolog. Některé domácí testy jsou založené právě na sledování protilátek třídy IgA. Falešně uklidňující výsledek může dostat také člověk, který už před testem omezil nebo vysadil lepek. Množství sledovaných protilátek totiž může po změně jídelníčku klesnout, přestože celiakii skutečně má.

Další možností je, že si člověk jako samoplátce sám zaplatí testy v laboratoři. Ty se zaměřují jak na konkrétní potravinové intolerance, zejména nesnášenlivost laktózy, lepku či histaminovou intoleranci. Stojí pak několik tisíc korun. Může jít o genetické testy, dechové testy či testy, které se zaměřují na sledování protilátek či kombinaci více metod. Jejich výhodou je zejména rychlost objednání a získání výsledku, celý proces je velmi jednoduchý. Často můžete na odběr přijít už následující den po objednání a výsledky budete mít během několika dní.

Mnohdy jde o stejné testy, které jsou součástí lékařského vyšetření na celiakii či různé potravinové intolerance, a plně je hradí zdravotní pojišťovny, pokud je k tomu medicínský důvod. „Pokud laboratoř provede stejné vyšetření, je samotné měření stejné bez ohledu na to, kdo ho platí. Rozdíl je především ve výběru testu a ve vyhodnocení výsledku,“ popisuje profesor Tachecí.

Problém je v tom, že komerční testy jsou mnohdy zaměřené na část toho, co by vyšetřoval lékař. Jinými slovy, dostanete sice poměrně přesnou, ale jen jednu část z celkové skládanky, kterou je nutné složit k určení diagnózy. Sami si s takovým výsledkem bez konzultace s lékařem nejspíše nebudete vědět rady. „U testů zaměřených na alergie a potravinové intolerance zpravidla obsahuje přehled sledovaných alergenů, naměřené hodnoty a jejich vyhodnocení, případně také slovní interpretační komentář. Objevené odchylky jsou vždy barevně zvýrazněny a je vhodné je konzultovat s lékařem,“ popisuje alergoložka Šedivá.

Pokud si klient platí testy sám, obdrží výsledek obvykle e-mailem v zabezpečeném PDF souboru a v případě registrace ho najde i ve svém účtu na webovém portálu laboratoře. Je-li vyšetření hrazené zdravotní pojišťovnou, laboratoř výsledky pacienta doručí lékaři, který je předepsal. Konkrétní podoba výsledkového listu závisí na typu vyšetření – tedy na tom, zda se jedná o imunologický, genetický nebo například dechový test.

Například u podezření na celiakii lékař ověřuje také celkové IgA protilátky. U většiny dospělých se pak diagnóza potvrzuje také gastroskopickým vyšetřením s odběrem vzorku sliznice dvanáctníku. U pečlivě vybraných pacientů mladších 45 let je toto vyšetření možné někdy vynechat, ale o tom vždy rozhoduje specialista.

Genetické vyšetření, které mnohdy nabízí komerční laboratoře, se používá hlavně v nejasných případech. Ale i to je samo o sobě poněkud ošidné, protože negativní výsledek celiakii sice vyloučí, ale pozitivní ji nepotvrzuje. Pokud si toto vyšetření zaplatíte, získáte jen část potřebných informací. Některé komerční laboratoře nabízejí interpretaci výsledků za další příplatek, obvykle za zhruba 500 Kč. „Samoplátecké vyšetření může být užitečné, ale bez správné interpretace může vést k falešnému uklidnění nebo naopak ke zbytečným obavám,“ shrnuje profesor Tachecí. Zaplatit si test může dávat smysl, pokud člověk ví, na jakou konkrétní otázku má vyšetření odpovědět, a zvolená metoda se používá také ve standardní diagnostice. Třeba když si při podezření na laktózovou intoleranci zaplatí dechový test nebo při podezření na celiakii správnou kombinaci krevních vyšetření. Zvolit ji ale není pro laika snadné.

Méně užitečné jsou naopak rozsáhlé balíčky objednané poněkud „naslepo“. Člověk sice může dostat řadu přesně naměřených hodnot, ale bez lékařského zhodnocení nemusí vědět, co znamenají a jak dál postupovat. Výsledkem mohou být potraviny zbytečně vyloučené z jídelníčku.

Pokud vás dlouhodobě trápí různé zažívací potíže a nejste schopni určit, co je jejich příčinou, prvním místem, kam se obrátit, by měl být váš praktický lékař. A to ještě před tím, než se začnete některým potravinám cíleně vyhýbat. To by mohlo zkreslit případné krevní testy a v případě cíleného gastroskopického vyšetření na celiakii také výsledky biopsie, kdy se odebírá a vyšetřuje malý vzorek tkáně. Důležité je popsat, co přesně vás trápí, jak často se konkrétní příznaky (průjem, nadýmání a další trávicí obtíže) vyskytují a co jste případně udělali pro jejich zmírnění a jaký byl výsledek. Součástí vyšetření budou i otázky na to, zda alergie, intolerance či celiakie nebyly potvrzeny u některých z vašich příbuzných.

Váš praktický lékař může na základě celkového zhodnocení vašeho stavu předepsat některé z laboratorních testů a případně vás odeslat ke specialistovi, zejména gastroenterologovi, imunologovi nebo alergologovi. Tam by měli být schopni posoudit vaše obtíže a pravděpodobně doporučí další vyšetření, aby bylo možné spolehlivě stanovit diagnózu. A to i v případě, když už jste prošli některými z testů, které jste si zaplatili sami.