Recenze: Homolkovi na tripu. Komedie Dovolená v Českém ráji umí překvapit

Tak letos už potřetí. Další česká komedie – po titulech Nečekané léto a Po večerce – se odehrává v kempu či na táboře. A propagace snímku Dovolená v Českém ráji před čtvrteční premiérou napovídala, že nejspíš půjde o další unylou letní zábavu.

Je to škoda. Producentům se podařilo takřka dokonale zamaskovat, že novinka režiséra Adama Kolomana Rybanského je poměrně hořká komedie vyprávějící mimo jiné o manželské krizi. Každopádně jde o první z této trojice filmů cele se odehrávajících v poněkud vybydleném letním tábořišti, jenž dokáže své lokality využít k něčemu podnětnému.

Rodina Svobodových přijíždí do starého kempu, kterému vládne buranský správce v podání Petra Čtvrtníčka. Manželka Týna pevně doufá, že když už nejedou k moři, tak její muž Milan alespoň zamluvil tu nejlepší z několika zdejších chatek. Jak se záhy ukáže, Milan jí celou dobu tajil, že chatky jsou dávno rozebrané. Hrdiny a jejich dvě děti čeká pobyt ve stanu.

Dovolená v Českém ráji zprvu vypadá jen jako další tuzemská komedie zalidněná lehce směšnými figurkami, jakkoli už od počátku drží pozornost uštěpačný pohled na Tomáše Jeřábka a Magdalénu Borovou v hlavních rolích. V soužití tohoto páru ledacos skřípe a tvůrci to umí podtrhnout trefnou replikou i přesně načasovanou, přitom neprvoplánovou vulgaritou.

Jenže zhruba po čtvrthodině přichází dost nečekaný, v rámci žánru drsný vypravěčský zvrat, který na diváky i zúčastněné působí jako rána pěstí. Od té chvíle se snímek mění v černou, místy až absurdní komedii, která se docela dost odklání od běžného místního mainstreamu.

Jedna náhlá manželská hádka pak vede k tomu, že Milan mizí ze stanu a přidává se k trojici trampů zásobených hudebními nástroji, bujarou náladou a značným množstvím levného alkoholu. Pod vlivem frustrace a opojení se Milan mění v „hrdinu“, který provede nepěknou klukovinu, načež skupinka mizí v lesích, aby večírek dokončila o samotě, u dalšího ohniště.

Dalšího rána Milan zjišťuje, že je sám uprostřed lesa, k dispozici má kromě pantoflů, trička a kraťasů jen plastovou lahev se slivovicí, přičemž netuší, kde se nachází. Zatímco pak putuje lesem od jedné bizarní příhody k druhé, v táboře hned z několika důvodů stoupá napětí.

Režisér Rybanský zalidnil kemp Komár typickým osazenstvem. Je tu skupinka loučící se se svobodou, Saša Rašilov v roli single otce snů a rodinky, které do stejné destinace zjevně jezdí už celé dekády a mají neustálou potřebu hlasitě komentovat okolní dění. Dovolená v Českém ráji v některých ohledech připomene poetiku série o Homolkových, byť tentokrát jde o výrazněji stylizovaný a výstřednější počin.

Místy snímek poněkud nevyrovnaně osciluje mezi potřebou přijít s dalším podivným gagem a vykreslováním manželské krize, která se prohlubuje navzdory tomu, že protagonisté jsou od sebe po většinu děje odloučení.

Týna umně maskuje před dětmi své rozpolcené pocity, mísí se v ní vztek, naštvanost i strach, zda se Milanovi něco nestalo. Milan bloudí a trpí, psychicky i fyzicky. Uvědomuje si, co provedl. A přitom to nemůže napravit už proto, že neví, kudy kam.

Dovolená v Českém ráji dokáže spojit trapné vtípky se sugestivními, místy až surreálnými scénami, které nejsou samoúčelné. Předkládá jízlivý pohled na české buranství i na představu „dokonalé dovolené“.

Snímek jistě místy drhne, mění se spíše v sérii originálních nápadů než v dramaturgicky dokonale sevřené dílo. Zároveň však s chaosem záměrně pracuje.

Rybanský v jedné chvíli operuje hned se čtyřmi skupinkami postav pohybujících se v lese, což se v českém filmu mnohdy nevidí. Posiluje tak humor i napětí, a přitom dokáže zužitkovat většinu protagonistů, včetně těch nejposlednějších figurek, zdánlivě jen naplňujících zažité stereotypy.

Podobně jako Ondřej Hudeček ve filmu Poberta se i Rybanský pokouší najít modernější podobu lokální komedie, tedy žánru, který v Česku převládá, ale prakticky nikdo ho neumí a mnohdy v něm schází sebemenší ambice.

Poberta byl mnohem suverénnější, ve všech ohledech dotaženější dílo, které cíleně pracovalo s postupy westernu či lupičských komedií. Ale Dovolená v Českém ráji si zaslouží sympatie už proto, že se pohybuje v teritoriu běžně vyhrazeném pro letní řachandy a snaží se dokázat, že lze jít i jinudy než těmi nejvyšlapanějšími cestami.

Tak jako Milan putuje lesem a prožívá strastiplnou, trochu chcípáckou, ale navzdory stylizaci v lecčem uvěřitelnou odyseu, meandruje i samotný snímek mezi nečekanými polohami. Nehledá pointy, nechce být tragikomedií. Ale byť obsahuje řadu fyzických, situačních i slovních gagů, jde v jádru o hořkou a smutnou podívanou.

Adam Koloman Rybanský už ve svém debutu Kdyby radši hořelo – vyprávějícím o vesnickém hasičském sboru a vlivu dezinformací – hledal polohu, v níž se prostý a lidový humor pojí se snahou tematizovat vážnější věci. Ospalé tempo života na české vesnici nyní vyměnil za podobné bezčasí letního kempu. Opět tuto unylost atakuje náhlými dramatickými událostmi a zkoumá, co to s postavami provede.

Dovolená v Českém ráji možná bude trpět kvůli tomu, že nenajde své cílové publikum. Divákům, kteří se chtějí smát okatým a prvoplánovým vtipům, asi zamrzne úsměv. A publikum, jež by ocenilo autorskou komedii, se snadno nechá odradit pomýleným marketingem.

Přitom Rybanský – na rozdíl od mnoha kolegů – přistupuje ke svým často takřka karikaturním postavám a postavičkám s láskou i pochopením. Což je v žánru tuzemské komedie stále spíše vzácnost.