Revoluce začala. Fotbalisty povede Španěl Denia, bude řešit Schicka i Součka

Blbou náladu, která se po zkaženém mistrovství světa vznášela nad fotbalovou reprezentací, může zabrzdit energická vzpruha. Národní tým minimálně na dva roky přebírá španělský expert Santi Denia, ve dvouleté smlouvě má i opci na případné prodloužení kontraktu.

Po zrychleném procesu, kdy ho nadpoloviční většinou odhlasoval výkonný výbor asociace, se ujímá nejsledovanější funkce v českém sportu. Jako první cizinec u fotbalové reprezentace. Úplně jiný styl v zavedeném prostředí.

Jaké úkoly na něj čekají, než 26. září vstoupí do Ligy národů?

1. Naučit Čechy, aby se nebáli. Na mistrovství světa postoupilo 16 celků z Evropy a jediný z nich vyloženě propadl. Česko. Zůstaneme-li bez sarkasmu, zůstala po něm prázdná stopa. Nic. Lze se samozřejmě bavit o tom, že Turci se svou výjimečnou generací vypadli už po dvou úvodních zápasech, přesto našli morálku a osobní zodpovědnost, aby zvládli závěrečné utkání o svou čest. Porazili Američany. S jediným bodem, což byla česká vizitka, nezůstal žádný tým z Evropy. Turecko tři, Skotsko tři, Bosna čtyři, Švédsko čtyři. Přitom Češi čekali na světový mundial 20 let. Jestli se má v budoucnu angažmá Santiaga Denii hodnotit jako kladné, případně dokonce převratné, musí naučit českou reprezentaci, aby se nebála papírově silnější konkurence.

2. Nebýt v Lize národů pro smích. Rovnou můžeme navázat nejbližšími zápasy. Elitní skupiny Ligy národů a střet s naprostou evropskou špičkou. V Praze 26. září proti Chorvatsku, které získalo dvě medaile na posledních třech světových šampionátech, a 29. září proti Anglii, která skončila před pár týdny bronzová. Pak venku 3. října proti mistrům světa ze Španělska. A pak během podzimu postupně repete při odvetách. Těžko si pro trenéra Deniu představit těžší výchozí pozici než čelit takové síle v zápasech, které vám nedovolují zkoušet. Aniž by znal české prostředí, pomineme-li přátelství s bývalým spoluhráčem Radkem Bejblem z Atlétika Madrid, měl by zapůsobit hned. Hlavně v Lize národů nebýt za otloukánka.

3. Naučit Čechy, aby nespěchali. Další okamžitý úkol, který se snadno řekne, ale zároveň ho musíte převést do praxe. Na mistrovství světa se národní tým lekl soupeřů i příležitosti. Včetně trenéra Miroslava Koubka, který po úvodní porážce s Jižní Koreou v panice vyměnil hned pět hráčů ze základní sestavy. Vzniklo napětí a na hřišti chaos, který odpovídal posledním rokům. Aniž by to hráči dostávali jako taktický plán, prakticky pořád spěchali, aby nic nezkazili. Kontrast s drtivým počtem účastníků mistrovství světa bil do očí. Španělská fotbalová škola, mezi jejíž žáky Santi Denia patří, si zakládá vyloženě na opaku. Tvořit, držet míč a nespěchat, není-li to potřeba.

4. Předat mužstvu tvář. Jeden z klíčů k zisku důvěry veřejnosti. Obyčejný fanoušek, byť nevystudoval trenérské licence, pozná, jestli v něm reprezentační výkony rezonují. Když nepočítáme světovou baráž a šťastné penaltové rozstřely, měli Češi radost naposledy v létě 2021, kdy se tým pod Jaroslavem Šilhavým dotýkal evropského semifinále. Od té doby se počítají ztráty důvěry, kreditu i trenérů. Za posledních deset měsíců skončil Ivan Hašek, Jaroslav Köstl a Miroslav Koubek, což je ohledně strategického a dlouhodobého chování absolutní nonsens.

5. Určit koncepci. Nejlépe už od reprezentace do 16 let. Přesně tak, jak je to zakódované ve španělském, belgickém nebo anglickém stylu. Stejné rozestavení, stejné nároky, stejná taktika. Logicky zapochybujete, jestli se dá něco podobného implementovat na český fotbal, nicméně Santiago Denia se o to musí pokusit. Nezohledňovat přednostně jen nejbližší výsledky áčka, ale vidět český fotbal ze širší perspektivy. Jiným slovy: částečně obětovat současnost na úkor budoucnosti.

6. Najít hráče. Vyloženě těžký úkol. Pokud poslední trenér Koubek tvrdil, že na mistrovství světa vybral 26 nejlepších fotbalistů v zemi, a skončilo to v Americe ostudou, potom musí ten španělský zvolit jiná měřítka. Anebo přesvědčit stávající reprezentanty, aby se chovali jinak. Šampionát dokončili Češi bez jediné průnikové přihrávky, fyzicky vyšťavení, psychicky nahlodaní.

7. Vykašlat se na rady odjinud. Hodí se připomenout, že trenér mistrů světa Luis de la Fuente, někdejší Deniův šéf, nevzal na mundial jediného hráče z Realu Madrid. Vyšlo mu, že potřebuje spíš pracanty z Bilbaa, San Sebastianu, Crystal Palace nebo Osasuny. Před nikým se nepitvořil, volil fotbalisty do mozaiky, kašlal na rady zvenčí. Denia začíná od nuly, tudíž se může oprostit od našeptávačů, agentů, nepotismu a kamarádšoftů, které fotbalovému prostředí v Česku dlouhodobě vládnou. Jen tento tlak musí ustát.

8. Získat si veřejnost. Zakódovaná nedůvěra k cizincům u reprezentace existuje a existovat bude. Zažily si to prakticky všechny kolektivní sporty v Česku. Také Santi Denia bude čelit narážkám, že „my přece chytráky odjinud nepotřebujeme“. Omyl, potřebujeme, jinak se nehneme z místa. Reprezentační fotbal už příliš dlouho přešlapoval na místě a nechával si odjet vlak s moderním trendy. Výběr zahraničního experta rozhodně není samospásný, ale určitě naději v sobě skrývá. Není to ovšem jen na Deniovi. Musí mu pomoct štáb lidí, najmě celá fotbalová asociace, která by měla být jednotná. Zatím není. Užitečný příklad si můžeme vzít ze Slovenska, kde před čtyřmi lety nastoupil Ital Francesco Calzona. Už jeho první tiskové konference se ztratily v překladu, protože neměl dost dobrého tlumočníka. Vysoký plat pro sebe – odhadovaný na 1,5 milionu korun – i pro své spolupracovníky může Denia obhájit jen prací, která bude všeobecně dávat smysl. Calzona narážky na svoji gáži řešil na Slovensku celou dobu.

9. Oslovit Schicka. Nejoriginálnější český fotbalista a jeden z elitních střelců Bundesligy ztratil chuť v reprezentaci pokračovat. Patrik Schick ohlásil ve 30 letech konec. Cítil se nepochopený, nevyužitý, příliš kritizovaný. Nechce štěpit síly, rozhodl se věnovat jen Leverkusenu. Stejně reagoval osmadvacetiletý Václav Černý. Důležitá postava Besiktase Istanbul a bezkonkurenčně nejlepší český driblér byl u minulého trenéra na černé listině. Určitě je čas ptát se: Nepatří oba do reprezentace, když je tam nový kouč bude chtít? „Dobrá otázka, ale tým je pro nás nejdůležitější. Budeme pracovat na tom, abychom měli v národním týmu ty nejlepší hráči,“ opáčil Denia na tiskové konferenci po svém uvedení. „Jestli bude Patrik v týmu na Ligu národů? Nevím. Ještě o tom budeme jednat. Zatím nechci mluvit o jednom konkrétním jméně. Ale samozřejmě ho chceme.“

10. Přesvědčit Součka. Můžete mít výhrady k jeho technickým dovednostem, nikdy to nebude záložník s krásnými fintami, přesto Tomáš Souček dlouhé roky patřil ke klíčovým hráčem národního týmu. Do loňského listopadu byl i kapitánem, než mu svazová vrchnost kontroverzně a za trest sebrala pásku, protože šel – v dobré víře a ve špatné době – vysvětlit fanouškům, proč jim reprezentace nechce poděkovat po utkání za podporu. Mistrovství světa končil jako přehlížený náhradník, navíc si v závěrečném utkání ošklivě zranil vazy v kotníku. Stále je o berlích. Po víkendu se vrací do Londýna, kde se připojí k West Hamu, který na jaře sestoupil z Premier League. Nový trenér bude nepochybně potřebovat srdcaře a patrioty. Souček pro tým žil.

11. Udělat první krok. Klidně to může být výměna brankáře. Pokud do podzimní Ligy národů vyšle Antonína Kinského z Tottenhamu, který má excelentní hru nohama podle španělského mustru, a upozadí dosavadní brankářskou jedničku Matěje Kováře, odpovědnost už půjde za ním.

Text byl aktualizován o citace z inaugurační tiskové konference Santiho Denii.