„Je to protest, není moc co slavit.“ Tisíce lidí se vydaly na duhový průvod

Václavské náměstí se dopoledne postupně plní. Už z dálky zní hudba. Lidé na sobě mají pestré oblečení, mnozí drží transparenty a barevné vlajky.

„Já jsem se na Pride těšil. Člověk tady může být svůj,“ říká Jan.

Jeho přítel Pavel přitakává. „Mohu se tu projevovat, jak chci,“ ukazuje na své namodro nalakované nehty. „Jinde se často cítím sevřený, nervózní, mám obavy z pohledů,“ přiznává.

Dodává však, že je také důvod k obavám. Připomíná událost, kdy v Berlíně koncem července najel útočník při akci na podporu práv komunity LGBT+ do davu. Jeden člověk zemřel a tři desítky lidí utrpěly zranění.

I proto na průvod hrdosti, vyvrcholení festivalu Prague Pride, dohlíží stovky policistů i antikonfliktní tým.

Přesto se oba muži shodují, že si akci přijeli hlavně užít. A pozastavují se i nad tím, proč přitahuje tolik pozornosti. „V médiích se obvykle objevují fotky lidí s maskami psů. Vždycky na to říkám: V čem je špatný masopust? Tam jsou lidé převlečení za medvěda, v čem to je jiné?“ ptá se Pavel.

Trojice žen postává u nedalekého stánku. Jedna z nich si o koleno opírá karton a vytváří transparent. Připravuje se na průvod. „Jsme tady výhradně kvůli tomu, že chceme podpořit diverzitu. Ne každý člověk je stejný, ale každý si zaslouží svobodu, ať je jakýkoliv,“ zdůrazňuje Jana.

Lenka dodává, že má ráda festivalovou atmosféru. Společně vyrazily potřetí. Letos ale cítí, že to je potřeba víc než dřív. „Stačí se podívat, co se děje okolo nás. Polsko, Slovensko. Všude přituhuje,“ tvrdí.

„Je to víc než potřeba,“ souhlasí Jana.

Poblíž pódia program sleduje dvojice padesátníků ve sladěných tričkách. Na nich je jednoduchý nápis equality – rovnost.

„Je to hlavně protest, není moc co slavit,“ nebere si servítky jeden z nich, který se představuje jako Martin.

Na co konkrétně naráží? „Na to, co se děje ve světě, co se děje v Americe, co se děje v Maďarsku. A i u nás - naše politické strany akci nejsou moc nakloněné,“ vysvětluje.

Jeho přítel Jiří je na festivalu poprvé. „Je to asi kvůli mně, chtěl jsem, aby to viděl. Padesát let a ještě nebyl na Pride, chápete to?“ směje se Martin.

Krátce před polednem dav ztichne. Důvodem je minuta ticha za oběti zmiňovaného červencového útoku v Berlíně. Poté se průvod dlouhý několik set metrů pomalu vydává centrem Prahy.

„Kvůli Berlínu to je pro mě dnes silnější, mám tam kamaráda,“ popisuje Adriana Nečasová, která na festival vyrazila s přítelkyní.

Nejvíc by si přála manželství pro všechny. V současnosti sice mohou uzavřít takzvané partnerství, práva ale ještě nejsou zcela rovná. „Pořád tu je otázka dětí,“ podotýká. Přesto dnešní den vnímá spíš jako oslavu.

Dav míří do ulice Na Příkopě na náměstí Republiky, dále Celetnou a na Staroměstské náměstí. Z něj pokračuje Pařížskou ulicí, po Dvořákově nábřeží a nábřeží Ludvíka Svobody na Těšnov, dále na Hlávkův most a z něj na Štvanici.

Akce je klidná, někteří účastníci jen potichu drží transparenty, jiní pouštějí hudbu a tančí. Atmosféra je narušená jen na několika místech.

Výrazně hlasitější skupina nese palestinské vlajky. Skanduje „Hanba!“, „Shame on you!“ nebo slogany namířené proti Izraeli.

V Pařížské ulici je zase muž, který do megafonu volá, že „Ježíš ještě může příchozí zachránit“.

Několik set metrů dlouhý průvod prochází také kolem pětice lidí, která drží velký transparent s nápisem „Anti-lgbt“. Reakce jsou ale i tentokrát klidné. Někteří účastníci pochodu jim mávají, jiní posílají vzdušné polibky.

„Jste víc gay než celý tento průvod, schovejte to,“ ozve se z davu. Odpovědí je bouřlivý potlesk, protestující nereagují.

V reakci na červencový útok organizátoři pražského festivalu informovali o posílení bezpečnostních opatření. Prosí například účastníky, aby transparenty nesli v ruce, případně na tyči z tvrzeného plastu na opakované použití. Vyhnout se mají dřevěným tyčím nebo násadám.

„Nenávist vůči LGBTQ+ lidem není jen problém internetových diskuzí. Má skutečné oběti. Prague Pride Festival ve spolupráci s policií zesiluje bezpečnostní opatření,“ uvedla mluvčí festivalu Nikola Páleníčková.

Pořadatelé připomínají i případ z bratislavského queer baru Tepláreň, kde pachatel před čtyřmi lety zastřelil dva lidi a další zranil.

Na průvod vyrazil také Charlie Macek, okolo sebe má omotanou modro-růžovou vlajku. Ta patří trans lidem. „Teprve nedávno jsme dostali právo, že nemusíme mít operaci, abychom si změnili pohlaví. Doufám, že se to nezmění zpátky,“ říká.

Co by si nejvíc přál? „Aby se normalizovala přítomnost queer lidí ve veřejných prostorech. Veřejnost si to často nechce přiznat, ale k trans lidem se chová jinak. Byl bych rád, aby mě vnímali prostě jako člověka.“

A dodává, že i vzhledem k nedávnému útoku má strach. „Nebudu lhát, prostě se bojím. Když jste queer, vždycky máte zadní hlas, který vám říká, že se bát musíte.“

Letos probíhá 16. ročník akce. Tématem se stalo heslo Časy se mění, které reaguje na společenskou atmosféru větším důrazem na bezpečný prostor, komunitní vazby a sdílení, uvedli organizátoři. Podle odhadů se pochodu účastní zhruba 50 tisíc lidí.