Na čajovém dýchánku čínských dívek. Barokní divadlo v Krumlově ožilo operou

Památka tohoto typu není určena pro denní divadelní provoz, a tak je možnost navštívit zde operní představení a spatřit původní kulisy a jevištní techniku v praxi svátkem.

Festival Krumlov tu v pátek a sobotu dvakrát uvedl dílo Le Cinesi, v překladu Číňanky, od Christopha Willibalda Glucka. Komorní operu pro tři pěvkyně a jednoho pěvce nastudoval pražský soubor dobových nástrojů Collegium 1704 pod vedením Václava Lukse.

Gluck, který žil v 18. století, byl pozoruhodnou postavou. Místem pobytu spojený s českými zeměmi, světoběžník ověnčený nejvyššími poctami vídeňského a francouzského dvora, originální skladatel, jenž promyslel a zreformoval žánr opery, čímž ovlivnil celé generace tvůrců počínaje Wolfgangem Amadeem Mozartem a konče Richardem Wagnerem.

Číňanky jsou krátkou hříčkou předcházející vzniku Gluckových velkých reformních oper. Že však předkládají suverénní a originální jazyk, bylo patrné hned v předehře.

Hodinové představení se v roce svého vzniku 1754 stalo součástí rozsáhlých dvorských oslav, zahrnujících další formy aristokratických povyražení. Autor se chopil osvědčeného textu slavného italského básníka Pietra Metastasia. Jeho libreto záměrně rezignuje na složitý děj a předkládá spíše rafinovanou úvahu o podstatě a smyslu divadla.

Ocitáme se na čajovém dýchánku tří čínských dívek, které se trochu nudí a klábosí. Klid naruší příchod cestovatele do míst, kam je jinak mužům vstup zapovězen. Tento navíc připlul lodí až z Evropy – příležitost využít úžasnou iluzi moře v zadním prospektu jeviště – a má co říci k tamnímu divadelnímu umění, které „tady, kde slunce vychází, mezi Číňany, je stále novinkou“.

Následují výstupy dívek, z nichž každá volí jinou formu: tragédii, pastorální idylu a komedii, aby se rozhodlo, jaký žánr diváka nejvíce pohne. Dopadne to nerozhodně: všechny formy mají svá přednosti i úskalí, a tak se nakonec zatančí za doprovodu orchestru a „každou nepříjemnou myšlenku ať odvane vítr“.

Skladatel vybrousil dílo do koncentrované podoby a dal mu úžasnou gradaci: první část, konverzační, je jedním dlouhým recitativem postav doprovázeným pouze cembalem. Tuto nesnadnou úlohu, kdy hráč musí pohotově reagovat na svižný dialog pěvců, dýchat s nimi a precizně načasovat každý akord, v Krumlově brilantně zastal sám kapelník Václav Luks.

Následující tři výstupy jednotlivých postav zase ukazují, že skladatel byl doma v libovolném žánru. Orchestrální doprovod je střídmý, ale nápaditý, stylově diferencovaný a zvukově bohatý. Celek vrcholí efektním finále, společným kvartetem všech pěvců.

Čínská tematika nebyla v tomto případě záminkou zakomponovat do hudby atraktivní exotismy. Prostředí Dálného východu „vytváří bezpečný prostor, v němž lze hovořit o divadle, vkusu, emocích i společenských konvencích, aniž by se kritika dotýkala přímo evropského dvora“, napsala ve výtečné průvodní studii muzikoložka Helena Ihnatoliová.

Diváka vtáhne a připraví už samo prostředí: tlumené světlo svíček dodává úchvatným kulisám na věrohodnosti. Kostýmy Chrise Vinze, kdy dobové oblečení a paruky oblékli i hráči orchestru, dokonale podporují iluzi, že se člověk přenesl v čase. Prostor má výtečnou akustiku, hudební doprovod tu zní kompaktně a bohatě, pěvcům je rozumět každé slovo.

Skladatel obsadil ženské role sopránem, mezzosopránem a altem, čímž dal každé postavě jedinečnou charakteristiku. Sopranistka Helena Hozová přesvědčivě přednesla dramatický výstup znázorňující tragédii. Mezzosopranistka Aneta Petrasová si s lehkostí užila naivitu pastýřské idylky, zatímco Monika Jägerová disponující nevšedním altem si tentokrát s gustem zahrála komický výstup. Marek Žihla s výrazným, kultivovaným a nosným tenorem stmeloval celek dramaticky i pěvecky.

Šťastná volba čtveřice protagonistů naplno vyzněla ve finále, kdy se hlasy navzájem pojily v dokonalém souzvuku.

Režijní vedení Andrey Miltnerové vycházelo z principů barokní gestiky. Ta nabízí mnoho stylizovaných póz a postojů, které se určitě budou skvěle vyjímat na fotografiích. Pěvci si je však osvojili přirozeně, takže nic nepůsobilo strnule nebo strojeně. Celé režijní pojetí bylo ve shodě s tématem naplněno jemnou sebeironií, odstupem a hravostí.

Festival Krumlov právě završil 35. ročník. Pod vedením ředitelky Gabriely Rachidi a dramaturga Martina Rudovského poslední roky vyzrál v přehlídku impozantního rozsahu a značných uměleckých ambic. Je skvělé, že jeden z letošních vrcholů, představení Gluckových Číňanek, bude dostupný také v internetovém vysílání České televize a na kanálu Mezzo.