Jako řidičák ve formuli 1. Veteráni z Ukrajiny cvičí Čechy na dronovou válku

Po louce na okraji Prahy se prohánějí dvě kvadrokoptéry, malé drony se čtyřmi vrtulemi. Jeden poletuje sem a tam, druhý se snaží proletět překážkovou dráhu složenou z obručí. Stačí malá chyba operátora, vrtulky dronu zavadí o látku, která obruče lemuje, a stroj s hlasitým zabzučením spadne do trávy.

Stroje ovládají muži sedící pod nedalekým stanem. Ukrajinský veterán a instruktor dronového létání Ivan radí vedle českému studentovi kurzu. Oba mají na očích speciální brýle, ve kterých vidí v reálném čase vše, co snímá kamera umístěná na bezpilotníku.

„Ivan drží ovladač, který je napojený na ovladač studenta kurzu, který dron řídí. Pokud se něco stane, Ivan převezme řízení a může s dronem přistát. Je to jako v autoškole,“ popisuje právě probíhající výuku Martin Kroupa.

Muž známý z organizace Post Bellum, která stojí za projektem Paměť národa, nedávno odešel z vedení společnosti a založil si vlastní neziskovku nazvanou Strong Europe, tedy Silná Evropa.

„Záměrem je převést zkušenost týkající se obrany a odolnosti z Ukrajiny do Čech,“ vysvětluje Kroupa poslání Strong Europe. Jedním z prvních projektů je třítýdenní kurz létání s FPV drony, které hrají klíčovou roli ve válce na Ukrajině. Vojáci na obou stranách fronty je tam používají k průzkumu stejně jako k vyhledání a přesnému zasažení cíle.

Fotogalerie z dronového výcviku:

„Je to komplexní program, kde se frekventant naučí sám dron sestavit, naprogramovat si ho a ovládat ho. Jsou tam základy polní medicíny, maskování a pak je tam vojenská část, což znamená i třeba rozeznávání cílů a navádění dronu na cíl,“ vypočítává Kroupa.

Teoretickou i praktickou výuku zajišťují ukrajinští veteráni, Ivan a Mykola, kteří létali s drony na frontě.

„Nenávidím drony. Dron mě zranil, proto je nenávidím. Na druhou stranu jsem s nimi létal nad nepřítelem a ten je taky nenávidí, takže je to dobré,“ říká čtyřiadvacetiletý Ivan, který před ruským útokem na Ukrajinu studoval na univerzitě v Kyjevě ekonomii. V ukrajinské armádě strávil tři roky, nejdřív společně s 3. útočnou brigádou bojoval ve směru na Bachmut a Charkov a následně se dostal k dronařům.

„Každý se nemůže stát pilotem dronu. To se pozná během výcviku. Nejdříve začínáme teoretickým blokem, který končí testováním, a v rámci testování již poznáme, jestli se člověk stane pilotem, nebo ne,“ doplňuje ho Mykola. Ten má za sebou 10 let v ukrajinské uniformě, od roku 2022 bojoval v silách speciálních operací.

Kulisu rozhovoru tvoří neustálé bzučení dronů, zvuk charakteristický pro ukrajinskou frontu. Nevrací to muže do nepříjemných vzpomínek? Oba krčí rameny, už si zvykli.

„Ale na začátku, když jsem ten zvuk slyšel, tak jsem se hned chtěl někam schovat,“ popisuje reflex osvojený během války Mykola.

Mezi studenty kurzu jsou jak příslušníci českých bezpečnostních složek, tak, jak říká Martin Kroupa, „úplně běžní civilové“, jako je třeba podnikatelka Jana Kubitová.

„Vůbec jsem netušila, jak těžké to bude. Kdybych to tušila, tak bych nejdřív šla cestou komerčních dronů a až pak bych postoupila na FPV drony. Je to jako když byste si chtěla udělat řidičák, neřídila nikdy auto a šla ten řidičák dělat rovnou ve formuli 1,“ popisuje Jana své obtíže, ale zároveň je nadšená, že se může „učit od těch nejlepších“.

„Narodila jsem se do komunistického Československa. Moje děti se narodily ve svobodné zemi a teď se mi rodí vnoučata. A já chci, aby taky vyrůstala ve svobodné zemi. A jak sleduju současný vývoj, tak mám obavy z toho, co se děje,“ vysvětluje jednapadesátiletá žena svou motivaci.

Připravený na nejhorší chce být taky středoškolák Otakar Foltýn mladší: „Možná jednou budu tyto dovednosti potřebovat, i když bych rozhodně nechtěl mít možnost je uplatnit.“

Zkušenosti s ovládáním dronů už mladík má a na kurz si je přišel zdokonalit. „Naučil jsem se spoustu užitečných věcí. Když začnete lítat FPV drony, většinou si stáhnete simulátor, létáte závody, létáte rychle, je to zábavné. A tady se právě naopak učíme létat co nejpomaleji, velice precizně, přesně. Předpokládám, že nás tím připravují na pomalé prolétávání stísněnými prostory,“ odhaduje Otakar.

Malé drony, které dokážou rychle manévrovat, jsou tématem taky v české armádě. Teprve nyní ministerstvo obrany pořizuje tři tisíce různě velkých strojů.

„Tři tisíce dronů je aktuální spotřeba na frontě asi za půl dne, dron je ve válce fakticky spotřební materiál,“ podotýká k tomu mladíkův otec, plukovník a bezpečnostní analytik Otakar Foltýn.

„Změna operačního prostředí ve válce na Ukrajině je tak extrémně rychlá, že reakce většiny evropských armád je na škále od ‚zoufale pomalá‘ po ‚pomalá‘ a my rozhodně nejsme v té lepší polovině,“ hodnotí Foltýn.

Kromě pořízení samotných strojů do vlastnictví armády je podle něj zásadní výcvik jejich operátorů. Tady podle něj pomáhá známá česká schopnost improvizace.

„Naštěstí jsme mistři světa v improvizaci, takže máme opravdu hodně příslušníků ozbrojených sil, kteří se s drony učí létat ve svém volném čase, díky nim nejsme na úplné nule, ale je to na nadšení konkrétních dobrovolníků.“