Když kočky mluví sprostě. A repliky píše Ricky Gervais, který „může všechno“

Ricky Gervais je těžká váha britského humoru a světové stand-up comedy. Patří mezi plus minus deset komiků na světě, kteří dnes vyprodají všechno od malého klubu na londýnském Leicester Square až po sportovní halu v Los Angeles. A tam ani tam nepůsobí nepatřičně.

Pětašedesátiletý Angličan má celosvětový dopad a fanoušky v podstatě všude. Je to pozice velmi komfortní a zároveň riskantní: Může všechno (a nikdo se neodváží mu to rozmlouvat), ale nemá garantováno, že se mu všechno povede. Tomuto postavení se těší už alespoň pět let, minimálně od chvíle, kdy v Americe moderoval předávání Zlatých glóbů a povedlo se mu to, po čem touží každá celebrita a ostatně i každý politik: být milovaným kritikem establishmentu a zároveň jeho součástí. Přesně v tomhle ideálním bodě se dnes Ricky Gervais nachází.

A znamená to ještě jednu věc. Když zvedne telefon a zavolá videotéce Netflix, s níž dlouhodobě spolupracuje, může jejím šéfům nabídnout v podstatě cokoli. Odmítnout ho nedokážou, na to je příliš velká osobnost. Nejúspěšnější světová streamovací platforma někoho jako Gervaise potřebuje. Vlastně ne, potřebuje přímo jeho.

Tím spíš, že první velký risk mají Gervais s Netflixem za sebou a vyplatil se. Seriál nazvaný Po životě, anglicky After Life, se dočkal tří sérií, přičemž zaznamenal nesporný úspěch u kritiky a hlavně u diváků. Nestane se z něj tak přelomový televizní artefakt, jakým byl původní britský The Office neboli Kancl od Gervaise a Stephena Merchanta ze začátku tisíciletí, ale možná bude z hlediska „věčnosti“ cennější: Je to koncentrovaný a opravdový Gervais.

Tohle vše představuje skvělou výchozí pozici pro to, udělat průšvih. Přijít s něčím, co pověst „na co Gervais sáhne, to se změní v showbyznysové zlato“ pošramotí, nebo rovnou zničí. A přesně tuhle otázku si teď kritici kladou s nebývalou intenzitou: Je nový animovaný seriál o kočkách, který Ricky Gervais napsal, režíroval a namluvil v něm hlavní roli, právě tímhle počinem? Anebo se mu to „nudně“ zase povedlo?

Od premiéry šestidílné série Alley Cats, kterou lze na českém Netflixu vidět pod názvem Ricky Gervais: Toulavé kočky, uplynulo teprve několik dnů, na definitivní verdikt je brzy. Jenže ten prozatímní zní v až vzácné souhře: Ne, tenhle seriál Gervais dělat neměl.

Deník The Telegraph mu dal nula hvězdiček z pěti a napsal, že je to „nejhorší věc, která se stala kočkám od muzikálu Cats“. The Independent udělil jednu hvězdu, The Guardian ho označil za líný, hrubý a nudný. Takže průšvih.

Anebo také ne. Diváci totiž reagují úplně jinak: Seriál se hned o prvním víkendu vyšplhal na špičku žebříčku sledovanosti Netflixu, což je na animovaný sitcom se čtvrthodinovými epizodami pro dospělé nesporný úspěch. A Gervais to náležitě oslavil na sociálních sítích, s triumfalismem sobě vlastním. „Mám nejlepší fanoušky na světě,“ prohlásil. Takže?

Osobně se řadím spíše mezi diváky, a to ty spokojené. Ne že bych byl Gervaisův superfanoušek, ostatně jeho loňskou podzimní show v Praze jsem hodnotil s mírnými rozpaky. Ale příběh toulavých koček se mi prostě líbí.

Výtvarně jde o trochu staromódní animaci, která má ale atmosféru a styl. Město, nejspíš Londýn, je evropsky zabydlené a mile nedbale elegantní. A pak ty kočky: Kocour Gus, kterého namluvil Gervais (a sám ho popisuje jako „Garfielda s dělnickým britským přízvukem“), představuje vlastně variaci na hlavní postavu z After Life. Cynického, náladového a protivného hrubiána s něžným srdcem.

Střídání těchto dvou poloh je průhledně vykalkulované, ale myslím, že přiznaně. Takhle to prostě má působit. A průměrných 60 až 70 vulgárních slov na epizodu to celé rámuje do stylizované provokace. Motto seriálu ostatně zní „Nine lives, zero fucks“. Ve smyslu: Tahle kočka má devět životů a naprosto nulový zájem, co si o ní kdo myslí.

Zápletka je jednoduchá, tady jako by animovaný žánr myslel ještě na děti: Smečka pouličních koček žije v opuštěném londýnském domě, koukají na televizi a prostě spolu kecají. Vedou řeči. Až jednoho dne narazí na ztracené kotě a rozhodnou se najít, kde bydlí. Zní to jako film od studia Pixar a není to náhoda. Sám Gervais seriál popsal jako „kříženec sitcomu a pixarovky, ale se sprostými slovy“.

Kolem Guse se točí pozoruhodně přesně vystavěná galerie: Nejzchátralejší člen gangu Puke, který je posedlý sexem (namluvil ho Gervaisův dlouholetý spolupracovník David Earl), dále rváč Fang, zmatená kočka Olive v podání Diane Morgan, kterou dobře známe díky roli Philomeny Cunk. A pak Ponce, uhlazený, vykastrovaný domácí kocour z lepší čtvrti namluvený Tomem Basdenem.

Podle časopisu Variety, který jako jeden z mála hodnotí novinku pozitivně, je Ponce nápovědou, že se na seriál dá dívat také jako na určitou alegorii britského třídního systému. Domestikovaný kastrát reprezentuje vyšší třídu, divocí kocouři třídu dělnickou, včetně slovníku a přízvuku. Infantilní i sofistikované, jak to Gervais umí.

Zajímavá je i tvůrčí metoda, kterou popsal deník The Times. Dialogy se nahrávaly před animací, přičemž herci měli povoleno na sebe vzájemně reagovat a improvizovat. Podobně jako to v seriálu Larry, kroť se udělal Larry David, se tedy i Ricky Gervais rozhodl dát kolegům hodně volnou ruku. Animátoři se pak zkrátka přizpůsobili výsledku. Gervais prý navíc dabérům zakázal dělat „kreslené“ hlasy: Mluvte normálně, všechno má být realistické. Samozřejmě až na to, že kočky normálně nemluví.

V rozhovoru pro The Times říká Gervais, že s rozhořčením publika samozřejmě počítá a jak je nevyhnutelné, a zároveň pro něj „už trochu nudné“. Od komika, který s rozhořčením druhých pracuje jako se svou tvůrčí metodou, to je překvapivá věta.

Těžko říct, jestli tomu věřit. Ricky Gervais vždycky vypouštěl s chutí nejrůznější spekulace, tvrzení i plány. Mnohdy to byly jen pokusné balonky, kterými sondoval zájem publika, anebo se prostě jen bavil. Byť zrovna tohle svým způsobem dává smysl. Kulturní války byly pro člověka jeho typu skvělé téma i byznys, dokud byly něčím novým a nečekaným. Dneska jsou snadnou kořistí i průměrných komiků. „Těžká váha“ chce něco nového.

Možná jsou Alley Cats právě tohle: První krok jinam, zabalený do 60 vulgarismů na epizodu, aby si toho nikdo nevšiml. Kritici seriál ztrhali, diváci ho milují a pravda je – jako obvykle – nudnější než extrémy „geniální“ a „strašné“: Člověk, který udělal tolik skvělých věcí, si může dovolit udělat věc, jež je dejme tomu docela dobrá.

Už za měsíc začne Gervais ve Velké Británii vystupovat s novým pořadem, kde by úkrok od kulturních válek měl být jasně zřetelný. Kam a jak se posune? To nevíme. Něco už ukázal a ještě počátkem září ukáže na menších představeních s podtitulem „work in progress“, načež se rozjede samotná show. Pojmenovaná s typickou gervaisovskou skromností: Legend.

Když bude také „jenom dobrá“? Fanoušci to přežijí, jak se ukazuje. Přežijí všechno. I když je to více či méně pro kočku. A vždycky lze použít univerzální větu, kterou ostatně seriál končí: „Stejně všichni brzo umřeme.“