Podzim v srpnu. Krajina schne a vědec varuje před dalším problémem

Připomíná to podzim, je přitom sotva za polovinou prázdnin. Téměř na každém rohu lze v posledních dnech narazit na stromy, na kterých se již objevují žluté schnoucí listy. Mohou za to extrémní teploty, které letos v létě vysušují krajinu.

Jde ale také o signál toho, že některé stromy tyto podmínky jednoduše nesnesou. Tvář krajiny některých oblastí Česka se tak může v budoucnu změnit.

„Opravdu suchá místa, jako je jižní Morava či některé části Polabí, budou tak suchá, že pěstovat tam hospodářský les bude veliký problém. Vzniknou tam stepi,“ varuje v rozhovoru pro Seznam Zprávy profesor přírodních věd Jakub Hruška z Ústavu výzkumu globální změny Akademie věd ČR.

V posledních dnech se některé stromy zbarvily spíše do podzimních barev. Není přitom ani polovina srpna. Čím to je?

Když je příliš dlouho sucho, stromy si do jisté míry podzim samy vyrobí. Strom potřebuje ke svému životu hodně vody. A když jí má nedostatek pro svůj fyziologický provoz, tak jednoduše usoudí, že už to stačilo a že radši zachrání svůj dobrý stav, který v tu chvíli ještě mají, na úkor fotosyntézy. Přestanou tvořit cukry a růst.

Samy si tedy sezónu zkrátí, protože pochopí, že sucho je už příliš veliké. Stromy to ale takhle nemohou dělat každý rok. Postupně se vysilují a jednoho dne uschnou definitivně.

Děje se to letos více než v minulých letech?

Během suchých let 2017 nebo 2018 se to dělo taky. Letos je to ale možná i dokonce o něco dřív, protože to sucho je opravdu velké.

Jsou na sucho některé druhy stromů náchylnější než jiné?

Náchylnější je třeba bříza. Potřebuje hodně vody, protože tvoří hodně biomasy. Ona je prostě pionýr, který se po polomech rychle vysemení, dokáže využít toho, že tam je v půdě relativně hodně vody a vyrobí nový les.

Naopak nejlépe jsou na sucho adaptované teplomilné dřeviny. Třeba duby. Jenže u těchto dřevin je to zase kompenzováno tím, že pomalu rostou.

Vypovídá úkaz žloutnoucích listů něco o stavu naší krajiny?

Můžeme z toho vyvozovat jednoznačně to, že nám krajina schne. A když schne, tak se nám zmenšuje produktivita lesů. Druhy náročnější na vodu mohou časem ustupovat na úkor suchomilnějších dřevin, jako je třeba dub nebo habr.

A tady se dostáváme ke smrkům. České lesy jsou pořád dominantně smrkové, protože je to hospodářská dřevina, která se vysázela i na místa, kam běžně nepatří, tedy do nižších a středních poloh. Smrk je v našich podmínkách v zásadě horský strom, který dobře snáší zimu a má rád hodně vody.

A u smrku samozřejmě dochází k problému, že čím má omezenější zásobu vody, tím je náchylnější na kůrovcovou gradaci. Za normálních podmínek se brání tak, že kůrovce zalije pryskyřicí. Ale ve chvíli, kdy je ten strom stresovaný, tak to v takové míře nedokáže.

Čeká nás tedy v blízké době další kůrovcová kalamita?

Samozřejmě možné to je. Nebude to letos, kůrovce je nyní velmi málo. Ale je to samozřejmě problém pro ty budoucí roky. Může nás to prostě dohnat příští, přespříští rok. Docela reálně, bohužel.

Mohla by být tato příští kalamita rozsahem podobná jako v druhé polovině minulého desetiletí?

To se špatně předpovídá. Například může na jaře přijít nějaká větrná kalamita, která něco pokácí a velmi tomu pomůže. Ale je nutné si uvědomit jednu věc, totiž že ohroženější oblasti, kde smrku bylo dříve hodně, třeba Vysočina a Nízký Jeseník, jsou dnes už téměř bez smrku. Čili tam není ten potenciál zdaleka tak veliký.

Ale třeba úplně plné smrků jsou pořád západní Čechy. Tam kůrovcová gradace před pěti lety jednoduše nebyla. Západní Čechy vždycky měly studenější klima a trochu víc srážek. Jenže podmínky se mění. A mohou být pro kůrovce čím dál vhodnější. Ale jestli to bude příští rok, za pět let, za deset let, to se nyní jako úplně stoprocentně předpovědět nedá.

Z hlediska kůrovce je tedy dnes stav lesů dobrý, ale za dva roky to může být zase malér. I po zkušenostech z těch předchozích kůrovcových gradací tady smrku ubylo, ale pořád je jich dost, a to i ve výsadbách, které se udělaly na Vysočině a severní Moravě.

Poučili jsme se nějak z poslední kůrovcové kalamity?

Nemůžu říct, že bychom se nepoučili vůbec, ale podle mě jsme se poučili málo.

Třeba tím, že se dále vysazují smrky?

Ano. Smrk je pro dřevozpracující průmysl hlavní dřevina. Pořád za něj dostanete nejlíp zaplaceno. Lesníci se k němu pořád vracejí, protože jsou zvyklí na to, že jim přinese finanční profit.

Lesy ČR každopádně opakovaně uvádí, že sází čím dál více listnáčů.

To nelze zpochybnit. I tak se toho smrku pořád vysazuje relativně hodně.

Nabízí se nějaké řešení, co dělat pro to, aby byly lesy odolnější?

Les jako ekosystém by samozřejmě vyžadoval daleko větší podíl třeba buku, dubu, jedle, klidně i modřínu. Akorát u toho dubu budeme muset holt na tu sklizeň čekat daleko déle než u smrku.

Jenže já si myslím, že u smrku se ve středních nadmořských výškách okolo 500 metrů pořádné sklizně už nedožijeme. Ty stromy jsou v tomto klimatu schopné se dožít třeba třiceti, čtyřiceti let. Pak je ten kůrovec stejně dožene. Čtyřicetiletý smrk, z toho už máte dříví, co se dá použít. Ale myslím si, že už je blízko chvíle, kdy ta energie a peníze investované do lesa, který bude žít jen třicet let, přestane být rentabilní.

Nebude se vlivem sucha zmenšovat plocha, kde je vůbec možné lesy vysázet?

Taková otázka se samozřejmě nabízí. Opravdu suchá místa, jako je jižní Morava či některé části Polabí, budou tak suchá, že pěstovat tam hospodářský les bude veliký problém.

Neříkám, že to tam spontánně nezaroste akátem. Tomu se v suchu daří. Ale to už jako Čech nepovažuji za les. Když to řeknu ošklivě, je to houští. Bude to mít velmi daleko do takového toho středoevropského chrámového lesa, kde rostou vysokánské smrky a borovice a chodí se tam sbírat houby. To bude velmi, velmi problematické.

V těchto oblastech se budou pravděpodobně vyskytovat i místa, kde bude jednoduše step. Klimaticky se to přesune do jiné oblasti. Ale nebude to zítra, to je proces, který trvá desetiletí, staletí.

Myslím, že u nás ještě dlouho potrvá snaha tam lesy uměle vysadit, ale určitě se dramaticky sníží produktivita těch lesů. Když chcete mít hospodářský les, tak potřebujete produktivitu. A to se může tady v těch oblastech do jisté míry ztratit.

Co klimatické cíle, mohly by pomoct?

Tady je problém v tom, že opatření o snižování emisí skleníkových plynů krátkodobě nepomůžou. Problém emisí skleníkových plynů je celoplanetární. To prostě jedna Česká republika nezachrání. Tam rozhodují velcí hráči - Čína, USA, Indie, Brazílie. Teď je rozhodující se adaptovat na podmínky, jaké jsou tady a teď.

Vysázet les tak, aby přežil.

Ano. A je tady ještě další věc. Sázíme lesy příliš nahusto. Když je stromů na ploše hodně, tak se pak perou o to málo vody, která je k dispozici.

Mám pocit, že u spousty lidí pořád panuje přesvědčení, že stromy nějak vodu vyrábí. Že když chcete, aby někde byla voda, tak tam zasadíte les. Ale ono je to obráceně. Les neroste tam, kde není dost vody. Pocit, že v lese voda je, vychází z toho, že je tam stín. A že stromy skutečně vodu odpařují. Ale ony tu vodu musí mít. A když ji nemají, tak nemají co odpařovat. A představa bere za své.

Typická je představa, že někde vysadíme tisíc stromů…

...a všechno bude v pohodě. Ano. Ono to není úplně špatně, ale je třeba lidem vysvětlit, že to celé funguje obráceně. V Sovětském svazu se někdy v 50. letech pokusili zalesnit rozsáhlé oblasti stepí. Dokud byly stromy mladé, tak to vypadalo super, ale po dvaceti letech to všechno chcíplo. Přírodu nelze takto přeprat.