„Nezvládnutá horlivost.“ Inspekce viní policistu, že muže zastřelil zbytečně

Dvacátého srpna loňského roku, krátce před půl jedenáctou večer, vyvrcholil zásah proti sedmačtyřicetiletému Otakaru Schmidtovi. Poté, co policisté vnikli do jeho bytu v prvním patře za použití výbušek a slzného plynu, malátný muž vyskočil z okna, přestože na něj jiní policisté zvenku křičeli, ať se nehýbá.

Během nekontrolovaného pádu na trávník jej zasáhla střela z útočné pušky, ze které pálil policista Martin P. Zasažený Schmidt i přes okamžitou resuscitaci zemřel.

Seznam Zprávy popsaly Schmidtův příběh na podzim loňského roku v rozsáhlých textech. Redakce tehdy zveřejnila kamerové záznamy z policejního zákroku, které zachycují, že Schmidt měl v době výstřelu prázdné ruce a ukazoval je zasahujícím policistům.

Jak nyní potvrzuje usnesení o zahájení trestního stíhání Generální inspekce bezpečnostních sborů (GIBS), právě z těchto videí vyšetřovatelé vycházejí. Obvinění stojí primárně na záběrech kamery samotného střelce.

„Zejména na záznamu pořízeném samotným Martinem P. je nesporné, že věděl, že střelbu vede proti neozbrojené, zcela zjevně dezorientované osobě, kdy tato pro nikoho nepředstavovala v daném okamžiku nebezpečí a ani nebezpečí bezprostředně nehrozilo,“ konstatuje GIBS.

Inspekce tak smetla argumentaci obviněného policisty, který se hájil tím, že se cítil v ohrožení života a domníval se, že dezorientovaný muž po dopadu zaútočí odhozenými noži. Před pádem z okna totiž Schmidt na popud vyjednavačů z okna bytu vyhazoval nože nebo sekery, které sbíral.

Podle dokumentu tyto chladné zbraně ležící pod oknem na trávníku nicméně představovaly reálné nebezpečí spíše pro samotného padajícího Schmidta než pro policisty.

„Nekoordinovaný pád z okna nelze považovat za aktivní odpor. (…) Pokud by Otakar Schmidt byl po dopadu na zem schopen útěku, tak s ohledem na nasazené síly a prostředky zde byl prostor mu v útěku zabránit,“ doplňuje inspekce. Vyšetřovatelé proto zákrok vyhodnotili jako zjevně nepřiměřený a fatální střelbu popsali jako „nezvládnutou horlivost v rámci plnění služebního úkolu“.

Podle vyšetřovatelů rovněž neobstojí tvrzení, že se policista rozhodoval pod tlakem ve zlomku vteřiny. Scéna doprovázející Schmidtův skok z okna až po osudný výstřel totiž trvala minimálně dvacet vteřin, generální inspekce to označila za dostatečný prostor k tomu, aby střelec situaci vyhodnotil správně.

Přestože Schmidt během předchozího vyjednávání v bytě různě manipuloval s noži a držel je i ve vrhací poloze, z reakcí vyjednavačů ani samotného střelce podle vyšetřovatelů nevyplývá, že by se jím cítili reálně ohroženi.

Za úmyslné způsobení těžké újmy na zdraví s následkem smrti nyní hrozí střílejícímu policistovi až 16 let vězení.

Martin P. se Seznam Zprávami dlouhodobě odmítá komunikovat. „Jednak mám stále mlčenlivost a jednak to opravdu nechci komentovat,“ řekl opakovaně.

Rodinu zastřeleného Schmidta závěry inspekce nepřekvapily. Bratr oběti Josef Král pro Seznam Zprávy uvedl, že stíhání policisty očekával. „Za mě střílel zbytečně,“ řekl Král s tím, že klíčovou roli ve vyšetřování podle něj sehrála role médií. „Myslím si, že tomu dost pomohla medializace. Kdyby se to nezveřejnilo, zametlo by se to pod koberec,“ podotkl.

Z desítek stran protokolů o výsleších, s nimiž se Seznam Zprávy rovněž seznámily, navíc vyplývá, že střelbě předcházela série sporných rozhodnutí ze strany policie. První hlídka na místě totiž podle výpovědí dokázala se Schmidtem navázat komunikaci a přiměla ho odložit nůž, kterým si chtěl ublížit. Schmidt měl na policisty prosbu, aby nepřijížděly posily se zapnutými majáky. Přestože hlídka tento požadavek ihned předala přes vysílačku, další policejní vozy vzápětí dorazily za plného hluku sirén.

Velitel zásahu následně původní policisty, s nimiž chtěl Schmidt jednat, z místa stáhl a k bytu místo nich povolal zásahovou jednotku. Odvolaní policisté u výslechu na Generální inspekci bezpečnostních sborů neskrývali frustraci. Shodně vypověděli, že kdyby jim velení poskytlo na vyjednávání více času, Schmidt by podle nich budovu opustil dobrovolně.

„Vnímal jsem to tak, že to mohlo dopadnout celé jinak. Podle mého, kdybychom s ním vyjednávali ještě dvacet minut, tak pán by šel dolů,“ uvedl do protokolu policista Matěj K., který byl se svým kolegou na místě jako první.

Později přivolaní policisté naopak postup během zákroku hájili. Na výslechu uvedli, že muž pod vlivem omamných látek byl nepředvídatelný a rychlé nasazení donucovacích prostředků a těžkooděnců tak podle nich bylo zcela namístě a odpovídalo situaci.

Po smrti Otakara Schmidta zajistila městská část Praha 10 jeho zpopelnění formou sociálního pohřbu na náklady státu, a to zcela bez vědomí rodiny. Jak již Seznam Zprávy popsaly, pozůstalí se o kremaci dozvěděli až zpětně. Ačkoliv rodina tento postup kritizuje, úřady na základě prověřování, které spustily texty Seznam Zpráv, konstatovaly, že zákon porušen nebyl.

Interní šetření na radnici Prahy 10 dospělo k závěru, že úředníci nepochybili a postupovali striktně podle zákona o pohřebnictví. Ten obci ukládá povinnost zajistit pohřbení do 96 hodin od oznámení úmrtí, pokud tak neučiní rodina.

Mluvčí městské části Ján Tropp sdělil, že k úmrtí došlo 20. srpna loňského roku a hned následující den byly informovány nejméně dvě blízké osoby. Úřad si tyto informace ověřoval u policie a ve vinohradské nemocnici.

Že by ovšem s rodinou o Schmidtově skonu někdo z nemocnice či od policie mluvil, pozůstalí odmítají.

Postup Prahy 10 následně posvětil i pražský magistrát. Tiskový mluvčí Vít Hofman potvrdil, že městská část dodržela veškeré požadované postupy a lhůty. Úřady navíc podle něj nemají povinnost zkoumat důvody, proč si tělo nikdo nevyzvedl. „Podmínkou vypravení sociálního pohřbu není, že by žádná z osob blízkých nebyla, ale stačí jejich pasivita. Neshledali jsme důvod k přijetí opatření vůči městské části,“ uzavřel prověřování Hofman.

Rodina zemřelého ale nařčení z nezájmu či pasivity odmítá. Pozůstalí upozorňují, že po celou dobu žili v domnění, že je tělo kvůli vyšetřování střelby a probíhající soudní pitvě nadále v držení orgánů činných v trestním řízení. Čekali proto na oficiální výzvu policie k převzetí ostatků. O tom, že tělo mezitím nemocnice uvolnila a na radnici začala běžet 96hodinová lhůta pro zajištění sociálního pohřbu, neměli podle svých slov nejmenší tušení.