Muž mnoha tváří. Srbský prezident odstupuje, chce změnit křeslo

Druhý prezidentský mandát mu měl skončit v první polovině příštího roku, Aleksandar Vučić ovšem před dvěma týdny oznámil, že 27. září rezignuje.

Odchod z úřadu ale podle všeho nemá znamenat konec ve vysoké politice.

Po předčasných parlamentních volbách, které zemi čekají 25. října, chce Vučić se svou Srbskou pokrokovou stranou zamířit do parlamentu a stát se premiérem.

Nebyla by to pro něj novinka. Předsedou vlády byl mezi lety 2014 a 2017, celkem tak v nejvyšších patrech srbské politiky působí už 12 let.

Aleksandar Vučič se ve volbách zřejmě utká i s těmi, kteří skoro dva roky demonstrují proti vládě. Na prezidenta i vládu míří velká vlna kritiky od listopadu 2024, kdy spadl přístřešek na nádraží v Novém Sadu. Tragédie si vyžádala 16 obětí.

Studenti od té doby požadují mimo jiné vyvození odpovědnosti a větší transparentnost fungování státu. Protesty se postupně rozšířily po celé zemi a představují jednu z největších výzev, kterým Vučić během své politické kariéry čelil.

Prezident se v reakci na protivládní demonstrace snažil mobilizovat své příznivce a proti protestujícím studentům opakovaně vystupoval velmi ostře. Označoval je za „teroristy“ či „nacisty“ a tvrdil, že chtějí zničit srbský stát. Přestože svou rétoriku později zmírnil, propast mezi ním a opozicí zůstává velká.

„Studentské protesty odhalily donucovací povahu tohoto systému, od údajného použití zvukových zbraní proti pokojným demonstrantům a hlášeného používání špionážního softwaru Pegasus proti protivládním aktivistům až po nepřátelštější rétoriku namířenou proti studentům požadujícím vyvození odpovědnosti vládou,“ popsal pro Seznam Zprávy srbský politolog Branislav Radeljić.

Šestapadesátiletý politik vyvolává v Srbsku velmi rozdílné reakce. Pro příznivce je pragmatickým vůdcem, který překonal hluboké rozpory v zemi a zajistil hospodářský růst. Kritici mu naopak vyčítají koncentraci moci a oslabování demokratických institucí.

V srbské politice se Aleksandar Vučić pohybuje už více než dvě desetiletí. Za tu dobu vystřídal různé role i politické postoje.

Začínal na úplně jiné straně politického spektra, než kde se snaží působit dnes. V 90. letech vstoupil do Srbské radikální strany Vojislava Šešelja, stal se jedním z jejích výrazných představitelů a v době vlády Slobodana Miloševiće byl ministrem informací.

Tehdy se tak podílel na politice namířené proti nezávislým médiím a patřil k výrazným představitelům nacionalistického tábora.

Ještě v roce 2007 například vedl skupinu radikálů, která v Bělehradě umístila falešnou ceduli „Boulevard Ratka Mladiće“ v ulici pojmenované po zavražděném proevropském premiérovi Zoranu Đinđićovi.

Pro kontext: Mladić, přezdívaný též „bosenský řezník“, byl v té době hledaným válečným zločincem. Mezinárodní trestní tribunál pro bývalou Jugoslávii (ICTY) ho v roce 2017 odsoudil na doživotí, mimo jiné za genocidu v souvislosti s masakrem ve Srebrenici, za terorizování civilistů při obléhání Sarajeva, za zločiny proti lidskosti a za etnické čistky. Ratko Mladić zemřel koncem srpna ve vězení v nizozemském Haagu.

Ale zpět k Vučićovi. V roce 2008 spoluzaložil Srbskou pokrokovou stranu, která se snažila působit umírněněji a proevropštěji. Z muže spojeného s radikálním nacionalismem se postupně stal politik, který mluvil o vstupu Srbska do Evropské unie a o pragmatických vztazích se zahraničím.

Podle Radeljiće byl tento posun spíše taktický než ideologický. „Jeho nacionalistické a proruské instinkty nezmizely, ale byly začleněny do flexibilnější politické strategie,“ popsal pro Seznam Zprávy.

„Postupem času se tato strategie více soustředila na koncentraci moci. Politickému řemeslu se naučil v Srbské radikální straně a následně využil pokrokovou stranu k rozebrání nebo marginalizaci velké části efektivní opozice. Výsledkem je systém, v němž se politické instituce, média a státní zdroje dostaly pod vliv vládnoucího establishmentu,“ dodal.

Aleksandar Vučić se postupně dostal až do čela vlády a v roce 2017 také do prezidentského úřadu. Jeho politický systém se přitom stále více soustředil kolem něj. Odpůrci mu vyčítají oslabování demokratických institucí, médií a prostoru pro opozici. Prezident a jeho spojenci tato obvinění odmítají.

Právě v této souvislosti se pro část západního Balkánu používá pojem „stabilitokracie“. Politolog Srdja Pavlovic ho popisuje jako situaci, kdy západní státy dávají přednost politické stabilitě, zatímco domácí politici postupně oslabují demokratické instituce. A Srbsko uvádí jako jeden z příkladů.

Srbská pokroková strana je přitom podle portálu Balkan Insight na Vučićovi výrazně závislá, jelikož v ní chybí osobnost, která by ho mohla snadno nahradit. Jednoho jasného lídra, který by proti Vučićovi dokázal vystoupit jako hlavní politický soupeř, ale v současnosti nemá ani opozice.

„Vučićovy politické schopnosti fungují v prostředí, které je silně nakloněné ve prospěch vládnoucí strany. Stranický aparát opakovaně vyvíjel tlak na zaměstnance veřejného sektoru, využíval administrativní zdroje a stíral rozdíl mezi státem a Srbskou pokrokovou stranou. Opoziční politici a nezávislá média zároveň čelili stále obtížnějšímu politickému prostředí,“ popsal atmosféru v zemi Radeljić.

Důvody, proč chce Vučić pokračovat ve vrcholné politice, se podle něj nabízejí: „Chápe, že pokud si neudrží moc, má velmi dobrou šanci čelit nejrůznějším soudním procesům a potenciálně dokonce vězení.“

Dodává ale, že po odchodu Vučiće bude potřeba přestavit instituce tak, aby odpovídaly ústavě a moc nespočívala v rukou jednoho politika.

Vučićův na první pohled nevyhraněný kurz je vidět i v zahraniční politice. Srbsko usiluje o členství v EU, zároveň ale udržuje úzké vztahy s Ruskem a Čínou.

Po ruské invazi na Ukrajinu v únoru 2022 se Bělehrad nepřipojil k západním sankcím proti Moskvě, zároveň ale opakovaně podpořil územní celistvost Ukrajiny a letos v červenci srbský prezident navštívil Kyjev.

Pro Vučiće je typické, že se snaží udržovat vztahy s několika mocnostmi najednou. Dlouhodobě tak vystupuje jako politik, který dokáže jednat s Bruselem, Moskvou, Pekingem i Washingtonem.