Vučić vystřídal tolik kabátů, že by se čeští politici divili, říká novinářka

Tragédie zažehla protesty, které už více než rok otřásají životem země. Takový je příběh Srbska od loňského listopadu, kdy po pádu přístřešku na zrekonstruovaném nádraží v Novém Sadu zemřelo 16 lidí. Od té doby se část Srbů bouří – a to nejen proti korupci. Jaké šance mají na ukončení vlády prezidenta Aleksandara Vučiče?

Ani celý jeden rok neodplavil vlnu naštvání, která se v Srbsku vzedmula po zřícení části střechy vlakové stanice v Novém Sadu. Loni 1. listopadu tam pod troskami a později v nemocnici zemřelo 16 lidí. Od té doby balkánskou zemí otřásají protesty, do jejichž čela se postavili studenti. Organizátoři těchto akcí obviňují režim prezidenta Aleksandara Vučiče z korupce, jejímž projevem měla být právě i tragédie v Novém Sadu.

Padlo několik obvinění, dodnes však v souvislosti s kolapsem betonového přístřešku nebyl v Srbsku nikdo hnán k odpovědnosti. Přesto se za těch dnes už více než 12 měsíců něco změnilo – a to požadavky samotného protestního hnutí, které mimo jiné volá po předčasných volbách a demokratických reformách.

Při zpětném pohledu je tak dnes podle reportérky týdeníku Respekt Magdalény Fajtové možné říci, že loňské neštěstí je událostí, která otřásla moderní historií země. „Ukazuje se, že to naprosto změnilo srbskou společnost a to, jak zahraniční státy a lidé v zahraničí možná Srbsko vnímají,“ říká novinářka v rozhovoru pro podcast 5:59, který vznikl v rámci letošních oslav 17. listopadu pod hlavičkou akce Korzo Národní v prostorách pražského Divadla X10.

V Srbsku přitom opravdu nejde jen o studenty. Podle Fajtové se protestů účastní velmi různorodá škála společnosti – od liberálně a prozápadně smýšlejících Srbů až po ty, kteří odmítají případný vstup země do Evropské unie, nebo dokonce také ty, kteří prezidentu Vučičovi vyčítají, že v čele státu razí údajně málo proruskou politiku. Na zástupce všech těchto skupin demonstrantů česká novinářka při své návštěvě Srbska narazila.

Taková různorodost nicméně má své důsledky. „Myslím, že je strašně složitý úkol tohle zformovat do nějaké konzistentní strany,“ říká Magdaléna Fajtová s odkazem na záměr přetavit protestní hnutí také do podoby politické opozice, která by vůči současným vládcům země postavila ve volbách svou vlastní kandidátní listinu.

Prezident Aleksandar Vučič stojí v čele Srbska od roku 2017, předtím byl několik let premiérem. V reakci na vlnu protivládních demonstrací se snaží mobilizovat své příznivce, protestující studenty zároveň opakovaně označil za „teroristy“ a také „nacisty“ s tím, že prý chtějí zničit srbský stát. V předvečer prvního výročí tragédie v Novém Sadu se nicméně za urážky omluvil a vyzval studenty k dialogu.

Možnosti, že by nakonec všichni společně zasedli k jednomu stolu, však Fajtová velké šance nedává. Nemyslí si totiž, že by to bylo ve skutečném zájmu jedné či druhé strany. Tedy ani v zájmu protestního hnutí, jehož požadavky se posunuly. „Dnes to není apel na demokratické fungování státu. Myslím, že z jejich strany už je to spíše právě snaha změnit to, co podle nich stojí za tou rozsáhlou korupcí – a to je hlava té ‚shnilé ryby‘, tedy Aleksandar Vučič,“ podotýká reportérka týdeníku Respekt.

Pokud by ale skutečně mělo být cílem dosáhnout konce prezidenta ve funkci, jde z pohledu Magdalény Fajtové o „nesmírně složitý úkol“. Pětapadesátiletý Vučič se totiž v srbské politice pohybuje už od 90. let a za tu dobu vystřídal nejen různá křesla, ale také různé postoje: Muž nejdříve spojovaný s režimem bývalého prezidenta Slobodana Miloševiče si postupně vyzkoušel i pozici centristy a mírně proevropského politika, aby nakonec doputoval až do role lídra současného režimu, který je podle novinářky možné označit za částečně autoritativní.

„Od devadesátých let vystřídal takových kabátů, že by se mnozí politici v Česku divili. (…) A myslím, že bude hodně náročný úkol zbavit se Aleksandara Vučiče, který za těch 20 a více let stihl úplně nesmyslně prorůst do všech aspektů života v Srbsku a má svoje lidi ve všech klíčových institucích. A také obrovský vliv na to, co se děje nejen v Srbsku, ale i v celém regionu,“ říká Fajtová s tím, že protivládní protesty navíc nemají žádného jasného lídra.

„Myslím si, že by bylo potřeba, aby je někdo – nějaká konkrétní osoba s obličejem a jménem – zastupoval vůči veřejnosti, aby se to někam posunulo,“ dodává.

V podcastu 5:59 se také dozvíte, jakým způsobem se postupně proměnil charakter protestů v Srbsku vlivem zásahů policie i skupinek příznivců Vučičova režimu. Nebo jak v praxi vypadá prezidentova zahraniční politika, v níž se orientuje také na budování vztahů s Čínou a Ruskem. Poslechněte si v přehrávači v úvodu článku.