Článek
Ukrajina se potýká s chronickým nedostatkem vojáků a potřebuje naléhavě řešit, jak získat nové rekruty i jak udržet ty zkušené. Zároveň stále nemá řádně jmenovaného ministra obrany, který by měl tyto reformy prosazovat.
Zatímco Rusko má rozsáhlé lidské rezervy, které se zatím rozhodlo plně nevyužít, Kyjev tlačí k mobilizaci především vojenská nutnost.
Problém navíc není jen v náboru nových lidí. Statisíce ukrajinských vojáků bojují už několik let bez jasné představy, kdy se budou moci vrátit domů nebo z armády odejít.
„To se samozřejmě promítá do jejich morálky,“ říká v rozhovoru pro Seznam Zprávy Alexander Lord z britské analytické společnosti Sibylline.
Ukrajina se snaží část nevýhody kompenzovat rychlým rozvojem dronových technologií, ani ty ale podle Lorda nedokážou pěchotu plně nahradit. „Nejsme ve fázi, kdy by mohla válku vést plně bezpilotní armáda.“
Pokud srovnáme Rusko a Ukrajinu, v čem se podle vás jejich současné problémy s mobilizací liší nejvíce?
Hlavní rozdíl je v limitech, které si obě země samy nastavily. Rusko nepřistupuje k otevřené masové mobilizaci a spoléhá především na dobrovolný nábor, který podporuje vysokými finančními bonusy. Snaží se tak získávat i zahraniční rekruty.
Ukrajina naopak provádí rozsáhlou mobilizaci, ale i ona má svá omezení. Jsme v pátém roce totální války a Ukrajina v podstatě škrábe dno. Má chronický nedostatek lidí, který nebude snadné vyřešit.
Jedním z omezení je také věk pro mobilizaci, který je stanoven na 25 let. Mladší muži sice mohou vstoupit do armády dobrovolně, ale po tak dlouhé válce lze předpokládat, že ti, kteří chtěli bojovat, už většinou nastoupili.
Zatímco ukrajinský nedostatek lidí je systémovým problémem spojeným především s demografií, v případě Ruska jde z velké části o politickou volbu. Rusko má stále značné lidské rezervy, které se zatím rozhodlo plně nevyužít.
Můžete to vysvětlit?
Rusko má obrovské množství mužů, které by do války mohlo nasadit, ale záměrně to nedělá. V této fázi nechce riskovat politický odpor, který by rozsáhlá mobilizace pravděpodobně vyvolala. Vzhledem ke ztrátám na frontě a přibývajícím problémům s náborem ale roste pravděpodobnost nějaké formy mobilizace.
Jak velký problém podle vás představuje, že se teď Ukrajina brání agresorovi bez řádně jmenovaného ministra obrany?
Absence ministra obrany znamená určitou stagnaci a nejistotu ohledně řízení nejen samotné války, ale také velké části vojensko-průmyslového komplexu, tedy systému, který umožňuje Ukrajině ve válce pokračovat.
Klíčové je ale především to, co se stane s reformami, které zahájil Mychajlo Fedorov. Pracoval na rozsáhlých změnách v oblasti náboru a mobilizace, vojenských nákupů i celkového přístupu k přípravě ukrajinské armády na válku. Snažil se ji více stavět na silných stránkách Ukrajiny – například na dronech, technologických inovacích a pružnějších strukturách – než na některých pozůstatcích sovětských doktrín, jako jsou rozsáhlé pěchotní útoky.
To je pro Ukrajinu zásadní i kvůli jejímu nedostatku vojáků. Potřebuje chránit co nejvíce mužů, protože jednoduše nemá takovou strategickou hloubku, aby dokázala nahrazovat velké množství ztrát.
Když se Mychajlo Fedorov stal ministrem obrany, prezident Volodymyr Zelenskyj ho pověřil právě řešením problémů s mobilizací a protestů, které kolem ní vznikaly. Fedorov později tvrdil, že jeho reformy narazily na silný odpor. Co by teď podle vás pomohlo Ukrajině řešit problémy s mobilizací, a hlavně, jak pro ni získat větší podporu společnosti?
Na Západě se podle mě podceňuje jeden aspekt, a tím je udržení lidí, které už Ukrajina zmobilizovala. Jedním z Fedorovových pozoruhodných rysů bylo, jak otevřeně o rozsahu tohoto problému mluvil - například uvedl, že zhruba 200 tisíc ukrajinských vojáků je bez povolení mimo své jednotky. To je významné číslo.
V rámci reformního balíčku připravoval také amnestii, která by vojákům, kteří svévolně opustili jednotku, umožnila znovu nastoupit bez trestu. To považuji za důležité. Pokud totiž lidé vědí, že se mohou vrátit bez sankcí, může to některé z nich přimět znovu nastoupit. Personální situace na Ukrajině je natolik vážná, že potřebuje každého člověka, kterého může získat.
Dezerce je problémem všech armád, které vedou intenzivní válku, ale pro Ukrajinu je vzhledem k nedostatku lidí obzvlášť závažná a vláda se s ní musí vypořádat.
Dalším zásadním problémem je odpor lidí k nasazení v pěchotních a útočných jednotkách. Tato válka je mimořádně brutální a opotřebovávací.
Ukrajinské ztráty jsou sice nižší než ruské, ale stále velmi vysoké. Je proto pochopitelné, že lidé nechtějí být odvedeni do útočných brigád, kde je riziko, že nepřežijí, výrazně vyšší než v některých jiných složkách armády. Ukrajina ale zároveň tyto jednotky potřebuje.
Takže udržení zkušených vojáků je stejně důležité jako nábor nových, ne-li víc.
Ano. Statisíce ukrajinských vojáků bojují už několik let, aniž by věděli, kdy válka skončí, kdy se budou moci vrátit domů nebo kdy budou moci z armády odejít. To se samozřejmě promítá do jejich morálky.
Ukrajina přitom v nejbližší době nebude schopna propustit z armády velké množství vojáků. Určitý rozdíl by ale mohlo přinést například uvolnění pravidel pro čerpání dovolené nebo jiné možnosti, jak si od služby pravidelně odpočinout. I takové změny mohou ovlivnit morálku vojáků a jejich ochotu v armádě zůstat.
Ale jak na to, když jsou vojáci vyčerpaní?
Jde o to, jak tlak a vyčerpání spojené s dlouhodobým nasazením alespoň částečně zmírnit.
Nový vrchní velitel by mohl například zavést změny v systému rotací jednotek. V současnosti se nestřídají zdaleka tak často, jak by měly a jak by si vojáci přáli. To je zároveň přímo spojené s nedostatkem lidí.
Pokud nemáte dostatek čerstvých jednotek, které by mohly nastoupit na frontu a umožnit těm stávajícím na nějakou dobu odejít a odpočinout si, možnosti armády jsou omezené.
Přesto si myslím, že existují reformy, které lze zavést a které se už postupně připravují. Mohly by alespoň zmírnit některé z nejpalčivějších výhrad vojáků a částečně snížit tlak, jemuž jsou dlouhodobě vystaveni.
Pokud bychom se bavili o změně, která by mohla vojákům ulevit už v nejbližší době, co by mělo přijít jako první?
Jedna věc problém nevyřeší, za užitečnou změnu ale považuji způsob, jakým armáda přiděluje nové rekruty k jednotkám na frontě.
Za předchozího vrchního velitele Oleksandra Syrského bylo prioritou vytvářet velké množství nových jednotek, do nichž byli noví rekruti přidělováni. Ty pak měly postupně posilovat frontovou linii. Problém je ale v tom, že stávající jednotky, které za sebou mají dlouhé boje a cenné zkušenosti, kvůli tomu zůstávají výrazně podstavové.
Některé údaje, které se objevují, je sice obtížné ověřit, ale obecný trend je poměrně zřetelný. Některé útočné jednotky mohou dostávat až tisíce nových rekrutů, zatímco ty, které bojují dlouhodobě a utrpěly ztráty, jich dostanou třeba jen několik desítek. To ztráty zdaleka nenahradí.
Vzniká tak určitá neefektivita, kterou by podle mě mohla napravit právě reforma, kterou nový vrchní velitel Mychajlo Drapatyj zjevně podporuje. Pokud by se noví vojáci lépe rozdělovali mezi stávající jednotky, mohlo by to postupně zlepšit i jejich rotaci. Doplnění ztrát by vojákům na frontě dalo větší prostor k odpočinku a zotavení.
Vzhledem k tomu, jak rychle Ukrajina rozvíjí dronové technologie, nemohly by drony alespoň částečně kompenzovat nevýhodu v počtu vojáků?
Do určité míry ano. Právě na tom ukrajinská strategie stojí. Drony ale mají své limity a nikdy nedokáží plně nahradit potřebu vojáků, zejména pěchoty.
Ukrajina v posledních letech výrazně pokročila ve využívání FPV dronů, dronů s optickým vláknem, bombardovacích dronů i systémů se středním a dlouhým dosahem, přesto se bez pěchoty na bojišti neobejde.
Určitý potenciál mají také bezpilotní pozemní vozidla. Zatím se využívají hlavně k evakuaci raněných, odvážení těl a zásobování. Experimentuje se i s jejich vyzbrojením, ale k tomu, aby skutečně dokázaly ve velkém nahradit vojáky, máme ještě daleko. Tyto systémy jsou navíc často natolik složité, že jejich obsluhu zajišťuje několik lidí.
Kde teď tedy vidíte největší přínos dronů na frontě?
Umožňují výrazně zvýšit schopnosti malého počtu vojáků. Frontová linie je na mnoha místech velmi řídce obsazená a například deset nebo dvanáct vojáků může mít na starost několik kilometrů. Drony jim umožňují tak velký prostor účinněji bránit a do určité míry tím kompenzují nedostatek lidí.
Vzhledem k rozsahu války a délce fronty ale mají své limity. Ukrajina proto bude v jejich využívání dál experimentovat. Fedorov i Drapatyj prosazují ještě větší využití dronů právě jako způsobu, jak zmírnit problém s nedostatkem vojáků. Od Drapatého proto očekávám další inovace, hodně ale bude záležet také na tom, kdo se stane novým ministrem obrany.
(Rozhovor pokračuje pod grafikou.)
Pokud se nic zásadního nezmění, co to podle vás bude znamenat pro vývoj války v příštím roce?
Ruská relativní převaha v počtu vojáků se bude dál zvyšovat. Platí to zvlášť v případě, že Rusko přistoupí k další, byť jen částečné mobilizaci, aby udrželo dostatek lidí na frontě.
Zároveň ale platí určitý paradox. Pokud se na ukrajinské straně nic zásadního nezmění, může to naopak snížit vojenskou naléhavost další ruské mobilizace. Pokud bude mít Vladimir Putin pocit, že ukrajinská armáda slábne sama od sebe, může to pro něj být důvod toto politicky obtížné rozhodnutí dál odkládat.
Příští rok proto bude zajímavé sledovat především to, do jaké míry dokáže Ukrajina svůj nedostatek lidí kompenzovat pomocí dronů a dalších technologií. Mluvíme například o bezpilotních pozemních vozidlech a dalších inovacích, které by mohly část potřeby pěchoty nahradit. Zatím ale nevíme, jestli toho budou schopné v dostatečném měřítku.
A pokud se to nepodaří?
Ukrajinská armáda bude dál postupně slábnout, nepřítel to bude vnímat jako potvrzení své opotřebovávací strategie. Ruská logika je v tuto chvíli založena na tom, že stačí pokračovat v postupném vyčerpávání Ukrajiny a její armáda se nakonec zhroutí.
