Místo noblesy boj na nože. Část demokratů už nechce Trumpovi ustupovat

Reportér Sky News zastihl progresivního demokrata Abdula El-Sayeda kdesi na parkovišti. Chtěl po politikovi, který právě vyhrál v Michiganu demokratické primárky a bude v listopadu bojovat o senátorské křeslo, aby reagoval na vulgární výpad Donalda Trumpa.

„Je plný sra..k,“ prohlásil prezident na jeho adresu na mítinku se svými stoupenci. Demokrata přitom označil za komunistu a radikálního islamistu.

Jednačtyřicetiletý politik viditelně kamsi spěchal, přesto reportérovi odvětil: „Alespoň ty svoje nevypouštím uprostřed Oválné pracovny.“

Mezi progresivisty tím vzbudil nadšené ohlasy. El-Sayedovi stoupenci mají za to, že by demokraté Trumpovi už dávno neměli ustupovat a nenechat se od něj ponižovat a urážet.

Prezident například nedávno na svou síť Truth Social umístil fotografie s textem „Dvě VELMI ROZDÍLNÉ Ameriky“.

Na jedné je on s manželkou Melanií, na druhém snímku El-Sayed (s celým svým arabským jménem) se svou ženou Sarah (v hidžábu).

Část demokratů Trumpa následně obvinila z islamofobie. Sám El-Sayed se ozval a znovu si nebral servítky.

„Jo, má pravdu. V jedné (Americe) jsou vašimi pány dva lidé, kteří se navzájem nemají rádi, ale spojí se v zájmu vydělat na vás miliardy dolarů. V té druhé si dva lidé, kteří se skutečně milují, pochutnali společně na palačinkách, chtějí se spojit a vybudovat takovou Ameriku, kde mohou vychovávat rodinu a vědí, že tato rodina bude mít jen to dobré,“ řekl.

Jde o známku toho, že v Demokratické straně došlo v tomto ohledu k velkému posunu. Část demokratů si už nechce nechat líbit prezidentovy invektivy – často osobního a vulgárního rázu. V roce 2016 si přitom Michelle Obamová vysloužila na sjezdu demokratů uznání a potlesk za větu: „Když je někdo krutý nebo se chová jako tyran, nesnižujme se na jeho úroveň.“

Podle ní měli demokraté k úderům pod pás přistupovat s noblesou.

Píše se ale rok 2026 a předseda Demokratického národního výboru Ken Martin tento přístup smetl ze stolu.

„Toto není Demokratická strana vašeho dědečka, která by si do souboje na nože přinesla tužku. Toto je nová Demokratická strana. Do souboje na nože přineseme nůž a proti ohni budeme bojovat ohněm,“ prohlásil minulý týden v Chicagu.

Je přitom zjevné, že tuto novou mantru si osvojilo progresivní křídlo strany, frakce, která je také označovaná za „povstaleckou“ vůči vlastnímu establishmentu. Nejde jen o rétoriku, ale také o politiku, která odmítá kompromis.

Progresivisté požadují univerzální zdravotní pojištění, důstojné bydlení pro všechny, zdanění bohatých či odstřižení Izraele od americké vojenské a finanční pomoci. Centristy ve straně označují za „váhavé reformátory“ a politiky, kteří jsou příliš svázáni s lobbistickými skupinami.

„K této vzpouře uvnitř strany by nedošlo bez Donalda Trumpa. Způsobil zemětřesení a v Demokratické straně vyvolává spoustu znepokojivých otázek – ohledně jejího směřování, vedení, politických priorit a závislosti na velkých darech od mecenášů,“ řekl listu The Guardian Larry Jacobs, ředitel Centra pro studium politiky a správy věcí veřejných na Minnesotské univerzitě.

Pracuje a žije ve státě, který od roku 1972 volí za prezidenta pouze demokrata a podle průzkumů tu progresivisté sílí. Potvrdily to i úterní demokratické primárky. V senátním klání přesvědčivě vyhrála progresivní kandidátka Peggy Flanaganová. Ta se sice nehlásí přímo k demokratickým socialistům, i ona ale podle svých slov není ochotna s Trumpem dál „jednat v rukavičkách“.

„Obyvatelé Minnesoty se Trumpovi postavili, jejich příští senátor by měl udělat to samé,“ prohlásila během kampaně. Narážela na protesty v Minneapolis a dalších městech poté, co imigrační agenti letos v lednu přímo na ulici zastřelili dva americké občany.

„Velké změny se nedějí proto, že by se mocní lidé najednou rozhodli, že jim na nich záleží. Dějí se proto, že se obyčejní lidé organizují, bojují jako o život a odmítají se vzdát,“ řekla také čerstvá kandidátka na post guvernéra Minnesoty.

Progresivním demokratům se přitom v primárkách daří a úspěchy zaznamenali i socialisté, kterým se podařilo získat posty starostů ve městech, jako je New York, Seattle či Washington D.C.

Výjimkou je zatím snad jen klání o post guvernéra ve Wisconsinu, kde kandidovala socialistka Francesca Hongová, která se mimo jiné v roce 2020 na platformě X vyslovila za zrušení Dne díkůvzdání s tím, že se jedná o oslavu kolonialismu. Během kampaně nicméně řekla, že je Díkůvzdání jejím oblíbeným svátkem.

Hongová ale nakonec primárky prohrála s umírněným demokratem Davidem Crowleym, byť o pár tisíc hlasů. Centristé tak v tomto případě mohou oslavovat, protože mají za to, že progresivisté mohou v listopadu svou rétorikou a politikou odradit nezávislé voliče, umírněné demokraty či dokonce republikány.

Konzervativní sloupkař časopisu The Atlantic David Brooks demokraty před přílišným úkrokem doleva varuje. Chápe sice, že je řada voličů demokratů naštvaná na své vůdce za to, že se „nepostavili Trumpovi“, podle něj je ale sázka na - v jeho očích - radikální levici „politickou sebevraždou“.

„Umírnění si vedou lépe než progresivisté. Vedou si lépe v každém klání, v průměru o možná čtyři procentní body. A tak pokud chcete vyhrát a porazit republikány, nominujte umírněného kandidáta. Není to tak složité,“ řekl Brooks na stanici PBS.

Poukazuje přitom na „midterms“ v roce 2022 v tradičně spíše konzervativní Georgii. Triumf tam v senátních volbách slavil umírněný demokrat Raphael Warnock, naopak progresivistka Stace Abramsová jednoznačně prohrála v boji o post guvernérky.

Brooks má jednoduše za to, že by demokraté měli podporovat ty kandidáty, kteří jsou podle něj přijatelní pro širší elektorát a jsou tak „volitelní“. Takovým demokratem není výše uvedený Abdul El-Sayed, míní David Brooks.

„Demokraté, alespoň tedy voliči El-Sayeda, se zřejmě nepoučili. On si vedl velmi dobře ve vysoce vzdělaných a elitnějších okresech. Stejně jako všichni socialisté si ale mezi lidmi dělnických profesí vedl velmi špatně. A ve všeobecných volbách bude mnohem více lidí bez vysokoškolského vzdělání než s vysokoškolským vzděláním,“ dodal sloupkař.

Každopádně mezi demokratickými voliči panuje spíše bojovná nálada, i proto progresivní demokraté získávají na oblibě a volební podpoře.

Výzkumný ústav veřejného mínění Pew Research Center (PRC) se letos v dubnu voličů ptal, zda by měli demokratičtí politici s Trumpem tvrdě bojovat, nebo s ním spolupracovat a najít kompromis.

Verdikt byl jasný. Na 83 procent demokratů a nezávislých, kteří se k této straně přiklánějí, volalo po boji.

Nemělo by ale v této souvislosti zapadnout, že šest z deseti republikánských voličů podle této sondáže požadovalo, aby Trump prosazoval svou agendu bez ohledu na demokraty.