Schillerová možná nachystala past na příští vládu, říká ekonom

Boj o rozpočet na příští rok začíná. Ministryně financí Alena Schillerová (ANO) dnes jedná s dalšími ministry o požadavcích pro jejich rezorty. Očekávanou výši schodku zatím neupřesnila. O kolik překoná ten letošní?

Hostem Ptám se já byl ekonom, člen Národní rozpočtové rady Petr Musil.

Ministryně financí Alena Schillerová (ANO) se chce se šéfy dalších rezortů bavit o výdajích a úsporách na příští rok. Předpokládá přitom, že ministři přijdou s vyššími požadavky, než bude možné uspokojit.

Schillerová očekává i debatu o tom, kolik peněz dávají jednotlivá ministerstva neziskovému sektoru. Podle premiéra Andreje Babiše (ANO) bude součástí vyjednávání také otázka růstu platů státních zaměstnanců nebo možnost mimořádné valorizace důchodů. Oba se už dříve shodli, že hlavními prioritami rozpočtu by ale měly být investice do dopravní infrastruktury a do zdravotnictví.

Očekávanou výši schodku ministryně financí zatím neupřesnila, návrh státního rozpočtu předloží vládě do konce srpna.

Premiér už v červenci řekl, že by schodek rozpočtu pro příští rok měl být významně pod 400 miliard korun. To zkritizovala opozice, podle které bude pokračovat růst deficitů na úkor budoucnosti. Dvacítka ekonomů zároveň v otevřeném dopise poslancům varovala před rozvolňováním rozpočtových pravidel.

Letos stát plánuje schodek 310 miliard korun. Přes 400 miliard se dostal pouze za covidové pandemie v roce 2021, kdy dosáhl 419,7 miliardy korun. Mezi 300 a 400 miliardami byl deficit zatím pouze v letech 2020 a 2022.

Vláda Andreje Babiše přitom deklarovala, že bude pracovat na postupném snižování deficitu a zlepšování hospodaření státu. Dosavadní plán vývoje veřejných financí připravený předchozím kabinetem Petra Fialy (ODS) ale ministryně financí označila za past. Schválila proto nový plán, který počítá s postupnou konsolidací až od roku 2028.

„Důležitý je konec fiskálně-strukturálního plánu, a to je v roce 2030. Což znamená po dalších sněmovních volbách. Takže možná, že tam bude nějaká past pro příští vládu,“upozornil v Ptám se já člen Národní rozpočtové rady Petr Musil.

„Možná, že si tu past takto budeme posouvat, až do ní spadneme, ale všichni. Protože jestli s veřejnými financemi nic neuděláme, tak ve finále na to fakt doplatíme, doplatí na to ti ekonomicky a sociálně nejslabší.“

Jsou všechny plánované výdaje skutečně nutné? A máme vládě věřit, že od roku 2028 začne rozpočtové schodky snižovat?

Celý rozhovor si můžete pustit v audiopřehrávači, ve své oblíbené podcastové aplikaci nebo ve videu.

Co v rozhovoru zaznělo?

1:00 Jaký čekáte schodek státního rozpočtu na příští rok? - Samozřejmě těžko říct. Měli bychom se to dozvědět na konci srpna, kdy by mělo ministerstvo financí nahrát do takzvaného eKLEPu návrh státního rozpočtu na příští rok. V tuto chvíli můžeme jenom vycházet z materiálu, které zveřejnilo ministerstvo financí, konkrétně v květnu, a sice fiskální prognózu České republiky, kde jsou nějaká čísla pro rok 2027, že by schodek ústředních vládních institucí, to znamená státní rozpočet plus státní fondy, měl dosáhnout 3,2 % hrubého domácího produktu. Což vychází na nějakých 304 miliard korun. Ale musíme k tomu připočíst pravděpodobně ještě i financování Dukovan, které nebude v oficiálním rozpočtu pravděpodobně zahrnuto. Čili my jsme i komunikovali dříve, že si dovedeme představit číslo někde kolem 350 miliard.

2:00 Je to nutné? Schodek zhruba 350 miliard korun? - Za nás, a teď bych řekl, že nemluvím jenom za Národní rozpočtovou radu, ale i za mainstreamové ekonomy, to nutné není. Protože naše ekonomika nečelí žádné ekonomické krizi nebo živelním pohromám, nebo, nedej bože, nějakým zdravotnickým krizím. Takže není vůbec důvod k tomu, aby se schodky pohybovaly v takových výšinách. Nebo spíše nížinách, záleží na tom, jak se na to díváme. A nejde jenom o schodek státního rozpočtu, ale celkových veřejných financí, který se má taky zhoršit. My jsme v roce 2025 končili deficit veřejných financí na 2,1 procenta HDP. Letos se dostaneme někam na 2,6 a příští rok se podle ministerských materiálů máme dostat až na 2,8 procenta HDP. Což už jsme těsně na hranici 3 procent, což je jedno z maastrichtských kritérií.

4:00 Je v této souvislosti vůbec realistické očekávat, že v roce 2028 vláda začne se slibovanou konsolidací veřejných financí? Protože Alena Schillerová říká: „Příští rok to ještě nejde, nedá se nic dělat. Pak to bude lepší.“ - Zatím nevidíme ani žádné náznaky toho, že by se připravovala nějaká konsolidační opatření. Spíše slyšíme různé proklamace, že to naopak směřuje k dalšímu rozvolňování fiskální politiky. A rok 2028, to je rok před volbami, to je vlastně politologický argument pro to, že v tom roce se asi nedá očekávat, že vláda najednou přijde s nějakým razantním úsporným balíčkem.

4:30 Vláda si nechala schválit nový takzvaný fiskálně-strukturální plán, což je, řekněme, jízdní řád toho, jak se mají vyvíjet naše veřejné finance, který je předkládaný Evropské komisi. A v tom aktualizovaném fiskálně-strukturálním plánu se počítá se schodkem veřejných financí v roce 2029 na 1,6 procenta. Když podle fiskální prognózy to má být 2,7. Takže si nedovedu představit, že ve volebním roce vláda začne konsolidovat o více než jedno procento HDP, což je v dnešních cenách 95 až 100 miliard korun za jediný rok.

6:00 Co tento rozpor v číslech, o kterých tady mluvíte, znamená? Vláda slíbila v Bruselu něco, co vůbec není reálné? - Nevím, to je potřeba se zeptat minimálně na ministerstvu financí, nebo možná přímo paní ministryně, proč je tady rozpor v dokumentech, které od sebe dělí jeden měsíc. Protože ta fiskální prognóza byla vydána v květnu 2026 a nový fiskálně-strukturální plán byl předkládán do Bruselu v červnu 2026. To znamená o měsíc později. - Takže vláda slíbila úspory, ale v dalších dokumentech s nimi vůbec nepočítá. -Nevím, vypadá to tak.

6:30 Pojďme k rozpočtu na příští rok. V tuto chvíli vůbec nic nevíme o číslech okolo státního rozpočtu, což je taková zajímavá okolnost vzhledem k tomu, že ještě loni Alena Schillerová coby opoziční politička velmi ostře kritizovala svého předchůdce Zbyňka Stanjuru za to, že nezveřejňuje průběžná čísla o přípravě státního rozpočtu. A teď jsme ve stejné situaci. Jak tohle sledujete? - My jsme na to upozorňovali, protože došlo ke změně toho pravidla, kdy se první nástřel diskutoval ke konci května nebo ke konci června daného roku. A v rámci konsolidačního balíčku došlo k tomu, že se ten mezikrok vypustil, čili sestavování rozpočtu probíhalo za zavřenými dveřmi. Ale když se podíváte zpětně do stenozáznamů ve Sněmovně, tak nikdo z opozičních politiků na toto nepoukazoval. Až když najednou minulý ministr financí nezveřejňoval tento mezikrok, tak najednou všichni zbystřili. Takže bych očekával, že se minimálně budeme chtít vrátit k předchozí praxi, když je kritizován předchůdce. Ale nic se neděje.

7:30 Takže byste čekal, že když Alena Schillerová v opozici volala po transparentnosti, tak se k ní vrátí? - Samozřejmě. Ale to se netýká jenom toho, to se týká třeba i našeho vztahu, respektive vztahu paní ministryně k naší instituci. V době, kdy současná politická reprezentace byla v opozici, jsme byli používáni jako beranidlo vůči tehdejší vládě. Teď zase kritizujeme některé kroky současné vlády, tak jsme v uvozovkách v nemilosti.

8:00 Alena Schillerová začala kolečko jednání s ministry o tom, jaké budou rozpočty jednotlivých kapitol nebo jednotlivých rezortů, s ministrem práce a sociálních věcí Alešem Juchelkou. A ministr Juchelka tam šel mimo jiné s požadavkem, jestli by se nemohla zvýšit plánovaná valorizace penzí, a to na dvojnásobek, respektive aby z řádné valorizace byla mimořádná. To se asi vám moc nelíbí. - Zase, když jenom nechám promluvit čísla, tak zákonná valorizace by vycházela na 300 až 350 korun měsíčně na penzích, což v tom objemu dělá 9 až 11 miliard korun. Čili když to vynásobíme dvěma, tak jsme na 18 až 22 miliardách, které je potřeba najít navíc oproti letošnímu roku. A vzhledem k tomu, že už teď máme veřejné finance na hraně, tak to zase jenom směřuje k dalšímu prohlubování ještě nad rámec čísel, která byla zveřejněná v květnu.

9:00 Průměrná penze je v tuhle chvíli 21 800 korun. Vidíte nějaký důvod pro to, proč by bylo potřeba zrychlit řádnou valorizaci? - Ne, ekonomický důvod pro to žádný není. Inflaci máme pod 2 procenty. Ekonomicky to nedává smysl. Je to v podstatě nějaký další výdaj na dluh, který ale bude takzvaně projeden.

10:00 Alena Schillerová mluvila o tom, že se s premiérem dohodli, že velkou prioritou rozpočtu by mělo být zejména zdravotnictví a investice do zdravotnických zařízení. Jak jako Národní rozpočtová rada sledujete výdaje právě v tomto sektoru? Protože to je navíc sektor, který podle mnoha analytiků bude velmi zatížen i do budoucna skrze stárnutí populace. - To je přesně ono, protože skrze stárnutí populace se v uvozovkách všichni soustředíme na penzijní systém. Ale uniká nám to, že poroste tlak i na zdravotnictví. Víme, v jakém stavu jsou zdravotní pojišťovny, že v podstatě vyčerpaly téměř své rezervy. Teď tam musí být dosypány nějaké nižší desítky miliard korun ze státního rozpočtu, což ale znamená, že se ten dluh jenom přehazuje z jedné kapsy do druhé. Čili když vláda říká, že má spoustu priorit na výdajové straně, ale neříká, kde na to vezme, tak slovy klasika: „To mi nevychází.“ To prostě matematicky, ekonomicky nevychází.

12:00 Část těch vyšších výdajů má pokrýt elektronická evidence tržeb, opatření, které by teď měl schvalovat Senát. Nakolik jste to vzali na milost jako členové Národní rozpočtové rady a analytici? A teď myslím stran toho, o kolik to navýší příjmy státního rozpočtu. - Odhad je zhruba 14 miliard korun. Je to odhad jak ministerstva, tak i Centra veřejných financí. Tak dobře, je to 14 miliard korun. Bude to mít možná i nějaké dopady do podnikatelského prostředí. Názory jsou na to různé. Jedni říkají, že to narovná podnikatelské prostředí, druzí říkají, že to je dodatečná zátěž pro podnikatele. Ale dobře, vezmeme-li čistě fiskální efekt 14 miliard korun, to jsou vlastně drobáky, to nic zásadního neřeší.

13:00 A jsou tady další rezorty. Ministr kultury říkal, že chce navýšený rozpočet oproti letošnímu stavu. Bavíme se tady o veřejnoprávních médiích a převedení financování na státní rozpočet. Kde na to vzít? - To se točíme dokola, jenom slyšíme, jaké všechny výdaje se na veřejné finance valí. Ale jediné příjmové opatření je EET, ale to nic neřeší. Debata o tom, že by se třeba měla zvýšit daňová zátěž, je v podstatě tabu, nebo tato vláda si řekla, že je to tabu. Přitom je už řadu let evidentní, že rozsah státu v té podobě, jaký ho máme, s daněmi, které máme, není ufinancovatelný. Všichni říkají: „Tak budeme šetřit na provozu státu.“ Co to vlastně znamená? Že budeme šetřit na kopírkách, na toaletních papírech, když to trošku zlehčím? Jenom pro představu, to, čemu říkáme provoz státu, teď mluvím opravdu jenom o státu, nikoliv o obcích, respektive samosprávách, tak se bavíme o nějakých 100 miliardách korun. A i kdybychom to škrtli celé, tak nám pořád zůstává 200 miliard.

16:00 První úspora pro státní rozpočet, kterou ve veřejné debatě vidíme, jsou slova o tom, že kraje nedostanou žádné peníze od státu na opravu silnic druhé a třetí třídy, které mají kraje ve své gesci. Jak tohle sledujete? A třeba i v souvislosti s tím, kdy opakovaně vedeme debatu, kolik peněz mají samosprávy na svých účtech, že nejsou ty peníze proinvestovány, leží tam. - Tady se možná kupodivu s názorem vlády shodnu v tom, že my dlouhodobě kritizujeme, jak jste zmínila, že samosprávy mají nejen velké částky, ale ty částky se v čase zvyšují, ať už v absolutních, nebo i v relativních číslech. Čili pokud se bavíme o dvou miliardách, které mají jít krajům, tak kraje jsou samozřejmě schopny to ufinancovat. Z mého pohledu kraje mají svoje výdaje financovat prostřednictvím peněz, které jim přijdou z rozpočtového určení daní. Proč by měly mít takzvaně svoje peníze a ještě žádat o dotace stát na údržbu nebo na cokoliv dalšího?

20:00 Celá debata o rozpočtu a veřejných financích je podmíněna tím, že se přehlasuje veto prezidenta, pokud jde o změnu zákona o rozpočtových pravidlech, respektive rozvolnění rozpočtových pravidel. Vy jako Národní rozpočtová rada jste k tomu velmi kritičtí. Nicméně to projde. S tím asi počítáte. - My se s tím tak nějak smiřujeme, protože nemáme signály, že by se ve vládní koalici nebo ve většinové koalici v Poslanecké sněmovně našlo dostatečné množství odvážných poslanců, kteří by pro přehlasování nehlasovali.

21:00 Co to bude dlouhodobě znamenat pro české státní rozpočty? Kam nás to vede? - My se obáváme, že hranici tříprocentního schodku můžeme překročit. Což by potom spustilo mechanismus na úrovni Evropské unie, je to procedura při nadměrném schodku. Na druhé straně vláda by ještě měla nějaký manévrovací prostor vysvětlit, proč k tomu překročení tříprocentní hranice došlo. Pokud by věrohodně vysvětlila, že to je třeba, třeba zvýšenými výdaji na obranu nebo nějakými jednorázovými dodatečnými výdaji na infrastrukturu, tak by tomu mohla zabránit. Zejména i v souvislosti s tím, že okolní země jsou na tom mnohem hůř. Když se podíváme do Polska, na Slovensko, do Maďarska, koneckonců i na Německo, které platilo dlouhodobě za velice rozpočtově střídmou a konzervativní zemi, tak už má schodek větší než my. Česko je v tom s nadsázkou řečeno obětí vlastního úspěchu, že naše veřejné finance jsou v ještě relativně solidním stavu v porovnání s jinými členskými zeměmi EU.

22:00 Vy byste mi tady skutečně věrohodně s tím, že za to dáte ruku do ohně, řekl, že podle pořád ještě platných rozpočtových pravidel by bylo možné sestavit státní rozpočet na příští rok? A teď myslím limit schodku 150 miliard korun pro státní rozpočet. Alena Schillerová říká, že to je nemožné, že to je past Fialovy vlády, kterou na ně Fialova vláda schválně ušila. - Je to samozřejmě reálné, akorát je to nepopulární a politicky to bolí. Ale když jsme tady měli předchozí vládu, která měla vůli konsolidovat, byť jsme i opakovaně říkali, že si umíme představit razantnější konsolidaci, a teď tady máme vládu, která by v podstatě měla konsolidovat, tak z toho čtu, že bychom měli v parlamentu širokou shodu na tom, že naše veřejné finance je potřeba dát do pořádku. A že kdyby současná vláda přišla s nějakými konsolidačními opatřeními, tak si myslím, že opozice by je asi podpořila.

24:00 Je to prostě nějaká politická hra, ale reálné to je. Nutně to neznamená škrtat výdaje ve smyslu, že budou nižší absolutně, než jsou třeba letos, ale třeba by stačilo zpomalit jejich růst, protože příjmy veřejných rozpočtů vám v podstatě rostou adekvátně tomu, jak roste ekonomika. Čili k tomu jenom přizpůsobit třeba tempo růstu nebo zpomalit na nějaký čas tempo růstu výdajů, aby se nám ty dvě strany dostaly do rovnováhy. Čili tam nejde o to, že musíme provádět nějaké drakonické škrty. Jasně, pokud to budeme odkládat, tak nutně jednoho dne přijdeme do bodu, kdy budeme muset dělat drakonické škrty. Ale to už bude v momentě, kdy to třeba bude vynuceno finančními trhy.

25:00 Takže kdybychom si to tady spolu alespoň my dva jednou provždy vyjasnili, nebyla to past na Babišovu vládu? - Nebyla to past, protože minimálně původní fiskálně-strukturální plán byl veřejný od podzimu 2024. V konsolidačním balíčku byly narýsovány schody zpátky k udržitelné trajektorii. A ten konsolidační balíček byl schvalován v roce 2023. Čili pokud je tím dnes po třech letech někdo překvapen, tak asi před třemi lety nedával pozor, co se v Poslanecké sněmovně děje.

26:00 Pokud vláda Andreje Babiše slíbila, že v roce 2028 v České republice přijde velká konsolidace veřejných rozpočtů a skutečně začneme dramaticky snižovat schodky veřejných rozpočtů, podepsali jsme tuto dohodu i v Bruselu, tak co se stane, když to tak nebude? Vy říkáte, že si neumíte představit, že by se tohle dělo krátce před volbami. Tak co potom řekneme do Bruselu? - Tak to bude samozřejmě muset vysvětlovat vláda. Je otázka, jestli to bude ta současná nebo nějaká budoucí. Protože důležitý je konec toho fiskálně strukturálního plánu nebo té čtyřletky. A ten konec je v roce 2030, což znamená po dalších sněmovních volbách. Takže možná, že tam bude nějaká past pro příští vládu.

28:00 To jsem chtěla říct, jestli se nedostáváme k tomu, že tato vláda nachystala past pro příští vládu? - Možná, že si tu past takto budeme posouvat, až do ní ale spadneme všichni. Protože jestli s veřejnými financemi nic neuděláme, tak ve finále na to fakt doplatíme. A doplatí na to ti ekonomicky a sociálně nejslabší. Ty to semele.

30:00 Když mluvíme o vysokých výdajích státního rozpočtu, je z vašeho pohledu něco, co vám naopak chybí, když už sledujete, jak se navyšuje pro různé kapitoly? - Věda, výzkum, vzdělání obecně, to je dlouhodobý motor ekonomického růstu. Čili chceme-li, aby se budoucí generace měly lépe, tak samozřejmě, že nemůžeme šetřit na výdajích do těchto oblastí. Ale zase nechci, aby to vyznělo tak, že čím víc peněz se utratí na vědu, výzkum a vzdělávání, tím lépe. Nemůžeme to dělat tak, že vědu a výzkum zalijeme penězi a o to víc nám z toho potom vypadne v podobě nějakých výsledků. Ale když budeme škrtat tam, tak tím si podvazujeme budoucí ekonomický růst.

31:00 V této souvislosti ještě další klíčová věc, a to jsou prognózy hospodářského vývoje. Když jsme se jako novináři ptali už v době předvolební kampaně hnutí ANO na to, kde vezmou peníze na své předvolební sliby, tak často odkazovali na to, že nastartují ekonomiku a že vyšší hospodářský růst zaplatí větší plánované výdaje. Nakolik se tak děje a nakolik se tak podle prognóz bude dít? - Nebude. Já už jsem to tady možná říkal minule, když jsme se tady bavili, naše ekonomika už není rozvíjející se, už je, řekněme, středně rozvinutá. Dokonce bych řekl, když se podíváme na čísla, že už patříme mezi 20 procent nejbohatších zemí na světě. A takové ekonomiky zkrátka z hlediska empirických zjištění nerostou tak rychle jako ty méně rozvinuté. Období, kdy my jsme rostli o 4, 5 procenta, což je 20, 25 let nazpátek, už se nedostaví. To by musel nastat nějaký úplně zázračný boom, který by výrazně zvýšil produktivitu našich výrobních faktorů. Ale představa, že vláda jednoduše zvýší investice nebo kapitálové výdaje do silnic o 100 miliard a nám z toho vypadne 300 miliard navíc v HDP, to nenastane. Na to klidně vsadím cokoliv.

33:00 Jak myslíte, že si brzy budete bilancovat své roky působení v Národní rozpočtové radě? Když vezmu, kam jsme se za ty roky, které z pozice člena Národní rozpočtové rady sledujete, dostali nebo kam se dostáváme? - V tom má trochu výhodu bývalý člen profesor Pavel, který, když odcházel, tak mohl říct: „Ubránil jsem.“ Ve smyslu „ubránil jsem veřejné finance.“ Protože říkal, že v době, kdy tam nastupoval, tak byl nějaký stav, pak došlo ke zhoršení a když odcházel, tak by se v zásadě dalo říct, že byl zhruba stejný stav jako na začátku. - S čím budete jednou odcházet vy? - Nevím. Když se podívám na ty prognózy, tak se obávám, že na tom pomyslném náhrobku budu mít „neubránil jsem“.