Článek
Do Prahy se po deseti letech vrátila diplomatka, která Česko dobře zná.
Anna Ponomarjovová tu studovala, pracovala na ruské ambasádě a mluví plynně česky. Teď zastupuje Rusko v době, kdy se po letech mimořádně napjatých vztahů začíná měnit prostředí, ve kterém ruská diplomacie působí.
„Vždycky to byla taková lidská tvář ruské diplomacie,“ vzpomíná na Ponomarjovovou bývalý velvyslanec v Rusku Petr Kolář, který s ní přišel do kontaktu během svého působení na české ambasádě v Moskvě i na ministerstvu zahraničí. Podle něj tu Ponomarjovová má řadu kontaktů a v minulosti působila jako vstřícná a ochotná diplomatka.
Kolář má za to, že právě tím se výrazně liší od svého předchůdce Alexandra Zmejevského, který byl podle něj vůči české straně výrazně konfrontačnější. Ponomarjovová může své znalosti českého prostředí využít k méně formálnímu působení.
„Rusové teď zkoušejí jinou metodu. Nová velvyslankyně bude mít podle mě za úkol prezentovat Rusko jinak – prostřednictvím člověka, který Česko dobře zná, má ho rád a rozumí mu,“ říká pro Seznam Zprávy současný poradce prezidenta Petra Pavla.
Nová ruská velvyslankyně
Anna Ponomarjovová je kariérní ruská diplomatka, která má k Česku mimořádně blízko. V roce 1994 vystudovala Univerzitu Karlovu a téhož roku nastoupila do diplomatických služeb. Hovoří mimo jiné česky, anglicky, italsky a slovensky.
Podle Černínského paláce byla v Česku akreditována v letech 2001 až 2004 s hodností II. tajemník a poté v letech 2011 až 2016 s hodností rada-vyslanec.
Kolem roku 2016 působila jako zástupkyně ruského velvyslance v Česku a měla na starosti například volby do ruské Státní dumy.
Po návratu do Moskvy se na ruském ministerstvu zahraničí věnovala evropské agendě. V letech 2018 až 2025 byla zástupkyní ředitele Třetího evropského departementu, který se zabývá mimo jiné zeměmi střední Evropy.
Proměna politického prostředí
Anna Ponomarjovová přijela do Česka v červnu, několik měsíců poté, co se vlády ujala koalice ANO, SPD a Motoristů sobě.
Kabinet premiéra Andreje Babiše (ANO) sice nepřinesl zásadní obrat v oficiální české politice vůči Rusku, někteří koaliční politici ale zpochybňují nebo omezují některé formy podpory Ukrajiny a ve Sněmovně za koalici sedí poslanci otevřeně volající po změně vztahů s Moskvou.
To pro Rusko podle zdrojů Seznam Zpráv znamená něco, co v Praze dlouho nemělo: větší prostor pro politické kontakty, komunikaci a postupné obnovování vlivu.
„Z pohledu ruské diplomacie se pole působnosti rozšířilo nikoliv náhlou změnou její strategie, ale spíš proměnou českého prostředí,“ míní Jiří Nykodým, analytik Asociace pro mezinárodní otázky (AMO), který se specializuje na východní Evropu a ruskou zahraniční politiku.
Poukazuje, že Moskva má stejné cíle jako v minulosti, tedy oslabování podpory Ukrajiny, bránění dalším sankcím a prohlubování rozporů mezi evropskými spojenci.
„Ruská diplomacie teď pracuje s pragmatičtější a názorově více roztříštěnou protistranou,“ říká Nykodým. „Nemyslím si, že by Rusko očekávalo zásadní obrat české zahraniční politiky, spíš teď vidí příležitost k otevřenější komunikaci a určitému uvolnění napětí.“
Otevřenější komunikace?
Právě otevřenější komunikace může být jedním z úkolů nové velvyslankyně. Ta se od svého nástupu na veřejnosti příliš neprojevuje, v diplomatických kruzích už ale podle několika zdrojů začala být aktivnější a účastní se setkání zahraničních diplomatů v Praze.
Veřejných informací o jejích schůzkách je přitom zatím minimum. Jednou z výjimek bylo její první jednání s ministrem zahraničí Petrem Macinkou (Motoristé), který jí 22. července řekl, že Rusko musí ukončit válku proti Ukrajině.
Podle analytika Romana Mácy z Institutu pro politiku a společnost je u ruské diplomacie potřeba rozlišovat mezi veřejným a neveřejným působením.
„Zatímco na veřejné úrovni působí hlavně Ruský dům, těžko si asi můžeme představit, že zástupkyně Putinova režimu v ČR bude na internetu zveřejňovat, s kým se kdy sešla a co bylo předmětem jednání,“ poznamenává pro Seznam Zprávy.
Ruský dům přitom zůstává jedním z hlavních míst, přes která Moskva v Česku udržuje veřejnou kulturní a společenskou přítomnost. Pořádá výstavy, přednášky, jazykové kurzy či další akce a spolupracuje s organizacemi, které udržují kontakty s ruskou ambasádou.
Po začátku ruské invaze na Ukrajinu někteří experti volali po jeho uzavření, podobně jako k tomu přistoupily některé další evropské země. „Myslím, že dnes nemáme zájem poslouchat, jak skvělý je ruský svět, a nechávat Kremlu volnou ruku v šíření svých lží,“ řekl tehdy autorce tohoto textu například analytik Pavel Havlíček.
Prostor pro manévrování se ambasádě v Praze výrazně zmenšil už v roce 2021, kdy vyšlo najevo, že za výbuchy muničních skladů ve Vrběticích stojí agenti ruské vojenské rozvědky GRU.
Česko následně vyhostilo 18 pracovníků ruské ambasády, které označilo za příslušníky ruských zpravodajských služeb. Následně byl počet pracovníků ruského zastoupení zastropovaný na sedm diplomatů a 25 administrativně-technických pracovníků. Tento limit podle ministerstva zahraničí platí dodnes.
Kauza Vrbětice
V dubnu 2021 zveřejnil tehdejší premiér Andrej Babiš, že podle českého vyšetřování stáli za výbuchy muničních skladů ve Vrběticích v roce 2014 agenti ruské vojenské rozvědky (GRU). Mělo jít o stejné muže, kteří otrávili ruského dvojitého agenta Sergeje Skripala v anglickém Salisbury v roce 2018.
V reakci na to ministerstvo zahraničních věcí vyhostilo takřka dvě desítky ruských diplomatů a dále dosáhlo osekání personálního stavu na ruské ambasádě v Praze, která měla do té doby nadsazené počty z dob studené války.
Šlo o zásadní zásah do ruské přítomnosti. Do té doby měla ruská ambasáda výrazně početnější personál a české bezpečnostní složky dlouhodobě upozorňovaly na jeho zpravodajské využití.
Od té doby jsou vztahy mezi Prahou a Moskvou na historicky nejnižší úrovni. Česko zůstává na seznamu „nedružestvennych gosudarstv“, tedy států, které Kreml označuje za nepřátelské.
„Navenek je přístup ruské strany neměnný. Babišova vláda v tomto zatím nijak zásadně nevybočuje, alespoň tedy formálně,“ říká Jiří Nykodým z AMO.
Moskva ale podle něj nemusí čekat na okamžitý obrat české zahraniční politiky. Stačí jí, že se v politice objevují aktéři, se kterými je možné o vztazích s Ruskem znovu otevřeněji mluvit.
Právě v tom vidí příležitost i ruský politolog Ivan Preobraženskij, který od roku 2014 žije v Praze a aktivity ruské mise v Česku dlouhodobě sleduje. „Ponomarjovová má za cíl vrátit úroveň ruského vlivu, jaká zde byla před Vrběticemi,“ myslí si. V krajním případě by podle něj šlo o návrat k politickým kontaktům na nejvyšší úrovni.
Jako příklad zmiňuje období před veřejným odhalením ruského zapojení do výbuchů ve Vrběticích, kdy tehdejší vicepremiér, ministr vnitra a dočasně i šéf diplomacie Jan Hamáček plánoval cestu do Moskvy. Podle informací Seznam Zpráv s pomocí slovenských kolegů hledal možnosti, jak se tam setkat s vlivnými ruskými politiky. „To je úroveň, která představuje program maximum,“ říká Preobraženskij.
Macinka: Rusko poškodilo evropskou bezpečnost
Exministr zahraničí a nyní poslanec za ODS Jan Lipavský návrat k takové úrovni vztahů odmítá.
„Bez ohledu na to, kdo v Česku zastupuje ruské zájmy, bychom měli Rusku dávat jasně najevo, že jeho barbarské a imperiální chování nemá v dnešní Evropě místo,“ je přesvědčený. „Čekal bych, že se za to bude ruská velvyslankyně každý den omlouvat,“ říká pak k nové ruské velvyslankyni.
Jeho nástupce ve funkci Petr Macinka tento týden na poradě s českými velvyslanci prohlásil, že Rusko invazí na Ukrajinu zásadně poškodilo evropskou bezpečnost. „Návrat k normálním vztahům není možný, dokud tato agrese pokračuje,“ uvedl.
Zatím podle něj nemá ani smysl zmírňovat ekonomický tlak na Rusko. „Budeme je se spojenci dál používat tam, kde jsou účinné,“ dodal k sankcím.
