„Situace je strašná.“ Přeživší ničivých povodní v Nepálu se ukryli v horách

Děti byly ve škole, jejich rodiče v práci. Z ničeho nic se údolím na severu Nepálu prohnala mohutná přívalová vlna a smetla vše, co jí stálo v cestě. Spojení se přerušilo a jindy oblíbené místo poutníků, turistů a horolezců se proměnilo ve výjev zkázy.

„Lidé se nyní přesouvají výš, do oblastí v horách a do lesů. Tam je ale nedostatek potravin a pitné vody,“ popisuje situaci v nepálském okrese Rasuwa v rozhovoru pro Seznam Zprávy Sabin Adhikari z nepálské pobočky humanitární organizace Člověk v tísni.

Co jste osobně viděl od chvíle, kdy jste se do postižené oblasti dostal?

K události došlo ve středu ráno kolem deváté hodiny (zhruba 5:15 SELČ, pozn. red.). Předpokládá se, že povodeň původně přišla z oblasti Tibetu, z horního toku.

Bylo to strašné, opravdu ničivé. Zhruba 10 tisíc lidí – to číslo zatím není potvrzené – žijících podél břehů řeky muselo opustit svůj domov nebo o něj přišlo. Horní tok je velmi blízko hranice a dolní tok pokračuje až do rovinaté oblasti poblíž hranice s Indií.

Bylo strženo mnoho mostů a další infrastruktury. V místě navíc stojí zhruba 14 velkých hydroelektráren, u kterých bylo zaznamenáno poškození nebo zničení.

Situace je tedy v těchto oblastech velmi vážná. Vláda vyhlásila nouzový stav ve třech nejvíce postižených okresech, konkrétně v Rasuwě, Nuwakotu a Dhadingu.

Jak reagují místní?

Lidé jsou těmito bleskovými povodněmi vyděšení. Problémem je také to, že odplavala řada systémů zásobování pitnou vodou a další infrastruktura. Lidé se nyní přesouvají výš, do oblastí v horách a do lesů. Tam je ale nedostatek potravin a pitné vody.

Do záchranných operací se zapojila nepálská armáda, která podél řeky nachází spoustu mrtvých těl. Jejich počet narůstá. Bezpečnostní složky nacházejí těla i 300 kilometrů od místa, kde řeka pramení.

Okres Rasuwa na mapě:

Je možné být s těmi zasaženými lidmi ve spojení?

Mobilní spojení v postižených oblastech v podstatě nefunguje. Vysílače a transformátory jsou mimo provoz, takže je velmi těžké se s lidmi spojit. Mluvil jsem s několika představiteli místních samospráv a ti byli evakuováni do výše položených oblastí.

Podle záběrů z míst to vypadá, že byly vážně poškozené i silnice, mosty a komunikační sítě.

Všechny silnice a obchodní spojení jsou pryč, ale lidé jsou na místě a čekají na pomoc. Chybějí potraviny, pitná voda a další základní věci. Situace lidí na místě je opravdu strašná.

Děti byly ve škole, rodiče odešli do práce a teď mezi nimi není žádné spojení.

Jedinou možností, jak je v tuto chvíli z těch oblastí dostat do bezpečí, jsou vrtulníky. Nepál jich má ale jen velmi omezený počet a jde o oblasti vysoko v horách. Terén je velmi náročný, hornatý, a je tam jen velmi málo míst, kde může vrtulník přistát.

Vláda proto vyzývá soukromé vrtulníkové společnosti, aby se zapojily do záchranných operací. První a nejvyšší prioritou je samotná záchrana lidí a zároveň doprava vybavení, potravin, dalších základních potřeb, stanů a zdravotnického materiálu.

Je pro nás velmi těžké všechny tyto věci během krátké doby zajistit. Rozhodně je velmi obtížné dopravovat pomoc po silnici nebo například za pomoci nosičů.

Rasuwou a Rasuwagadhi také projíždí spousta turistů a poutníků, včetně lidí mířících k poutní hoře Kailás a jezeru Mánasaróvar. Máte nějaké informace o jejich situaci?

Je tam Gosainkunda, jedna z velmi známých poutních oblastí. Lidé tam běžně míří. Příští pátek je hinduistický svátek, takže tam lidé obvykle chodí vykonávat náboženské obřady. Vlna tedy zasáhla i je, zejména na trase, kterou lidé využívají při cestě ke Gosainkundě nebo při trecích.

S velkým počtem lidí se nedaří spojit, ať už jde o domácí turisty, nebo cizince. Nemáme spojení ani se spoustou dělníků, kteří tam pracovali v hydroelektrárnách.

Dostali lidé nějaké varování, co se k nim blíží?

Právě to je jeden z hlavních problémů. Žádný systém včasného varování neexistuje.

Mohlo jít o protržení ledovcového jezera, tedy GLOF, nebo o situaci, kdy byla řeka na několik hodin zablokovaná a potom se vytvořená hráz protrhla. To vše se ale odehrálo na území Tibetu a Nepál nemá možnost tuto oblast monitorovat. Dokonce ani čínská vláda zatím neměla žádné informace.

Varování přišlo z horního toku řeky asi jen deset až patnáct minut předem, což je velmi krátká doba na to, aby se během ní dalo všechno zvládnout.

Takže by lidé reálně ani neměli příliš šancí včas zareagovat…

Ano. Pokud nějaké varování dostali aspoň lidé níže po proudu, bylo časové okno velmi krátké. Vláda lidi informovala prostřednictvím rádia, hlášení z amplionů, sirén a dalších prostředků.

Čím níž po proudu jdete, tím menší jsou ztráty a škody.

Naopak v horních částech toku, v Rasuwě velmi blízko tibetské hranice, lidé neměli žádné informace ani varování. Nebyli připraveni odejít a zachránit sebe, hospodářská zvířata nebo svůj majetek.

Co podle vás bude pro lidi v těchto vesnicích v příštích dnech a týdnech největší komplikací?

Loni touhle dobou jsme ve stejné oblasti zažili podobné povodně, letošní situace je ale ve srovnání s nimi mnohem ničivější a mnohem kritičtější.

Pro místní komunity i pro vládu bude velmi obtížné všechno během krátké doby zvládnout – zajistit potraviny, další základní potřeby a obnovit služby, zejména zdravotnictví, školství a školy.

Hledáme další finanční prostředky, abychom mohli podpořit vládu a lidi zasažené touto povodní – od samotné okamžité reakce až po obnovu a pomoc při tom, aby si lidé mohli znovu zajistit důstojné životní podmínky. To bude hlavní výzva.

Navíc se blíží svátky a přichází zima, což může přinést další problémy.

Musíme lidem pomoci s potravinami, psychosociální podporou, podporou dětí, zajistit nějakou formu vzdělávání v nouzové situaci a další opatření. Jedním z důležitých úkolů pro nás bude zajistit, aby byla humanitární reakce inkluzivní a aby respektovala důstojnost lidí.

Problémem je také to, jak lidi informovat o případné další bouři či podobné události. I někteří vědci a meteorologové stále upozorňují na možnost, že se v budoucnu mohou podobné události opakovat. Měl by být vybudován systém včasného varování a také mechanismus spolupráce mezi jednotlivými zeměmi, konkrétně mezi Čínou a Nepálem.