Když sklad vybuchl, naši hasiči čekali u brány. Velitel vzpomíná na Vrbětice

Mají speciální vybavení, přesto musí počítat s rizikem. „Nikdo vám neřekne, jestli může dojít k explozi, nebo k ní nedojde. Nikdo se vám za nic nezaručí,“ popisuje práci příslušníků Záchranného útvaru Hasičského záchranného sboru jeho velitel David Kareš, když se během rozhovoru vrací ke dva roky starému zásahu u nevybuchlé letecké pumy v litvínovské rafinerii.

Členové záchranného útvaru jdou do akce ve chvíli, kdy už krajské jednotky nestačí. Jde například o povodně, odstraňování poničených staveb či likvidaci následků výbuchů. Disponují totiž speciální technikou - od zodolněných cisteren přes dálkově ovládané nakladače po velkokapacitní čerpadla.

Jednou ze zkušeností, která se do fungování útvaru i jeho techniky promítla, byl také šestiletý zásah ve Vrběticích, kde vybuchly muniční sklady. Hasiči ze záchranného útvaru tam pomáhali policejním pyrotechnikům a odstraňovali následky explozí. „Každý den jsme čekali, zda se něco nestane,“ říká v rozhovoru pro Seznam Zprávy.

Zásah ve Vrběticích trval šest let. Kdy jste tam dorazili a co jste měli na starosti?

Dorazili jsme hned první den, kdy explodoval první sklad. Zásah trval šest let a za celou tu dobu jsme na místě nebyli snad jen dva nebo tři dny. Zajišťovali jsme požární zabezpečení v prostoru epicentra a podíleli se na odstraňování následků exploze. Pomáhali jsme také pyrotechnikům s vyčištěním komunikací, aby se vůbec mohli dostat do epicentra. Cesty byly pokryté velkým množstvím munice, která se často musela řízeně odpalovat přímo na místě.

Kde byly vaše jednotky, když explodoval druhý sklad?

Naše jednotky byly naštěstí vně perimetru, u vjezdové brány, a čekaly na vjezd. Museli jsme počkat, až exploze dozní a pyrotechnická služba vyhodnotí, že je relativně bezpečné do prostoru vjet. Jistí si nejste nikdy.

Těch šest let pro mě bylo velmi náročným obdobím, kdy jsme každý den čekali, zda se něco nestane. Velkou roli hrál důraz na bezpečnost, ale také šťastná shoda okolností. Nikomu z našich příslušníků se nic nestalo a munice zásadně nepoškodila ani techniku.

V roce 2024 jste zasahovali také u letecké pumy nalezené v rafinerii v Litvínově. V čem byl tento zásah mimořádný?

Puma se musela odpálit na místě. Odpalovat tak velkou munici v takovém provozu není žádná legrace. Byli jsme tam s naší technikou a veškerý vstup do ohrožené zóny kolem pumy se uskutečňoval pomocí pancéřovaných cisteren, malých i velkých. S dalšími stroji jsme pomáhali pyrotechnikům.

Tohle je situace, kdy si nejste naprosto ničím jistí. Nikdo vám neřekne, jestli může dojít k explozi, nebo ne. Nikdo se vám za nic nezaručí. Příslušníci, kteří tam jdou, podstupují riziko, že pokud budou k tak velké munici blízko, žádný stroj je při výbuchu neochrání.

Když dojde k požáru v prostoru s možným výskytem munice, podle čeho rozhodujete o postupu?

Především jsou to podmínky na místě, stupeň nebezpečnosti, jaký materiál se tam nachází a rozsah požáru. Potřebujeme získat co nejvíce informací, třeba pomocí dronu nebo jiných dostupných prostředků. Velkou neznámou pro nás mohou být komunikace, jejich sjízdnost a možnosti zajištění bezpečnosti osádky.

Vždycky musíme poměřovat hodnoty, které můžeme uchránit, s bezpečností zasahujících příslušníků. Něco jiného je, pokud zachraňujeme lidské životy nebo evakuujeme osoby, a něco jiného, pokud pouze hasíme prostor, kde nemusí být tak velké materiální nebo jiné škody.

Kde při podobném zásahu končí vaše práce a začíná práce pyrotechniků?

S municí naši příslušníci nemanipulují. Nedokážu si představit, že bychom něco takového dělali bez pyrotechniků. Je to natolik specifická odbornost, že jsme pro ně především podpůrnou jednotkou. Poskytneme jim zodolněné cisterny pro přepravu do místa, transportní vozidla, zemní stroje nebo další techniku. Pyrotechnik ale musí nejprve vyhodnotit, o jaký materiál a riziko jde. Podle toho se určuje, co od nás potřebuje a za jakých podmínek můžeme pracovat.

Na těchto místech nic neuspěcháte. I pyrotechnici musí nad každým krokem velmi pečlivě přemýšlet.

Ve Vrběticích jste používali hasicí tank SPOT 55. Proč už dnes nevyjíždí?

Byl to těžce pancéřovaný tank s nádrží na jedenáct tisíc litrů vody. Ochrana osádky byla velmi dobrá, pancéřování dokonce výrazně silnější než u dnešního Titanu. Podvozek i nástavba už ale byly zastaralé a nebyl dostatek náhradních dílů. Tank se musel na místo přepravovat na podvalníku. Manipulace s ním i ovládání byly náročné a často se stávalo, že některé systémy vypadly. Potom jsme museli řešit i jeho vytažení nebo vyproštění z prostoru.

Dnes je jeden z našich dvou tanků v muzeu v expozici požární ochrany. Druhý, který sloužil nejdéle, stojí při vjezdu do areálu útvaru v Hlučíně. Neříkám, že to byla špatná cesta. Kdyby na nové pásové platformě vznikl stroj s moderními technologiemi, asi by si své místo našel. Ty původní už jsou ale pro nás nevyužitelné.

Co tedy posíláte do nebezpečných prostor dnes?

Máme zodolněné cisterny CZS 40 Titan a CZS 15 Triton. Každá slouží k něčemu jinému. Menší Triton je především velitelské a průzkumné vozidlo. Má sice vlastní nádrž na vodu, ale používá se hlavně pro prvotní průzkum, zjištění situace nebo evakuaci menšího počtu lidí.

Titan je velká zodolněná cisterna na osmikolovém podvozku Tatra s nádrží na dvanáct tisíc litrů vody. Je určený k hašení v nebezpečných prostorech při maximální ochraně osádky. Právě v období zásahu ve Vrběticích vznikala tato modernější technika.

K dispozici máme také pásové a kolové nakladače. Na první pohled mohou vypadat jako stroje, které používají komerční firmy. Rozdíl je v tom, že je lze ovládat na dálku. Pokud vyhodnotíme, že je na místě velké riziko, pracuje stroj právě tímto způsobem.

Ve Vrběticích jsme používali pásový nakladač pořízený právě kvůli tomuto zásahu. Byl to náš první tak velký stroj na dálkové ovládání, u kterého jsme si v praxi ověřovali funkčnost. Obecně to funguje, ale ovládat tak těžký a velký stroj na dálku, bez přímého vizuálního dohledu, je velmi náročné. Mimo to disponujeme i dronovou službou.

Když odhlédneme od munice, při jakých dalších událostech zasahujete?

Útvar byl původně zřízen hlavně pro zásahy při živelních pohromách, například povodních. To nám zůstalo. Při povodních býváme nasazeni dlouhodobě, při záchranných i likvidačních pracích.

Po tornádu na jižní Moravě jsme odstraňovali řadu staticky narušených budov. Naše vyprošťovací tanky také vytahovaly zřícenou Trojskou lávku. Do zahraničí vyjíždíme například s velkokapacitními čerpadly při povodních. Velkou částí naší práce je i přeprava humanitární pomoci, třeba na Ukrajinu.

Mluvil jste o pomoci v zahraničí. Za hranice vyjíždějí také vaši potápěči. S čím tam pomáhají?

Každý rok jezdí s policejními potápěči na expertní misi do Bosny a Hercegoviny. Ta je zaměřena na odstraňování staré munice z koryt řek a ze dna jezer. Naši potápěči s municí nemanipulují, dělají průzkum a poskytují podporu.

Obecně jsou určeni hlavně pro technické potápění. Může jít například o přivazování nebo manipulaci s vraky vozidel pod hladinou, průzkum nebo práce při povodních, když potřebujeme zprůchodnit odtok.

Pro potápěče bychom rádi rozšířili vybavení pro technické a jeskynní potápění. Zajímají nás i podvodní drony. Rozvoj této části útvaru je pro nás velkým tématem, o jeho konkrétní podobě ale ještě diskutujeme.

Zmiňujete zájem o podvodní drony. Jak vám při zásazích pomáhají ty létající?

Používáme malé průzkumné drony i velké nákladní drony. V každé ze tří dislokací, v Hlučíně, ve Zbirohu a v Jihlavě, máme drony schopné unést třicet kilogramů nákladu. Mohou dopravovat materiál pro zasahující jednotky nebo potřebné vybavení do nebezpečných míst.

Právě u transportních dronů teď pracujeme na rozšíření výbavy. Rádi bychom se dostali až k nosnosti kolem dvou set kilogramů. Chtěli bychom stroje, které by případně mohly dopravovat také retardanty, tedy prostředky zpomalující šíření požáru, nebo se jinak zapojit do hašení.

Co kromě dronů chcete do výbavy doplnit?

Máme ve výhledu pořízení další zodolněné cisterny Titan. Měla by využít dosavadní zkušenosti a být technologicky vylepšená, například z hlediska výkonu motoru a dalších technických parametrů. Počítá se také se systémem nočního vidění a využitím dronu pro vozidlo.