Co je opilství? Expert vysvětluje zvrat v kauze zavražděné Viktorky

Policie původně stíhala otce tříleté Viktorky pro vraždu, ke které se přiznal. Nový znalecký posudek ale podle policie dospěl k závěru, že jeho rozpoznávací i ovládací schopnosti byly v době činu kvůli akutní psychotické poruše vyvolané aplikací návykových látek vymizelé.

Případ proto policie překvalifikovala na trestný čin opilství. Za ten hrozí nižší trestní sazba tři roky až deset let vězení. O zvratu v případu zavražděné holčičky informovaly Seznam Zprávy.

„Trestný čin opilství je v rámci českého trestního zákoníku hodně zvláštní. Představuje výjimku z pravidla, že osoba, která se v době činu nacházela ve stavu nepříčetnosti, není trestně odpovědná,“ vysvětluje v rozhovoru expert na trestní právo Filip Ščerba, jinak též vedoucí Katedry trestního práva Právnické fakulty Univerzity Palackého.

V čem ona výjimka spočívá?

„Zásadně platí, že nepříčetný člověk není trestně odpovědný, protože za to, co udělal, nemůže. Výjimku představují případy, kdy si pachatel stav nepříčetnosti zaviněně vyvolal požitím nebo aplikací návykové látky. A právě na jednu skupinu těchto případů dopadá trestný čin opilství. Pachatel se nejprve zaviněně uvede do stavu nepříčetnosti požitím nebo aplikací návykové látky a až v tomto stavu spáchá čin, který by jinak byl činem trestným. My tomu říkáme ‚kvazidelikt.“

Takže když v tomto stavu ten člověk někoho úmyslně usmrtí, je to pořád opilství?

Ano. I když se někdo opije do nepříčetnosti a bude provádět nějaké výtržnosti, bude to opilství. Když v tomhle stavu napadne policistu, pořád to bude opilství. Když v tomhle stavu někoho úmyslně usmrtí, bude to zase opilství.

Neznamená to vlastně, že to, že si člověk sám vyvolal stav nepříčetnosti, je ve výsledku jakási polehčující okolnost pro vraždu?

V zásadě to tak je. Trestný čin opilství představuje svým způsobem privilegovaný postih pachatele. Je to určitý kompromis mezi dvěma krajními modely. Na jednu stranu můžeme říct: Ten člověk byl nepříčetný, tak za to, co dělal, nemůže a bude beztrestný. Na druhou stranu bychom mohli říct: Způsobil si nepříčetnost sám, takže stav nepříčetnosti budeme ignorovat.

Ani jedno by nebylo úplně spravedlivé. Když je člověk ovlivněn alkoholem nebo jinými návykovými látkami, může dělat věci, které by normálně neudělal.

Takže není pravda, že by za své jednání nenesl odpovědnost?

Ne. Odpovědný bude, ale je odpovědný méně. U trestného činu opilství je poměrně vysoká trestní sazba. Je to zvlášť závažný zločin, za který trestní zákoník stanoví sazbu od tří do deseti let odnětí svobody.

Ve srovnání například s vraždou ale opilství skutečně představuje mírnější postih. Základní myšlenka je taková, že člověk v takovém stavu principiálně není tak nebezpečný jako člověk, který tentýž čin udělá s čistou hlavou, bez stavu nepříčetnosti.

Jak časté vůbec případy trestního stíhání za opilství jsou?

Je to spíš mimořádná záležitost. Za svou praxi jsem se asi přímo s takovým případem nesetkal a i ve statistikách ten trestný čin figuruje málokdy. Už samotný stav nepříčetnosti je skutečně výjimečný a není tak časté, aby byl způsoben alkoholem nebo drogami a pachatel v tomto stavu ještě spáchal nějaký čin jinak trestný.

Kdyby znalec dospěl k závěru, že nepříčetnost způsobila duševní nemoc, mohl případ skončit zastavením trestního stíhání?

Záleží na důvodu, který nepříčetnost založil. Jakmile je nepříčetnost způsobena něčím jiným, typicky duševní nemocí, jde o nepříčetnost nezaviněnou. Ta vede k beztrestnosti, tedy v přípravném řízení k zastavení stíhání, případně před soudem ke zproštění.

Ani tehdy ale nemusí takový člověk jednoduše odejít na svobodu?

Ne. Pokud se zjistí, že obviněný byl takzvaně nezaviněně nepříčetný, trestní stíhání se sice zastavuje, ale státní zástupce v takových případech pravidelně podává návrh na uložení ochranného opatření. Může jít o ochranné léčení nebo v závažnějších případech o zabezpečovací detenci.

A ochranné léčení může být uloženo i vedle trestu za opilství?

Ano. Pokud se pachatel činu dopustil v důsledku zneužívání návykových látek, může soud vedle trestu uložit ochranné léčení, případně někdy i zabezpečovací detenci. Teoreticky tedy může být odsouzen v sazbě od tří do deseti let a vedle toho mu může být nařízena třeba ústavní ochranná léčba.

Proč se tomu říká opilství, když vůbec nemusí jít o alkohol?

Ten název je nešťastný. Tuto koncepci jsme převzali po německém vzoru. V německém trestním právu se mluví o takzvaném ‚rauschdeliktu‘. Skoro je to srozumitelné i pro nás Čechy – delikt spáchaný v rauši. Opilství je nevhodný název, protože svádí k tomu, že musí jít jenom o alkohol, což není pravda. Může se jednat o jakoukoliv návykovou látku.

A také si pod opilstvím představíme nějaký výrazný stav opojení. Jenže tady jde opravdu o naprosto výjimečné případy, kdy v důsledku alkoholu nebo drog vymizí některá z rozpoznávacích nebo ovládacích schopností.

Bylo to takhle v českém právu vždycky?

Ne. Pokud si to dobře vybavuji, socialistické československé trestní právo vycházelo z tvrdšího přístupu. Zaviněná nepříčetnost tehdy nezbavovala pachatele trestní odpovědnosti a neměla na ni žádný vliv. Tato mírnější, privilegovaná koncepce byla do našeho trestního práva převzata až na začátku 90. let.

Takže kdyby se podobný případ stal podle dřívější právní úpravy, člověk by se dál zodpovídal před soudem za vraždu?

Ano. V tom starším pojetí by se k zaviněné nepříčetnosti při posouzení trestní odpovědnosti nepřihlíželo.

Mimochodem, jakou roli teď může hrát skutečnost, že pachatel předem věděl, že má s drogami dlouhodobý problém a že pod jejich vlivem je nebezpečný? Otec Viktorky totiž už v minulosti prošel podobným zkoumáním – a s podobným závěrem: Že je pod vlivem drog nebezpečný sobě i svému okolí a že si neuvědomuje smysl abstinence.

Taková okolnost by podle mého soudu bezpochyby zvyšovala závažnost činu. Když máme člověka, který nemá s alkoholem ani drogami trvalé problémy, a stane se, že se uvede do stavu nepříčetnosti a v něm někoho usmrtí, může to být určitým způsobem překvapivý stav i pro samotného pachatele.

Kdežto pokud máme pachatele, který má se zneužíváním návykových látek velmi bohaté zkušenosti a ví, jakým způsobem na něj působí, podstatně to zvyšuje stupeň jeho zavinění ve vztahu k uvedení se do stavu nepříčetnosti. To pak může být bráno jako přitěžující okolnost, která ve spojení s dalšími okolnostmi může odůvodnit trest spíše směrem k horní hranici sazby.

Případ zavražděné Viktorky od začátku vede k otázce, zda mělo být dítě vůbec svěřeno do péče člověku s takovou minulostí a takovými dispozicemi. Mění pro vás nynější vývoj pohled na rozhodnutí opatrovnického soudu?

Rozhodování v rodinných věcech podle mě patří k jednomu z nejtěžších. Tím samozřejmě nechci říct, že se nikde nestala chyba. Tohle ale hodnotíme zpětně. Jsou tu důvodné okolnosti pochybovat o tom, jestli opatrovnický soud náležitě zvážil všechny okolnosti. Určitě měl být mnohem opatrnější, pokud věděl, že otec má takové problémy. Ale vážně bych to bez znalosti spisu nerad hodnotil.