Zaplatíme to všichni, nejvíc ohrožená je moje generace, říká Kalousek

Vláda plánuje příští rok hospodařit s druhým nejhorším schodkem v historii Česka. Podle ministryně financí by bez jeho prohloubení hrozila ekonomická stagnace. Návrh kritizuje opozice i koaliční partneři ANO. Co od vlády čekat?

Hostem Ptám se já byl bývalý ministr financí Miroslav Kalousek.

Návrh rozpočtu na příští rok se schodkem 389 miliard korun, který v pondělí předložilo vládě ministerstvo financí, rozlítil nejen opozici. Výše deficitu zaskočila také mnohé analytiky, kteří varují, že návrh může přinést například zdražení úvěrů, včetně hypoték.

Ozvali se ale i koaliční Motoristé a SPD. Předseda Motoristů a ministr zahraničí Petr Macinka oznámil, že chce ve čtvrtek jednat s premiérem Andrejem Babišem (ANO). Očekává, že schodek bude nakonec nižší. Další diskuzi o rozpočtu očekává i předseda SPD a šéf Sněmovny Tomio Okamura.

Ministryně financí Alena Schillerová (ANO) považuje schodek 389 miliard za nezbytný. Je podle ní správné, že se vláda rozhodla půjčit si na investice. Zároveň uklidňuje, že po růstu zadlužení přijde „záchranná brzda“. Vláda podle ní bude v dalších letech šetřit a zvyšovat některé daně.

Sněmovně musí kabinet návrh rozpočtu na příští rok odeslat do konce září.

Jaké největší slabiny rozpočet má? A bude někdy Česko schopné ze spirály věčných dluhů vybřednout?

Celý rozhovor si můžete pustit v audiopřehrávači, ve své oblíbené podcastové aplikaci nebo ve videu.

Co v rozhovoru zaznělo?

1:00 Jak moc jste se zhrozil, když jste viděl plánovaná čísla státního rozpočtu pro rok 2027, tedy schodek 389 miliard? - Hodně. Nedělal jsem si žádné iluze, ale přece jenom jsem tak trochu doufal, že vláda dodrží to, co napsala do svého programového prohlášení, že udrží deficit veřejných rozpočtů pod tři procenta, byť těsně. Což by znamenalo sice zvýšení deficitu, ale zhruba na 350 miliard. Ale vláda si nedělala starosti ani se svým programovým prohlášením. Takže deficit veřejných rozpočtů je zhruba 3,5 procenta HDP, což je 389 miliard. Což je deficit, který by odpovídal nějaké krizové situaci. Ale my máme dobré časy, my máme hospodářský růst. Hospodářský růst bezbolestně přinese do rozpočtu navíc, oproti letošku, zhruba 70 miliard příjmů, o kterých by se dal deficit snižovat, nebo alespoň nezvyšovat. Bude to sice o 70 miliard příjmů víc, ale vláda si naplánovala o 150 miliard výdajů navíc. A já se ptám, co by chtěli dělat v době krize, když tohle dělají v dobrých časech? Takže jsem z toho skutečně vyděšený.

3:00 Alena Schillerová schodek rozpočtu mimo jiné hájí tím, že musí lepit dluhy po vládě Petra Fialy. Nakolik je obhajitelné, aby v rozpočtu 2027 používala tento argument? - Vůbec. Když argumentovali na Vánoce 2025, nebo v lednu 2026, ještě když v provizoriu dělali nový rozpočet, tak na těch argumentech něco bylo. Za prvé, rozpočet nebyl odevzdán úplně ve stoprocentně férovém stavu, tam opravdu byly věci, které by poctivý rozpočtář udělat neměl. To předchozí vláda neodevzdala úplně férově, to je pravda. A taky je pravda, že s tím samozřejmě nic neuděláte během velmi krátké doby. Protože rozpočet je dominantně určen zákony, ať už na příjmové, nebo na výdajové straně. Nezměníte zákon za 14 dní a proškrtat se toho dá velmi málo. Takže pro rok 2026 byla řada těch argumentů akceptovatelná. Sice nemuseli deficit zvyšovat, vešli by se do té částky, ale měli ve spoustě věcí pravdu. Pro rok 2027 už to neplatí. Už vládnou osm měsíců a měli spoustu času na to udělat, sice ne všechny zásadní změny, ale udělat některé změny na to, aby alespoň dodrželi své vlastní programové prohlášení.

5:00 Co je na tom rozpočtu nejhorší? Co jsou podle vás největší rozpočtové zločiny, velmi v uvozovkách řečeno, které tam jsou? - To, co je na tom nejvíc znepokojující, je prudký nárůst provozních výdajů, na které si musíme půjčovat. Vláda stále mluví o investicích, ale tohle je už projídající dluhová spirála. V letošním roce, i kdybychom neinvestovali ani korunu, si pořád musíme půjčit 47 miliard na svůj každodenní provoz, který běžně zkonzumujeme. V příštím roce to bude dvakrát horší. I kdyby se v příštím roce neinvestovala ani koruna, investuje se dost, nic proti tomu, ale i kdyby se neinvestovala ani koruna, tak si pořád musíme půjčit 99 miliard na svůj každodenní konzum. A to už je rozjezd projídající dluhové spirály. Protože i budoucnost bude mít své každodenní provozní výdaje a vedle nich se bude muset platit s tučnými dluhy to, co jsme zkonzumovali, ale nezaplatili. A to nemůže dopadnout dobře pro nikoho.

5:30 Zvlášť kdyby přišla nějaká krize, která může přijít kdykoliv. A před námi je jedna krize, která přijde stoprocentně. A to je demografická krize, tedy až silné ročníky začnou odcházet do důchodu a ti za nimi to nebudou schopni uplatit. To je okamžik demografické krize, kdy se bez deficitů, aby se udržela základní sociální a zdravotní péče pro všechny, neobejdou ani největší rozpočtoví jestřábi. To je situace, na kterou si máme dělat polštář, máme si na ni dělat rezervy. A když si ten polštář rozpouštíme v dobrých časech, tak ohrožujeme úplně každého pro situaci, o které víme, že nastane.

7:00 Jaké zásadní změny byste v tom rozpočtu dělal jinak? - Jak jsme si řekli, rozpočet je dominantně určen rozpočtovou legislativou. V podstatě veškeré jeho příjmy jsou dopředu rozděleny na povinné výdaje, mandatorní a kvazimandatorní. Takže 31. srpna, v okamžiku, když se to položí na stůl, už se s tím dá dělat velmi málo, protože můžete proškrtat nějaké provozní výdaje, jednotky miliard, ale neproškrtáte toho moc. - Tomu rozumím, ale asi není nutné platit třeba obnovitelné zdroje. - Mléko už je rozlité. Za dobu, co vláda vládne, už dokázala stihnout zvednout povinné mandatorní výdaje o desítky miliard. Dotace na OZE, zvýšila platby za státní pojištěnce, budeme platit z rozpočtu veřejnoprávní média, nebudeme je platit z poplatků. Když toto napočtete, tak to už jsou desítky miliard, které se povinně musí v rozpočtu promítnout. Pro to se nemělo hlasovat. Naopak se mělo hlasovat pro to, aby se ty výdaje přibrzdily.

8:30 Rozpočet můžete konsolidovat tak, že děláte zákonné změny, kde brzdíte výdaje, popřípadě zvyšujete daně podle vkusu. Popřípadě kombinací obojího. A potom v tom rozpočtu máte nějakou vůli šetřit. Když místo toho, abyste brzdila, topíte pod kotlem, tak vám najednou vyjde takovéto číslo, se kterým už v tomto okamžiku můžete dělat velmi málo.

9:00 Když vezmu výdaje na obsluhu státního dluhu, ty příští rok stoupnou ze současných 110 miliard na 130 miliard, což už je poměrně hodně. Každopádně moje otázka míří k tomu, kdo to zaplatí? Protože se v té debatě hodně mluví o tom, že to zaplatí naše děti. Možná to zaplatí děti, které se ještě nenarodily. Ale vy říkáte, že vy a vaši vrstevníci budete ti, kteří na to doplatí první. - Zaplatíme to všichni. Samozřejmě největší oběť je mladá generace, která to bude muset platit. Ale nejvíc ohrožená je moje generace. Mně je 65 a rád bych se dožil 80. Až mi bude 80, bude-li, tak začne kulminovat demografická krize, kdy bude každým rokem přibývat víc a víc těch, kteří budou potřebovat čerpat péči. Zdravotní péči čerpáte nejvíc na konci svého života, i sociální péči. Bude nás mnohem víc než dnes. A těch, kteří budou platit, bude mnohem méně. Ti to budou velmi obtížně ufinancovávat a teď do toho dostanou ještě splátky dluhů s obrovskými úroky.

9:30 To samozřejmě hrozí situací, že péče, kterou kolem 80 let budeme potřebovat nejvíc, bude mnohem méně dostupná nebo mnohem méně kvalitní. A pochopitelně to ohrožuje ty nejslabší a nejzranitelnější. Ti zámožní si ji vždy někde nějak koupí, ale ti nejslabší a nejzranitelnější budou skutečně vážně ohroženi. Takže když vláda dnes rozhazuje na všechny strany ve jménu sociálna, tak se ve svém důsledku v této situaci chová dramaticky asociálně.

12:00 Vláda slibuje, že toto je poslední rozpočet s tak dramatickým deficitem. A od roku 2028 začne plánovaná konsolidace veřejných rozpočtů. Ostatně to, na co teď dostala razítko v Bruselu, když upravovala plán konsolidace veřejných rozpočtů. Věříte tomu, že v roce 2028 začne konsolidace? - Nevěřím tomu ani vteřinu. Samozřejmě mohu být mile překvapen, ale prostě tomu nevěřím. Samozřejmě konsolidaci můžeme shrnout do jedné velmi politicky nepopulární věty: nedá se nic dělat, někdo bude muset více zaplatit a někdo jiný méně dostane. Protože tak vzniká strukturální schodek, že se zvyšují výdaje, aniž by někoho zajímalo, kde se na to vezme, nebo se prudce snižují daně, aniž by se někdo obtěžoval také snížit výdaje. Takže se vám nůžky bilance rozpočtu takto rozjedou. Nedá se to opravit jinak než obráceným chodem.

13:00 Řeči o tom, že to umoříme hospodářským růstem, jsou mimo realitu. To bychom ten růst museli mít pět až šest procent. Produkční potenciál české ekonomiky je kolem tří procent. To je nesmysl. Na to nevyberete větším hospodářským růstem nebo bojem s šedou ekonomikou. Opravdu musíte někde oříznout výdaje nebo zvýšit daně. A to je velmi nepopulární. Když, tak to politická logika velí udělat hned po volbách. Když se podíváte na jejich plán, tak největší konsolidace se předpokládá ve volebním roce. Absurdní. To neudělá nikdo. To bych asi neudělal ani já.

13:00 A za druhé, na takové legislativní změny v rozpočtové legislativě potřebujete opravdu čas. Rok, minimálně devět měsíců. Takže, aby to začalo platit v roce 2028, tak to už teď bychom měli vědět o nějaké zásadní rekodifikaci, o které se diskutuje. A co slyšíme? Že se zvednou daně na tabák, že se zvednou daně na hazard. - Teď Alena Schillerová připustila zvýšení majetkových daní. - To jsou opravdu drobné. Navíc, když budeme chtít jenom zvyšovat daně, ale neucpeme díry na výdajové straně, tak se nestane nic jiného, než že budeme vodu do těch děravých necek lít víc, ona bude víc vytékat a bilance zůstane stejná. Znovu opakuji, nevěřím, že se tato vláda pustí do nepopulárních rozpočtových reforem, jakkoliv nezbytných. To znamená, že jejím slibům o snižování deficitu nevěřím. Ale samozřejmě, kdybych byl překvapen mile, tak jim to tady potom rád přiznám, že to dokázali. Ale nevěřím tomu.

16:00 Jak to, že si to voliči nechají líbit? Předložit státní rozpočet s takovým schodkem přece je u voličů docela nepopulární věc, nebo minimálně historicky bývala. - Myslím, že se svět změnil covidem. Že při covidu se najednou řeklo: „Ano, musíme do toho pustit hodně peněz.“ Což je pravda. Stála půlka ekonomiky a bez deficitu to nešlo. Problém je, že jenom tak třetina těch peněz šla na covid. Dvě třetiny těch peněz šly na věci, které s covidem vůbec nesouvisely. A lidé si na ně zvykli. Ať už to bylo prudké snížení daní a současně se zvyšovaly výdaje. Používám takový otřepaný bonmot, že když takto vznikne strukturální deficit, lidé si zvyknou na své nároky a současně na výši svých daňových povinností. Takže to je jako pasta na zuby. Večer ji na kartáček vymáčknete raz dva, ale pak ji zkuste nacpat do tuby zpátky. Takže teď mají všichni pocit, že platí hodně a že by měli dostávat ještě víc. A rozdíl mezi tím je 300 miliard.

18:00 Co už by podle vás lidem vadilo? Co bude ten moment? - Ten moment je, když za vás významnou část vašich rozhodovacích pravomocí převezmou vaši věřitelé. Nevím, jestli si všichni, kteří akceptují tuto politiku, která se teď dělá, uvědomují, že vláda tím riskuje i státní suverenitu. Že v okamžiku, kdy za vás začnou rozhodovat vaši věřitelé, tak tu suverenitu ztrácíte. Což poznal každý, kterému věřitelé začali něco ukládat, protože jinak už mu nepůjčí ani korunu. Pak se dělají opatření, která by měla dělat každá vláda, ale měla by je dělat přiměřeně sociálně citlivě. Pak už se nemohou dělat tak citlivě. Potom někdo opravdu hodně méně dostane nebo hodně více zaplatí. Dnes se to dá ještě dělat způsobem, který je sociálně únosný, citlivý a nevyvolá frustraci ve společnosti. Nespokojenost možná, ale určitě ne frustraci. Zatímco v okamžiku, kdy už vidíte skálu, do které míříte, je frustrace neodvratná.

26:00 Zajímá mě to, protože český volič bývá tradičně spíše konzervativní. S předsedou Národní rozpočtové rady Mojmírem Hamplem jsem se ve studiu bavila o tom, že lidem v Česku tradičně spíše dluhy vadily, než že by to bylo nějaké pozitivum. - My máme zhruba 800 tisíc lidí v exekuci. Do exekuce se lidé dostali podobným chováním, jakým se chová teď stát. Tedy tím, že každý rok konzumuje víc, než na kolik má, a musí si na to půjčovat.

27:00 Co opatření, kterými lze navýšit příjmy státního rozpočtu nebo snížit výdaje. Ministr práce Aleš Juchelka teď přišel s tím, že se sníží podpora v nezaměstnanosti jako jeden z prvních racionalizačních kroků. Hodnotíte to jako pozitivní krok? - S tím souhlasím, byť za to dostávám hodně vynadáno od lidí, kteří se věnují pracovnímu trhu. Ta reforma měla něco do sebe tím, jak snížila podporu dlouhodobě nezaměstnaným, mnoho z nich si práci spíše neshání, než shání. A naopak zvýhodnila ty, kteří práci přeruší, ať už z jakýchkoliv důvodů, na krátkou dobu, hledají si nové zaměstnání, tak aby nebyli pod takovým stresem, aby nemuseli sáhnout po první nabídce. Tak je tam podpora 80 procent. Samozřejmě zastropovaných. Já si myslím, že máme tak nízkou nezaměstnanost a tak stabilizovaný pracovní trh, že už těch 80 procent může být svůdná nabídka k tomu, že si tu dobu trochu prodloužím, abych si udělal prázdniny, i když nemusím. Takže s tím souhlasím. Na druhou stranu, argumenty, které padají proti tomu, mají svoji váhu a možná by si zasloužily nějakou komplexnější změnu než jenom prosté škrtání.

29:00 Alena Schillerová také naznačila, že zvažuje zvýšení daní. Vy jste zmínil tabák, ona zmiňovala ještě kratom. Pak zmínila majetkové daně, to byla asi nejuchopitelnější konkrétní věc. A zopakovala, že nepřipadá v úvahu, že by vláda sahala na daně z příjmů fyzických osob. Majetkové daně dokáží nějak významněji navýšit příjmy státního rozpočtu? - Tak to nejsou jen daně z nemovitostí. To může být leccos. To znamená, že majetkové daně se dají zvýšit hodně za určitých okolností. Tím neříkám, že to navrhuji. Ale jsem vždy malinko znervózněn, když se při nápravě veřejných rozpočtů začíná u daní. Ano, dnes si myslím, že se to dostalo tak daleko, že to napravit bez nějakého daňového navýšení nepůjde. Ale trvám na tom, že se musí začít u výdajů. V tom mimořádně neefektivním systému, i když má o 150 miliard víc, než bude mít v letošním roce, pořád všichni křičí, že mají málo, že jsou podfinancovaní. Podfinancovaní vůči čemu? Jestli je to vůči tomu, kolik máme peněz, tak jsou přefinancovaní. A když do toho budete lít víc peněz, tak se opravdu nestane nic jiného, než že se budou výdaje zvyšovat ještě rychleji. A budeme chudnout a budeme pořád stejně zadlužení.

31:00 O úsporách na výdajové straně jsme slyšeli v předvolebních slibech i od hnutí ANO. Předseda SPD Tomio Okamura ořezával zbytečné výdaje státu motorovou pilou. Motoristé slibovali ve svém programu naprosto zásadní konsolidaci veřejných financí a dokonce vyrovnané veřejné rozpočty. Vy jste tehdy psal na sociální sítě, že vám to je sympatické. Jste teď hodně zklamaný tím, jak vypadá jejich politika? - Zklamaný můžete být z někoho, komu jste stoprocentně věřila a fandila mu. Tak to se mi stalo naposled v roce 2021 s programem koalice Spolu. Od té doby se mi to nestalo, protože jsem tady takovou důvěru neměl. Ano, hodnotil jsem programy, říkal jsem, že je mi sympatická hospodářská strategie Karla Havlíčka. Mimochodem, tam bylo také snižování deficitu o půl procenta ročně. Je mi sympatický rozpočtový program Motoristů, kde se tomu skutečně velmi věnovali. Bylo mi to sympatické. Je mi sympatická obranná zahraniční politika Fialovy vlády. A nepodporoval jsem žádnou stranu. Na tom trvám. Na hodnocení rozpočtového programu Motoristů nemám co měnit. Ten byl skutečně sympatický.

32:00 Co se týče praktické aplikace, dá se konstatovat jenom to, že na to zcela rezignovali. Ale zcela. Hájí se tím, že mají jenom 13 poslanců a s 13 poslanci nemohou prosadit reformy, které slibovali. Ano, s tím souhlasím, to nejde. Ale s 13 poslanci můžete zabránit tomu, co už se stalo. S 13 poslanci můžete zabránit tomu, že se neschválí pravidla rozpočtové odpovědnosti v té formě, ve které se schválila. Oni zvedali ruku pro pozměňující návrhy poslankyně Schillerové. To nemuseli. S 13 poslanci nemusíte zvednout mandatorní návrhy, můžete zabránit tomu, že se zvednou mandatorní návrhy. - A asi nemusíte hlasovat ani pro státní rozpočet se schodkem 389 miliard. - To už je na rozbití vlády. To je na zvážení. Ale rozhodně nerozbijete vládu, když nepodpoříte nesmyslné zvyšování výdajů o desítky miliard. To udělali. To mléko už je rozlité. Tím na ten program rezignovali.

34:00 A když se dnes na sociálních sítích SPD a Motoristé čertí nad tím, jaký je schodek státního rozpočtu na příští rok, a říkají, že budou chtít jednání? Tomio Okamura říká, že chce ušetřit minimálně na dávkách pro Ukrajince. Motoristé neřekli na čem, ale také chtějí ušetřit. - Když řekne Tomio Okamura, že chce šetřit na dávkách pro Ukrajince, tak jenom obchoduje s nenávistí, se kterou obchoduje celou dobu. Říkám znovu: mléko už je rozlité. Čertí se pozdě. Neměli hlasovat pro to, pro co už hlasovali.