Dvě tváře jedné katastrofy. Čína vynechává část příběhu himálajských záplav

Na jedné straně přírodní katastrofa, která zasáhla do životů desetitisíců lidí. Oběti, pozůstalí, děti čekající na nezvěstné rodiče, rodiny, které během několika minut přišly o příbuzné, domovy i celé živobytí.

Na straně druhé příběh o záchranářích postupujících bahnem, vojácích, dronech, bagrech, zásobování a silnicích, které se daří znovu zprůjezdnit.

Lidé postižení katastrofou z těchto reportáží úplně nemizí - nemají však hlavní roli. Tu zastává stát a jeho schopnost na pohromu reagovat.

Kolaps ledovce a následné záplavy z 26. srpna zasáhly obě strany čínsko-nepálské hranice – na každé z nich se o katastrofě ale informuje jinak. Někdy dokonce v rámci jedné redakce.

Stačí se podívat na nedávné zprávy čínské státní agentury Sin-chua. Zatímco v Nepálu se reportéři ptají: Co jste zažili?, v Tibetu padá otázka: Jak vám pomohli?

30. srpna zveřejnila reportáž přímo z nepálské oblasti zasažené katastrofou - a jejími hlavními postavami jsou místní lidé.

Santosh Thapa popisuje, jak jeho strýc s tetou po mohutném rachotu nasedli na motorku a ujeli, zatímco jeho přátelé jsou stále pohřešovaní. Další obyvatelka vypráví o vlastním útěku a o příbuzných, kteří takové štěstí neměli. Reportéři popisují bahno v domech, rozházené osobní věci i lidi vracející se do toho, co z jejich domovů zbylo.

Jen o den dříve vydala tatáž agentura podrobnou reportáž z tibetského Gyirongu. I ji vystavěla na lidech - jen úplně jinak.

Vystupují v ní manželé, kteří třicet hodin vezli z provincie Kan-su bagr. Následuje řidič s desítkami tun zeleniny, další řidiči s technikou, dobrovolníci vykládající zásoby a lidé připravující teplá jídla pro záchranáře. Závěrečný hlas patří místnímu kádrovi. Nikdo z protagonistů reportáže nevystupuje jako svědek, který by rekonstruoval samotný příchod katastrofy.

Podobný rozdíl je vidět u China News Service. Její reportérka Cui Nan v Nepálu vyhledala pět zachráněných Číňanů a nechala je vyprávět, jak po katastrofě strávili noc v horském přístřešku pro dobytek, odkud je další den vyzvedl vrtulník.

Reportáž z tibetské strany už vypadala jinak - důraz kladla na včasnou evakuaci, zajištění jídla, přikrývek, léků a přístřešků. People’s Daily například nechává jednoho z obyvatel vyprávět o tom, jak jej úředníci přemístili do bezpečí a zajistili mu teplé jídlo - jeho výpověď končí poděkováním straně a vládě.

Výběr respondentů tak mění riziko, které rozhovor představuje - očití svědci jsou pro kontrolované zpravodajství těžko předvídatelným zdrojem.

Když nepálský svědek popíše, zda a kdy dostal varování před vodou nebo jak dlouho čekal na pomoc, vypovídá především o fungování nepálského státu. Když totéž řekne obyvatel Tibetu, může stejná výpověď otevřít otázky po čínském systému včasného varování, reakci místních úřadů nebo oficiální časové ose katastrofy.

Nápadný rozdíl není jen ve výběru lidí, kteří dostávají slovo. Už od prvních hodin čínské domácí zpravodajství opakovaně zdůrazňuje, odkud katastrofa přišla - přestože texty mnohdy pokračují příjezdy bagrů či distribucí zásob.

Nezávislé analýzy satelitních snímků umisťují kolaps horniny a ledovce do oblasti nepálského Langtangu. Nelze si však nevšimnout, s jakou četností čínská státní média opakují formulku „v důsledku sesuvu na nepálské straně“.

V článcích mezi 26. a 30. srpnem se objevila jako téměř standardizovaný úvod v nejméně desítce výstupů Sin-chua, CCTV a China News Service – ve zprávách o počtu pohřešovaných, příjezdu záchranných týmů, dodávkách materiálu, evakuacích i v čistě fotografických galeriích.

Už večer 27. srpna pak Sin-chua vydala zprávu přímo s titulkem „Příčina sesuvu v Gyirongu objasněna: vysokohorský kolaps ledovce na území Nepálu“. Následující den mechanismus s důrazem na původ katastrofy podrobně rozebíral People’s Daily.

Místo syrových záběrů z mobilních telefonů se přitom ve státních médiích objevuje jejich podstatně kontrolovanější náhrada. Lidskoprávní organizace Human Rights Watch upozorňuje, že čínská oficiální média při vysvětlování příčiny katastrofy používají i obrazový materiál vytvořený umělou inteligencí.

China Daily například zveřejnila video nazvané „AI simulace příčiny: Proč nepálský bahnotok způsobil Číně tak vážné škody?“, které rekonstruuje cestu masy od kolapsu ledovce na nepálské straně až k hraničnímu přechodu Gyirong. Jiné grafiky šířené státními médii jsou přímo označeny poznámkou, že při jejich tvorbě byla použita generativní AI.

To samo o sobě není problém - v případě čínských médií však zcela nahrazují autentická videa skutečných lidí.

Co však z článků prakticky vypadává, je fakt, že se Nepál před katastrofou snažil s Čínou domluvit na lepším sdílení informací o rizicích v Himalájích.

Na konci května se přitom v Káthmándú sešli nepálští a čínští odborníci, aby jednali o povodních, počasí, ledovcích a systémech včasného varování.

Dva nepálští představitelé později agentuře Reuters řekli, že z Číny nedostávali tolik údajů o pohybu ledovců a hladinách vody, kolik potřebovali. „Když se ledovce začnou pohybovat, chceme o tom vědět o něco dříve,“ vysvětlil hydrolog Sauhardra Joshi z nepálské služby pro předpověď povodní.

Nejde přitom o nový problém - už po ničivé povodni v oblasti Rasuwagadhi v červenci 2025 nepálští hydrologové upozorňovali, že nemají systém, který by jim v reálném čase předával údaje o srážkách a stavech řek z čínské strany. Tehdy dostali obecné upozornění na silné deště a povodňové riziko, nikoli varování před konkrétní vlnou, která následně dorazila přes hranici.

Obě země poté deklarovaly snahu data lépe sdílet, do letošního května ale stále neexistoval formální systém srovnatelný například s mechanismem, který má Nepál s Indií.

Peking kritiku odmítá. Podle čínského ministerstva zahraničí obě země po katastrofě udržují „plynulou komunikaci“, Čína poskytuje Nepálu meteorologická a hydrologická data a sdílí varování před dalšími riziky. Na přímou otázku, proč před katastrofou nevznikl formální mechanismus, však mluvčí konkrétně neodpověděl.

Rozdílné zpravodajství nelze oddělit od toho, kde se čínská část katastrofy odehrála. Tibet patří k nejpřísněji kontrolovaným oblastem Číny. Zahraniční novináři se tam běžně nedostanou bez zvláštního povolení a mimo organizované cesty. Nezávislé ověřování informací je výrazně obtížnější než na nepálské straně.

Kontrola se po katastrofě projevila i online. Místní bloger vystupující jako Ma-tchou Čching-nian zveřejnil na platformě WeChat text a záběry lidí prchajících před černou masou bahna u hraničního přechodu Gyirong. Během několika hodin příspěvek i video zmizely.

China Digital Times následně zdokumentoval, že jeden z nejvýraznějších záběrů – proud ničící hraniční „Národní bránu“ – nebylo možné přes WeChat dále sdílet ani v soukromých zprávách.

Čínské úřady zároveň potrestaly nejméně deset lidí za šíření údajně nepravdivých informací o katastrofě. Většina z nich zveřejňovala výrazně vyšší odhady počtu mrtvých a pohřešovaných, než uváděly úřady (Čína oficiálně uvádí 16 mrtvých, dalších 546 lidí je na čínské straně vedeno jako pohřešovaných). Policie zásah prezentuje jako boj proti fámám, které podle ní uvádějí veřejnost v omyl a narušují pořádek při záchranných pracích.

Prázdná místa po cenzurovém obsahu zaplňuje velké množství fotografií, videí, map a reportáží z pátrání, obnovy infrastruktury a zásobování, píše stanice Deutsche Welle.

Uvnitř Číny tak lidé znají takovou podobu nepálské katastrofy, jakou jim Peking ukázat chce - tu o organizovaném zásahu státu, bez nepředvídatelných výpovědí těch, kteří byli u toho.