Článek
/Od spolupracovnice na Slovensku/
Kdo jsou staří Slováci, o nichž opakovaně mluví premiér Robert Fico? A věděli lidé nacházející se na území dnešního Slovenska už v dobách Velké Moravy, že jsou Slováci?
Ministerstvo kultury pod vedením Martiny Šimkovičové a její pravé ruky Lukáše Machaly připravuje pro Bratislavský hrad novou stálou expozici Starý národ – mladý stát.
Projekt za 1,6 milionu eur má po deseti letech nahradit současnou stálou expozici nazvanou Dějiny Slovenska, která pokrývá vývoj od období pravěku až po bitvu u Moháče v roce 1526 a na které pracoval tým odborníků z Historického a Archeologického muzea Slovenského národního muzea.
Úřad pro veřejné zakázky vypsal soutěž, příprava nové expozice ale podle kritiků probíhá velmi nestandardně. Denník N v té souvislosti napsal, že ji nepřipravují odborníci ze Slovenského národního muzea (SNM), ale externí spolupracovník ministerstva a vše zaštiťuje nedávno zřízená Správa resortních zařízení, pod niž spadají podřízené kulturní organizace.
„Nejsme mladší ani starší“
Výtky se objevují i kvůli historickým nepřesnostem, jež lze vyčíst z libreta chystané expozice.
Platforma svobodného muzejnictví (PSM), sdružující odborníky zaměstnané v muzeích před příchodem Šimkovičové na ministerstvo, upozorňuje, že dějiny státu nejsou jen příběhem odkazu předků. „Jsou i dějinami menšin, migrace, konfliktů, autoritářských režimů, občanského odporu, sociálních rozdílů a kulturní rozmanitosti,“ píše.
Současná expozice na Bratislavském hradě.
Vladimír Turčan, kurátor současné výstavy na Bratislavském hradě, pak vidí mezery už v samotném názvu chystané expozice.
„Zřejmě je to převzato z brožury spisovatele Milana Ferka, ve které však pletl starý národ a mladý národ, jak na to svého času v recenzi upozornil i renomovaný historik Dušan Kováč. Nejsme mladší ani starší než okolní národy,“ říká historik pro Seznam Zprávy.
Starý národ – mladý stát
- Výstava se bude rozprostírat ve čtvrtém patře Bratislavského hradu, který patří k nejnavštěvovanějším místům spravovaným Slovenským národním muzeem.
- Výstava má tři úrovně. Tou první jsou figuríny ze slovenských dějin podle libreta Michala Zajdena, druhou „hologramy, které budou v jednotlivých síních doprovázet návštěvníka jednotlivými fázemi dějin“, třetí pak historické předměty.
- Sám autor píše, že předměty budou ve „vitrínách, kterých nebude mnoho“. S kolika sbírkovými předměty výstava počítá, není známo.
Na druhý pokus
Jediné jméno, které je v souvislosti s přípravou výstavy známé, je to autora ideového záměru výstavy. Tím je Michal Zajden, evangelický farář s doktorátem z Katedry slovenských dějin Filozofické fakulty Univerzity Komenského v Bratislavě.
„Jeho odborný profil v oblasti muzejnictví, kurátorské práce či historického výzkumu se nám ve veřejně dostupných zdrojích nepodařilo dohledat. Lze však najít jeho vystoupení ve Svobodném vysílači. Ministerstvo kultury ho před časem angažovalo i do přípravy Muzea národního obrození,“ upozorňuje PSM.
Svobodný vysílač je internetové dezinformační rádio, kde pravidelně vystupují představitelé současné koalice.
Zmíněné Muzeum národního obrození nakonec nevzniklo, i na něj se nicméně po představení snesla vlna odborné kritiky. Osobnosti, které měly být v muzeu obsaženy, chtěl Zajden přiblížit mladým i přes AI avatary.
Mluvil rovněž o tom, že kodifikace slovenského jazyka byla prvním úspěšným slovenským startupem, i o jakési krizi mentálního zdraví, když vzpomínal, že neví, „zda měli štúrovci dost sexu“.
Michal Zajden na dotazy Seznam Zpráv o nové výstavě nereagoval. „Slovenskou republiku máme 33 let, ale povědomí o tom, že jsme národ, je tu samozřejmě mnohem déle. A to je i leitmotivem expozice,“ citoval garanta Denník N.
Jánošík vedle Štefánika
Co se historických nepřesností týče, plán výstavy ukazuje například avatara Milana Rastislava Štefánika, který má prezentovat Pittsburskou dohodu a Martinskou deklaraci, přestože nebyl signatářem ani jedné.
Hologram Jánošíka pak má v expozici mluvit o protihabsburských stavovských povstáních v Uhersku. S nimi měl však společné jen to, že krátce sloužil v povstaleckém vojsku Františka II. Rákócziho. Následně se dostal do zajetí a vstoupil do císařské armády. To, co dnes známe z mýtů o Jánošíkovi, má navíc daleko k jeho reálné předloze.
Turčan poukazuje na to, že Jánošík byl odsouzen na základě kriminálních trestných činů. „Nepovažuji za korektní dávat skutečné významné historické postavy z našich dějin do jedné řady s postavou z lidové slovesnosti a tvorby,“ říká. „Dá se pochopit, že byl tavený sýr Jánošík, ale zkuste si tam dosadit některou z významných slovenských osobností. Vyznívá to jako znevážení a zesměšnění národních dějin a našich osobností, které si zaslouží úctu a pokoru i v muzejní prezentaci.“
Podobně to vidí i Jan Rychlík, který sestavil knihu Dějiny Slovenska. „Juraj Jánošík je produktem romantismu, není to žádný národní hrdina, ale ani bojovník proti feudálnímu útlaku,“ je přesvědčen. „Tvrzení, že bohatým bral a chudým dával, je jen mýtus,“ dodal pro Denník N s tím, že brát chudým, kteří nic nemají, dost dobře nejde.
Pohrobci luďáctva?
Z moderních dějin se v osnovách výstavy Zajden obšírněji věnuje jen rokům 1968 a 1992. Sametovou revoluci vynechal.
Problém vidí historik i v tom, že libreto upomíná na „první Slovenskou republiku“, kterou coby avatar zastupuje Imrich Karvaš, a jako sbírkový předmět se uvádějí historické bankovky. Jedná se tedy o válečný Slovenský stát.
Turčan to má za „křečovitou snahu pohrobků ľudáctva“. Naráží na kleronacionálně orientované politiky a přívržence Hlinkovy slovenské lidové strany, kteří v letech 1939 až 1945 vedli totalitní Slovenský stát, satelit nacistického Německa. V současnosti se termín používá k označení extremistů a radikálních nacionalistů, kteří se k odkazu totalitního režimu hlásí.
„Že neznají dějiny, dosvědčuje i fakt, že pokud bychom chtěli určit pořadí, tak ve 20. století byly vlastně až tři ‚slovenské‘ státy: Slovenská republika rad od roku 1919, válečný Slovenský stát z let 1939–1945 a od roku 1993 Slovenská republika, konečně s demokratickou ústavou,“ říká.
Vzkřísili mýtus „starých Slováků“
Martina Šimkovičová spolu s Lukášem Machalou nejsou jediní politici, kteří vyčleňují finance na podporu národních mýtů.
Jak již bylo zmíněno v úvodu, „staré Slováky“ má v oblibě i premiér Fico. Termín zpopularizoval už kolem roku 2007 a později prosazoval, aby se objevil i ve školních učebnicích dějepisu.
Tvrdí, že předkové Slováků zde žili dříve, než říkají standardní historické prameny, a Velkou Moravu označuje za stát „starých Slováků“.
Na Bratislavském hradě dokonce odhalil sochu knížete Velkomoravské říše Svatopluka, která na sobě měla text „král starých Slováků“. Nápis byl později odstraněn.
Pro zajímavost: Ficovi v této době psal projevy Drahoslav Machala, otec současného spolupracovníka Martiny Šimkovičové.
Drahoslav Machala v minulosti bez historického vzdělání sestavil pro ministerstvo školství učebnici Čtení o Slovensku. Později čelil, stejně jako u Ficových projevů, kritice za překrucování dějin, jak v té době psal deník Pravda.
