Děti, kterým rodiče nedávají maso: Jak na to, aby jim nic nechybělo

„Pro vegetariánství jsem se z etických důvodů rozhodla už na vysoké. Nechtěla jsem ničím přispívat k mašinérii masného průmyslu. Když jsem potom otěhotněla, věděla jsem, že ke stejným hodnotám povedu i svoje děti,“ říká Klára Skácelová. „Manžel s tím problém neměl. Nejtěžší bylo obhájit to před tchyní. Neustále jsem jí musela vysvětlovat, že potřebné živiny se dají získat i z jiných potravin. Teď je klukům třináct a jedenáct let a prospívají úplně standardním způsobem. Naše pediatrička neví, že jsou vegetariáni, ale nikdy u nich žádnou odchylku ve vývoji nezjistila.“

Vegetariánství nebo dokonce veganství u dětí je velmi kontroverzní a emočně nabité téma, na které má téměř každý vyhraněný názor. Příslušníci starší generace obvykle argumentují tím, že děti s vegetariánským nebo veganským jídelníčkem nemají dostatek bílkovin, a tudíž nemohou adekvátně prospívat.

Proti nim stojí tábor příznivců bezmasé stravy, kteří tvrdí, že tohle už je dávno přežitý názor, a pokud se dětský jídelníček poskládá informovaně, maso a živočišné produkty v něm vůbec nemusí být zastoupeny. Jak je to tedy s vegetariánstvím a veganstvím u dětí? A co byste měli vědět, pokud se rozhodnete tento stravovací trend následovat?

Stravu s vyloučením masa preferuje pět procent Čechů, mezi mladými lidmi od 18 do 34 let je to až desetina. Uvádí to výzkum agentury Ipsos realizovaný v roce 2019. Data o tom, kolik dětí a dospívajících tento typ jídelníčku přejímá, nejsou k dispozici, ale dá se očekávat, že většina z nich kopíruje stravovací styl svých rodičů. Na to reaguje i stoupající nabídka rostlinných alternativ masných a mléčných výrobků, které jsou k dispozici v obchodech.

Tento trend potvrzuje také nutriční terapeutka z Fakultní nemocnice Plzeň Martina Vítová. Podle ní počet dětí, které se stravují vegetariánsky nebo vegansky, v posledních deseti až dvaceti letech prokazatelně vzrostl. Přesto stále rodiče naráží na nedostatek jednotných a závazných doporučení.

„Současná pediatrie nemá jednotné celosvětové stanovisko,“ upozorňuje Vítová. S tím koresponduje i pohled profesora Jana Gojdy z Interní kliniky Fakultní nemocnice Královské Vinohrady, který zdůrazňuje, že zdravotní systém zatím není schopen rodičům poskytnout dostatečně jasný „návod k použití“ pro bezmasou stravu u dětí.

Nejcitlivějším obdobím z hlediska výživy jsou podle odborníků první tři roky života. „Čím je dítě mladší, tím menší je prostor pro chyby a tím vyšší jsou nároky na znalosti rodiče,“ vysvětluje nutriční terapeutka Petra Kuřátková. U batolat a předškoláků je jídelníček plně v rukou rodičů, zároveň ale mají děti malou kapacitu žaludku, takže sestavení jídelníčku je technicky náročnější.

Ve veřejné debatě se často stírá rozdíl mezi vegetariánstvím a veganstvím. Z pohledu výživy přitom jde o dva odlišné přístupy. Zatímco lakto-ovo vegetariáni (což je nejčastější směr vegetariánství) jedí vejce a mléčné výrobky, vegani se vyhýbají všem živočišným produktům. Právě v tom spočívá zásadní rozdíl.

„Vegetariánská strava je u dítěte obvykle bez problémů. Veganská strava se také dá praktikovat, ale pouze při dobré informovanosti rodičů, pravidelném sledování růstu a laboratorních kontrolách a s povinnou suplementací vitamínu B12,“ říká Martina Vítová a dodává, že Evropská společnost pro dětskou gastroenterologii, hepatologii a výživu (ESPGHAN) ve svém aktuálním stanovisku upozorňuje na nedostatek dlouhodobých dat o vývoji veganských dětí a doporučuje intenzivnější sledování.

Laické pokusy s alternativní stravou mohou u nejmenších dětí vést ke snadno přehlédnutelným, přitom ale závažným vývojovým rizikům. Čím je dítě mladší, tím rychleji roste, a tím závažnější dopady může nedostatek některých živin mít.

Vítová uvádí konkrétní příklad ze své praxe. Má v péči sedmileté dítě, které bylo mezi druhým a pátým rokem na veganské stravě, protože jeho matka je veganka. Nyní je chlapec ve střídavé péči a stravuje se střídavě vegansky u matky a smíšeně u otce. „Kostní zrání má toto dítě opožděné o jeden až jeden a půl roku. Laboratoř má sice nyní v normě a je sledováno i endokrinologem, ale deficit se na vývoji podepsal,“ popisuje Vítová. Nedostatečný příjem živin totiž může u dětí přímo ovlivnit růst, tvorbu kostní hmoty, sportovní výkon nebo třeba nástup puberty.

Zvýšenou opatrnost vyžadují zejména kojenci a batolata, děti s poruchami růstu, vícečetnými alergiemi nebo ty, které odmítají celé skupiny potravin. Zvláštní skupinu pak tvoří pacienti s chronickými onemocněními zažívacího traktu, jako je celiakie, Crohnova nemoc či ulcerózní kolitida, kde jakékoli další omezení jídelníčku představuje bez odborného vedení vysoké riziko.

Když se rodiče rozhodnou pro bezmasou cestu, největší riziko podle odborníků nespočívá v absenci masa, ale v nahrazení bílkovin nevhodnými potravinami. „V praxi narážím na to, že rodiče zamění ‚bezmasé‘ za ‚smažené‘ nebo ‚sladké‘,“ varuje Petra Kuřátková. Dítě pak místo plnohodnotné stravy dostává hlavně pečivo, těstoviny a sladké mléčné výrobky, což vede k nedostatku kvalitních zdrojů bílkovin a mikroživin.

Podobný problém vidí i Vítová. Pokud rodiče pouze vyřadí maso a nedoplní živiny, může to, zejména u menších dětí, vést k energetické podvýživě. Rostlinná strava je totiž často objemná, bohatá na vlákninu, což způsobuje, že se dítě zasytí dříve, než přijme potřebnou energii pro svůj růst.

Zásadní vědecká data do této diskuze přinesla nedávno publikovaná studie rodin, kterou vedl profesor Jan Gojda. Výzkumný tým v ní přímo porovnával parametry dětí, které jsou od narození živeny standardní smíšenou stravou, vegetariánsky, nebo striktně vegansky.

„Analýza ukázala, že čistě rostlinná strava má prokazatelné přínosy pro oběhovou soustavu. Ve skupině dětí mají veganské děti lepší ukazatele kardiometabolického zdraví oproti dětem stravujícím se bez omezení,“ uvádí profesor Jan Gojda s tím, že u dospělé populace se tento rozdíl ještě více zvýrazňuje. U dětí, které se stravují vegetariánsky, tedy konzumují mléko či vejce, vědci podobný rozdíl nezaznamenali.

Výzkum zároveň vyvrátil častou obavu, že bezmasá strava negativně ovlivňuje tělesný růst. „Sledovaná výška dětí totiž v souboru nesouvisela s typem stravování. Rozhodující pro váš růstový potenciál je výška rodičů a pohlaví,“ konstatuje Gojda. Upozorňuje ale, že jde o průřezové porovnání a definitivní dlouhodobá data přinese až pětileté sledování těchto rodin, které je naplánováno na přelom let 2026 a 2027.

Vedle pozitivních vlivů na oběhový systém však zmiňovaná studie odhalila také jedno možné dlouhodobé zdravotní riziko. Veganské děti měly totiž v testech významně nižší hladinu jódu než zbytek populace.

V České republice se přitom v minulosti podařilo nedostatek jódu v obecné populaci prakticky vymýtit pomocí plošné jodizace kuchyňské soli. Veganské rodiny však přirozené živočišné zdroje, jako jsou mořské ryby nebo mléčné výrobky, odmítají. Rostlinné zdroje ovšem vykazují horší biologickou dostupnost – tělo z nich jód nedokáže efektivně vstřebat. „Byť jsme nepozorovali dopad na funkci štítné žlázy, neznamená to, že veganství nepředstavuje riziko do budoucna,“ upozorňuje Gojda s tím, že u čistého veganství je suplementace jódu naprostou nutností. Klasičtí vegetariáni podle výsledků tento problém neřeší.

U stoprocentně rostlinné stravy se rodiče doplňkům stravy nevyhnou. Klíčový je především vitamin B12, který nelze získat z rostlinných zdrojů, a jehož deficit vede k chudokrevnosti a poškození nervové soustavy. Vitamin B12 je nutné doplňovat vždy u veganských dětí a velmi často i u vegetariánů, shodují se Kuřátková i Vítová. Mezi další potenciálně nedostatkové živiny patří železo, zinek, vápník a omega-3 mastné kyseliny, jako jsou DHA a EPA. Pro vyvíjející se mozek je proto vhodné zvážit suplementaci olejem z mořských řas. Vitamín D se pak doporučuje doplňovat plošně všem dětem od podzimu do jara bez ohledu na typ stravy.

Profesor Jan Gojda však upozorňuje na druhý extrém, který se v českých datech objevuje, a tím je nadměrná suplementace vitaminu B12 a vitaminu D. Rodiče v dobré víře a bez odborného doporučení podávají vyšší než doporučené dávky. „Zdravotní systém není schopen poskytnout rodinám jakákoli oficiální doporučení na alternativní stravování. Veřejné zdravotnictví musí mít jasná data, aby mohlo případná rizika snižovat,“ vysvětluje Gojda.

Zvláštní kapitolou jsou potom děti, které jsou vybíravé v jídle: „Pokud dítě odmítá maso, ale zároveň nechce ani luštěniny a jiné zdroje bílkovin, nejedná se o udržitelnou vegetariánskou stravu, ale o rizikově omezený jídelníček,“ vysvětluje Petra Kuřátková s tím, že v takovém případě je nutné pracovat na postupném rozšiřování spektra potravin, například zařazováním tofu nebo luštěninových pomazánek, které děti často přijímají lépe než celou viditelnou cizrnu nebo fazole.

Při správně sestavené lakto-ovo vegetariánské stravě je přitom riziko nutričních nedostatků poměrně nízké. Důležité je kombinovat potraviny tak, aby se zvyšovala jejich využitelnost v organismu. Typickým příkladem je spojení obilovin a luštěnin v jednom jídle, což výrazně zlepšuje výživovou hodnotu a kvalitu výsledných bílkovin a doplňuje celé spektrum potřebných aminokyselin. Přítomnost vitaminu C zase zásadně napomáhá vstřebávání železa z rostlinných zdrojů.

Před rozhodnutím vychovávat dítě bez masa by si měli rodiče podle Petry Kuřátkové položit otázku, zda mají kapacitu a čas to dělat správně. Vegetariánství nebo veganství není automaticky zdravější ani jednodušší, protože vyžaduje aktivní plánování, specifické znalosti a vědomosti o potravinách a čas na přípravu vyvážených pokrmů.

Zásadní chybu pak představuje mechanické přenášení veganského jídelníčku dospělých na děti. Dětský organismus má totiž zcela odlišné potřeby. Vyžaduje více energie vzhledem ke své hmotnosti, vyšší podíl bílkovin na kilogram váhy a dostatek specifických tuků pro správný vývoj mozku. Pokud dítě přiměřeně přibývá na váze, roste podle své růstové křivky a má dostatek energie, je to nejlepší důkaz, že strava funguje správně.