Kopou, koušou, hází židle. Agresivní děti mění školy, zákon má lepší řešení

Žák, který vyhrožoval dětem a napadl asistentku pedagoga, už je na jiné škole. Problém se přesunul o pár kilometrů dál. Školy čím dál častěji hlásí: Máme problém s agresory. Jak jsme zjistili, ne vždy plní svou zákonnou povinnost.

„Přišel jakoby nic, jen o dvacet minut později. Ostatní děti byly překvapené, některé začaly plakat, jedna holčička s brekem vyběhla ze třídy. Kluk si sedl tam, kde byl zvyklý, přišel i jeho otec. Také si sedl a tvářil se, že je všechno v pohodě.“

Takto ředitelka základní školy v pražské Hostivaři Jana Bánovská popisuje chvíle, kdy Filipa, žáka 6.A, viděla naposledy. Byl červen, poslední den školního roku, rozdávalo se vysvědčení. Předtím se Filip ve škole několik týdnů neukázal. Od doby, co v únoru brutálně napadl asistentku pedagoga, chodil do školy málokdy.

Případu agresivního žáka, se kterým si škola neví rady, se věnovala jedna z předchozích epizod reportážního pořadu Seznam Zpráv Ve stínu. Dnes se v nové epizodě k tématu, které vyvolalo mimořádnou pozornost, vracíme. A začínáme znovu v Hostivaři.

Na konci školního roku už vedení tamní školy tušilo, že Filip přestoupí jinam. A to se nakonec také stalo. Rodina změnila bydliště a spádová škola musí dítě přijmout, aby mohlo dokončit základní vzdělání.

„Pro nás se problém vyřešil, ale na druhou stranu jsme zklamaní, protože systém nedokázal nijak pomoci tomu dítěti. Aby například podstoupil lékařské vyšetření a pak třeba chodil do speciální školy,“ říká ředitelka Jana Bánovská.

Epizoda o agresivním školákovi z Hostivaře zaujala i nejvyšší státní zástupkyni Lenku Bradáčovou. A to natolik, že si začala zjišťovat, co se po únorovém napadení asistentky vlastně dělo dál.

Policie případ kvůli Filipovu věku odložila. Bradáčová ale zjistila ještě jednu důležitou věc: Případ se vůbec nedostal ke státnímu zástupci. A podle ní měl.

Školský zákon totiž ředitelům v případech zvlášť hrubých útoků žáků ukládá povinnost, o které se příliš nemluví.

„Řediteli školského zařízení je v paragrafu 31 školského zákona uložena povinnost, aby v případě, že se žák nebo student dopustí zvlášť hrubého opakovaného slovního či úmyslného fyzického útoku, a to na jiného žáka nebo studenta, nebo vůči zaměstnanci školy, o tomto jednání bezodkladně učinil oznámení OSPODu a státnímu zástupci,“ předkládá zákonný nástroj Lenka Bradáčová.

Když zjistila, že „případ Hostivař“ se k žalobcům vůbec nedostal, začala se zajímat i o další podobné kauzy. Vyžádala si informace ze státních zastupitelství po celé zemi a vyčetla z nich, že vedení škol tento nástroj využívá nedostatečně.

Což mimochodem potvrdil i ředitel odboru předškolního a základního vzdělávání ministerstva školství Michal Černý. Paragraf 31 školského zákona označuje za poslední, krajní možnost, o které navíc ředitelé škol málokdy vědí.

„Je pravdou, že školy tuhle zákonnou možnost nevyužívají. Někdy mají třeba ředitelé pocit, že situace není až tak kritická. Ale je pravda, že ona to vlastně není možnost, v zákoně to není formulováno jakože ředitel ‚může‘, ale že ‚ředitel oznámí‘ státnímu zastupitelství,“ konstatuje náměstek ministra školství.

Ředitelka Jana Bánovská říká, že o příslušném paragrafu v hostivařské škole věděli, ale že se spíš spoléhali na pomoc policie a především OSPOD. „Naším cílem nebylo, aby se ten chlapec dostal do ústavní péče, chtěli jsme jen dosáhnout toho, aby se začal léčit.“

O tom ale rodiče chlapce nechtěli ani slyšet.

Podle Lenky Bradáčové státní zástupce, potažmo soud, může o některých opatřeních pro nezvladatelné a agresivní děti rozhodnout i bez souhlasu zákonných zástupců.

„To nejméně závažné opatření je v podobě napomenutí, ale poté přichází uložení povinnosti účastnit se výchovných, terapeutických, psychologických, psychiatrických programů pro dítě. V krajním případě může dojít k tomu, že je uloženo to nejpřísnější opatření v podobě ústavní výchovy a v případě mladistvé osoby ochranné výchovy,“ uvedla pro pořad Ve stínu Lenka Bradáčová.

Po zveřejnění příběhu o agresivním školákovi z Hostivaře se nám začali ozývat další rodiče, ale i pedagogové. Popisovali šokující chování dětí, které velmi vážně ohrožují své okolí.

„První třída byla v pohodě, pak ale přišla druhá třída a ten chlapec začal být velmi agresivní na spolužáky, ale stejně tak na učitelky a hlavně na svoji asistentku, kterou rovnou kopal, kousal, takže si kolikrát musela vzít i volno, aby se trošku zregenerovala,“ popisuje v nové epizodě Ve stínu svou zkušenost Nikola, matka malé školačky.

Rodiče dětí se obrátili na vedení školy i na matku agresivního spolužáka, ale útoky se spíš stupňovaly: výhrůžky smrtí na WhatsAppu, škrcení spolužáka až do bezvědomí, nadávky, křik. Vše vyústilo v rozhodnutí raději zrušit školu v přírodě, protože matka malého násilníka trvala na tom, že on pojede také.

Nikola říká, že ze školy zatím žádné dítě neodešlo, část rodičů o tom ale vážně uvažuje.

Nespolupráce rodičů se jako červená nit line většinou případů, se kterými se čtenáři a posluchači pořadu Ve stínu svěřovali.

Lubomír z Prahy například vylíčil atmosféru ve třídě, kterou už opustila třetina žáků. „Jeden z chlapců inzultoval děti, házel po nich židle a další předměty. Učitelka se ho snažila uklidnit, ale vždy to vyeskalovalo tak, že se rozčílil natolik, že musel přijít ředitel a odvést ho ze třídy pryč. Spolužáci z toho vždycky byli rozhození,“ popisoval Lubomír.

Rodiče malého násilníka podle něj situaci spíš zlehčovali a odmítali cokoliv řešit. „Bavil jsem se s kolegou právníkem v práci, který má za manželku učitelku, a říkal: Luboši, nenaděláš nic, kvůli zákonu o inkluzi má každý nárok na vzdělání.“

V tomto případě se ale podařilo najít vhodné řešení: Problémový žák začal docházet k odborníkům a přestoupil na jinou školu.

Kromě znepokojených rodičů se redakci ozval i ředitel školy T. G. Masaryka v Komárově David Kolář.

Hned po svém nástupu musel řešit žáka prvního stupně s opakovanými záchvaty.

„Projevy agrese se objevovaly, přestože se v jeho blízkosti vždy nacházel asistent. Když přišel záchvat, žák začal házet věcmi, házel židlí, hrubě nadával, kopal a bouchal lidi kolem sebe,“ popsal ředitel časté incidenty.

Běžná podpůrná opatření podle něj škola už vyčerpala. Ředitel Kolář proto sestavil vlastní krizový plán: Při vážném záchvatu agrese dostat ostatní děti do bezpečí a zavolat záchrannou službu. Zároveň začal hledat, co dalšího vlastně může jako ředitel udělat.

„Po dohodě s OSPOD jsme uspořádali případovou konferenci, na kterou jsme pozvali všechny dotčené složky, instituce a hlavně přišli i rodiče. Po dlouhém jednání se nám je podařilo přesvědčit, že v daný moment a v daném stavu není možné, aby žák dále navštěvoval naši školu, a zajistili jsme mu místo ve speciální škole,“ vysvětlil ředitel.

Klíčové podle něj bylo, že se rodiče, navzdory původní neochotě, rozhodli spolupracovat.

I David Kolář připouští, že nevyužil paragraf 31 školského zákona. Říká, že vědomě: „Řešení, které jsme zvolili my, bylo efektivnější a rychlejší. Navíc nás odradila skutečnost, že se v paragrafu uvádí, že to jednání musí být úmyslné. Ve chvíli, kdy dítě jedná v afektu, nejsme ti, kdo by měl určovat, jestli to byl úmysl, nebo nikoliv,“ zdůvodnil svůj postup ředitel.

Ani intenzivnější odborná péče nemusí automaticky znamenat dlouhodobé umístění dítěte do ústavního zařízení. Pomoc nabízejí například střediska výchovné péče.

Středisko zpravidla nabízí ambulantní péči, během níž dítě normálně žije v rodině a chodí do běžné školy, celodenní program i internátní pobyt. Ten při dobrovolném nástupu zpravidla trvá osm týdnů a dítě během něj dochází do školy přímo v zařízení a účastní se dalších programů. Zároveň ale zůstává v pravidelném kontaktu s rodinou.

Podle etopedky Veroniky Pánkové ze Střediska výchovné péče v pražském Klíčově je důležité zjistit především to, co se za agresivním chováním dítěte skrývá. „Agrese je jenom důsledek něčeho, na co my musíme přijít,“ vysvětlila.

Důvodem mohou být problémy v rodině, frustrace nebo například zkušenost s násilím, ale také vývojové či zdravotní problémy. Teprve podle příčiny je možné zvolit vhodnou formu pomoci.

Ani rozhodnutí, že dítě potřebuje intenzivnější odbornou péči, však nemusí znamenat, že ji okamžitě dostane. Třeba v klíčovském středisku se na internátní pobyt čeká přibližně měsíc, v předchozím školním roce se stalo, že museli kvůli naplněné kapacitě přijímání nových klientů na čas úplně zastavit.

Co podle nejvyšší státní zástupkyně Lenky Bradáčové pomůže při řešení problémů s agresivními školáky? Jak to vypadá ve Středisku výchovné péče na Klíčově, si můžete poslechnout v nejnovější epizodě pořadu Ve stínu, kterou najdete v úvodu tohoto článku nebo v podcastových aplikacích.