Továrna na hrdiny. Nepoznával jsem se, řekl český tenista o slavné výhře

Máchal pažemi vstříc tribunám a odměnou mu byl ryk jako na koridě. „V dobrém slova smyslu jsem se nepoznával,“ přiznal český tenista Adam Pavlásek. „Nejsem typ člověka, co by se vyžíval v hecování. Když to vtáhne i mě, už je to co říct.“

Jenže zůstat netečný v tenisovém chrámu, to v sobotu v Praze nebylo možné.

Čeští tenisté v Davis Cupu po mimořádné bitvě porazili USA 3:2 na zápasy. Kapitán Tomáš Berdych v týmové teplákovce musel mít od zatínání pěsti namožené svaly a šťastně se objal s Jiřím Lehečkou, který dotáhl dramatickou misi k postupu na finálový turnaj v Boloni.

Pokud se něco radikálně nezmění, listopadová akce v Itálii nabídne mix fanouškovského nadšení a tichých pasáží; podobný scénář nejspíš narýsuje i příští týden vrchol Billie Jean King Cupu v Číně, kde budou Češky jedněmi z favoritek. Něco takového v Praze vůbec nehrozilo. Potvrdilo se, že když se individuální tenis promění v týmové klání, emoce tuzemských fanoušků se násobí.

„Famózní. Klukům jsem to záviděl,“ pronesl i František Pála, člen prvního finálového výběru Československa z Davis Cupu 1975, který byl spolu s kolegy oceněn v O2 areně.

A že bylo co závidět. Největší česká hala čekala na daviscupové klání pocitově nekonečných třináct let. Mezitím stihla hodně, třeba fedcupový titul z roku 2018. „Nejlepší zážitek v životě,“ řekla o něm tento týden česká deblová šampionka Kateřina Siniaková.

Na zlatém hokejovém šampionátu zde v roce 2024 měli Češi občas pocit, jako by jim na brusle přidali elektropohon. Připadali si jako ve filmu o Zátopkovi: Nemůžeš? Tak přidej! „Ukázali jsme, že jsme hokejový národ. Padl rekord v návštěvnosti, lidé nás neskutečně tlačili dopředu a jsme strašně šťastní, že jsme to pro ně dokázali urvat,“ vyznal se tehdy řízný obránce Radko Gudas.

Tohle nejsou jen obvyklá procenta k výkonu navíc, může jít o zásadní rozdíl. Když se sportovní přetahovaná natáhne do pozdně večerních hodin jako v případě Lehečky, ani vyčerpaným tenistům povzbuzování nedovolí myslet na únavu.

„Dodneška jsem nic takového nezažil,“ vydechl český deblista Patrik Rikl. „Něco pro mě nového a neskutečného. Obrovský zážitek. Jsem za to strašně vděčný.“

O2 arena je roky továrnou na sportovní hrdiny. Rikl s parťákem Pavláskem jimi mohli být též, jenže v úvodní sobotní čtyřhře nevyužili čtyři mečboly. „Letět to tak o milimetr níž,“ povzdechl si Pavlásek nad jednou z šancí, u jiné zase mohl Rikl pustit soupeřův pokus do autu, ale instinktivně míč zahrál: „Odehrálo se to tak rychle, zpětně bych to udělal jinak.“

Hotovo? Ani omylem. I díky atmosféře. Jakub Menšík následně zaválel. K neskrývané radosti fanoušků v parukách, s trubkami v dlaních a s vlajkami popsanými názvy jejich bydlišť jako Prostějov, Opařany, Struhařov nebo Bludov. Pořád a pořád dokola se překřikovali: „Kuba! Kuba! Kuba!“

Menšík později směrem k nim zatínal bicepsy a hecoval přes 13 tisíc přítomných k ještě větší podpoře pro posledního z Čechů Jiřího Lehečku. V prázdné hale na neutrální půdě by byl takovýto zvrat jen hodně těžko představitelný. Takto i Pavlásek s Riklem na týmové střídačce u Lehečkových vítězných úderů skákali jako na povedeném večírku: „Jirka! Jirka! Jirka!“

Rachot vygradoval po Lehečkově mečbolu, jímž stvrdil, že v Praze je tenis doma. Samy legendy to vidí. „Lidé se mu za tu dobu naučili rozumět,“ přikývl velký šampion minulosti Jan Kodeš, který na Štvanici při daviscupových řežích zažil ještě tribunu na stání. „A teď jsou u nás fanoušci lepší než na US Open,“ srovnával dokonce O2 arenu s newyorským blázincem.

Zrovna tam se letos děly roztodivné věci, popírající zákonitosti tenisového fandění. Desítky influencerů si klidně pochodovaly po tribunách v průběhu výměn - strážci etikety z Wimbledonu by takové vyváděli z areálu, jenže US Open se rozhodlo stát se tenisovým šapitó pro éru Tik-Toku. Běloruská hvězda Aryna Sabalenková si dokonce stěžovala, že z tribun je cítit marihuana.

O2 arena je jiná. Unikátní. Před Davis Cupem proběhla rychlá mediální přestřelka Berdycha a jeho kumpána z vítězných týmů Radka Štěpánka, který se podivoval nad tím, že Češi neupřednostnili antuku před tvrdým povrchem. „Nejsme hloupí,“ opáčil na dálku Lehečka s vysvětlením, že v O2 areně oranžovou drť nešlo připravit a variantu, že by se proti USA hrálo v Ostravě či v Jihlavě, hráči škrtli. „Když jsem viděl plnou arénu, rozbušilo se mi srdce. Se vším respektem k ostatním městům, tohle bychom jinde nezažili,“ řekl Lehečka po své páteční výhře.

Genius loci haly pro tenis spočívá mimo jiné v tom, že ctí tradici a zároveň fandí nahlas. Když se blíží šance na výhru, přidává decibely. A co víc: Nejen když válí domácí.

„Upřímně, lidé jsou tu úžasní. Prostředí je vstřícné,“ řekl americký grandslamový šampion Christian Harrison po čtyřhře. „Napěchovaný stadion, zároveň všichni fandí s respektem,“ doplňoval ho spoluhráč s českými kořeny Austin Krajicek, někdejší deblová světová jednička.

Oba mají s čím srovnávat a tím spíš cítili, že Praha je unikátní. Slušelo by jí Final 8, které si v letech 2025 až 2027 vysoutěžila italská Boloňa. „Určitě jste jedna z možností,“ řekl pro Seznam Zprávy šéf světového tenisu David Haggerty a ještě před úvodním gamem celého klání se na základě svých vzpomínek poklonil fanouškům: „Atmosféra je tu vždy skvělá.“

Zase byla. A zase z toho byla radost až do rána.