Zprávy z bojiště: Rafinerie v Rusku už nemohou dál a tlak nepolevuje

Uplynulý týden mimo jiné ukázal, jak obtížné je přesně sledovat průběh rusko-ukrajinské války.

V Doněcké oblasti u města Lyman ukrajinský 3. armádní sbor poprvé přiznal existenci operace s krycím názvem Vivaldi, o které čtyři měsíce mlčel.

Na opačném konci fronty, u Orichivu v Záporožské oblasti, naopak jeden z nejlepších mapových projektů UA Control Map napsal o situaci: „Máme podezření, že mapa vypadá hůř než skutečnost na zemi. Ale rádi přiznáváme, že prostě nevíme.“

Jako obvykle ale začneme na severu. U mezinárodně uznávané rusko-ukrajinské hranice u Sum se potvrzené linie nezměnily, ale to neznamená, že se tu nebojuje – a někdy i inovativně.

Analytik Andrew Perpetua popsal ruský útok, při kterém dronové posádky napojené na elitní jednotku Rubikon vytvořily s pomocí vlastních kamikadze dronů nad postupující pěchotou jakýsi protidronový deštník. Rusové se v podstatě v tomto případě pokusili nad svými vojáky doslova zavřít nebe a ničit přilétající ukrajinské FPV drony ve vzduchu.

Úplně to nevyšlo, ukrajinské záběry z téhož místa ukazují značné ztráty, část pěchoty se ale do cílového lesíka dostala.

Důležitý je precedens. Obrana proti dronům se začíná plánovat jako podpůrná zbraň útoku, tedy podobně, jako se kdysi plánovala dělostřelecká příprava. Čekat se to dá všude, kde Rusové posádky Rubikonu soustředí, v současné době především u Dobropillji v Doněcké oblasti.

V Kupjansku pokračuje cyklus, který popisujeme od loňska. Ukrajinský novinář Jurij Butusov, který v oblasti slouží u dronové jednotky, ho ve svém podcastu shrnul tak, že Kupjansk a přilehlé obce se proměnily v „jedno obrovské území nikoho“, kde bojují pěchota i drony.

Podle zpravodajských informací jeho útvaru je ve městě až sto ruských vojáků a kryty tam nezůstaly skoro žádné, „jen hromady trosek“. Stále platí, že jakmile opadá listí, ruské přístupové trasy se stanou nebezpečnějšími. Říjen a listopad by měly být pro obranu příznivější.

Hlavní pozemní zprávou týdne je Lyman. Velitel 3. armádního sboru Andrij Bileckyj 15. září veřejně potvrdil útočnou operaci severozápadně od města a pojmenoval ji Vivaldi.

Sbor uvádí, že vyčistil 75 kilometrů čtverečních a osvobodil dalších 10 kilometrů čtverečních, plně osvobodil Serednje a vyčistil Novoselivku, Oleksandrivku, Jarovou a okraj Korovího Jaru.

Údaje o 1500 zabitých ruských vojácích a 12 tisících zničených dronech je nutné brát jako tvrzení zainteresované strany – i když jsou třeba blízko pravdy, nemáme je potvrzené.

Bileckého věta, že „Vivaldi má čtyři roční období a tohle bylo teprve první“, je ovšem prohlášením o záměru, nikoli předpovědí. Sbor ukázal, že dokáže měsíce vést utajenou operaci; neukázal, že ji dokáže vést v měřítku, které mění situaci v celém prostoru.

V tuto chvíli se ukrajinské síly zřejmě snaží vytlačit okupační jednotky z celého předmostí západně od řeky Žeberec.

Minule jsme psali, že ztráta výběžku sice ukončuje ruské naděje na brzké dobytí Lymanu, na hlavních směrech ale nic zásadního nezmění.

Ruská exilová skupina Conflict Intelligence Team jde ve svém přehledu dál. Podle ní nemohou ruské síly Slovjansk a Kramatorsk dobýt čelním útokem, dokud fungují ukrajinské zásobovací trasy ze severozápadu. Útočné jednotky tam mohou Rusové posílat prakticky donekonečna, ale dokud zásobování drží, většina vojáků zahyne dřív, než způsobí obraně nějaké problémy.

Předmostí za Žerebcem mělo být severním ramenem kleští, které měly Slovjansk a Kramatorsk sevřít. Bez něj podle CIT poslední velká donbaská aglomerace nepadne v roce 2026 a nemusí padnout ani do konce roku 2027. Uvidíme, která analýza obstojí.

Další úsek jižně od Lymanu, u Siversku, podle UA Control Map ukrajinské posily směr stabilizovaly. Plošně nejde o velkou oblast, ale je to za čtrnáct dní druhý úsek, kde Kyjev zastavil propad.

O pár desítek kilometrů jižněji, na přístupech ke Slovjansku a Kramatorsku, zůstává vázána více než polovina ruských sil na Ukrajině. Ruské pozemní útoky v oblasti jsou údajně příliš „nákladné“, zatím tam tedy pracují drony a řízené pumy.

Kosťantynivka je v troskách, stále se v ní bojuje a aktivní bojovou zónou ještě nějakou dobu zůstane.

Hlavní ruské úsilí se napíná proti oblouku vedoucímu od Družkivky k Dobropillji. V oblasti je nejvyšší hustota náletů a opakují se tam pokusy o průnik obrannou linií. Právě tudy prošla začátkem září ruská 41. armáda mezerou v takzvané Nové donbaské linii a přeťala silnici Dobropillja–Kramatorsk. Tento týden Rusové žádný potvrzený zisk nezaznamenali.

Velitel pluku Azov Denys Prokopenko uvedl, že proti sobě na tomto směru má tři ruské armády, 76. výsadkovou divizi a uskupení námořní pěchoty, poměr sil odhaduje zhruba na jedna ku šesti. Ze stovky ruských posádek Rubikonu působí podle něj třetina na jeho úseku a ruské ztráty tu Azov počítá na 123 mužů denně v červenci a 135 v srpnu.

Hlavním cílem Rusů je podle něj stále proniknout malými skupinami pěchoty dost hluboko na to, aby bylo možné bojovat přímo s ukrajinskými dronaři. Ale to platí dnes, kdy vegetace skýtá dost úkrytů; na podzim ukrajinský velitel čeká změnu taktiky.

Rusové totiž podle něj výrazně modernizují tanky přidáváním aktivní ochrany, tradičních klecí a prostředků elektronického boje i lepších odminovacích zařízení (velkou část modernizačních snah jsme popisovali v jiném textu). Zároveň si své obrněnce zatím šetří a podle Prokopenka chystají jejich nasazení právě na podzim, kdy se pěchota nebude moci tak dobře skrývat a její útoky tedy budou méně efektivní.

Na zbytku fronty se příliš událostí hodných zaznamenání nestalo – byť boje byly na mnoha místech tvrdé. U Novopavlivky pokračuje infiltrace malých skupin a pomáhá jí počasí: nízká oblačnost a mlha zhoršují ukrajinský vzdušný průzkum.

U Huljajpole se bojuje intenzivně, Rusové tu ale nemají k polovině týdne potvrzený postup a přešli od skupinových útoků k infiltraci jednotlivců, což může jak být taktickým přizpůsobením, tak i známkou opotřebení jednotek.

Při popisu jižní fronty jsme v minulém díle zmiňovali, že v okolí města Orichiv nemáme potvrzené změny – brzy se ovšem ukázalo, že situace je pro obránce výrazně horší, než mapy ukazovaly.

Mala Tokmačka a Novodanylivka jsou zřejmě ztracené a bojuje se přímo o Orichiv. Okupační jednotky pronikají do města z několika směrů a začaly zaujímat pozice přímo v městské zástavbě. Jestli mají Rusové dost sil, aby se ve městě udrželi, dnes říct nedokážeme.

Situace nevypadá příznivě a pro Ukrajinu může být ztráta města citelný problém: Orichiv je silně opevněný a Rusům by mohl posloužit jako východisko pro postup dál na sever, to znamená k regionální metropoli Záporoží.

Na druhou stranu, za městem leží otevřené oblasti, jejichž geografie dronové obraně přeje – pokud tedy Ukrajina bude mít vybudovanou vhodnou obranu a dostatek mužů na její obsazení.

Co bude dál, závisí na třech věcech. Ukrajinci sypou do oblasti posily, jak rychle umí: podle Butusova jsou kolem Záporoží soustředěné jedny z nejbojeschopnějších jednotek a míří tam přednostně lidé, výzbroj i zásoby - „a přesto je situace velmi těžká“.

Dodává ovšem i varovné informace: plánované dodávky dronů se u řady kritických typů pohybují na deseti až patnácti procentech toho, co je třeba, a část ruských průlomů jde na vrub tomu, že na některých úsecích chybějí pozorovací drony, baterie, antény nebo generátory, tedy věci dostupné na běžném trhu.

Na ruské straně je zásadní otázkou dostatek mužů k útoku. Jak si všímají třeba i ruští blogeři (souhrn například zde), pro dnešní podobu války je klíčovou „inovací“ návrat specializované útočné pěchoty, která je podle ruských komentátorů „v podstatě jediným prostředkem, jak vůbec nějak, byť pomalu, pohnout frontou pod nebem nasyceným drony“.

Právě dostupnost a výcvik nových mužů je i hlavním důvodem, proč v posledních měsících letecká válka nadále eskaluje rychlejším tempem než pozemní. My se na začátek popisu jejího vývoje zastavme u několika čísel, která popisují důležitost jedné z klíčových ruských zbraní: klouzavých pum.

Francouzský analytik Clément Molin udělal na základě satelitních snímků analýzu jejich nasazení za posledních šest měsíců.

Na své mapě zaznamenal místa dopadu více než 24 tisíc pum, z toho více než 10 tisíc jen v části Donbasu kontrolované ukrajinskou armádou. Dodejme, že podle ukrajinských údajů Rusko pum vypouští ještě více: jen za srpen jich mělo být 8673, Molin zmapoval 63 procent z nich.

Rozložení míst dopadu pum je zajímavé, protože de facto vytváří mapu ruských priorit. V srpnu byla nejvyšší koncentrace na směru Pokrovsk–Dobropillja–Družkivka, druhé bylo Huljajpole, třetí povodí řeky Vovčy, pak Slovjansk, Izjum a Kupjansk.

Pumy fungují nejlépe především u čáry dotyku. Když dopadají v blízkosti fronty, ukrajinská obrana nemá čas zmást jejich navigační signál s pomocí elektronického boje. Při nasazení hlouběji v týlu tedy jejich přesnost klesá.

Ruské letectvo podle ukrajinského kanálu officer_33 shazuje pumy „prakticky bez přestání“ a pro přesné údery na cíle pouhých pět až sedm kilometrů od fronty je používá jako náhradu dělostřelectva, často čtyři najednou a „s přesností srovnatelnou s dělostřelbou“ (tj. řádově na metry, což je při síle pumy prakticky naprosto přesně).

Co se týče ruských útoků proti zázemí, ty se v posledním týdnu viditelně přesunuly na západní, zatím méně dotčené území Ukrajiny.

Útok z 11. a 12. září byl prvním velkým úderem na západní Ukrajinu od května; drony dopadaly v Lucku, Dubnu, Ostrohu a Žytomyru. Dne 13. září zasáhly ruské drony hraniční přechod Jahodyn, nejvytíženější na polské hranici, a lokomotivu vlaku Kyjev–Varšava.

Zároveň se spektrum cílů rozšiřuje na zcela zjevně civilní infrastrukturu. Došlo k útokům na sklady potravin a léčiv, datová centra, autosalony nebo obchodní centra, a to i v otevírací době. Účet je vysoký: ministr hospodářství Oleksandr Kravčenko vyčíslil letošní škody z náletů na necelých 10 miliard dolarů, a toto číslo bude nejspíše podhodnocené.

Mluvčí Kremlu Dmitrij Peskov to zdůvodňuje tím, že Rusko neútočilo nevybíravě, dokud Kyjev „neotevřel Pandořinu skříňku“ - míněny jsou ukrajinské údery na sklady obchodů Wildberries a Ozon, které začaly v červenci.

To rozhodně není čistá pravda: obchodní centra i záchranáře zasahují ruské údery od začátku invaze. Roste ovšem rozsah a důraz útoků – ale jestli to je skutečně reakce na ukrajinské útoky, nebo to byl ruský plán dlouhodobě, to pochopitelně nikdo nemůže říci.

Ukrajina – nepochybně i proto, že její arzenál je výrazně menší – pokračovala v útocích „vybíravěji“. Ukrajinci na konci minulého týdne zasáhli střelami Flamingo volgogradský podnik, který vyrábí katalyzátory pro tuhé raketové palivo střel Iskander a Zirkon; satelitní snímky ukazují částečné zřícení jedné budovy, druhá střela ovšem minula asi o 170 metrů.

Ještě důležitější by mohla být skutečnost, že opakované ukrajinské údery měly svůj vliv na ruský ropný průmysl.

Mezinárodní energetická agentura ve zprávě z 11. září podle agentury Bloomberg uvádí, že trvalé dronové údery a záplatované opravy mají kumulativní negativní efekt a ruský rafinérský systém degradují; výhled ruského zpracování ropy na příštích 18 měsíců agentura snížila zhruba na 4 miliony barelů denně, tedy asi o 30 procent pod předinvazní úroveň.

To je podstatný posun. Dva roky kampaň působila výpadky, které se opravily. Teď odborníci odhadují, že Rusové nestíhají škody napravovat – a neříká to Kyjev, ale instituce bez podílu na informační válce.

Změny jsou v intenzitě náletů – Ukrajinci podle agentury nasazují na jeden cíl několik vln dronů, aby přetížili ochranné sítě i protivzdušnou obranu –, ale také v lepším zacílení útoků. Drony zasahují jednotky sekundárního zpracování, jejichž náhrada může trvat šest až osm měsíců a v důsledku sankcí je velmi komplikovaná.

Na moři platí totéž v jiném měřítku. Provoz v oděském přístavním uzlu klesl od zesílení ruských úderů v polovině července ze sedmi až osmi zastávek lodí denně na jednu jedinou a ukrajinský vývoz obilí byl počátkem srpna zhruba o 75 procent nižší než před rokem. Tyto přístavy přitom historicky odbavovaly asi 90 procent ukrajinského zemědělského vývozu.

Ukrajina dělá Rusku totéž – ovšem kvůli geografii s menšími následky. Ministryně zemědělství Oksana Lutová uvedla, že Rusko kvůli ukrajinským úderům používá a rozvíjí náhradní vývozní trasy pro obilí. Obvykle jeho černomořské přístavy odbavují přes 70 procent tohoto vývozu, nyní jdou miliony tun přes Balt a Kaspické moře, otevírají se trasy na Dálný východ a jedná se i o tranzitu přes Čínu.

Obě strany se tedy navzájem blokují. Rozdíl je v tom, že Rusko má kontinentální alternativy – a Ukrajina v podstatě ne.