Ani jedna škola v top stovce. Potřebují reformu, volá byznys

Čeští podnikatelé se snaží tlačit na reformu vysokých škol. Investor Tomáš Krsek, který spolu s dalšími byznysmeny financuje Institut pro rozvoj vysokého školství, považuje za jeden z hlavních problémů způsob, jakým jsou univerzity řízeny. Rektor má podle něj příliš malé pravomoci, a za kvalitu školy je proto obtížné nést odpovědnost.

„Univerzity se nemají řídit jako firmy, nicméně i na univerzitě musí existovat určitá hierarchie. To znamená, že na vrcholu je určité vedení, rektor, a ten musí mít také určité pravomoci k tomu, aby vysokou školu řídil. Musí mít také nějaký vliv na výběr děkanů,“ míní zakladatel BHM Group Krsek.

Současný systém je podle něj příliš roztříštěný. „Ten systém je velmi diverzifikovaný. V podstatě každá fakulta se řídí sama.“ Rektor tak podle něj nemá dostatečnou možnost ovlivňovat školu, za jejíž kvalitu odpovídá.

Právě spory týkající se kompetencí v poslední době řešila řada univerzit. Jednou z těch výraznějších mediálních kauz bylo například odvolání bývalého děkana Národohospodářské fakulty VŠE a nyní poslance za SPD Miroslava Ševčíka, které nyní posuzují soudy. K soudu se rovněž dostaly i neshody ohledně řízení Katolické teologické fakulty UK.

Nový vysokoškolský zákon, který aktuálně připravuje ministr školství Robert Plaga (za ANO), chystá změny ve způsobu volby rektora či financování vysokých škol. Zavést ho chce od roku 2028. Teď pracuje na věcném záměru zákona.

Právě lepší řízení škol má být i podle Krska jednou z cest, jak české univerzity posunout výš. V evropské stovce nejlepších univerzit nemá Česko ani jednu školu, lituje podnikatel. „Myslím si, že jako Česká republika máme na to, abychom v první stovce měli určitě třeba dvě nebo tři školy,“ řekl v pořadu Agenda.

Podle Tomáše Krska se kvalita univerzit přímo propisuje do schopnosti české ekonomiky vytvářet vyšší přidanou hodnotu. „Pro byznys, ale i pro Českou republiku jako celek, je to naprosto klíčová věc. Když budeme mít dobré univerzity, budeme mít vysoce kvalifikované a dobře vzdělané odborníky.“

Česko podle něj stále zaostává za západní Evropou právě v tom, kolik dokáže ze své ekonomiky vytěžit. „Kvalitní vysoké školy jsou i magnetem na chytré lidi ze zahraničí a my potřebujeme, aby k nám přicházeli chytří lidé i ze zahraničí.“

K vyšší přidané hodnotě má podle Krska přispět také větší počet českých firem, které budou mít své centrály přímo v Česku. „Potřebujeme, aby maximum firem mělo vedení v České republice, protože potom logicky největší přidaná hodnota se tvoří v zemi, kde ta firma nebo skupina má svou centrálu.“

Zapojení miliardářů do debaty o vysokých školách ale vyvolává otázky, jestli si byznys nechce univerzity postupně podřídit. Krsek to odmítá. „Vůbec ne. Určitě nejde o privatizaci.“

Smyslem Institutu pro rozvoj vysokého školství, za kterým stojí i investoři Jan Barta a Václav Dejčmar, podle něj není rozhodovat za stát nebo univerzity, ale připravovat návrhy, které se mohou inspirovat zahraničím.

Krsek zároveň odmítá, aby stát direktivně určoval, jaké obory mají univerzity nabízet. Ani nedostatek lékařů nebo technických profesí podle něj nelze vyřešit příkazem. „Nemyslím si, že by to měl říkat stát. To je rozhodnutí univerzity.“

Pokud chce Česko více lékařů, musí podle něj být medicína pro mladé atraktivní. A část chybějících lidí může v budoucnu doplnit zahraniční talent. „Nám nic jiného nezbyde. Dneska je v České republice už víc než 900 tisíc zahraničních pracovníků, což je víc než 20 procent pracovní síly. A vzhledem k tomu, že vývoj demografie v České republice je, jaký je, to znamená velice nízká porodnost, tak budeme potřebovat odborníky ze zahraničí.“

Podnikatelé mohou podle Krska univerzitám pomáhat i finančně. Soukromé peníze ale podle něj nemohou nahradit stát. „Soukromé zdroje to můžou doplnit, ale na to musí fungovat velmi dobře spolupráce mezi vysokými školami a byznysem.“

A zároveň upozorňuje: „Je třeba si uvědomit, že kofinancování ze strany byznysu nevyřeší celkové financování vysokého školství.“

Na školné by naopak nepřistoupil. „Určitě ne ze dvou důvodů. Jednak je to vlastně jeden ze způsobů, řekněme, takového sociálního transferu k lidem méně majetným. Poskytnutí vzdělání zadarmo je jeden z nejsmysluplnějších sociálních ekonomických transferů. Druhý důvod je, že my potřebujeme i zajímavé studenty ze zahraničí.“

Pokud má reforma fungovat, neměla by se podle Krska soustředit jen na strukturu studia. Největší rozdíl podle něj udělají lidé, kteří na univerzitách učí. Pomoci má lepší odměňování, ale také větší otevřenost zahraničním akademikům.

„A to znamená, aby finanční podmínky pro učitele byly dobré, abychom získávali i učitele ze zahraničí, aby se naše univerzity, naše vysoké školy stávaly více mezinárodní, nejenom na straně studentů, ale i na straně učitelů.“

Výsledky ale podle něj nepřijdou rychle. Za vzor dává Bavorsko, které se podle něj během několika desetiletí dokázalo vyšvihnout mezi evropskou špičku. „Bavorsko bylo po druhé světové válce nejchudší německou spolkovou zemí. Dnes je nejbohatší spolkovou zemí. A ve všech třech žebříčcích vysokých škol má Bavorsko dvě vysoké školy v první desítce.“