Putinova nová úroveň výhrůžek Británii. Diplomat říká, co může následovat

Šéf Kremlu Vladimir Putin nedávno vyvolal v Británii poprask.

Během návštěvy Kyrgyzstánu se ho zeptali, jestli by Rusko mohlo zaútočit na britská vojenská zařízení. A Putin to nevyloučil. „To je tajemství. Vojenské tajemství,“ opáčil nejednoznačně.

Britská média následně výroky podrobně rozebírala, případně rovnou popisovala, jak zničující účinky by různé varianty útoku mohly mít.

Moskvu popudilo, že nový britský premiér Andy Burnham ještě přitvrdil v podpoře Ukrajiny. Londýn souhlasil, aby si napadená země sama mohla vyrábět střely dlouhého doletu Storm Shadow.

Analytik John Foreman působil jako vojenský atašé na britské ambasádě v Moskvě. Nemyslí si, že by se s Putinovými slovy něco změnilo.

„Za nejpravděpodobnější scénář považuji zesílení už existující (sabotážní) kampaně proti Británii, nikoli přechod k přímým vojenským prostředkům. Rusko se samo obává eskalace,“ říká v rozhovoru pro Seznam Zprávy.

Rusko zesílilo výhrůžky vůči Londýnu. Vy jste působil jako britský vojenský atašé v Moskvě. Jak vážně by měla Británie tyto výhrůžky brát?

Je to něco, na co jsme zvyklí. Rusko Británii vyhrožuje dlouhodobě a naše vztahy jsou komplikované desítky let, ne-li staletí. Rusko se o nás zajímá mnohem víc než my o něj a rádo vykresluje Brity jako jakousi temnou sílu stojící za ruskými problémy – jako srdce velké koalice, která se snaží Rusko oslabit.

Stejný narativ vidíme i dnes, samozřejmě především v souvislosti s Ukrajinou. Británie ji velmi rychle začala podporovat politicky, vojensky i finančně, a to už před začátkem plnohodnotné války a samozřejmě i po něm.

Pokud jde o současné výhrůžky „důsledky“, není to nic nového. Kremelská propaganda nám už vyhrožovala jaderným zničením a podobně. Myslím, že hlavním cílem je vyvolat mezi Brity strach z toho, že podporujeme Ukrajinu a zaujímáme vůči Rusku tak tvrdý postoj.

Když tyto poslední výhrůžky zazněly, ověřoval jsem si, zda se nějak změnilo hodnocení hrozby na britském ministerstvu obrany, a nezměnilo. Premiér navíc při návštěvě Ukrajiny jasně řekl, že se Británie nenechá zastrašit a svou podporu Ukrajině kvůli tomu nezmění.

Nevidíte tedy zásadní změnu v tom, kam až je Rusko ochotné zajít?

Vyvolávání strachu je základní součástí ruské strategie. Rusko to dělá napříč Evropou. Snaží se vyděsit veřejnost a přimět politiky, aby změnili své postoje.

Zároveň už na nás Rusko útočí nekonvenčními prostředky. Ať už jde o podporu žhářských útoků, průzkum podmořské infrastruktury, špionáž nebo uplácení politiků. To všechno dělá už dlouho a může v tom samozřejmě pokračovat.

Za nejpravděpodobnější scénář proto považuji zesílení této už existující kampaně proti Británii, nikoli přechod k přímým vojenským prostředkům. Rusko se samo obává eskalace a zároveň ví, že už je uvězněné ve velmi nákladné válce. Nechce si otevírat novou frontu proti Británii, a tím pádem proti NATO.

Když mluvíte o zesílení současné kampaně, co si pod tím máme konkrétně představit? Sabotáže, hybridní operace?

Ano. Sabotáže, atentáty, kybernetické útoky, politické vměšování, dezinformace a výhrůžky spojené s jadernými zbraněmi.

Myslím, že podobně to platí pro celou Evropu. Důvodem je konvenční vojenská slabost Ruska ve vztahu k NATO i jeho situace na Ukrajině. Neznámou navíc zůstávají Spojené státy. Rusové vědí, že pokud začnou něco vyhazovat do povětří v Evropě, velmi rychle vzniká riziko, že se konflikt posune z toho, čemu sami říkají lokální válka, k regionální válce s NATO.

Jenže právě o válce se Západem v posledních dnech mluvil ruský ministr zahraničí Sergej Lavrov. Německé obvinění, že za útokem v Lipsku stálo Rusko, označil za „začátek skutečné války“ a kancléře Friedricha Merze obvinil, že Rusku fakticky vyhlašuje válku. Jak jeho slova čtete?

Je to pořád totéž. Stejné Lavrovovo strašení. Naprosto ztratil důvěryhodnost, a to zejména během posledních čtyř let. Stala se z něj svým způsobem až politováníhodná postava. Byl velkým zastáncem ruského obratu směrem k Eurasii a mezitím spálil mosty prakticky se všemi ostatními.

Už to není diplomat, ale propagandista. Teď se snaží obrátit role a udělat viníka z oběti, když mluví o tom, že někdo „začíná válku“. Ne. To Rusko napadlo Ukrajinu. A teď se snaží obvinit Německo za to, že odhalilo plán útoku proti jednomu z jeho letadel. Německo za to ale nemůže. Je naprosto zřejmé, že odpovědnost nese Rusko.

Myslím, že Lavrov, Medveděv a další podobní představitelé si dnes v podobném strašení přímo libují.

Takže ani podobná slova podle vás neznamenají, že se přibližujeme skutečné válce mezi Ruskem a Evropou? Neměli bychom je v určitém bodě přestat vnímat jen jako rétoriku?

Nejde o skutečnou válku. Ta by znamenala ozbrojený útok a nasazení armád. Tohle je spíš jakási stínová válka, která už nějakou dobu probíhá. Když se Rusku na bojišti nedaří, podobná rétorika zesiluje. Cílem je přimět nás, abychom ustoupili.

Správnou reakcí je podle mě dál připomínat, že za tuto válku nese odpovědnost Rusko, které Ukrajinu napadlo. Ukrajina má právo se bránit a my máme právo jí v této obraně pomáhat.

Působil jste uvnitř britského státního a obranného aparátu. Chápu, že vlády nechtějí veřejnost zbytečně znepokojovat, zároveň ale podobné ruské hrozby musejí brát v úvahu. Probíhají podle vás v Británii za zavřenými dveřmi přípravy na možnost přímějšího střetu s Ruskem?

Možnost, že by se Rusko pokusilo o konvenční útok, je v Evropě stále považována za vzdálenou.

Jasným ukazatelem je podle mě to, že se na tento problém nezačalo vynakládat obrovské množství peněz. Britové jsou v plánování dobří, ale problémy často nechávají na poslední chvíli a pak na ně začnou narychlo dávat peníze. Kdyby se tedy hodnocení situace v zákulisí skutečně změnilo, podle mě bychom to viděli i ve veřejné komunikaci vlády. Nic takového se ale nestalo.

Nevidíme zásadní změnu ani v rychlosti přezbrojování nebo v tom, co vláda říká o nezbytných přípravách. Myslím tedy, že to, jak situaci vnímá vláda neveřejně, v zásadě odpovídá tomu, co říká veřejně. I proto nezvyšujeme výdaje na obranu tak rychle jako například Polsko, které hrozbu vnímá jinak.

Britská vláda ale sama upozorňuje na rostoucí hrozbu ze strany Ruska a mluví o nutnosti posílit obranu a zvýšit výdaje. Není tedy trochu paradoxní říkat, že tempo přezbrojování ukazuje, že Londýn bezprostřední hrozbu nevnímá?

Výdaje na obranu rostou, ale nerostou nijak prudce – a podle mě by měly. Modernizujeme například náš jaderný odstrašující arzenál, to je ale proces, který byl naplánovaný už dříve.

Stejně důležité, ne-li důležitější, je podle mě zajistit, aby ruské zpravodajské služby nemohly volně působit v Británii a Evropě. To znamená zvýšit investice a zlepšit spolupráci právě v této oblasti, protože to například já považuji za pravděpodobnější hrozbu.

A pokud je hlavním cílem Ruska vyvolávat strach, v Británii se mu to tedy nedaří? Jak hodnotíte veřejnou podporu Ukrajiny?

Veřejná podpora se drží poměrně dobře, zhruba v poměru 75 ku 25 ve prospěch Ukrajiny. Pořád ve městech vidím spoustu ukrajinských vlajek a myslím, že Britové mohou být na to, jak jsme Ukrajinu podporovali, docela hrdí.

Jak nedávno řekl generál David Petraeus v britském parlamentu, v této otázce panovala pozoruhodná strategická jednota napříč politickým spektrem – mezi labouristy, konzervativci i liberálními demokraty. Také ve Skotsku je podpora poměrně jednotná.

V několika zemích střední Evropy bychom se vzhledem k polarizaci společnosti a slábnoucí podpoře Ukrajiny asi shodli na tom, že je to docela pozoruhodné. Čím si to vysvětlujete?

Myslím, že to souvisí i s něčím hlubším: nemáme rádi tyrany. Sami se nenecháváme šikanovat a nemáme rádi, když někdo šikanuje ostatní.

Podpora Ukrajiny tedy není jen otázkou našeho národního zájmu a možnosti nepřímo oslabovat Rusko. Myslím, že ji Britové vnímají také jako správnou věc. Je součástí našich zásad, že právo silnějšího by nemělo rozhodovat.