Článek
Do konce dekády skončí současná podoba podpory elektráren, které ročně spolknou desítky miliard korun. Čerpají je hlavně solární parky, ale i větrné a vodní elektrárny, zdroje na biomasu či teplárny. Většina z nich má garantovanou výkupní cenu elektřiny, kterou dodají do tuzemské sítě.
Velká část těchto peněz směřuje solárním elektrárnám postaveným v letech 2009 a 2010 – loni to bylo podle údajů Operátora trhu s elektřinou 30,7 miliardy z celkem vyplacených 43 miliard korun. Provozní podporu mají solární parky spuštěné během prvního boomu (zejména právě v letech 2009 a 2010) slíbenou zákonem o podporovaných zdrojích energie po dobu 20 let. Definitivně jim tak skončí v letech 2029 a 2030.
Náklady na výkup elektřiny z obnovitelných a dalších zdrojů energie jsou za běžných okolností rozděleny mezi spotřebitele a státní rozpočet. Pro domácnosti to dosud znamenalo 599 korun na spotřebovanou MWh elektřiny, letos ji však na sebe převzal stát, aby lidem a firmám ulevil – a nyní tak hradí podporu v plné výši. Ze státního rozpočtu na to musel uvolnit navíc 17 miliard.
Náklady na podporu obnovitelných zdrojů energie (POZE) se rok od roku mění. Z návrhu rozpočtu na příští rok zveřejněného na webu ministerstva financí vyplývá, že na POZE půjde celkem 40,72 miliardy korun. Původně resort počítal s částkou 31,9 miliardy.
Loni šlo na podporu obnovitelných zdrojů a tepláren celkem 43,4 miliardy, což bylo nejvíc od roku 2020. Podpora stoupla meziročně o více než osm miliard kvůli poklesu tržních cen elektřiny a více inkasovaly také teplárny.
I Stanjura se stopkou narazil
Podpora obnovitelných zdrojů je tématem politických debat již řadu let. Exministr financí Zbyněk Stanjura řešil hlavně to, jestli by „staré“ obnovitelné zdroje měly být vůbec takto doplácené. Protože by škrtnutí plateb, které jsou dané zákonem, vyvolalo nelibost mezi majiteli elektráren, s návrhem zpřísňujícím čerpání tehdy ministr pohořel. Podpora zůstala a nyní ji kompletně platí stát.
Příjemci peněz spolu s ministerstvy navíc řeší, co bude po roce 2030. Výši provozní podpory stanovuje Energetický regulační úřad v cenovém rozhodnutí, rozpočet na POZE je však obsažen ve výdajové stránce státního rozpočtu, konkrétně v kapitole věnované ministerstvu průmyslu a obchodu (MPO).
„Otázky související s nastavením podpory po roce 2030, včetně případného financování, jsou v současné době předmětem probíhajících interních a meziresortních diskusí. Konkrétní řešení bude představeno v rámci přípravy příslušné legislativy,“ uvedl mluvčí MPO Tadeáš Provazník.
Kam budou desítky miliard směřovat v návrhu rozpočtu, až se bude blížit kritický přelom desetiletí, zatím není jasné. Datum je ještě daleko, navíc připadá na období, kdy se bude obměňovat složení Poslanecké sněmovny a vládního kabinetu. Už nyní se ale objevují různé scénáře, jak s penězi naložit.
„Jestliže po roce 2030 poklesnou výdaje státu na POZE, pak jednou z variant bude, že MF v rozpočtové kapitole MPO o tento pokles sníží výdaje této kapitoly, resp. celého státního rozpočtu,“ říká mluvčí ministerstva financí Filip Běhal.
Přežije podpora svůj konec?
Je ovšem také možné, že část podpory nakonec zůstane, pokud to bude vyžadovat trh podle cen elektřiny. Až v roce 2030 podpora skončí, majitelé elektráren mohou mít investice do výroben profinancované a zdroje budou připravené na další provoz. To platí hlavně pro ty, kteří během zhruba dvou dekád investovali do modernizace a navýšení výrobních možností, například výměnou starých solárních panelů za výkonnější.
Nyní mají solárníci garantovanou výkupní cenu, která však za pár let může jít dolů. „Dnes je výkupní tarif po odečtení solární daně asi 14 korun na kilowatthodinu. Myslím si, že budou rádi (po roce 2030 – pozn. red.), pokud budou mít cenu třeba 2,5 koruny. A to bude dobrá cena. Najednou budou mít úplně jiný příjem,“ popisuje výkonný ředitel Solární asociace Jan Krčmář.
Někteří příjemci podpory jsou pro její zachování alespoň v menší míře, a to i po roce 2030. „Z pohledu majitele elektráren ano, protože nám to zajistí větší příjmy z prodané elektrické energie,“ popisuje výkonný ředitel Solar Global Tomáš Buzrla.
Podpora je však finanční zátěží pro státní rozpočet i pro rozpočty firem a domácností s vyšší spotřebou. „Na druhou stranu chápeme, že je to citlivé téma, a místo prodloužení podpory bychom uvítali jinou formu spolupráce. Může to být například zjednodušení administrativního procesu při povolování nových zdrojů OZE, investice do posílení distribuční soustavy, jasné vládní vyjádření o nezbytnosti budovat OZE a další,“ popisuje Buzrla.
Kam budou ušetřené peníze směřovat, ukáže až návrh rozpočtu, který bude schvalován zhruba za tři roky. „Finanční prostředky určené na POZE tedy nelze chápat jako pevně vyhrazenou částku, která se po roce 2030 najednou uvolní pro jiné účely,“ vysvětluje Běhal.
Daňoví poplatníci budou přispívat dál
V následujících letech se však pravděpodobně objeví další projekty, které bude muset stát nebo spotřebitelé finančně podpořit. Zejména může jít o již stávající uhelné elektrárny nebo o nové zdroje, které stát slíbil podpořit formou takzvaných kapacitních mechanismů.
I kdyby položka s názvem Poplatek za podporu výkupu elektřiny z obnovitelných zdrojů z vyúčtování za proud zmizela, alespoň zčásti ji nahradí jiný poplatek. Daňoví poplatníci tak budou připlácet starým či novým elektrárnám dál – ať už v ceně elektřiny, nebo nepřímo.
Pokud by například české energetické soustavě hrozilo, že jí budou chybět některé zdroje – zejména pro vyrovnávání výkonu v síti – v horizontu jednotek let by se jejich provoz musel dotovat. Majitelé uhelných elektráren už nyní varují, že se už před rokem 2030 nemusí provoz těch starších ekonomicky vyplatit, a tak by bylo z jejich pohledu lepší je zavřít než nechávat v chodu.
Česko bude navíc potřebovat i další nové zdroje, v plánu jsou zejména plynové elektrárny a teplárny, ale třeba i bateriová úložiště. Stát pro ně chystá nové financování formou kapacitních mechanismů – ty fungují jako pojistka, přičemž by stát provozovatelům nových zdrojů platil za to, že v systému zajistí dostatečný výkon ve chvíli, kdy nefouká, nesvítí, prudce roste spotřeba elektřiny, nebo dojde k výpadku velkého zdroje.
Tyto elektrárny síť podrží a předejde se tak výpadku či nedostatku elektřiny. Stát v obou případech bude poptávat dodaný výkon, nikoli výrobu elektřiny v megawatthodinách. Příspěvky na provoz v kritických chvílích by šly z kapes spotřebitelů či státního rozpočtu. Konkrétní částka se bude odvíjet až od množství potřebného výkonu. „V současnosti však nelze spekulovat, jak po roce 2030 stát s poklesem výdajů na POZE naloží,“ upozorňuje Běhal.
Zároveň do budoucna mají kvůli nákladům na elektroenergetické sítě vzrůst další položky v rámci regulované složky ceny elektřiny – cena za distribuci elektřiny, poplatek za jistič či za systémové služby. Regulovaná část ceny tak bude pravděpodobně spíše narůstat než naopak.
