„Vaše knihy hoří.“ Rusové na Ukrajině zničili české romány

„Prosím, ať to není náš sklad,“ přála si Anhelina Trofymčuk, když se k ní dostala zpráva o dalším ruském útoku na Ukrajinu. Drony a naváděné rakety při něm v noci na 28. srpna zničily dvě překladiště pobočky Nova Post na předměstí Kyjeva. Špatné zprávy dorazily k literární agentce a spolupracovnici dvou ukrajinských nakladatelství o několik hodin později: „Bohužel, vaše knihy hoří.“

Podobné zprávy přišly do více než 40 ukrajinských nakladatelství. Ve skladech shořely knihy pro děti od populární značky Ababahalamaha, ale také překlady českých románů Marka Torčíka či Lucie Faulerové. Právě ty pomohla ukrajinským čtenářům představit Anhelina Trofymčuk.

„V den útoku jsme plánovali vydat novou knihu a zahájit předobjednávky,“ vysvětluje literární agentka. „Místo toho jsme počítali, kolik knih nám zůstalo doma. Vyšlo to na 30 nebo 40 kusů každého titulu,“ dodává.

Se šéfkou nakladatelství Who is it, v překladu Kdo to je, pak promýšlely, jak na dopady útoku upozornit na říjnovém Frankfurtském knižním veletrhu před zraky literární veřejnosti z celého světa. „Možná to zní šíleně, ale ptala jsem se pracovníků skladu, jestli by nenašli jednu či dvě ohořelé knihy. Chtěli jsme je schovat jako upomínku. Ale nezbylo vůbec nic,“ vypráví Anhelina Trofymčuk, mimo jiné bývalá zahraniční koordinátorka Ukrajinského knižního institutu, která se při rozhovoru vedeném přes aplikaci WhatsApp občas na několik hodin odmlčí. Musí se schovat do krytu. V Oděse, kam o víkendu odjela na místní literární festival, Rusové útočí také.

Ti jen za poslední dva měsíce podle informací ukrajinského ministerstva kultury zničili deset milionů knih. Některé zdroje, například britská BBC, uvádí číslo ještě o dva miliony vyšší, přičemž má jít zhruba o třetinu běžné roční knižní produkce. Značný podíl na mimořádné ztrátě způsobil útok na sklady nakladatelského domu Ranok v Charkově ze začátku srpna, při němž bylo zničeno přes osm milionů knih, z toho více než 600 tisíc školních učebnic.

V polovině minulého měsíce pak ruská raketa způsobila požár kyjevského tržiště knih z druhé ruky, kde své tituly nabízelo přes 120 ukrajinských nakladatelství. Útoky se nevyhýbají ani tiskárnám nebo knihovnám. Od začátku války jich Rusové zlikvidovali více než 200, dalších 600 pak poškodili, informovalo ukrajinské ministerstvo kultury.

„Rusové už dávno pochopili, že je lepší nás zničit duchovně,“ napsal na začátku srpna na facebooku spisovatel, filozof a šéf ukrajinské pobočky PEN klubu Volodymyr Jermolenko.

Samotná organizace se k situaci kolem decimovaného knižního průmyslu také vyjádřila. „Proč ruská armáda ničí ukrajinské knihy? Protože ví, že četba je základ kultury a smyslu. Knihy tvarují naše hodnoty, náš způsob myšlení, kulturní paměť, identitu a smysl pro komunitu,“ apeluje ukrajinský PEN klub, podle nějž Rusko neválčí jen proti Ukrajincům. „Válčí proti samotné možnosti být Ukrajincem. Snaží se zničit ukrajinskou identitu a sebevědomí,“ stojí v otevřeném dopise, který kromě Jermolenka podepsala například laureátka Nobelovy ceny míru Oleksandra Matvijčuk, historik Serhii Plokhy nebo básnířka Ija Kiva, jejíž texty vyšly také v českém překladu.

„Rusko se vždycky pokoušelo zneškodnit ukrajinskou kulturu, jazyk a historii,“ dodává literární agentka Anhelina Trofymčuk. Mluví o zákazech ukrajinského tisku i jazyka na Ruskem okupovaném východě země, rusifikaci hudby i televize, ale také o tom, jak se Rusko od začátku invaze zaměřuje na likvidaci knihoven.

„Teď cílí na knižní sklady. Věděli jsme, že mohou zaútočit i na ten náš. Nova Post už začal s přemísťováním knih, jenže je to složitý proces. Neměli prostě dost času,“ vysvětluje Ukrajinka, která věří, že poslední ruské útoky už se netýkají jen její země, ale i ostatních kultur. Včetně té české.

„Marek Torčík řekl v jednom rozhovoru, že máme sklon vnímat literaturu jako něco jedinečného – ale život takový není,“ uvažuje ukrajinská čtenářka a influencerka s přezdívkou Knižní příběhy nad překladem románu Rozložíš paměť na webu Goodreads. „Když jsem četla o Přerově, poznávala jsem v tom ne cizí zkušenost, ale svou vlastní, přestože nás dělí tisíce kilometrů a úplně jiný jazyk,“ pokračuje nadšená recenzentka.

Podle Anheliny Trofymčuk se Torčíkovu románu na Ukrajině dařilo. „Lidé tady knihu četli, diskutovali o ní, porovnávali českou a ukrajinskou zkušenost. Ukázalo se, že máme spoustu společného. Teď už to čtenáři dělat nebudou,“ lituje literární agentka, podle níž Torčíkovo nakladatelství utrpělo kolosální ztráty. Ve skladu na předměstí Ukrajiny shořely i výtisky překladu Smrtholky od Lucie Faulerové. Ten vydalo nakladatelství nazvané Ještě jednu stránku a mezi tamními čtenáři sklízel podobně pochvalné recenze.

„Nevím, jak se dá napsat taková kniha. Tak jemně. Básnicky. Tragicky. Vtipně. Jsem nadšená. Skoro jsem pustila slzu,“ stojí v jednom z hodnocení na Goodreads. Ani román Lucie Faulerové teď ale na Ukrajině nebude k sehnání.

„Někomu se může zdát, že knihy nejsou v rámci celé války tou nejhorší škodou,“ komentuje to Marek Torčík. „Ta situace mi ale připomíná, že ať už chceme, nebo nechceme, literatura a politika jsou a vždycky budou provázané. Je to důvod, proč se autoritářské režimy jako první snaží narušit a přetvarovat kulturu. Útok na příběhy je myslím také útokem na naději. Existence svobodné, nekontrolované literatury totiž moc nahlodává,“ dodává český prozaik.

„Na celé věci mě štve nejvíc, že Rusko zničilo práci a živobytí velkého počtu lidí,“ říká Torčík s tím, že vznik knih tvoří celý ekosystém. „Stačí narušit jednu podstatnou část a tu zpětnou vazbu pocítí všichni.“

Lucie Faulerová vnímá situaci na Ukrajině podobně. „To, co mě vyděsilo, není fakt, že shořely i moje knihy. Je mi líto hlavně všech nakladatelů. Samozřejmě nejvíc těch mých, protože měli ve skladu všechny své knihy,“ poznamenává spisovatelka.

V kontextu toho, co se ve válkou sužované zemi děje, je ráda, že jde o věci, ne lidi. „Je hrozné, že to musím takhle srovnávat, ale je to prostě první, co mě napadne,“ uvažuje autorka, která debutovala v roce 2017 prózou nazvanou Lapači prachu. Hořící knižní sklady, knihovny nebo tiskárny Faulerová vnímá jako ruský útok na právo Ukrajinců číst knihy ve svém rodném jazyce.

Fotografie na webu One More Page, v překladu Ještě jednu stránku, nevypadá zrovna pozitivně. Dva hasiči trochu bezmocně přihlížejí žhnoucí záři. „Toto je fotka z našeho skladu,“ vzkazují nakladatelé, „pravděpodobně nás čeká velké zpoždění při odesílání, tisku a výrobě knih.“

Katalog titulů je pořád k dispozici. Instagramové profily nakladatelství dál aktivně promují knihy, jako by k žádným útokům nedošlo.

„Ukrajinský knižní trh nezmizí, ale rozhodně se změní,“ myslí si Anhelina Trofymčuk, která už uvažuje nad novými strategiemi pro nakladatele. Bude třeba rozdělit distribuci titulů mezi více skladů a redukovat počet vytištěných knih, ale také hledat investory. „Ukrajinské autory, nakladatele a knihkupce čeká velmi těžká kapitola. Ale Ukrajinci jsou v adaptaci velmi dobří,“ věří Trofymčuk.

Přesto se nedokáže ubránit smutku. Nakladatelé jsou podle ní vyčerpaní a zlomení. „Rusové nám berou naše životy, doslova i přeneseně. Nehledě na to, jak moc se snažíme být silní a stateční, válka je těžká. Přicházíme o své milované, o věci, které milujeme, o možnost plánovat svou budoucnost,“ svěřuje se Trofymčuk. „Ano, nakladatelství je jen byznys. Ale to není vše. To, co teď prožíváme, je srdcervoucí.“