Článek
Proč se výrazně zadlužovat? Protože Česko musí růst! To je asi nejsnáze pochopitelná argumentace současné vlády při obhajobě navrženého rozpočtu na příští rok s deficitem 389 miliard.
Premiér Andrej Babiš tvrdí, že právě nyní musí stát mocně investovat. Ministr průmyslu Karel Havlíček varuje, že „říznutím“ do ekonomiky bychom dokonce růst zastavili. A podle ministryně Schillerové je podpora hospodářského růstu „důležitou ambicí rozpočtu“.
Je zde nepochybně několik dobrých argumentů, proč jim v tomto počínání fandit.
Jednak má Česko zkušenost s tím, že přílišná restrikce může způsobit i zcela zbytečnou recesi, to byl třeba případ regionálně unikátní recese v letech 2012-2013.
Dalším argumentem jistě je pohled na nijak famózní plánovaný růst ekonomiky 2,4 % HDP na příští rok. Po sérii krizí útěšné číslo, ale Česko v minulé dekádě umělo růst i přes čtyři procenta.
A pak je tu třetí argument – čím dál závistivější pohled na Polsko, které v posledních letech roste výrazně rychleji.
Takže proč bychom měli zpochybňovat vládní záměr „rozinvestovat“ republiku?
Velký růst neplánuje ani Babiš
Začněme ultimátním argumentem, který používá i samotná vláda Andreje Babiše. Po masivní investici většinou předpokládáme nějaký výnos, v tomto případě růst. V plánu na další roky – a to po zahrnutí fiskálně mimořádně expanzivního rozpočtu na příští rok – však Babišův tým neočekává reálný růst přes čtyři procenta jako před dekádou, dokonce ani přes tři procenta. Odhady jsou podstatně nižší: 2,5 % HDP v roce 2028 a 2,4 % HDP v roce skládání účtů, tedy v rok sněmovních voleb 2029. Jde tedy o úplně stejné tempo růstu, které měla republika na konci Fialovy vlády, která žádný obří fiskální stimul nechystala.
Souvislosti:
Pak tu máme makroekonomický argument, který nám také příběh o zázračném růstu nabourává. Česká ekonomika už roky dokazuje, že její „konstrukční rychlost“ nedokáže v dobrých časech přesáhnout tři procenta, a pokud se tak děje, rozpadá se nám podvozek. Tím podvozkem jsou míněny zásadní problémy, které politici léta nemají odvahu řešit: permanentně se přehřívající trh práce, kde nejsou lidé a už vůbec ne správně kvalifikovaní; neschopnost dostatečně inovovat a přejít na výrobky s vyšší přidanou hodnotou; a v neposlední řadě fatální selhání státu od řízení středního školství po vyluxovaný trh nemovitostí.
Řeší něco z toho navržený rozpočet s rekordním schodkem? Některé výdaje asi prospějí (například o dvě miliardy více do vědy a výzkumu), ale zásadní prorůstový boom z rozpočtu vyčíst rozhodně nejde.
A je zde ještě mikroekonomický argument. Vláda se kasá, že dává rekordní částku na investice. Jenže ty se chovají jinak v hluboké recesi, kdy jsou vysoké státní výdaje nezbytné, a jinak, když je ekonomika na hranici svých produkčních možností.
Představme si stavební dopravní firmu: ta má nyní dost zakázek od soukromníků, protože ekonomika prosperuje. A najednou do ní vtrhne Babiš s bezednou peněženkou s tím, že chce okamžitě dostavět dálniční síť a ještě vysokorychlostní trať navrch. Co může firma říct? Rádi bychom, pane premiére, ale teď nemáme volné bagry. Anebo vyjednávání dopadne ještě hůř: nemáme volné bagry, ale když přeplatíte tady soukromníka, pane premiére, tak se dohodneme, co bychom pro vás neudělali…
A to je asi nejhorší výsledek – nejen, že stát po jedné nezvládnuté inflační vlně už zcela zbytečně zakládá na další, ale ještě vytlačuje soukromý sektor.
Proti Hospodářské strategii
Stalo se tak to, čeho se mnozí obávali. Na jedné straně má Česko má velmi dobře sestavenou Hospodářskou strategii od ministra Havlíčka. Ta je opravdu výrazně lepší než vše, na co se zmohla předchozí Fialova vláda. A asi i může být cestou k vyššímu růstu české ekonomiky.
Přečtěte si také:
Ale pak tu máme rozpočtovou realitu. Jen si vezměme první slib Hospodářské strategie, jímž je podpora vzdělání a trhu práce: Ministerstvo školství teď ale v rozpočtové bitvě prohrálo na celé čáře, výdaje klesají téměř o 10 procent. A na ministerstvu práce pak chtějí zrušit tu jedinou smysluplnou reformu Fialovy vlády, a to vyšší podporu nezaměstnanosti v prvních měsících a pak rychlý sešup, abyste si o to rychleji našli práci.
Takto můžeme pokračovat dál, téma po tématu. Jen máloco se potkává s navrženým rozpočtem té samé vlády.
Kabinet Andreje Babiše za prvních devět měsíců svého panování určitě představil mnoho dobrých nápadů, které mohou pomoci modernizovat stagnující Česko, naposledy například reformu doplňkového penzijního spoření.
Ale rozpočet na příští rok rozhodně prorůstovým opatřením není. Pokud se tedy růstem nemyslí… růst dluhů.
