Článek
Janu Valáškovi bylo 20 let, když v roce 1979 nastoupil na vojnu. Protože měl chemické středoškolské vzdělání, několikrát do roka vyjížděl s družstvem chemického a radioaktivního průzkumu z Vráže u Písku na speciální cvičiště ve vojenském újezdu Dobrá Voda na Šumavě. Tento prostor sloužil vojákům ke cvičení akcí v zamořeném terénu.
O 13 let později se pak na tom samém místě ocitl geolog Vladimír Zýval, který dohlížel na předání území z rukou armády správě národního parku.
A tento týden sem vyráží vojáci, aby začali s prověřováním ekologické zátěže, na kterou minulé pondělí upozornil ministr Igor Červený (Motoristé). V místě bývalého chemického cvičiště podle něj došlo k nálezu 200 sudů s chemikáliemi a tisíce tun kontaminované zeminy. Dodal, že na místě je také arzen, rtuť a další nebezpečné látky. O čištění se má nyní postarat právě armáda.
Poslanec Filip Turek (Motoristé) navíc prohlašoval, že na místě je i yperit či fosgen, tedy jedovaté plyny, které se za první světové války používaly v boji. To výzkumy nepotvrdily.
Seznam Zprávy se s dotazy na to, jaké látky se podle nich v místě používaly, obrátily přímo na pamětníky dobových akcí na Šumavě.
Přístroj ukáže yperit, ale ten to není
„Ne, ne, ne. Určitě to nebyly bojové látky. To by bylo docela problematické,“ odpovídá Jan Valášek na dotaz, zda se někdy při cvičení chemické jednotky v Dobré Vodě na Šumavě používaly natvrdo látky jako yperit, fosgen nebo sarin.
S tímto podezřením dříve pracovalo ministerstvo životního prostředí. Při odběru vzorků se na místě našlo i několik rozbitých ampulí s nápisy yperit či fosgen.
Laboratorní testy ale přítomnost těchto látek v místě nepotvrdily. Ministr Červený vysvětlil, že poslanec Turek neměl aktuální informace, když mluvil o možném nálezu yperitu.
Turek sice původně svůj výrok upřesnil na to, že se na místě vyskytují látky, které se mohou v případě požáru přeměnit ve fosgen, koncem minulého týdne ale v rozhovoru pro Aktuálně.cz řekl, že si za svým původním výrokem o yperitu stále stojí. „Ministr si může říct, že mám špatné informace, ale nemám. Já čtu ty oficiální zprávy,“ prohlásil.
Oba pamětníci ale odmítají, že by se na místě skutečně tyto bojové plyny používaly. „Byly to jen napodobeniny těchto látek,“ říká Jan Valášek, který se později živil jako truhlář a nyní je v důchodu.
Popisuje, jak on a další příslušníci jednotky cvičili ve speciálních oblecích a dýchacích maskách rozpoznávání chemických látek v zamořeném území pomocí přístroje. Ten sice mohl ukázat, že jde třeba o fosgen nebo yperit, o tyto látky ale ve skutečnosti nešlo – cvičilo se „nanečisto“.
S tím souhlasí i Vladimír Zýval, který místo po revoluci studoval. Podle něj šlo o takzvané markery. „To jsou chemické látky, který nejsou zásadně jedovaté. Ale zároveň v dozimetrických přístrojích vyvolávají velmi podobnou reakci jako ostré bojové plyny,“ vysvětluje.
Učinit přesnou rekonstrukci toho, co se na místě dělo, je složité. Akce byly tajné, vojáci o nich museli mlčet, a to i po skončení výcviku. Cvičiště se nacházelo kousek od přísně střežené hranice se západním Německem v nepřístupném vojenském újezdu. V hraničním pásmu se lidé nesměli svobodně pohybovat, některé vesnice zcela zanikly a například Prášily se uzavřely pro veřejnost.
Dva pamětníci se každopádně shodují, že skutečné látky by použít ani nešlo. A to z několika důvodů. „Ty látky nebyly běžné. Československá armáda je v této době vůbec neměla. Pokud je někdo měl, tak to byli pouze Sověti,“ podotýká Jan Valášek.
Použití skutečných látek by podle pamětníků bylo také riskantní z hlediska zdraví – ať už vojáků, nebo v případě rozšíření i civilistů.
Že se přítomnost bojových chemických látek v místě nepotvrdila, informoval už dříve Státní úřad pro jadernou bezpečnost. Jeho pracovníci zkoumali vzorky látek ze Šumavy v laboratořích.
Časová osa nálezu chemikálií na Šumavě
Seznam Zprávy sestavily časovou osu událostí okolo nálezu toxických látek na Šumavě. Údaje vycházejí z prohlášení ministra Igora Červeného a také bakalářské práce studenta Fakulty biomedicínského inženýrství Českého vysokého učení technického, který se na pracích podílel. Údaje z ní zveřejnila v pátek ČTK.
- Podzim 2020: Nález podzemního bunkru poté, co se mu propadl sklep. Uvnitř bylo 20 silně zrezivělých kovových sudů, hlavně se sypkým navlhlým materiálem, skleněný demižon s kyselinou chromsírovou i několik rozbitých ampulí označených jako yperit či fosgen. Přítomnost bojových látek se ale nepotvrdila.
- Jaro 2021: Odvoz 1,32 tuny chemických látek a obalů z bunkru a 3,5 tuny kontaminované zeminy z jeho dna firmou Dekonta.
„Terénními ani laboratorními metodami nebyla prokázána přítomnost látek uvedených v příloze k Úmluvě o zákazu chemických zbraní ani jejich relevantních degradačních produktů. V lokalitě tedy nebyla detekována přítomnost látek, které byly v historii používány jako chemické zbraně (yperit, sarin nebo látka VX). Současně nedošlo k nálezu nádob, které by obsahovaly toxický plyn fosgen. Přesto se jedná o významnou ekologickou zátěž,“ uvedl úřad na svých stránkách.
Expert: Arzen může být na místě přirozeně
Ministr Červený každopádně uvedl, že se na místě nacházejí jiné pro přírodu nebezpečné látky, jako polycyklické aromatické uhlovodíky, dioxiny, furany, rtuť, arzen a chlorovaná rozpouštědla. Podle Zývala mohlo jít převážně o látky, které se používaly k čištění vojenské techniky – například oxidační činidla typu chlorového vápna, které zde v sudech v průběhu let zakopala armáda.
„Armáda mi tehdy tvrdila, že tam nic takového nebylo. Nevěřil jsem jim to, ale neměl jsem se čeho chytit,“ vysvětluje Zýval, proč už na začátku devadesátých let nedošlo k vykopání sudů s chemikáliemi.
Méně jasné ale je, proč se na místě nachází arzen. „V prostoru chemického cvičiště nemá, kde by se vzal,“ říká Zýval. Připomíná, že ministerstvo zatím nezveřejnilo zprávu s uvedením, jaké množství které látky se našlo.
Zvýšené obsahy arzenu ale mohou být podle něj přirozeně. Zýval říká, že se tento prvek například často vyskytuje na stejných místech jako zlato, a právě jeho naleziště se pod vrcholky Šumavy stále nachází.
Geolog zároveň upozorňuje, že ještě horší situace se zátěží po armádě hrozí v okolí Ralska nebo v Milovicích, tedy v místech, kde v dobách okupace sídlily sovětské jednotky. A to třeba kvůli propustnějšímu křídovému podloží a zásobám podzemních vod.
„Tam je to velmi nebezpečné. Na někdejším chemickém cvičišti na Šumavě ale nebydlí lidé, nepěstují se tam žádné plodiny, nejsou tam studny. Základem řešení je riziková analýza, která zhodnotí scénáře šíření jednotlivých škodlivých látek a umožní volbu efektivního způsobu sanace území. Ne vždy je nezbytné všechnu kontaminovanou zeminu odvézt. Důležitý je monitoring po ukončení sanace,“ dodává Zýval.
Analýza by podle něj i ukázala, zda je opravdu nutné vykopat odpad kvůli hrozícím požárům, jak zmiňuje ministr Červený. „Zem v Čechách obvykle nehoří, pokud to není suché rašeliniště nebo velká vrstva hrabanky,“ míní geolog.
