Článek
Profesor Zelí položí na pokladnu stokorunu a vychytrale prohlásí: „Nechci slevu zadarmo.“ Premiér Andrej Babiš (ANO) snižuje plánovaný schodek státního rozpočtu o tři miliardy a prohlašuje, že „náš deficit je jeden z nejnižších v Evropské unii“.
Motivace obou postav jsou pochopitelné. Profesor Zelí chce v Povídkách Šimka a Grossmanna docílit množstevní slevy pro žáky při návštěvě zoo. Premiér Babiš chce se svým vládním týmem o něco snížit schodek rozpočtu oproti původně avizované sekyře.
Jenže nakonec zůstává jen směšnost. Profesor Zelí by se úplatkem dostal pravděpodobně na vyšší cenu, než kolik by získal blíže nedefinovanou slevou v dobře známé komické situaci. A úspora tří miliard na 389 miliardách původně oznámeného schodku má podobně daleko ke skutečně funkční úspoře.
Tři miliardy jsou nic
Ono ani není pravda, že se v rozpočtu našla úspora za tři miliardy, jak mnohá média referovala. Nevyškrtalo se nic, naopak výdaje se zvýšily o šest miliard, ale příjmy prý o devět miliard. To dělá ten rozdíl.
A když se podíváme do detailu, že oněch zázračných devět miliard dodatečných příjmů má přijít z vyšších příjmů za emisní povolenky, je třeba ještě více ostražitosti. Alena Schillerová (ANO) by nebyla první ministryní financí, která nadhodnocovala příjem z povolenek – takto si pomáhal i její předchůdce Zbyněk Stanjura (ODS).
Více k tématu najdete zde:
Tři miliardy úspor jsou zcela neadekvátní současné situaci. Jednotky miliard úspor byly naposledy relevantní částkou někdy na přelomu milénia. Možná si ještě dříve narození čtenáři vzpomenou, jak Václav Klaus vyhandloval podporu rozpočtu menšinové vlády ČSSD v roce 2000 za postupný útlum deficitu o deset miliard každý další rok (a Miloš Zeman to nakonec stejně nedodržel). Tehdy ovšem šlo o krocení deficitu ve výši 35 miliard, nikoliv 389 miliard, tedy o řád výše.
Tři miliardy úspor jsou také zcela neadekvátní i k tomu, jak brutálně stoupají úroky z vládních dluhů. Babiš se ve svých videích snaží přesvědčit voliče, že má historicky dobrou reputaci řízení českých veřejných financí, protože se mu za předchozího vládního mandátu povedlo dovést státní rozpočet do malého přebytku.
Jenže skutečný Babišův ekonomický odkaz je ten, že když úrok na desetiletém vládním dluhopisu nedosahoval ani procenta, tak státní investice škrtil, zato nyní, když úrok již přesahuje pět procent, žádný deficit pro něj není zjevně dost velký. To je velmi drahé nepochopení základů veřejných financí.
A pak je tu samozřejmě politický rozměr. Schvalování státního rozpočtu je ta chvíle, kdy se menší koaliční partneři mohou trochu vymezit vůči premiérské straně. SPD i Motoristé původní návrh dle očekávání odmítli, aby následně nic neprosadili.
U SPD Tomia Okamury to asi tak moc nevadí, ale voliči Motoristů musejí být velmi rozčarováni. Zvláště když jejich představitelé mluvili o tom, že vyškrtají obratem klidně i 20 miliard. Zjevně ale měla jejich nabídka na koaličním jednání asi takový smysl, jako ona stokoruna profesora Zelí v okénku pokladny zoo.
Kde by šlo škrtat
Nesmějme se ale vládě, koneckonců, budeme to celé platit my. Kde by se bez velkých zákonných změn a reforem dalo škrtat, aby se schodek dostal alespoň o pár desítek miliard níže? Zde malý návod.
Podpora rozvoje obnovitelných zdrojů činí nějakých 40 miliard, až do minulého roku se zhruba 20 miliardami na této podpoře podílely domácnosti a firmy. Vláda Andreje Babiše tento závazek převzala, přidala k dluhu a každý rok si na těchto 20 miliard bude půjčovat při pětiprocentním úroku 21 miliard, které později zaplatíme. To nedává smysl, levnější je mít těchto 20 miliard zpět na našich složenkách.
O zhruba podobnou částku má narůst platba za státního pojištěnce, tedy zásadní transfer státu do zdravotnického systému. Nikdo nepopírá, že po ministru zdravotnictví Vlastimilu Válkovi (TOP 09) zůstalo financování zdravotnictví zcela rozvrácené, ale takové navýšení je obrovské, stačilo by poloviční. Kde jsou ty časy, kdy pravicový ministr financí Babiš nechtěl do zdravotnictví dávat žádné peníze, dokud se nezreformuje…
To už máme zhruba 30 miliard, 10 miliard se dá ušetřit na růstu platů státních zaměstnanců, asi 10 miliard na nepřevádění rozhlasových a televizních poplatků do rozpočtu a asi 5 miliard se dá ušetřit na jednorázovém důchodovém příspěvku. I tak by penzisté získali více, než kolik stanovuje zákonný vzoreček, který měl jednou provždy stabilizovat hádku o přidávání penzistům. Tedy žádná asociálnost.
Takže suma sumárum, pokud by Andrej Babiš s Alenou Schillerovou opravdu chtěli (a Motoristé byli skutečnou pravicí, ne jen její karikaturou), deficit by mohl klidně klesnout o 55 miliard, mnoho by se toho nestalo a český stát by si mohl půjčit o trochu méně čím dál dražších peněz.
Ale stejně jako se profesor Zelí nekoukne nejprve na ceník vstupného, tak Andrej Babiš se nikdy nepodívá na rozpočet vcelku. Oba už přece vědí, jak chytře dojdou ke svému cíli. Ke škodě jak školáků, co chtěli do zoo, tak i českých daňových poplatníků.
