Článek
Když operní pěvkyně zpívají vysoké tóny, může i nepatrná úprava tvaru úst a hrdla zajistit, že se zvuk rozlehne do větší dálky. Podle nejnovějších výzkumů by zpívající lemuři, jedno z nejneobvyklejších zvířat Madagaskaru, mohli v korunách stromů dělat něco podobného, píše agentura Reuters.
V hustých pralesích severovýchodního Madagaskaru, kde je kvůli bujné vegetaci vidět jen na pár metrů, spolu lemuři indri komunikují pomocí písní. Vědci nyní zjistili, že tito primáti při vydávání vyšších tónů více otevírají tlamy. Tak funguje i hlasová technika používaná mezi zpěváky.
„Představte si tvar své pusy a hrdla jako trubku. Když víc otevřete pusu, změní ta trubka tvar a to určí, se kterými frekvencemi bude přirozeně rezonovat. Trochu jako když délka trubky u dechových nástrojů určuje jejich tón,“ popsal Filippo Carugati z Turínské univerzity, který je hlavním autorem studie.
To, co indri s tlamou dělají, když zpívají vyšší tóny, posiluje sílu jejich hlasu, takže se donese dál. Stejně to dělají i profesionální operní pěvci.
Spoluautorka studie Chiara De Gregoriová z univerzity ve Warwicku doufá, že studie přiláká pozornost nejen k hlasovým schopnostem těchto lemurů, ale i k tomuto kriticky ohroženému druhu jako takovému. Lemuři se volně vyskytují pouze na Madagaskaru a indri jsou jediní, kteří jsou známí zpěvem.
„Zatímco si můžeme myslet, že jsme jediné soprány schopné takových složitých písní, je v lesích další pozoruhodný pěvec, který zpívá, komunikuje a snaží se prostě přežít,“ uvedla De Gregoriová.
Vědci analyzovali 83 videonahrávek 19 divokých indri. Zkoumali pohyby jejich tváří snímek po snímku a přiřazovali je k synchronizované zvukové nahrávce, aby zjistili, jestli jde podle míry otevření tlamy předpovědět výšku tónu. „Jde. A velmi dobře,“ řekl Carugati.
Písně indri jsou podle něj často popisovány jako něco mezi nářkem a sirénou. Táhlé a hlasité tóny, které stoupají a padají, se lidskému uchu zdají podmanivé a téměř truchlivé. Mají ale pevnou strukturu. Jsou zpívány jako duet, ve kterém se hlasy samečků a samiček spíše proplétají, než aby prostě zněly jeden přes druhý.
Písně jsou hlavním prostředkem, kterým tlupy indri komunikují s okolním světem. Plní však více než jednu sociální funkci.
„Plní hlavně teritoriální funkci. Je to způsob, jak v prostředí, kde kvůli hustému lesu často není vidět na sousedy, dát jasně najevo: ‚Tady jsme my.‘ Zajímavé je, že jsou tyhle teritoriální písně delší, pokud tlupa ve svém okolí jinou tlupu viděla. Jako by lemuři kvůli pozorování jiné skupiny písně posilovali,“ řekl Carugati.
Indri se ve svých teritoriích drží s pozoruhodnou přesností. To napovídá tomu, že jejich písně zařizují rozložení tlup napříč lesy, díky čemuž se lemuři mohou vyhnout mnoha potenciálně nebezpečným konfrontacím při boji o zdroje. „Je to nádherný příklad, kdy komunikace nahrazuje konflikt,“ uvedl Carugati.
Podle De Gregoriové indri také někdy zpívají, aby se vzájemně našli, když se jeden druhému v lese ztratí. Používají k tomu pomalejší písně s delšími pomlkami. „Přijde mi to, jako když se v lese snaží najít dva lidé. Jeden zavolá: ‚Kde jsi?!‘ A druhý odpoví: ‚Tady!‘ To z jejich písní dělá víc než libé tóny. Je to způsob, jak zůstat v kontaktu i přes rozlehlý les,“ řekla vědkyně.
Indri se přidávají do různorodé skupiny zvířat, která patrně pracují se svým hlasovým ústrojím tak, aby jejich hlas dosáhl dál. Podobné mechanismy byly zaznamenány u některých druhů gibonů, vlků, a dokonce i myší.
Lidé i lemuři náleží k primátům, ačkoliv se jejich evoluční linie rozdělily již před zhruba 70 miliony let. Skutečnost, že se u indri vyvinula stejná hlasová technika, názorně ukazuje, že různé druhy mohou nezávisle na sobě během vývoje dojít k obdobným řešením, když se z toho, aby je bylo slyšet v dálce, stane životně důležitá věc.
Podle sítě organizací Lemur Conservation Network, zabývající se ochranou lemurů, jsou indri největším žijícím druhem lemura. Jejich počty klesají. Lesy, ve kterých žijí, se kvůli lidské činnosti zmenšují a štěpí.
„Na rozdíl od mnoha jiných druhů indri ukazují, že jejich chov a reprodukce v zajetí jsou extrémně složité. Jejich přežití závisí na ochraně, kterou dostanou v přírodě,“ řekla De Gregoriová.
